Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rallye Dakar, přílet Čechů: Bylo to těžké, ale ne nebezpečné

Michal Štěpanovský
Diskuze (1)

Půl hodiny před sobotní půlnocí přistál na pražském Letišti Václava Havla speciál ze saúdskoarabské Džiddy, kterým se vrátili čeští účastníci 44. ročníku Rallye Dakar. Navzdory pokročilé hodině se podělili o své postřehy z aktuálně skončeného ročníku soutěže.

Trasa letošního Dakaru měřila 8375 kilometrů se startem a cílem v Džiddě. Z toho bylo 4258 kilometrů vypsáno do dvanácti rychlostních zkoušek, které rozdělil v polovině rallye den odpočinku v metropoli země Rijádu.

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing): „Páté místo bylo mým cílem. Trochu mi pomohlo, že někteří soupeři museli odstoupit kvůli technickým problémům. Takové umístění se však už nemusí opakovat, Věděl jsem, že nesmím nic podcenit. Velkou roli hraje samozřejmě i štěstí. Taky jsem měl trochu namále. Trochu mě trápil naprasklý rám a na konci jedné etapy mi odešlo těsnění. Cákalo z něj olej, ale včas jsme to s mechanikem podchytili a naštěstí to vyřešili. Kdyby nějaký vážnější problém nastal, jen tak bych to nevzdal. Jsem zvyklý za každé situace bojovat.“

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga): „Jeli jsme, co to šlo. Chtěli jsme samozřejmě na pódium, i když proti Kamazu, který má v bitvě tolik hráčů, je to těžké. Samozřejmě děkuji našim úžasným mechanikům, protože jsme tu měli skvělou partu, která fungovala jako jedna rodina. Z mladého Jardy Valtra určitě roste skvělý navigátor a k mechaniku Petrovi Pokorovi ani není co dodat. Myslím si, že jsme s naším malým rodinným týmem zahráli velké divadlo.

Letošní Dakar byl specifický, pro nás úplně jiný než všechny ostatní. Prioritně bych chtěl poděkovat Kájovi (strýc Karel, který zemřel dva dny před startem), že nás ve zdraví dovedl do cíle a že na nás celou dobu dohlížel. Pro nikoho v naší rodině to nebylo jednoduché. Věřím, že jeho duše a energie s námi povalí dál. Děkuji i všem fanouškům za to, jak nádhernou atmosféru nám udělali a jak nás hnali dopředu. Rychlost máme a věřím, že patříme dopředu.“

Martin Prokop (automobily, Benzina ORLEN team): „Ze tří Dakarů, které se jely v Saúdské Arábii, to byl podle mého názoru ročník nejsnazší a nejrychlejší. Chyběly tam těžké úseky a opravdu náročné a složité duny. Pokud chtěli organizátoři snížit rychlostní průměr, tak zařadili úseky z měkkých písků. Pokud jde o náš motor, kterému chyběl výkon, tak nějaká řešení už máme. Některá se dají zvládnout do příštího roku, jiné později. Musíme si zkrátka uvědomit, že jsme malý soukromý tým.“

Jan Brabec (motocykly, Strojrent Racing): „Každopádně to byl nejtěžší Dakar, jaký jsem jel. Pořadatelé splnili všechna varování, pokud jde o náročné terény i navigaci. Tím, že jsem dojížděl brzo a nikde neublížil motorce, tak jsme s tátou a mechanikem zvládali všechno včas a bez velkých stresů. Nepříjemnost se objevila v deváté etapě, kdy jsem se praštil o navigační věž, až mi tekla z obličeje krev. Byla to velká rána a bylo těžké se zbytek etapy soustředit. Jeden problém nastal ještě v jedenácté etapě, kdy jsem minul jeden průjezdní bod a pak dvakrát spadl. Třiadvacáté místo v cíli je báječné. Vždyť to bylo letos extra rychlé a navíc ze světové špičky prakticky nikdy neodstoupil.“

Martin Macík (kamiony, Big Shock! Racing): „Určitě nejtěžší Dakar, který máme v Saúdské Arábii za sebou. Dosud jsme nezažili tolik dun a písku a to každý den bez výjimky. Navíc duny tak velké, které jsem v životě neviděl. Pořadatelé slibovali, že nejtěžší etapa bude ta předposlední a nelhali. Vážně šlo o výživnou záležitost. Navigace byla složitá v tom smyslu, že se jelo extrémně rychle a průjezdní body, kterými musíte projet, byly tolik namotané, že se bloudění nevyhnul nikdo, ani ti nejlepší. A to nejenom v kamionech.“

Martin Michek (motocykly, Orion – Moto Racing Group): „Byl to složitý Dakar, objet 8400 kilometrů není snadná záležitost. První dvě etapy byly hodně drsné a pak ještě jedenáctá byla fakt děsně náročná, přesně jak organizátoři slibovali. Důležité bylo zjištění, že se současnou špičkou jsme schopni jet. Když se tempo rozloží do dvanácti dnů, tak se dá udělat dobrý výsledek. Nikdy nezapomenu na kluka, který mi pomohl v předposlední etapě, kdy mi po skoku praskl ráfek předního kola. Čekal jsem, až mě dojedou poslední závodníci a pak už mi bylo jasné, že budu muset odstoupit. Tenhle Ekvádorec mohl odjet dál, ale jak na to myslím, mám pocit, že měl možná i radost z toho, že může člověku pomoci. Doufám, že se ještě někdy potkáme.“

Milan Engel (motocykly, Orion – Moto Racing Group): „Z hlediska rychlosti to bylo stejné jako minulý rok, ale navigačně složitější. Organizátoři se ovšem, ve srovnání s minulými roky, vyvarovali hodně nebezpečných míst. Určitě jsem rád, že jsem zvolil motocyklovou kategorii bez asistence. Po zkušenostech, které jsem za život nasbíral, se mi náramně hodily. Pořadatelé tvrdili ještě v den skončení soutěže, že tuhle „mojí“ kategorii možná zruší, ale poté, co poznali reakci závodníků, tak si myslím, že se pojede znovu.“

Tomáš Tomeček (kamiony, South Racing Service): „Z mého pohledu to byl snadný Dakar, celkem pěkné svezení. Duny nebyly těžké, ale vysoké z hodně měkkého písku. Složitá byla opravdu ta předposlední etapa, ale celkově jsem byl rád, že jsem na tomto Dakaru byl. Jako asistenční kamion jsem měl v každé etapě nějakou práci a pomáhal na trati. Byly však dvě etapy, kdy jsem nemusel zastavovat a jet podle svého. Tatrovka, která nemá žádné elektronické vymoženosti, všechno pouze mechanické vybavení, fungovala samozřejmě naprosto spolehlivě.“

Olga Lounová (Classic, Orion – Moto Racing Group): „Bylo to úžasné dobrodružství a s krásným koncem na cílové rampě. Navíc bylo úžasné, když mě na letišti při příletu čekala celá rodina i s kamarády a dortem. Fakt je, že od začátku soutěže jsme měli neustále nějaké technické problémy a dokonce nás museli soupeři přetáhnout přes startovní rampu. Jinak bychom se vůbec nerozjeli a nemohli pokračovat. Problém byl s kardanem, takže z auta byla jenom „dvoukolka“ a nemohli jsme zajíždět do hlubokých písků a chytat kontrolní body. Z toho následně pramenily penalizace. Později přišly ještě další závady. Když se auto ve druhé polovině Dakaru rozjelo, tak už byly naše výsledky v etapách výrazně lepší. Je fakt, že jsem před soutěží říkala, že bych chtěla jet příští rok jako řidička. Ale uvidíme, jak to dopadne.“

Ervín Krajčovič (šéf týmu Orion – Moto Racing Racing Group): „Myslím, že vystoupení dvou našich motocyklových jezdců bylo důstojné. Martin Michek se dokázal třikrát vejít v etapě do první desítky a navíc ještě třikrát do první patnáctky. To, co se Martinovi stalo – nehoda s autem, technické problémy nebo prasklý ráfek po obrovském skoku, to byla všechno daň, když jedete o absolutní špičku. Myslím, že je schopen se postavit na úroveň všem továrním jezdcům. Milan Engel dokázal svou třídu, když obsadil druhé místo v kategorii jezdců bez asistence. Musel si několikrát sáhnout až na dno sil, když nemohl mít mechanika a musel si všechno opravovat sám. Navíc dvakrát zastavil u Michka a pomáhal mu s opravou. Možná se tím připravil o šanci vyhrát kategorii. 

A to nejdůležitější, co si z letošního Dakaru odvážím? Máme dva naprosto špičkové jezdce, kteří dokáží spolupracovat nejenom v bivaku, ale také si pomoci na trati. Za námi je skupina obětavých lidí, kteří špičkově zajišťují chod týmu. Máme být na co hrdí.“

Michal Štěpanovský
Diskuze (1)

Doporučujeme

Dakar 2022

Dakar Classic  Trasa  Češi  Historie rallye  Průběžné výsledky  Macík  Martin Prokop 

44. ročník Rallye Dakar se koná od 2. ledna do 14. ledna 2022. Závod se potřetí za sebou pojede výhradně v Saúdské Arábii, opět se na něj chystají i české posádky.

Avatar - rohYpnol
16. 1. 2022 19:00
Byla to perfektní podívaná
Aneb děkujeme hoši (a děvčata) :yes: :yes: :yes:

A že to tentokrát tak úplně nevyšlo? Víme všichni, to je prostě Dakar :*) :-!

Už teď se těším na příští ročník. Jen je škoda, že původní duch Dakaru mizí a převažuje charakter RZ z rallye... Za mě Jižní Amerika byla určitě zajímavější než tahle nová podoba v SA...