Scania: Jak šel čas s volantem

Stejně jako interiéry osobních automobilů i kabiny užitkových vozidel prošly v uplynulých pětašedesáti letech poměrně zásadními proměnami nejen v oblasti ergonomie, komfortu a bezpečnosti, ale rovněž i ve výběru a zpracování materiálů použitých na jednotlivé

komponenty.

V padesátých a šedesátých letech se i u výrobců nákladních vozidel stále více prosazuje práce designérů a začíná se s hledáním ideálního rozmístění ukazatelů a ovladačů na palubní desce. V případě materiálů ještě vládne chromovaný a lakovaný kov, který doplňují tvrdé a hladké plasty. Typické jsou pro toto období volanty s tenkým věncem a velkým průměrem bez jakékoliv možnosti nastavení.

Sedmdesátá léta jsou jednoznačným přechodem k menším volantům o průměru okolo 450 mm a ve výbavě vozidel se stále častěji objevuje posilovač řízení, který výrazně přispívá ke zlepšení komfortu ovládání těžkých vozů. Z palubní desky zmizel kov a jeho místo zaujal plast. Ovladače na přístrojové desce se zvětšily a dostaly označení své funkce symboly.

Osmdesátá léta přinesla další zlepšení v oblasti komfortu i bezpečnosti. Což v případě volantů znamená příjemnější materiály a větší rozsah nastavení sloupku řízení. Scania v tomto období poprvé představila svou zaoblenou jednolitou palubní desku, kterou se v roce 1988 pochlubila série 3.

Devadesátá léta přinesla evoluci designu představeného koncem předchozího desetiletí se zaměřením na další zvýšení bezpečnosti. Volant proto dostal měkký střed volantu a v nabídce se poprvé objevují airbagy. Dále se rozšířily možnosti nastavení volantu a zlepšila ergonomie rozmístění přístrojů a ovládacích prvků na palubní desce.

Jednadvacáté století přineslo důraz na maximální zpříjemnění pracovního prostředí řidiče. Volanty mohou mít věnce obšité kůží nebo dokonce ze dřeva a stejné materiály se dostávají i do obložení dalších částí interiéru. Palubním deskám začínají vládnout měkčené plasty. Vše je přehledně označeno, přičemž mnohé důležité funkce jsou zakomponované do volantu.