Škoda Octavia RS: První jízdní dojmy

Sotva skončila tisková konference v salonku Jackieho Stewarta na okruhu v Goodwoodu, ozval se ryk závodních motorů a na trať se vyřítily dvě driftující Fabie S2000. Lepší předskokany si Octavia RS nemohla přát. Náš první oční kontakt s „er-esem“ proběhl na dálku, když se modrý liftback a bílé kombi prohnaly kolem nás po okruhu. Design se vážně povedl. Octavia působí velmi dynamicky, přitom nevtíravě, a když si nevyberete křiklavý lak, nevzbudí ani moc pozornosti. Zadní spoiler je decentní stejně jako boční prahy, přední nárazník se zabudovanými diodami vypadá ve skutečnosti vážně parádně.

Konečně můžeme za volant, čekají nás dvě kola za volantem turbodieselu. V boxové uličce máme čas se kolem sebe porozhlédnout, ale popravdě řečeno jsme rychle hotoví. Uvnitř se sportovní octavia skoro nezměnila. Sedíme ve velmi pohodlných anatomických sedačkách a v rukou držíme kůží obšitý volant se silnějším věncem. Ještě přibyla dvě loga RS na volantu a řadicí páce a obložení dveří dostalo zajímavý dekor připomínající karbon.

Jinak je všechno jako u každé jiné octavie. „Chtěli jsme, aby interiér zůstal decentní. Uvažovali jsme o nějakém ozdobném prvku na palubní desku před spolujezdcem, ale nakonec jsme od tohoto záměru upustili. Octavia RS není vyloženě agresivní sportovní auto, ale dynamický rodinný vůz a jeho charakter jsme nechtěli potlačit“, vysvětlil nám šéfdesignér Jozef Kabaň.

Na semaforu blikla zelená, takže vyrážíme na trať. Sedí se nám komfortně, posaz je ale trochu vyšší, než bychom od příslušníka koncernu Volkswagen čekali. První pravotočivá zatáčka ukazuje, že boční vedení sedaček je slušné, a také že ovládání celého vozu zůstalo na úrovni rodinného sedanu. Spojka je sice trochu ostřejší, ale nečekejte, že se budete s verzí RS nějak prát. I ve sportovním režimu jde řízení zlehka, řadicí páka klade optimální odpor, žádná extra závodní atmosféra se nekoná.

Čtyřválcový turbodiesel nemá a ani nemůže mít nijak atraktivní zvuk, konstruktéři mu tak trošku oklikou pomohli. Na stěně mezi kabinou a motorem najdeme speciální rezonátor, který podle otáček motoru vytváří vibrace a s nimi spojené hluboké dunění. Docela to funguje, míra „sportovního zvuku“ je úměrná nastavenému jízdnímu režimu, ale samozřejmě nečekejte zvuk osmiválce. Sound působí trochu uměle, ale atmosféru na palubě trochu přibarví.

Turbodiesel se nenuceně vytáčí, vůz působí příjemně lehkým dojmem a do zatáček se vrhá s chutí. Nechybí nová generace systému XDS s přídomkem Plus. Opět jde o jakousi elektronickou náhradu samosvorného diferenciálu, která zlepšuje průjezd zatáčky tím, že přibrzdí odlehčené vnitřní kolo a točivý moment motoru se tak může zakousnout do zatíženého vnějšího kola. Nová generace XDS Plus zasahuje citlivěji a dříve, než ta původní známá třeba z Fabie RS.

Přidělený počet kol utekl rychleji než jsme čekali, ale první dojem z ovladatelnosti je velmi dobrý. Zadní víceprvková náprava má vzhledem ke snížení podvozku upravenou geometrii a na okruhu působila celkem sebevědomě.

Jdeme vyzkoušet chování auta v běžném provozu, naše první silniční kilometry za volantem Octavie RS tedy budou po levé straně silnice. S levostranným řízením to bude vážně zábava. Řadíme se do klidného proudu aut a naftové RS potvrzuje, že je primárně pohodlným rodinným vozem. Zadní náprava nám připadá na nerovnostech klidná a tichá, rozhodně lepší, než tomu bylo u prvních testovaných octavií s rozpačitě naladěným podvozkem.

S opuštěním závodní dráhy nás opustily také veškeré sportovní myšlenky, na okresce máme pocit, že řídíme „pouze“ obyčejný výkonnější turbodiesel. Ten je pružný, má jen minimální prodlevu turbodmychadla, můžete s ním hravě předjíždět, ale nic víc. Žádné větší emoce naftové RS nevzbuzuje, podvozek je pohodově komfortní a je to zkrátka taková rychlejší octavia.

Konečně přesedáme do benzinového auta, které je alespoň v našich očích tím správným kořením modelové řady RS. To je panečku jiná jízda. Reakce na sešlápnutí pedálu plynu je výbušnější, podvozek se zdá více přitvrzený a výpomoc zvukového generátoru je zde vydatnější. Nyní jsme našli, co jsme hledali.

Okreska se trochu vyklidila, tak dáváme benzinovému dvoulitru trochu napít. Krásně tahá a od tří čtyř tisíc otáček nás vyloženě baví. V zatáčkách si s octavií trochu hrajeme, řízení s proměnlivým převodem je kolem středu pěkně ostré a i když není přehnaně tuhé, kola se s ním dají vést velmi přesně. Manuální řazení funguje u nafty i benzinu na jedničku, tady není co řešit. Na ochutnání dvoustupňového automatu DSG si musíme ještě počkat…