Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor s Danou Batulkovou: S úsměvem se řídí líp

Jiří Baborský Jiří Baborský 20. 7. 2013 • 22:42
8
Zobrazit náhledy (8)
Abarth Abarth Abarth
Herečka Dana Batulková projela kus světa ve wartburgu, trabant opravila punčochou, hořel jí oltcit a jako jediná se zastává drncající dálnice D1.

Vystudovala Gympl, třikrát týdně prožívá na obrazovce Comeback a na Cesty domů vyráží čtyřkolkou Suzuki SX4 – herečka Dana Batulková si řízení užívá i na kratších trasách v okolí Prahy. Jak sama říká, moderní auta už jsou spolehlivá, takže je s nimi vlastně nuda.

S jakým vozem jsou spojeny vaše motoristické začátky?

Wartburg. Nejdřív měl tatínek toho starého kulatého a já jako malá holka ležela vždycky na zadním okně na platě. Tam byl úžasný výhled. Dneska si něco takového nedovedu představit. Pak měl táta různá auta, ale nejproslulejší v rodině byl žlutý kombík Wartburg.

Já už měla od devatenácti řidičák, ale tatínek mi auto nechtěl půjčovat. To já jsem opak – dcera nechce jezdit a já ji do toho pořád tlačím. S tím žlutým wartburgem tatínek několikrát absolvoval cestu do Sýrie, kde tehdy pracoval. Jednou jsem tu cestu jela s rodiči taky, přes Turecko a Řecko domů do Prahy. Pamatuju si, jak jsme se s tím naloženým kombíkem drápali v Rakousku na Grossglockner. Nejelo to, dvoutakt smrděl a za námi kolona naštvaných Rakušáků v bourácích. Dolů to bylo ještě horší. Z brzd se pořád kouřilo a museli jsme často zastavovat, aby vychladly. Táta to celé odřídil sám.

Kdy jste tedy poprvé usedla za volant?

Až ve 27 letech, když jsme si s manželem pořídili trabanta. V podstatě jsem začínala znovu.

Kam jste vyrážela?

Někdy i daleko, jezdili jsme s ním na zájezdy. Měli jsme nejdřív modrou limuzínu a pak šedý kombík a já strašně záviděla Marku Ebenovi, že měl traboše krásně zeleného.

Řazení pod volantem jste zvládala?

Úplně v pohodě, jde jen o zvyk. Trabant byl neuvěřitelný stroj. Na Slovensku jsme třeba spravili prasklý řemen punčochou. Dveře, co se za jízdy otevíraly, jsem v zatáčkách držela na provázku. A vůbec netopil, pořád jsme vozili deku.

Už jsme skoro ve vašich třiceti. A samé dvoutakty…

Pak přišel oltcit a následně splnění zeleného snu: od Ivy Huttnerové jsme koupili zeleného favorita. A to už byla v podstatě nuda, protože všechno fungovalo. Stejně jako potom u felicie a Renaultu Twingo – z něj jen upadl výfuk, když mu bylo asi osm. A pak už bezproblémová Toyota Yaris a aktuálně Suzuki SX4. Za tu díru v zadním nárazníku nemůžu, to nějaký pán nedobrzdil.

Suzuki je černé. Kam se poděla slabost pro zelenou?

Černá je v posledních letech moje oblíbená. Ale čím dál víc přicházím na chuť bílé, dělají se teď hezké odstíny.

Zajímají vás motorky?

Vůbec. Jednou mě vezl spolužák - a bylo to strašný. Pořád jsem v zatáčkách vyvažovala. Motorkáře nemám ráda, ani když jedu v autě. Pořád jen hlídat, odkud se vyřítí. Syn Jakub si pořídil skútr Vespa a celá rodina z toho nespí.

Máte auto s pohonem všech kol. Jezdíte do terénu?

Ani ne, ale chtěla jsem to vyzkoušet. A čtyřkolka se osvědčila. Silnice u nás bývají v zimě hodně zapadané a suzuki je pořád krásně přicucnuté k silnici. Jsem s ním celkově strašně spokojená.

Jezdíte i větší dálky?

Loni jsme byli s SX4 v Itálii. Když je sucho a krásně, dlouhé trasy miluju. Ale tma, voda nebo sníh jsou pro mě zdrcující. Mým snem je mít spoustu času a toulat se s autem po světě. Jen tak a zastavit si, kde člověka napadne.

Řídí se vám lépe v cizině, nebo u nás?

Za hranicemi mi přijdou řidiči klidnější. A ty jejich dálnice – tam se auto ani nehne. Na druhou stranu jsem jednou měla problémy se zády a jízda po hrbolaté D1 mi bezvadně uvolnila páteř, takže jsem z auta vystoupila jako nový člověk. Teď mi ty rehabilitace tou rekonstrukcí zkazí.

Dodržujete předpisy?

Snažím se. I když zrovna včera jsem řešila pokutu za parkování. Pamatuju si svoji první cestu do divadla v Bratislavě. Hned za hranicemi mě změřili. No, nejela jsem sto třicet. V Bratislavě pak bloudím, tak zastavím mezi auty a jdu se zeptat policajtů. Vůbec mi neuměli poradit, a ještě mi dali pokutu za zastavení na zákazu. To mě teda vytočilo – dvě pokuty na jedné cestě.

Jinak jste klidná řidička?

Docela ano. Jediný, kdo ze mě šílí, je syn Jakub. Sám si dělal řidičák až ve 28 letech, když dostala jejich kapela Nightwork auta od Škodovky. Do té doby mě jen peskoval. Koukej před sebe, měj ruce na volantu, nerozptyluj se… Vzít si před ním žvýkačku? To ani náhodou.

Co vás samotnou vytočí?

Nesnáším arogantní a agresivní řidiče, jeden takový mě tuhle předjel a zašlápl mi brzdy před nosem. Jen proto, že jsem jela ve vesnici plné zatáček pomalu. A pak mě vytáčí pomalé rozjezdy na semaforech. Jsem ženská, ale vyrazit umím svižně. Tedy pokud zrovna nekoukám do scénáře a nezaspím, což se tu a tam stane.

Takže zkoušíte za volantem?

Každou chvíli. Učím se písničky i texty. Asi musím vypadat zvenčí jako blázen. Lidi jsou v autech zbytečně zamračení a naštvaní. Občas se schválně, zvlášť v ranních kolonách, směju na ostatní řidiče. Nejdřív se zdráhají, nevěří svým očím, pak ale ledy povolí a začnou se usmívat taky. Mě samotnou vždycky potěší, když někoho takového potkám, líbí se mi, když jsou lidi za volantem k sobě galantní. Hned je na silnici líp.

Osobu blízkou nemám

Jedna moje kolegyně, známá herečka, mi jednou vyprávěla, jak byla v Praze u městských strážníků platit pokutu. Paní znalá poměrů jí tam dobrácky napovídá: „Řídila jste to opravdu vy? Nemohl to být někdo blízký z rodiny?“ Kdepak, já jsem to byla, trvala na svém poctivě. Doma to od manžela schytala, že se nevymluvila na osobu blízkou. Já se jí směju a sama tam jdu následující týden. A co myslíte, že jsem odpověděla na dotaz, kdo řídil? Sotva jsem se práskla, došlo mi to a začala jsem se smát. Zeptala jsem se té paní, jestli tam nedávno u ní nebyla ta moje kamarádka. Jistě, že byla! Bylo nám trapné lhát. Nechala jsem tam tenkrát pět set.

Oltcity hoří, paninko!

Krátce po revoluci jsem jezdila zkoušet do Kladna. Vracela jsem se do Prahy, a přestože jsem tankovala, došel mi v Dejvicích benzin. Bylo mi to podezřelé, ale neřešila jsem to. Druhý den jsme jeli zase ze zkoušky – pátek před Velikonocemi, provoz jako blázen, auto plné. Já, Květa Fialová, Jirka Ptáčník, Jana Gýrová. Přestávalo to jet, tak jsem zastavila a najednou z motoru kouř. Všichni jsme rychle vyskákali z auta. Chlapi, co jezdili kolem a měli v autech minimaxy, hned pomáhali. Že to jako budou hasit, ať otevřu kapotu. Ale vůbec jsem netušila, kde to má otvírací páčku. Tak jsem sedla dovnitř do toho doutnajícího oltcitu a s manuálem v ruce hledala. Jana Gýrová to řešila po svém a na té čtyřproudé výpadovce stopla hasiče. Jenže měli jen vodní dělo a oltcita by úplně odfoukli. Ale aspoň zavolali kamarády z letiště a ti to přijeli celé zasypat hasicí pěnou. Korunoval to nějaký pán, když mi suše oznámil: „To víte, paninko, oltcity hořej!“

Dana Batulková

  • Narozena: 16. 3. 1958 v Praze. Syn Jakub Prachař (herec a zpěvák), dcera Mariana
  • Angažmá: Městská divadla pražská, Divadlo na Jezerce
  • Seriály: Gympl s (r)učením omezeným, Cesty domů, Comeback, Hraběnky, Horákovi, Náměstíčko, Redakce…
  • Jiné: Vítězka taneční soutěže Star Dance
Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku