TEST Renault Clio GT 2.0 16V (102 kW): První jízdní dojmy

Už se pomalu stává pravidlem, že má každý sportovně laděný model své souputníky, kteří jsou připraveni oslovit buď vyhraněnější, nebo naopak usedlejší skupinu zákazníků. Ukázkovým příkladem je čerstvě omlazené Clio Renault Sport. Že si můžete tento vůz přiostřit pořízením verze Cup, to už platí nějaký čas, nyní ovšem přichází i protipól této varianty, nesoucí označení GT.

RS junior

Nejlépe vystihneme podstatu GT tím, že napíšeme, že má oproti RS o 15 % měkčí nastavení pérování a dvoulitrový motor o výkonu 102 kW. Všechno ostatní už se od těchto základních charakterových rysů odvíjí. Clio GT pochopitelně nesmí lézt do zelí sporťáku z Dieppe, proto se vzhledově podobá spíše běžným cliím než RS, i to se mu ale postará o celkem slušné dynamické vzezření.

Interiér zůstal víceméně sériový, ale to se dá s úspěchem říci i o verzi Renault Sport. Tříramenný volant se výborně drží a samou chválu zaslouží i sedadla s výrazným profilováním, která nejen že drží velmi dobře tělo, ale současně jsou i komfortní. Budu se už opakovat, ale proč nemají takováhle sedadla všechna auta? Posaz za volantem není úplně nejnižší, ale jako vysoký jej určitě hodnotit nelze, prostě by jen mohl být i nižší, nepotěší ani vyčnívající hrana středového panelu, která atakuje řidičovu pravou nohu, to ale známe již od Clia před modernizací.

Poctivý dvoulitr

Na Renaultu je vážně sympatické, že se v kontrastu se současnými trendy i nadále snaží, pokud mu to okolnosti dovolí, preferovat u sportovních verzí atmosférické motory. Platí to u Twinga RS, Clia RS a teď nově i u Clia GT. To dostalo, podobně jako ostřejší RS, dvoulitrový motor. Ten má výkon sice jen 102 kW při 6000 otáčkách, což na tuto kubaturu už opravdu není mnoho, na druhou stranu to ale pro svižné ježdění s tímto autem rozhodně postačuje. Vůz však těží zejména z točivého momentu 194 Nm při 3750 otáčkách – při jízdě se chová tak trochu jako elektromotor.

Dvoulitr zabírá velmi plynule již od nízkých otáček a naopak mu chybí výraznější výkonová špička, což ostatně tak nějak odpovídá označení GT (GranTurismo). Šestistupňová převodovka s přímým řazením má krátké dráhy a je docela přesná, ale jako sportovní ji hodnotit nelze, kulisa působí gumově a změny rychlostí jsou poněkud kostrbaté. Prostě typické řazení renaultů posledních let…

Perfektní kompromis

Nejvíce nadšeni jsme byli z toho, jak se Renaultu povedlo u GT nastavit podvozek. Pérování je příjemně tuhé, takže neobtěžuje posádku natřásáním na nerovnostech, současně však na svou kategorii nevídaně dobře pohlcuje rázy od přejezdů nerovností. Navíc se ale karoserie v zatáčkách naklání jen minimálně, takže se Francouzům povedlo výtečně skloubit ovladatelnost a jízdní vlastnosti s pohodlím, a to i akustickým – velmi dobré je též odhlučnění kol.

Dvoulitr překvapivě neškodí nijak nadměrným zatěžováním přední nápravy, Clio zatáčí velmi ochotně a s chutí a limity přirozené nedotáčivosti jsou posunuty překvapivě vysoko, přetáčivost zadní náprava vůbec nezná. Na stabilitě auta se příznivě podepisují i použité 16“ pneumatiky Continental Sport Contact 3, které vozu propůjčují znamenitou přilnavost na suché i mokré vozovce. Velmi příjemné je i řízení, renaultu se podařilo odstranit gumový projev posilovače, a tak nyní auto reaguje dostatečně přesně, rychle a ochotně.

Nechte si zajít…

Že by se vám takové auto moc líbilo? Smůla. Tohle je s největší pravděpodobností poslední článek o GT 2.0, jaký si na auto.cz přečtete, protože se s dovozem této varianty do České republiky nepočítá. Důvod je jednoduchý – velmi agresivní cenová politika na sportovní Clio Renault Sport, které u nás bude stát pouhých 549.900,- Kč. Pak už není v cenové nabídce prostor pro dvoulitrové GT.

Nejen GT

Ale nebuďte smutní na prezentaci v horách mezi místem zrození portského vína a hranicemi s nedalekým Španělskem jsme nejezdili jen s dvoulitrovým GT, čekal na nás i modernizovaný pětidveřák vybavený naftovým motorem 1.5 dCi o výkonu 78 kW a s točivým momentem 240 Nm při 2000 min^-1. Také tento model byl vybaven šestistupňovým manuálem, na rozdíl od benzinového dvoulitru měl ale vysloveně „atmosférický“ projev. Krom očekávané pružnosti v nízkých otáčkách se také ochotně vytáčel až k pětitisícové hranici a poskytoval i v těchto oblastech otáček velmi příjemnou dynamiku. Odhlučnění turbodieselu bylo vynikající, stejně jako komfort poskytovaný podvozkem.

Clio 5D se v zatáčkách už naklánělo o poznání více než GT, ovšem stále v mezích slušnosti, takže se i s nafťákem dalo dobře protahovat horskými silničkami, nedotáčivost však přicházela dříve a rychleji. Brzdy se také unavovaly rychleji, zaznamenali jsme větší neklid na nerovné vozovce a sedadla jakékoli boční vedení pro změnu postrádala, přesné řízení gétéčka však zůstalo.

Svezení s oběma verzemi modernizovaného Clia nás utvrdilo v názoru, že se tohle auto vrací mezi špičku segmentu B. Jako málokteré jiné auto této třídy dokáže nabídnout francouzský komfort jízdy s prvotřídními jízdními vlastnostmi. Teď už zbývá jen potvrdit příznivé první domy testem v českém prostředí a na známých silnicích.