Romano Artioli a jeho příběh. Připomeňte si, jak postavil na nohy slavnou značku Bugatti

„Romano Artioli žije historii Bugatti. Díky jeho netrpělivému úsilí a díky jeho rukám byla naše značka oživena do moderní doby. Je mi skutečně ctí ho zde v Molsheimu přijmout,“ uvedl návštěvu mimořádně vzácného hosta prezident Bugatti. Stephan Winkelmann oprávněně nešetřil chválou, protože v sídle automobilky přijal možná nejdůležitější osobu znovuzrození slavného výrobce extrémních aut.

Téměř definitivní krach odvrátil jeden muž

Osudový zachránce Romano Artioli udržel na světě značku Bugatti. K autům měl blízko od narození, poprvé spatřil světlo světa 5. prosince 1932 ve městě Moglia vzdáleném pouze půl hodiny jízdy autem od Modeny. Region plný automobilového ovzduší položil základy zájmu o motorismus, který se vytříbil po přestěhování do Bolzana.

Na severu země Artioli kompletně podlehl kouzlu spáleného benzínu a rotujících ozubených kol. Zájem o auta v ryzí podobě podporoval čtením přípravné literatury do autoškoly, proto nebylo složité vybírat další směřování studia. Znalý mládenec pokračoval na univerzitu v oboru strojírenství a technologie.

Bugatti odsouvá plány na nový model. Zákazníci by podle vedení teď na něj neměli

Absolvováním vysoké školy nastal ideální čas přetavit odkoukané, vyčtené a naučené postřehy do reálného byznysu. Strojař tělem i duší spustil fungování profesionální opravny válkou zničených aut a s fascinací sobě vlastní obdivoval nestandardně pokrokové kvality značky Bugatti. Opravy francouzských modelů byly vždy svátkem a technickým absolutoriem v jednom, Romano odváděl svoji práci, a přitom se inspiroval poctivými produkty z Molsheimu.      

Francouzské město věrné automobilce se v roce 1947 zahalilo do smutku, když zemřel zakladatel podniku Ettore Bugatti. Od osudného roku 47 upadala vrcholná prestiž firmy Bugatti a trvalo osm let do úplného zastavení výroby. Obdivovatel Artioli nemohl přenést přes srdce krach výjimečné továrny, která neměla obdoby. Ve slabé chvilce truchlení projevil gentlemanský charakter a slíbil si záchranu produkce krásných křižníků jako v dobách největší slávy dvojice Type 41 Royale a Type 57 Atlantic.

Bugatti 57 SC Atlantic Ralpha Laurena hvězdou 2013 Concorso d’Eleganza Villa d’Este

Záchranná mise

Vzestup a pád společnosti Bugatti je příběhem nesmírných ambicí, neutuchající vytrvalosti, bezmezné vášně, a nakonec i špatného osudu. Patriarcha a v reálu italský automobilový podnikatel Romano Artioli neúnavně pracoval celá čtyři desetiletí, aby uskutečnil svůj tajný slib o oživení historické francouzské značky. Záchrannou misí chtěl mimo jiné uctít památku vizionářského zakladatele a životního vzoru jménem Ettore Bugatti.

Artioli našel způsob resuscitace Bugatti prostřednictvím shromažďování potřebného kapitálu. Bohaté zdroje příjmu objevil v importu zahraničních vozidel, do Itálie svážel nejčastěji Suzuki a Maruti. Déle jak dvě dekády vévodil špici dovozců, hnán vlastním slibem obsadil dealerskou síť asijských aut v Itálii a marketingová strategie počítala s rozšířením prodejen i za hranice apeninské republiky.

Dlouholetá příprava na zázrak vygradovala vyjednáváním s francouzskou vládou o koupi ochranné známky Bugatti. Dvouleté diplomatické techniky vedly k úspěšnému investičnímu tahu, přestože se Francouzi báli zvětšeného vlivu Italů, uznali Artioliho argumentaci a v říjnu 1987 byla konečně založena vysněná společnost Bugatti Automobili S.p.A.

Co se děje s Bugatti Divo před odesláním k zákazníkovi? Absolvuje pětihodinovou testovací jízdu

Vysněný okamžik neboli revoluční zlom pro existenci Artioliho i Bugatti předcházel nekonečné práci. Po administrativním boji byly okamžitě zahájeny práce na avantgardní továrně v modenské provincii Campogalliano, kde začali působit špičkoví designéři a inženýři jako Paolo Stanzani, Nicola Materazzi a Marcell Gandini. Elita automobilového průmyslu byla zlákána k výrobě technologicky nejpokročilejších superaut planety.

Sebevědomé vize zachráněné automobilky přinášely vysoká očekávání veřejnosti i odborníků, potvrzením nejvyšších kvalit byl vzápětí model Bugatti EB110. Neobyčejně pohledný, technicky vyspělý a rychlý supersport osazený 3,5litrovým dvanáctiválcem se čtyřnásobným přeplňováním. Dvoumístné kupé už tehdy excelovalo na podvozku z uhlíkových vláken používaných v leteckém a kosmickém oboru. Trumf znovuzrozené značky uháněl rychlostí až 336 km/h, což bylo u nedávno krachující výrobny nadpřirozený jev.

Nízko stavěný vůz byl uveden v Paříži k 110. výročí narození Bugattiho, z toho plyne název (E = Ettore, B = Bugatti, 110 = narozeniny). Kritici marně hledali chyby, naopak chválili závratný výkon 412 kW (560 koní) plus 611 Nm a líbily se bezkonkurenční úrovně kultivovanosti a praktičnosti stroje.

Tři generace Bugatti na jednom místě. Chiron se potkal s Veyronem a EB110

Pozitivní ohlas byl přesto málo, negativní faktory mimo kontrolu Artioliho zmařily úspěch vzkříšené společnosti. Nejhorším činitelem se staly globální hospodářský pokles a údajně průmyslová sabotáž řešena v celostátních médiích. Romano se snažil udržet firmu v chodu pomocí obchodních experimentů, například si pořídil značku Lotus, ale i tu později prodal bez šance ustálit tíživou finanční situaci. Stihl vyprodukovat jen model Elise pojmenovaný po vnučce. Mezitím v Campogallianu dělníci vyrobili pouze 115 kusů EB110 a 23. září 1995 byla továrna uzavřena. Věhlasné uskupení Bugatti Automobili dostihl konkurz. 

Po krachu se Bugatti ujal koncern

Dnes 87letý Artioli dělí svůj čas mezi kancelář v Lyonu a rodinný dům v italském Terstu. Stále vitální stařík neúnavně vyjadřuje hněv a smutek kvůli náhlému konci Bugatti. Bezmoc doplněná hrdostí je pochopitelná, přesto podnikavec radostně sleduje, jak si svět pomalu připomíná pětisetkoňovou raritu a tehdy bezprecedentní technickou dokonalost zbytečně opomíjeného superauta z Itálie.

Potěšení Artiolimu částečně způsobuje také obnovení produkce nejlepších aut planety. Vládu nad Bugatti převzali Němci a firma se vrací na výsluní i za pomoci navázání na nedokončené původní projekty Bugatti Automobili S.p.A. Koncern VW vyšel z převratných myšlenek poctivého zachránce značky, který stvořil EB110 inspirující pozdější Veyron. Šestnáctiválcový hypersport definitivně stvrdil legitimní působení značky Bugatti na trhu, za postavení na nohy ovšem navždy vděčí italskému rodákovi z předměstí Modeny.