Rolls-Royce Silver Spirit, Spur a Dawn (1980-2000): Poslední s klasikou pod kapotou
Rolls-Royce Silver Spirit přinesl zásadní modernizaci vzhledu pro modely britské aristokratické značky i tehdy sesterského Bentleye. Přežil až do přelomu milénia.
Britská aristokratická značka se dvěma R v historii neměnila své modelové řady příliš často. Na podzim 1980 však představila nástupce prvního „rollsu“ se samonosnou karoserií: modelů Silver Shadow a Silver Wraith. Nový Silver Spirit a jeho prodloužená verze Silver Spur dostaly tovární kód SZ na rozdíl od předchozího SY. Pochopitelně příbuzných modelů tehdy sesterského Bentleye se tato změna týkala rovněž, ten začínal tuto éru sedanem Mulsanne, historii jeho řady včetně typů Eight, Turbo R a Brooklands si připomeneme v budoucnu. Jen pro úplnost: obě značky právě tenkrát koupila strojírenská firma Vickers.
První série
Vývoj v 70. letech minulého věku trval ještě dlouho, byl spuštěn v létě 1972 a vedl jej technický ředitel John Hollings. Elegantní tvary navrhl Rakušan Fritz Feller v roce 1974. Nutno dodat, že od té doby nestačily vlastně ani zestárnout, ukázaly se být opravdu nadčasovými. Navíc měly přitáhnout mladší zákazníky. Karoserie byla širší a plošší, hlavní reflektory se směrovkami a parkovacími světly vyčnívaly do boků. Typická maska chladiče se oproti „stříbrnému stínu“ snížila o 2,5 cm a o 9 rozšířila.
Okna se zase razantně zvětšila, o celých 30 procent, aby poskytovala lepší výhled z vozu ven. Feller se při premiéře vozu nechal slyšet, že se v tomto ohledu inspiroval Mercedesem, konkrétně řadou W116. Široká koncová světla byla částečně integrována do víka kufru. Soška Spirit of Ecstasy byla poprvé zatahovací, vyžádaly si to zpřísněné bezpečnostní předpisy. Jinak by o tradičního maskota luxusní vozy z Crewe mohly přijít – a to jaksi nepřicházelo vůbec v úvahu. Například při nehodě se prostě díky pružině schoval do typické masky chladiče.
Výkon dostatečný
Základ techniky zdědily luxusní sedany po předchůdci. Slavný vidlicový osmiválec Rolls-Royce/Bentley série L, konkrétně typu L410 měl typický objem 6,75 l (průměr 104,14 x 99,06 mm). Agregát s tyčkovým rozvodem OHV, devadesátistupňovým rozevřením, blokem i hlavami ze slitiny hliníku a křemíku a litinovými vložkami válců je opravdovou legendou. Už od počátku měl bezkontaktní elektronické zapalování.
Oficiální hodnoty výkonu a točivého momentu zůstaly tajemstvím, výrobce z Crewe je považoval za „dostatečné.“ První série měla dle odborných časopisů jen 148 kW (201 k). Standardem byly dva karburátory SU, pro USA a Japonsko už se kvůli přísnějším emisním limitům montovalo vstřikování Bosch a katalyzátor výfukových plynů. Samočinné převodovce THM400 od General Motors stačily tři stupně, v té době nic neobvyklého, motor měl síly dost. Volič se nacházel pod volantem. Pohonná jednotka o větším objemu 7,2 l z počátku 70. let se objevila jen v několika prvních zkušebních vozech, do sériové produkce nezamířila. Karoserie vyráběla Pressed Steel Company, tehdy součást British Leylandu.
Hydropneumatika vzadu
Už Silver Shadow se zaměřoval na kvalitu jízdy, co také očekávat od auta této kategorie? Podvozek s nezávislými závěsy byl prakticky shodný. Standardní Silver Spirity měly rozvor 3061 mm, u Silver Spurů se natáhl o dalších 100 mm. Vpředu se nacházela trojúhelníková ramena, vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Hydropneumatické odpružení od Girlingu samočinně udržovalo světlou výšku zadní kyvadlové nápravy, taktéž s vinutým pružinami, bez ohledu na zatížení. Jízdní vlastnosti se zlepšily, na obou nápravách byly namontovány příčné zkrutné stabilizátory.
Patnáctipalcová kola standardně obouvala vysokoprofilové sedmdesátiprocentní pneumatiky šířky 235 mm, přední kotoučové brzdy byly odvětrávané, zadní nikoliv. Hřebenové řízení mělo hydraulický posilovač. Objem zavazadelníku v dlouhé zádi není zas až tak důležitý, ale pro pořádek: vešlo se do něj 550 l. Byl zde umístěn i akumulátor. Na palubě vládl luxus včetně kůže, dřeva a koberců s dlouhým vlasem, i nejzákladnější model měl výklopné stolky v opěradlech předních sedaček. Analogové přístroje dodal Jaeger, mezi ukazateli nechyběla ani hladina oleje v motoru. Vše myslitelné se ovládalo elektricky – okna, přední sedadla zrcátka, anténa rádia v předním blatníku, dokonce i víčko nádrže. Silver Spirit měl také tempomat a centrální zamykání. Dosahoval maximální rychlosti 193 km/h.
Oslava století
Kupé a kabriolety v této řadě chyběly, pokračoval Corniche na základě Silver Shadow. Hooper ovšem postavil několik dvoudveřových Silver Spiritů, první z nich představil v Ženevě 1985. Známý Robert Jankel přestavěl několik sedanů na kombi, zakázkový Provence s podobnou karoserií měl zvýšenou příď a kapotu ve stylu starších modelů značky. Samotný Rolls-Royce nabízel i pancéřování.
V polovině 80. let se zrodila limitovaná série Silver Spur Centenary oslavující století vzniku automobilu a stotisící vyrobený vůz Rolls-Royce a Bentley. 25 vozů si okamžitě rozebrali sběratelé, zrodil se ještě jeden navíc pro potřeby samotné automobilky. V roce 1986 se začalo dodávat vstřikování paliva Bosch, a to pro všechny trhy. Pro Evropu a bohaté arabské šejky se montovalo ABS. Do roku 1989 bylo vyrobeno 8.129 Silver Spiritů první série a 6.240 Silver Spurů s delším rozvorem.
Dalších 101 kusů byly prodloužené zakázkové limuzíny. Modifikaci navrhl výše zmíněný Robert Jankel a stavbu provedla karosárna Mulliner Park Ward, součást Rolls-Royce. První limuzína byla vyrobena v roce 1982, pak následovaly další. Šestnáct z nich mělo prodloužený rozvor o 91 centimetrů. V sezóně 1984 debutovala specifikace natažená dokonce o 107 cm, ty si objednalo celkem 84 zákazníků, někteří i šestidveřové provedení. Naopak o nejkratších 36 cm bylo prodlouženo jediné auto. Hooper postavil v letech 1989-1991 jediný zakázkový Emperor State Landaulet se stahovací střechou nad zadními sedadly.
Druhá série
Po devíti letech bývá už dávno čas na náhradu novou generací, Rolls-Royce se to ale netýká. Na IAA 1989 ve Frankfurtu nad Mohanem debutovala druhá série. Největší změny se nenacházely zvenčí, ale uvnitř. Zdokonalena byla konstrukce odpružení, nový aktivní systém Automatic Ride Control nastavoval samočinně tlumiče na všech čtyřech kolech v reálném čase. Volil ideální kompromis mezi komfortní měkkostí a tuhostí potřebnou k omezení naklánění v zatáčkách, sám se během několika sekund přizpůsobil změnám podmínek na silnici.
Vstřikování Bosch MK-Motronic se stalo standardem, stejně jako ABS. Výkon motoru byl odhadován na 166 kW(226 koní) při 4000 otáčkách. Zdá se vám to málo? Točivý moment 460 N.m byl k dispozici již v nízkých 1500 min-1, jedná se samozřejmě také o odhad.
Větší nádrž
Zvětšila se palivová nádrž na impozantních 108 l. Jenže vidlicový osmiválec za své služby žádal v průměru kolem 19 litrů na stokilometrovou vzdálenost, takže akční rádius alespoň překonal 500 km. Změny vnějšího designu byly minimální, poprvé byla použita kola z hliníkové slitiny. Uvnitř se zmenšil volant a na přepracované palubní desce přibyly dva ventilační otvory.
5,28 m dlouhý, 1,89 m široký a 1,49 m vysoký čtyřdveřový sedan Silver Spirit II zrychloval z klidu na stovku za 10 s, jel 204 km/h. Na supersport si tohle auto nehrálo, vždyť vážilo poctivých 2350 kg, ale o žádnou brzdu provozu rozhodně nešlo. Delší Silver Spury nabídly o čtvrt metru místa více pro zadní pasažéry než doposud při zachováni o 10 cm delšího rozvoru. Hooper se tentokrát blýskl vínovou Emperor State Limousine na jednom z jejich podvozků.
Čtyři stupně
Třístupňový automat GM Turbo Hydramatic vydržel do závěru sezóny 1991, kdy jej vystřídala čtyřstupňová převodovka 4L80E, rovněž od GM. Objevila se prodloužená Touring Limousine s rozvorem 3772 mm (tedy o cca 71 cm než standard). vycházela však ze Silver Spuru, jehož označení později někdy nesla a v jiných rocích nikoliv. Zároveň se vlastně stala nástupcem klasického, ale už poněkud archaického Phantomu VI, jehož kariéra po 23 letech skončila. Na délku měřila takřka 5,98 m a měla o skoro pět centimetrů vyšší střechu než standardní modely
Za necelé čtyři roky bylo vyrobeno 1.152 Silver Spiritů II a 1.658 delších Silver Spurů II. 71 Spurů z let 1990-1991 mělo přídomek Mulliner. Touring Limousine se v závěru kariéry zrodilo 56 exemplářů.
Třetí série
Třetí série z roku 1993 se dočkala vylepšení motoru i kosmetických aktualizací. Nové hlavy válců a sací a výfukové potrubí zvedly výkon, ten však oficiálně i nadále zůstal tajemstvím. Agregát splňoval emisní normy s předstihem a výhledem do přelomu milénia. Aktivní odpružení bylo upraveno tak, aby se tlumiče standardně nastavily v měkkém jízdním režimu místo předchozího tvrdého. Tato změna znatelně ovlivnila jízdní komfort. Maximální rychlost standardního Silver Spiritu vzrostla na 209 km/h.
Vpředu se objevily dva airbagy pro řidiče a spolujezdce, zadní sedadla bylo možné elektricky nastavovat každé zvlášť, pokud zákazník zvolil dvojici samostatných. Rolls-Royce chtěl splnit jakýkoli požadavek zákazníka, umístění kazetového přehrávače, videorekordéru a malých LCD obrazovek zezadu do opěrek předních sedadel bylo považováno za maličkost.
Ještě tu byla přece Touring Limousine s velkým množstvím položek na přání včetně kancelářské techniky a satelitního komunikačního zařízení. Americké modely už neměly ošklivá zdvojená přední světla. Naopak se v Evropě konečně objevilo třetí brzdové světlo v zadním okně, zatímco v USA už bylo povinné od roku 1986.
Flying Spur
Flying Spur ze Ženevy 1994 dostal jako první osobní vůz značky přeplňování výfukovým turbodmychadlem Garrett AiResearch, až dosud bylo výsadou sportovnějších bentleyů se stejnou karoserií, ale jinou přídí. Flying Spur používal pneumatiky rozměru 225/65 a upaloval až 225 km/h. V letech 1994-1995 vzniklo pouhých 134 aut.
Oslavil 90 let od debutu prvního modelu 10 hp Henryho Royce. Erb letícího ostnu (flying spur) používala rodina Johnstonů, jeden z nich se stal ředitelem karosárny H. J. Mulliner. Zde vznikly čtyřdveřové Bentleye S Continental s tímto přídomkem. Rolls-Royce koupil firmu v červenci 1959, zatímco Park Ward už o dvě dekády dříve, těsně před druhou světovou válkou.
Silver Dawn
Silver Dawn (stříbrný úsvit) přišel také v roce 1994, měl standardně delší rozvor, kratší jen na přání. Výška chladiče byla snížena o 51 mm a soška Spirit of Ecstasy se zmenšila o 20 procent. Původně byl zamýšlen jako speciální edice, navíc určené jen pro Američany. Nakonec se stal předzvěstí poslední modernizace celé řady. Výkon motoru neoficiálně dosahoval 184 kW (250 k) a auta uháněla až 214 km/h. Za příplatek se dala pořídit kontrola trakce a vyhřívání zadních „křesel“.
Vrabci na střechách si ale začali šuškat, že další generace „rollsů“ bude poháněna motory vyvinutými ve spolupráci s bavorskou automobilkou – a tu se čtyřmi kruhy ve znaku neměl na mysli nikdo... Ve třetí sérii bylo postaveno 234 Silver Spiritů, 465 Silver Spurů a 36 kusů Touring Limousine.
Čtvrtá série
Čtvrtá série představená v závěru sezóny 1995 jako model '96 zdědila nižší příď ze Silver Dawnů, konečně se tak vlastně představila celému světu. Označení ovšem zůstalo jen neoficiální, v některých jazycích Dálného východu je totiž čtyřka symbolem pro smrt. Používaly se už pouze motory s nízkotlakými turbodmychadly Garrett, dostaly elektroniku Zytek místo té od Bosche. Silver Spur se chlubil neoficiálním výkonem 224 kW (305 k). zrychlením z klidu na stovku za 7,9 s a maximálkou 225 km/h. Změnily se oba nárazníky i vnější zpětná zrcátka, kola narostla na šestnáct palců, obouvala pneumatiky 235/65.
V roce 1996 se objevil nástupce Touring Limousine s názvem Park Ward, rozvor byl prodloužen o stejných 61 cm. Neměl však zadní dveře za předními, ale až za přidanou střední částí. V té se nacházel bar s křišťálovými karafami a skleničkami a vestavěná televize s videorekordérem. Zadní pasažéři mohli dýchat čerstvý vzduch díky střešnímu oknu. Šest metrů dlouhá kancelář na kolech mohla být vybavena i přenosným počítačem, telefonem a faxem. I u ní se měnilo označení, neb patřila mezi Silver Spury. Modely '97 dostaly předpínače bezpečnostních pásů a výztuhy do dveří.
V roce 1997 zmizely modely Silver Spirit s nejkratší vzdáleností mezi nápravami, Silver Spury a Dawny pokračovaly ještě rok. Silver Spur Touring Limousine nakonec vznikla v letech 1996-1998 pouze ve dvanácti exemplářích, z toho tří Extended prodloužených o 120 cm. Nástupce Silver Seraph se představil v březnu 1998 v Ženevě, toho ale čekala krátká, jen čtyřletá kariéra. Boj německých automobilek o Rolls-Royce a Bentley, když se je dosavadní majitel Vickers rozhodl prodat, dopadl paradoxně. Sportovnější Bentley skončil v náruči Volkswagenu, luxusnější Rolls-Royce pod BMW.
Finále
Nástup Silver Seraphu neznamenal definitivní tečku za předchozí řadou... Její produkce byla ukončena až v roce 2000, a to z jednoho prostého důvodu. Musely se spotřebovat karoserie a díly, které měl Rolls-Royce na skladě – a samozřejmě vyřídil poslední objednávky. Ve čtvrté sérii vzniklo 145 Silver Spiritů, 860 Silver Spurů a 49 Park Wardů, Uváděný počet Silver Dawnů, 237 kusů, platí už od startu výroby v sezóně 1994, ale jak již bylo napsáno výše, šlo o „předskokana“ poslední modernizace.
Zdroje: Svět motorů, rrab.com, Wikipedia, Auto World Press, CD-ROM Autorevue 98
Foto: Rolls-Royce Motors, Barris Kustom, Hooper, Robert Jankel Design, RM Auctions/Sotheby's (Tom Wood, Robin Adams)
