Řídíli jsme auto k výzkumu chování řidiče: Vědělo o nás všechno!

13. 1. 2019 • 11:41

Unikátní vozidlo se speciálním měřicím zařízením za skoro tři miliony korun slouží vědcům v Brně. Byli jsme mezi prvními sedmi lidmi, kteří ho vyzkoušeli.

Musíte dorazit hlavně odpoledne, abyste se s ním projeli za tmy. Teprve pak zažijete všechno, co umí. To nám říká trochu starostlivě při sjednávání

reportáže jedenatřicetiletý Martin Bilík z Ústavu soudního inženýrství (ÚSI). A obratem s akademickou opatrností dodává, že automobil je připravený „pouze“ z 98 %. Podvečerní čas, ani dvě procenta nedodělků nás však v žádném případě neodrazují, a tak ke konci prosince vyťukáváme do navigace moravskou metropoli.

Centrální mozek

Do městské části Medlánky, kde vysokoškolský ústav od roku 2016 sídlí, přijíždíme krátce po třetí hodině. „Vůz už je nachystaný. Kvůli vám jsme ho

i umyli,“ bere si nás ihned na starost Martin Bilík, který se coby odborný asistent v ÚSI specializuje především na analýzu dopravních nehod. Kromě

zjevné nablýskanosti nové BMW řady 5 nepůsobí zvenčí nijak zvláštně. „To nejhodnotnější totiž najdeme uvnitř,“ vede nás Bilík ke kufru. V něm se rozprostírají desítky nejrůznějších kabelů, a hlavně německá záznamová technika Ergoneers: „Je to takový výkonnější počítač, kterému s kolegy s oblibou přezdíváme centrální mozek. Jeho prostřednictvím současně vyhodnocujeme množství informací o testovaném motoristovi od vodivosti kůže přes srdeční rytmus až třeba po reakce při zadupávání brzdy. Nadto se sluší zdůraznit, že proces probíhá v reálných podmínkách,“ připojuje se k nám jedenatřicetiletý Michael Belák, druhý důležitý prvek tříčlenné party. Tím posledním je sedmadvacetiletá Kateřina Bucsuházy, která se již za značného stmívání vynořuje po chvíli.

Drahé hračky

Nápad zevrubnějšího zkoumání chování řidičů a paralelního vylepšení studentské výuky se zrodil přibližně před dvěma roky. „Postupně se to

nabalovalo. Dost nám pomohlo, že jsme se zapojili do projektové výzvy zde na Vysokém učení technickém v Brně. Celkově nešlo o nejlevnější záležitost,“ poznamenává Bilík k měřicí „krabičce“ za 2,7 milionu korun bez daně a bavoráku plného asistenčních systémů za 2,1 milionu. „Chybí mu

snad jen vyhřívání volantu. A taky není v kůži, jak leckdo možná očekával. Zato má noční vidění s rozpoznáváním chodců, aktivní ochranu před bočním nárazem, adaptivní tempomat, dálkově ovládané parkování, prostě na co si vzpomenete. Vývoj pluje neustále dopředu a za dva tři roky bychom neradi ukazovali na seminářích historii,“ navazuje Michael Belák v jedné z učeben s řadou sofistikovaných „obrázků“ na tabuli, jež jsou prý přípravou na nárazové zkoušky. Nás teď ovšem také čeká test. Nebe je černé a inteligentní mašina zapnutá.

Multimediální systémy v praxi: Pomoc řidiči? Podle průzkumu nás spíš matou

Terminátor

Nastává nejnáročnější fáze. V nevytopené garáži na sebe navléknout spoustu záznamových zařízení. Nejprve náramek s pěticí snímačů, který

poskytne vědcům čísla kupříkladu o tepové frekvenci či mých manévrech s volantem. Data z dýchacího pásu zase napoví, na jakých místech budeme zápasit s větším stresem. Nalepovací elektrody na holeni pak pošlou do centrálního mozku razanci při sešlapávání pedálu. „Z šestnácti svalových skupin jsme vybrali tři, jež jsou pro reakci šoféra nejzásadnější,“ říká Kateřina Bucsuházy, zatímco „zkrášluje“ tělo dalšími čipy. Poslední ozdobu tvoří specifické brýle s triem kamer. Jedna směřuje dopředu, další dvě snímají mé oči.

Nezbývá než propojit se s přenosným zařízením Ergoneers a vrhnout se na silnice. „Kam pojedeme, se nedozvíte, stejně tak ani skutečný účel,“ přiznává se k občasnému mlžení Bilík. Člověk se pak podle slov akademika nechová přirozeně, což není pro žádné bádání správné. De facto tak nevíme nic. Nervozitu rovněž prohlubuje fakt, že informace o fyziologickém rozpoložení běhají mladé inženýrce na monitoru, jenž je připnutý na opěrce sedačky spolujezdce. Stačí ale pár minut, a s většinou přístrojů se „skamarádíme“. Pravda, trochu překáží upravené brýle. Co se týče zrakové oblasti, na palubní desce zaujme ještě kvarteto takzvaných markerů. „Kamery dokážou spočítat, kolikrát se na tyto bílé „papírky“ řidič podívá. A taktéž jak dlouho,“ uvádí Belák. Tým však měří i další rušivé elementy. „Nejhůře nám vyšlo psaní textových zpráv. Své sehrávají i billboardy,“ zmiňuje negativní dopad vizuálního smogu Kateřina, zatímco kroužíme kolem Brna.

Je za volantem horší psaní SMS, nebo nastavování navigace? Známe odpověď

Osudová tma

Nicméně hlavním smyslem dnešní jízdy nejsou reklamní plochy ani rozptylování mobilem, nýbrž (ne)viditelnost pěších účastníků silničního provozu. Jako figurant se obětovává Martin Bilík. S pomocí nočního vidění se jeho postava na displeji krásně ožlutí, a tak máme milisekundy k dobru zavčas zpozornět. Naopak s absencí této pomůcky se reakce mnohonásobně zpomaluje. Jak může být tma fatální, dokreslují též policejní statistiky z minulých let. V roce 2016 takto přišlo o život 66 chodců, v roce 2017 padesát tři. Počítač ovšem i při této aktivitě dál polyká údaje o teplotě

šoféra, EKG, pohybech zorniček nebo kapkách potu. „Za tuto půlhodinovou projížďku o vás nashromáždíme až třicet pět gigabitů poznatků. A to je opravdu ohromná porce,“ komentuje Bilík vagony sesbíraných dat s tím, že aby mohl předat relevantní výstupy, museli bychom cestu ještě o kus natáhnout a trochu pozměnit. Nutnou vědeckou opatrnost si tak s kolegy i přes mírné naléhání skálopevně drží. Snad jim společně s mobilní laboratoří pomůže k co nejvyšší eliminaci dopravních karambolů.