Řídili jsme Hondu CRX del Sol se střechou TransTop. Jaká je?
Honda CRX je pro spoustu lidí modla – tedy především kupé druhé generace. Nástupce s odnímatelnou střechou naopak bývá trochu přehlížen. Jaký ale je?
Vážně mě zajímá, jestli na těch řečech o tom, že tohle je zrada jména CRX (na některých trzích se zkratka CRX v jménu neobjevovala) a že targa del Sol jezdí mizerně, něco je. Rád si totiž dělám vlastní názor, než abych o autech každému všechno věřil.
Tahle Honda to fakt neměla jednoduché. Předchozí CRX totiž nastavilo laťku hodně vysoko a třetí generace vyráběná mezi roky 1992 a 1998 to měla strašně těžké – i kdyby byla klasickým kupé.
Změna kurzu
Možná i proto se Honda rozhodla zaútočit na trochu jiný segment a čekala, že zájemci o předokolkové kupé zamíří pro Integru. Menší CRX se místo toho měla pustit do souboje s malými otevřenými auty – roadsterem Mazda MX-5 a targou Toyota MR2.
Model del Sol byl pochopitelně úplně jiný, ale výrobce doufal, že zájemce o vítr ve vlasech zaujme. Auto dostalo jméno del Sol, což je španělský výraz pro slunce. Pevný střešní panel zlepšoval tuhost karoserie v zatáčkách a současně se dobře dá uložit do zavazadlového prostoru.
Design působí prostě, ale aerodynamika nizoučkého auta nebude na špatné úrovni. Jen nevím, zda tady reálně funguje zadní spojler, ale je radost na něj koukat v zrcátku. Líbí se mi dva páry kulatých světel (v Japonsku někdy druhý pár scházel), z nichž ten vnitřní jsou dálková světla. Krásným detailem jsou například i decentní kliky dveří. Vzadu je poněkud mimo umístěná zadní mlhovka, jako kdyby se s ní původně v návrzích nepočítalo. A u testovaného vozu si cením i originálních kol, čím jsem starší, tím je vidím raději.
Interiér je skvěle navržený pro dvoučlennou posádku a prostoru je tu opravdu dost. Líbí se mi kulaté výdechy topení a bezrámová okna. Nejvíc mne ovšem nadchla originální sedadla, která ale Honda ve sportovnějších modelech vždy uměla. Jsou výborně tvarovaná a skvěle drží i v zatáčkách. Navíc jsou ukotvená tak nádherně nízko, že si snad při jízdě musím ošoupat zadní kapsy na kalhotách o asfalt. Za sedadly se nacházejí uzamykatelné schránky a pod nimi subwoofery. Zadní okno je vyhřívané a elektricky stahovatelné, když si chcete v autě udělat průvan.
Miluje otáčky
Honda ke vzrušení za volantem nikdy nepotřebovala přehnaně velké motory a CRX je toho krásným příkladem. Pod její kapotou byly jen dva objemy – 1,5 a 1,6 litru. Právě ten větší ve verzi VTEC se 160 koňmi je i tady.
Na rozdíl od slabších verzí má jiné vrtání a zdvih, ale hlavně právě variabilní časování ventilů VTEC. A v počtu koní na litr objemu se dodnes jedná o solidně výkonnou pohonnou jednotku. V nižších otáčkách sice působí letargicky, ale ve středních se probere a pak už ručička letí vzhůru k omezovači nesmírně rychle. Ten je na hodnotě 8000 otáček. V Hondě zkrátka platí, že kdo točí, ten jede. Pak už ale nejedete za 6,5 litru na 100, kterých je CRX schopné dosáhnout v klidném tempu. Auto to však kompenzuje senzačním zvukem, který ve vyšších otáčkách krásně zhrubne.
Zákazníci si většinou vybírali pětistupňový manuál, na výběr byl i čtyřstupňový automat. I když tvar karoserie evokuje koncepci shodnou s MR2, motor je vpředu a pohání přední kola. To by sice mohlo znamenat jisté kompromisy, jenže se bavíme o Hondě, která předokolky vždy uměla a její model Integra Type-R je považovaný za nejlepší vůz s pohonem předních kol na světě. Tady je platforma ze Civicu páté generace (ovšem s výrazně zkráceným rozvorem), který tehdy byl ještě nízkým hatchbackem se sportovními ambicemi.
Poznáte to například i z velmi čistého řízení. Navíc má tahle silnější verze kotoučové brzdy na všech kolech, které jsou krásně citlivé. Jen podvozek je stavěn spíše na kvalitní povrch a na rozbitých silničkách má tendenci odskakovat. K tomu přispívá i snížený podvozek KONI, původně byla „del Solka“ o něco výš. Na hladkých silnicích ovšem CRX překvapí nejen okolí, ale možná i svého řidiče, tak dobrá a svižná je.
Co je TransTop?
Senzační na otevřené Hondě je, že to pořád není až takový tlusťoch, jak jsem předpokládal. Ani ve verzi se střechou TransTop, která k otevření používá elektrický mechanismus. Auto váží jen 1.150 kilogramů.
TransTop však také takřka o polovinu zmenšuje zavazadlový prostor. Je to ale taková legrační frajeřinka a kdo ji chtěl, musel si připlatit. Celý mechanismus působí dost složitě a kompletní zatažení či vytažení střechy trvá kolem půl minuty. Asi bych si na to po ručním mechanismu v MX-5 zvykat nechtěl, ale to je jen můj názor.
Honda CRX del Sol se vytratila v roce 1998 bez přímého nástupce. K otevřeným autům se Honda vrátila brzy s výborným roadsterem S2000, ale idea malého levného sporťáčku byla na řadu let uložena k ledu.
Nákup ojeté „del Solky“ může být zajímavou alternativou k profláklé MX-5, pokud pro vás z nějakého důvodu není pohon zadních kol důležitý. Honda je zatím pořád dost levná a spolehlivá, jen doufejte, že předchozí majitelé používali kvalitní olej a nejezdili neustále na limitu.
Také kus nezasažený tuningem se hledá velmi těžce, ostatně i tahle červená kráska z roku 1996 patřila kdysi tunerovi. Tahle konkrétní nedávno našla nový domov za necelých 140 tisíc korun. Našli jsme ještě jeden dražší kus za 185 tisíc korun, na druhou stranu v Německu ceny méně vzácných kusů s manuální střechou a slabším motorem startují na dvaceti tisících korun. Takže kabrio za jednu výplatu na léto se najít dá, ale bude tomu odpovídat pochopitelně její stav.
