Sága rodu Cadillaců - Zrod legendy (1945–1953) - (část první)

V roce 1909 se tato firma stala součástí koncernu General Motors (GM) a dodnes si udržela postavení jeho vrcholné značky. Vydáme se po stopách historie vzniku opravdových "křižníků silnic", které v padesátých a šedesátých letech brázdily americké dálnice.

1946

Po japonském přepadení Pearl Harboru v prosinci 1941 se americké automobilky rychle přeorientovaly na vojenskou výrobu a po skončení války se opět rychle vrátily ke svému původnímu poslání. Poslední tank M-24 opustil továrnu Cadillac koncem srpna 1945 a první automobil modelového roku 1946 byl vyroben v říjnu téhož roku. Cadillac '46 vycházel z modelu 1942 a zpočátku se vyráběl pouze jako sedan série 62 (Series Sixty-Two) se splývající zádí (Club Coupe). Cadillac ve své reklamě využíval faktu, že jeho motory a převodovky byly prověřeny v bojích 2. světové války a že to byly jediné automobilové komponenty vyráběné bez přerušení během války.

Největší technickou změnou proti modelu 1942 bylo uzemnění záporného pólu baterie. Také stylistické změny byly minimální. V mírně upravené mřížce chladiče s menším počtem svislých příček byla umístěna pravoúhlá parkovací světla a došlo ke zvětšení nárazníků. V přední části kapoty motoru se objevil znak Cadillacu umístěný do chromovaného "V". Tento symbol se na dlouhou dobu stal charakteristický pro vozy Cadillac. Jméno značky se přemístilo do boků vozu na přední blatníky. Přístrojová deska byla jednoduchá, ale elegantní.

Cadillac se v roce 1946 potýkal s vlnou stávek a nedostatkem materiálu. Některé vozy tak opouštěly výrobní linku s dočasnými dřevěnými nárazníky a dealeři je nahrazovali až když došly originální kovové nárazníky. Lidé oceňovali hodnoty Cadillacu, ale díky těmto potížím bylo možno v roce 1946 uspokojit pouze necelých 30 tisíc zákazníků. V nabídce byly čtyři modely: Series 61, Series 62, Series 60 Special Fleetwood a Series 75 Fleetwood. Nejlevnější série 61 byla založena na platformě B koncernu General Motors (délka vozu dosahovala 546 cm). Série 62 vycházela z platformy C, takže vozy byly o něco delší (558 cm). Sedan série 60 Special Fleetwood měl dveře delší o 5 cm, takže jeho délka narostla až na 576,5 cm. Vozy byly poháněny vidlicovými osmiválci zdvihového objemu 5675 cm o výkonu 110 kW.

1947

Modelový rok 1947 přinesl jen nepatrné změny karoserie. Nejmarkantnější změnou bylo zmenšení počtu vodorovných lišt masky chladiče ze 6 na 5. Mírně byl upraven i znak na přídi. Nápisy na předních blatnících byly provedeny kurzívou (na rozdíl od modelů 1946, kde byl tento nápis proveden hůlkovým písmem). V roce 1947 bylo prodáno 61 926 vozů, tedy zhruba dvakrát více než za předcházející rok. Čtyřdveřové provedení bylo také nabízeno se splývající zádí (fastback). Kabriolet (Convertible) byl nabízen pouze v sérii 62. Nechybělo ani dvoudveřové kupé fastback.

1948

První od začátku poválečnou konstrukcí vozů Cadillac byl model 1948. Vývoj tohoto modelu je spojen se dvěma jmény: Harley Earl a Franklin Q. Hershey. Earl byl hlavním designérem GM a Hershey se stal šéfem návrhářského studia GM (Advanced Design Studio). Koncem třicátých let získal Earl povolení podívat se s několika vybranými návrháři na tajně vyvíjené dvojtrupové vojenské letadlo Lockheed P-38 Lightning. Ve skupině byl i Frank Hershey. Jak se později ukázalo, měla tato návštěva mimořádný význam pro design vozů Cadillac. Tvary letounu, zvláště jeho ocasní plochy, návrháře uchvátily. Po návratu do studia se Hershey pustil do experimentování s liniemi zadní části navrhovaného modelu. Poprvé se začalo pracovat s hliněnými modely v měřítku 3:8. Earl zpočátku návrhy "ocasních ploutví" u automobilů odmítal, ale nakonec s nimi souhlasil a podpořil je. Cadillac 1948 se tak stal prvním vozidlem s těmito ploutvemi. Nešlo však jen o ploutve, ty byly jen vhodným zakončením plynulé boční linie vozu od přídě až po záď.

Přes počáteční obavy dealerů měl Cadillac 48 okamžitý úspěch u zákazníků. Brzy se dokonce objevily u obchodníků ocasní ploutve, které bylo možno namontovat na Fordy nebo Chevrolety. Také mřížka chladiče byla u modelu '48 nová, pouze se třemi vodorovnými lištami. Dopředu se svažující kapota zlepšovala viditelnost a přední blatníky byly hladce zapuštěny do boků karoserie. Přitom si však Cadillac '48 zachoval vše, co bylo pro tuto značku typické: nápis na bocích, chromovanou sošku bohyně na kapotě, "V" s erbem vpředu, masivní kryty disků kol (říkalo se jim "sombrero"), charakteristické lišty na bocích atd. V interiéru dominovala mohutná přístrojová "kaplička" před volantem. Čelní sklo zůstalo dvoudílné s tenkým středním sloupkem, ale bylo již mírně klenuté. Pohonná jednotka i automatická převodovka Hydramatic zůstaly prakticky beze změny. Cadillac '48 se začal vyrábět koncem února 1948 a k dealerům se dostal až v březnu. Modelový rok se tak zkrátil na 9 měsíců a za tuto dobu bylo vyrobeno 52 706 vozů. Nabídka modelů zůstala rovněž beze změny, ale série 61 a 62 měly tentokrát stejnou délku 543,5 cm a série 60S a 75 byly dlouhé 574 cm.

1949

Po senzačním úspěchu modelu 1948 nikdo neočekával u modelu 1949 výrazné změny. Překvapením však byl zcela nový motor. Oproti starému motoru V8 s L hlavou měl nový motor rozvod OHV, byl menší a lehčí o 100 kg. Ze zdvihového objemu 5430 ccm dával výkon 118 kW (160 k). Motor byl tak povedený a výkonný, že se hned začal využívat k závodním účelům. Briggs Cunningham se dokonce v následujícím roce zúčastnil s Cadillacem závodu 24 hodin v Le Mans (skončil na 10. místě). Britský Allard použil tento motor ve svém sportovním voze J-2. Nejvíce viditelnou změnou na karoserii byla mohutnější mřížka chladiče s menším počtem prvků. Tu chtěl Heshey použít již na modelu 1948, ale Harvey Earl prosadil jemnější členění. Přístrojová deska modelu 49 měla konvenčnější vodorovný rychloměr.

V listopadu 1949 vyrobil Cadillac miliontý vůz a není náhodné, že to byl sportovně vyhlížející Coupe de Ville. Byl totiž prohlášen prvním americkým "vozem roku" a spolu s vozy Buick Riviera a Oldsmobile Holiday byl prvním vozem s karoserií typu "hardtop convertible" bez středního B sloupku a s velkým třídílným zadním oknem.

1950

Modelový rok 1950 přinesl hlavně jednodílné čelní a zadní sklo a ještě masivnější mřížku chladiče s miniaturními mřížkami přes blikače pod hlavními světlomety. Čtyři modelové řady (série 61/62/60S/75) měly opět rozdílné délky karoserie (538/548/571/601 cm). Série 75 Fleetwood byla sedmimístná a měla tři boční okna. Série 62 se odlišovala chromovanou lištou podél celého spodního okraje boku. V nabídce znovu nechybělo Coupe DeVille bez středových bočních sloupků.

1951-1952

V tomto období došlo jen k nepatrným změnám. V polovině roku 1951 byla ukončena výroba nejlevnější série 61, neboť její prodej klesal. Z vnějších změn snad stojí za zmínku jen přepracování tvaru nárazníků. Na počest blížícího se 50. výročí založení firmy bylo u modelu 1952 široké "V" na přídi zlatě chromované. Výkon motoru byl u série 60S zvýšen na 140 kW (190k).

1953

Cadillac si neustále udržoval kontinuitu designu, takže i když vůz každým rokem vypadal nově, nebylo nikdy pochyb o tom, že se jedná o Cadillac. V roce 1953 přišel Cadillac se znovu přepracovanou mřížkou chladiče a mohutnějšími integrovanými nárazníky. Také disky kol měly nový design. Po požáru v továrně na automatické převodovky Hydramatic byla část Cadillaců dodána s převodovkami Dynaflow od Buicku. Koncem roku byla vyrobena omezená série luxusních kabrioletů Eldorado s drátovými koly a silně zaobleným čelním sklem, typickým pro Cadillacy i ostatní vozy koncernu General Motors následujících let. O dalších osudech Cadillaců v letech 1954 až 1962 se dozvíte v druhé části.