Revoluční oprava obecních komunikací: Výtluky mizí i v zimě. Za pár minut!

10. 11. 2018 • 15:28

Opravit ekologicky, levně a jednoduše silnici do čtvrthodiny. Navíc i v aktuálním podzimním počasí. Utopie? Ne! Byli jsme toho svědky.

Ruce máme položené na místě, které ještě před několika málo minutami patřilo škaredému výtluku. Ne že bychom nevěřili vlastním očím, byť to trochu jako zázrak působí. O to víc, že venku panuje lezavá zima a lidé nevěřícně kroutí hlavou, proč opravovat zrovna teď. My už chápeme, zatímco nás zrenovovaný kus komunikace bez spár příjemně hřeje. Dvojice Boris Prýgl a Jiří Varmuža veškeré nástroje opodál ukládá zpátky na vozík připojený za automobilem a chystá se předvést unikátní postup zase jinde. Jak se to vlastně odehrálo?

Místo činu

Beroun není známý pouze tím, že zde studoval národní obrozenec a lingvista Josef Jungmann nebo že tady první světlo světa spatřil přední český moderátor Leoš Mareš. „Pyšní“ se též kvantem vypouklin, prasklin a dalších asfaltových defektů. Čili vychází coby ideální místo pro dnešní prezentaci. Zbývá už jen najít vhodný výmol, respektive klidnější část města, kde naše aktivita neochromí půlku dopravy. Nemusíme být Sherlock Holmes ani slečna Marplová, abychom jeden po chvilkovém hledání objevili. „Zastavte, tady to půjde,“ volá na nás z okénka vozu s přívěsem Boris Prýgl, jeden z mužů, již nám ekologickou opravu pomocí zařízení Infraset ukážou.

Byli jsme u unikátní opravy silnice: Oprava kilometru silnice za pouhý den!

„Před nějakou dobou se ve světě uchytila infratechnologie pro opravy asfaltových povrchů. My jsme tehdy o podobném řešení diskutovali se starosty. Pro ně ale byly podobné přístroje příliš finančně nákladné, a hlavně velké. Vesnice totiž trápí spíše velké množství menších výtluků. Začali jsme proto před sedmi lety vyvíjet vlastní s cílem jednoduché manipulace,“ odkrývá počátky motivace zástupce hodonínské firmy Moram Antonín Koplík. Po třech letech vývoje pak začala mašina sloužit v prvních městech a vískách.

„Klienti si od nás pořídí celý set včetně přívěsného vozíku za auto. Na něm se nacházejí dva infrazářiče, fukar, vibrační deska a veškeré nářadí na práci s horkým asfaltem,“ popisuje pětačtyřicetiletý Koplík obsah balení, jež vyjde zhruba na 300.000 korun bez daně.

Pomocník hrobníků

Využití ovšem není striktně omezeno na rozbité chodníky, nájezdy či kanály. Přesněji řečeno tuzemská vynalézavost udělala ze sady multifunkční nástroj. „Vibrační desky se například hodí při pokládání zámkové dlažby. A výkonné infrazářiče si prý zase vypůjčují hrobníci pro rozehřátí zeminy v zimě pro snadnější výkopy hrobů,“ usmívá se Jiří Varmuža, jenž třímá fukar. To znamená, že se jde na věc. Úvodní fáze je pokaždé čistící s koštětem a vysavačem v ruce. Následně nastupuje na scénu infrazářič s plynovou bombou, který se na sedm minut umístí

nad výmol. Po zapnutí proudí propan (v zimě bez butanu) do směšovacích komor. V těch se plyn mísí se vzduchem a dochází k hoření. Tepelná energie z tohoto procesu se překlápí na dvaadvacet keramických destiček o teplotě přibližně 980 stupně Celsia na spodku mašiny, které bezplamenně rozehřívají samotný asfalt. Nedojde tím k vypálení? „To slýchávám často, ale skutečně nehrozí. Jedná se totiž o sálavé teplo,“ rozmělňuje vzápětí naši nedůvěru Prýgl, zatímco jeho kolega odbíhá pro modrožlutou láhev.

Závady na modernizované D1: Jak je možné, že se sypou i nové úseky?

Nyní nás čeká nastříkání penetrace a současně rozhrabání rozehřátého povrchu. „Důležité je zajet hráběmi i na okraje, nejen tedy na poškozený prostor. To proto, aby došlo ke správnému propojení nového a starého materiálu,“ poznamenává Koplík z hodonínské firmy, jejíž „postrach rozbitých komunikací“ pomáhá už více než čtyřem stovkám obcí.

Vítaný odpad

Další korálek procesu představuje nános vyfrézovaného asfaltu, který je možná známější pod označením škrabka. Sluší se říct, že jde o nebezpečný odpad, s nímž si stavební firmy mnohdy nevědí rady a s chutí se jej zbavují. „Nabízíme jeho efektivní a k přírodě šetrné využití,“ připomíná ekologický přínos Antonín Koplík, zatímco Varmuža sype třícentimetrovou vrstvu nad povrch vozovky.

Po nedlouhé odmlce se o slovo znovu hlásí pětapadesátikilový infrazářič, jehož destičky silniční zmetek během dvou minut rozehřejí. Teď zbývá místo udusat pod taktovkou vibrační desky, čehož se chvatně ujímá Prýgl. Finálními kroky jsou poté opětovné zapenetrování a umístění tenké vrstvy písku. Tou se oprava uzamyká. Koncert je ani ne po čtvrthodince u konce. Může vůbec někde nastat pochybení? „Domnívám se že ne. Občas se vyskytne potíž u nedostatečného nahřívání. Někdy zase dají nízkou vrstvu škrabky. Jsou to ale přešlapy, které se dají ihned vyřešit,“

nenalézá moc problematických momentů Varmuža a Koplík jej doplňuje. „Dokáže to opravdu každý. V jedné jihočeské vesničce neprovozují hospodu, zato si pořídili náš zlepšovák. Jeden pán v důchodu tak během podzimu opravil všechny chodníky a údajně si na nic nestěžoval,“ dodává na závěr.