Rozhovor s Martinem Doktorem: Žádný strach

Svátek světového sportu bezpochyby zaměstná v nejbližších třech týdnech mysl i toho, kdo nemá fyzický pohyb v lásce. To přece nevadí, vždyť náš host má vřelý vztah také k automobilům.

Zločinci za volantem

Pracujete při řízení?

V autě převážně vyřizuji telefonáty. Než ráno odjedu z domova, udělám si seznam, komu musím zavolat. Než za hodinu dojedu do práce, zvládnu toho díky handsfree dost. Samozřejmě to platí i pro cesty domů, když je zapotřebí něco nutně vyřešit.

Respektujete za všech okolností dopravní předpisy?

Nepovažuji se za agresivního řidiče, spíše za aktivního, který se zbytečně necourá. Mám v rámci možností rád svižnější jízdu. Cestují do práce až ze Sezemic u Pardubic, ale řízení mě baví.

Býváte terčem policistů?

Nemám s nimi žádnou negativní zkušenost a jejich práci obdivuji. Do těch zmatků na silnici se snaží vnášet alespoň nějaký řád.

Myslíte si, že je to u nás až tak zlé?

Na českých silnicích mi extrémně vadí, když se zejména na dálnicích najdou blázni předjíždějící odstavným pruhem. Samozřejmě mi vadí také pomalí řidiči, kteří se motají v rychlejším pruhu. Ale předjíždět za každou cenu a ohrožovat všechno kolem sebe, to je zločin.

Automat mám dvacet let

Vzpomínáte si na řidičské začátky?

Odehrály se s kombi Wartburg 353 Tourist, ještě než přišly oficiální jízdy stodvacítkou v autoškole. Vzpomínám si, že náš varťas byl parádně vytuněný a na německých dálnicích jel i 150 km/h. Takže si troufnu tvrdit, že jsem s ním prošel takovou školou, že mi dnes nedělá problém řídit cokoliv, co mi přijde kdekoliv na světě pod ruku.

Můžete vyjmenovat auta, která jste dosud vlastnil?

Začalo to zmíněným wartburgem, řadu let jsem řídil různé verze Chrysleru Voyager a tu moji poslední vlastní teď táta. Seděl jsem také ve Volkswagenu Golf, v rodině byla audina, Renault 9 a bráchův polský fi at. V Jihoafrické republice, kam jsme jezdili několik let na tréninkové pobyty, jsme si koupili Volkswagen Jetta.

Co řídíte aktuálně v České republice?

Škodu Superb, kterou mám zapůjčenou v rámci partnerství automobilky s Českým olympijským výborem. Ročně s ní najezdím nejméně čtyřicet tisíc kilometrů.

Které z technologických vymožeností současných vozů vás oslovují?

Na první místo bych zařadil automatickou převodovku, kterou používám už od roku 1995. Už bych neměnil, a pokud mám jet svižněji, současné technologie to dovolují i s automatem. Rovněž velice často používám klimatizaci. V létě je to samozřejmost a v chladném počasí se mi nemlží okna.

Jak nahlížíte na ženy za volantem?

V českých luzích a hájích je hodně zprofanovaná myšlenka, že ženy neumějí řídit. Pokud byste tohle řekli například ve Švédsku, můžou vás i zavřít. Naopak věřím, že ženy jezdí možná pomaleji, ale jsou opatrnější.

Málem mě zatkli

Máte bohaté zkušenosti s automobily v zahraničí?

Řídil jsem auta všude na světě, kde jsem byl za sportem aktivně nebo jako funkcionář. Snad s výjimkou Číny, kde se mi za volant moc nechtělo. Tamní provoz mi nesedl, ačkoliv už toho mám za sebou hodně.

Kdy jste premiérově řídil v zahraničí?

Vzpomínám si na první cestu na soustředění v Jižní Africe v polovině devadesátých let. Do přistání v Johannesburgu jsem vůbec nevěděl, jak se tam řídí. Byl to šok, když nám dali v půjčovně auto a zjistil jsem, že řízení je vpravo.

Kde byste už nikdy řídit nechtěl?

Zatím nejadrenalinovější zážitek z řízení mám z Tbilisi, hlavního města Gruzie. Nedá se říci, že by tam byli řidiči agresivní, ale nelámou si hlavu s předpisy, světelnou signalizací ani jízdními pruhy. Řekl bych, že kdo nemá koule, v tamním provozu neobstojí.

Co vás za volantem nejvíce vystrašilo?

Vzpomínám na olympijské hry v roce 1996, kdy jsme se vraceli ze slavnostního zahájení v Atlantě do města, kde jsme bydleli. Někdy kolem třetí ráno se za námi rozblikal maják a zahoukal klakson. Přišel k nám šerif jak vystřižený z americké klasiky. Měl kolt za pasem, široký klobouk a u toho žvýkal zřejmě tabák. Ukázali jsme doklady a akreditace. Chvíli si je prohlížel a pak nám řekl, že nás jako olympioniky pustí, ale ať už jezdíme pomaleji. Přiznávám, že jsme si od té doby rychlost náramně hlídali. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.

Virus zika je bublina

Co máte jako šéf olympijské mise na starosti?

Organizaci dopravy všech českých účastníků do Ria, jejich ubytování, režim výpravy v místě dějiště, pojištění, logistiku přepravy materiálu, akreditační povinnosti a řadu dalších záležitostí. Je nás na to pět, ale máme už nějaké najeté mechanismy a umíme se s tím popasovat. Na druhou stranu jednat s lidmi s mentalitou Brazilců je složitější než řešit stejné záležitosti s Němci.

Kolikrát jste byl v rámci své funkce v dějišti olympiády před jejím zahájením?

Třikrát, pokaždé osm až deset dní.

Jaké je Rio de Janeiro město?

Z pohledu televizních kamer, které mají zabírat olympijské soutěže, bude vypadat jako jedno z nejkrásnějších míst na Zemi. Vím, že se o něm hovoří jako o oblasti se zvýšenou kriminalitou, ale to patří ke každému světovému velkoměstu. Navíc událost jako olympiáda nekalé živly přitahuje. Pokud však člověk hodlá poslouchat pokyny pořadatelů, neměl by mít vážnější obavy o svou bezpečnost.

Dá se po tomto městě jezdit autem?

Není to úplně jednoduché. Musíte se hodně dívat hlavně před sebe, protože ne všichni řidiči se chovají předpisově. Často spontánně odbočí do směru, jakým potřebují, takže je třeba mít se neustále na pozoru. Pokud se to dá přirovnat k jiné zemi, je to o něco hektičtější než třeba v Itálii.

Čím se budou dopravovat čeští olympionici?

Pro vedení výpravy jsou k dispozici auta. Sportovci mají v drtivé většině připraveny minibusy. Pro ně mají být vyhrazeny všude po městě zvláštní jízdní pruhy, aby nedocházelo ke zdržením.

Mají se lidé bát viru zika nebo špinavých vod?

Podle mého názoru je to hodně velká mediální bublina. Samozřejmě ještě než se objevila, měli jsme zpracovanou analýzu, na co všechno včetně různých očkování musíme naše účastníky připravit. Navíc olympiáda se koná pro tuto část světa v jejím zimním období a rizika viru zika nebo horečky denge jsou mnohem nižší než v jiných ročních obdobích.

Těšíte se na olympiádu?

Věřím, že Brazilci jsou schopni díky své mentalitě vytvořit hezkou atmosféru. Přirozenou. Když se budou chtít bavit a radovat, tak budou.

S jakým medailovým výsledkem byste byl jako šéf výpravy spokojený?

Srovnávám to vždy s předchozí olympiádou. Do Ria cestuje početně nejmenší výprava za dobu existence České republiky, protože nám chybějí zástupci kolektivních sportů. Pokud mám mluvit o medailích, potěšil by mě počet mezi sedmi až dvanácti cennými kovy.