TEST Start dlouhodobého testu – Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid

Modrý kombík už ze stránek auto.cz znáte, na konci listopadu se utkal ve srovnávacím testu s Opelem Astra vybaveným vznětovým tříválcem. A klání to bylo pro japonský hybrid vítězné.

Jenže, jak je na tom corolla z dlouhodobějšího pohledu? V tuto chvíli máme naježděno něco přes deset tisíc kilometrů, takže nějaké poznatky jsme za tu dobu už nasbírat stačili. Soustředíme se samozřejmě hlavně na spotřebu, ta je v případě hybridu obzvlášť důležitá a zajímá asi každého. Ale co další každodenní oblasti? A stále potřebuje hybrid speciálnější zacházení, aby jezdil za málo?

TEST Opel Astra ST 1.5 CDTI vs. Toyota Corolla 2.0 Hybrid – Opravdu hybrid nahradí naftu?

Tohle mě osobně zajímalo asi nejvíc. Na dvoulitrový hybrid jsem slyšel od kolegů celkem chválu, na novou corollu obecně taky, přiznám se ale, že mezi fanoušky hybridů moc nepatřím. Když to hodně zjednoduším, s naftou lze za málo jezdit docela konstantně, výkyvy jsou minimální, hybrid ale jednou palivo pocucává a pak vás sežere. A zvuk vytočené benzinové jednotky, ječící nedaleko omezovače, aby se auto jenom trochu rozjelo… No, řekněme, že to není úplně můj šálek.

Modrá jí úplně nesedne

Jestli se mi něco na Corolle TS líbí vlastně bezvýhradně, pak je to design karoserie. Vzpomínám si, jak jsem při pohledu na první auris nechápal slova Toyoty o tom, jak pozdrželi premiéru, aby design zvýraznili. Že prý se lekli UFO civicu a nechtěli vyjet s nudným autem. Asi ani nechci vědět, jak vypadal první auris před pozdržením.

To aktuální kombíková corolla je moc pěkné auto, i když v naší příplatkové modré barvě (jmenuje se „námořní“ a stojí 3500 Kč) jí to tedy moc nesekne. Respektive, působí zbytečně obyčejně, takový pošťácký služebák. Prakticky denně přitom cestou do práce vídám zaparkovaný kombík v kombinaci stříbrné a černé a takto je Corolla TS neporovnatelně fešáčtější. S výraznější barvou pro mě aktuálně nejhezčí Toyota.

TEST Toyota Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid – Sportovní hybrid pro masy!

Vnitřek corolly je pak zvláštně kontrastní. Na jednu stranu z přístrojovky moderně trčí osmipalcový displej, klasické budíky pod volantem doplňuje další displej, tentokrát sedmipalcový, na stranu druhou najdeme uvnitř spoustu nostalgických detailů. O vyloženě zastaralé grafice infotainmentu, pomalém ovládání a ne zrovna inteligentní navigaci psal už David ve zmíněném srovnávacím testu, já bych doplnil ještě soubor tlačítek lemujících osmipalcový trčící displej (díky za ně, přímá volba je nenahraditelná, ještě ale doladit jejich dost oldschoolový vzhled), vzpomínky vyvolaly i kolébkové ovladače vyhřívání předních sedaček. To je ovšem stejně jako vyhřívání volantu více než účinné, na vyšším stupni výhřevnosti se skoro nedá sedět.

Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid

Líbilo by se mi víc místa na zadních sedačkách, za sebe si sednu, ale v nižší střední třídě jsem už zažil vzdušnější posezení (znovu bych se odkázal na Davida a jeho srovnávák s astrou, která je v tomto směru štědřejší). Centimetry zbytečně kradou třeba nezvykle mohutná opěradla předních sedaček, tady by se ubrat určitě dalo. Kufr s objemem 581 litrů patří k tomu lepšímu v rámci segmentu, díru pod podlahou bych ale bez váhání zaplnil náhradním dojezdovým kolem, což by mě stálo nemalých devět tisíc. A taky bych logicky přišel o nějaký ten podpodlahový litřík.

Tak jak s tím hybridem?

Ať to máme za sebou – i tady po jenom trošku důraznějším sešlápnutí plynu motor vyletí do otáček, kde vytrvale zůstává po celou dobu akcelerace a posádku zásobuje monotónním hlukem. Asi je to o něco poslouchatelnější a méně obtěžující zvuk než v případě menší hybridní osmnáctistovky, minimálně k mé spokojenosti ale stále daleko. A opravdu nejde o stoprocentní využívání potenciálu (třeba předjíždění), úplně stačí nájezd na dálnici na půl plynu, abyste si vytočeného dvoulitru užili víc než dost. Jakmile se však rychlost ustálí, máte klid. A do 120 km/h může být absolutní, když se hybridní systém naprosto neznatelně přepne čistě na elektřinu.

TEST Toyota Corolla kombi 1,4 D-4D - Miss World

Elektricky zvládne Corolla TS nejvýš pár kilometrů, v praxi však benzinovou jednotku odstavuje dost často, nejvíc pak logicky ve městě. Tady se stačí naučit trochu volněji rozjíždět, abyste si nezapnuli spalovací jednotku, a budete se neslyšně sunout… Ono se to blbě přesně vyčísluje, toyota si občas spalovacím motorem pomůže, pak zase jedete volněji, plynule a znovu zapne jen elektřinu. Zkusím jeden příklad – na pražské Radlické jsem si vynuloval průměrnou spotřebu a vyrazil přes Malou Stranu do redakce v Holešovicích. Trasu dlouhou nějakých šestnáct kilometrů jsem hlavně přes zmíněnou Malou Stranu absolvoval skoro celou na elektřinu, ty dva tři kilometry si spalovací jednotka prakticky neškrtla. A já po polovině trasy (většinou z kopce a ta Malá Strana) zapisoval dvoulitrovou průměrnou spotřebu. Pak přišlo nábřeží, trochu víc plynu a do redakce jsem nakonec přijel s průměrem 4,8 litru. Tohle je vůbec obecná městská zkušenost, spotřeba kolem pěti litrů.

Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid

Dálnice je ovšem jiný svět, pro hybrid méně vhodný. A jelikož toto je můj denní chleba (dojíždění do práce 70 % dálnice, zbytek Praha), jezdím už nějakou dobu lehce pod šest. Na začátku s nezajetou corollou to bylo šest a půl, pokud bychom se bavili jen o dálnici, pak počítejte tak se sedmi. Aktuální dlouhodobý průměr za 5,9 litru považuju za úspěch, vzhledem k převažující dálnici a faktu, že vytočený dvoulitr poslouchám celkem často. Je ale pravda, že na rozdíl od některých starších hybridů tento dvoulitrový sice řve, ale docela jede. Dynamika je slušná, předjíždění bezproblémové.

Jistě, trochu hlučně a bez citu

K největším přednostem současné corolly určitě patří velice jistý, vlastně suverénní podvozek. Zatáčky ale ani tak nějak speciálně nevyhledávám nebo přesněji řečeno, jízdu si úplně neužívám. Jasně, na výjezdech vytočený motor, a taky mrtvé řízení. Co se děje s předními koly, netuším. Elektrický posilovač se o zpětnou vazbu ani nesnaží, volantem točíte zcela nezúčastněně.

Dal bych asi přednost o něco poddajnějšímu nastavení, na nerovnostech corolla tluče víc, než bych od sedmnáctipalcových liťáků čekal, podvozek je celkově hlučnější.

Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid

Tradičně úzkostlivé (pro japonská auta) je nastavení asistenčních systémů. Adaptivní tempomat nepoužívám, i s nejmenší vzdáleností začíná toyota brzdit nesmyslně daleko a drží si zbytečně velký odstup. Při parkování se zase pravidelně lekám, když corolla sama od sebe dupne na brzdy, ačkoliv má ještě víc než bezpečnou rezervu. Holt si dává bacha…

Jeden z těch lepších hybridů

Výtky bych stále měl (hlavně kvůli hlučnosti), minimálně z pohledu spotřeby však patří dvoulitrový hybrid od Toyoty k těm nejlepším. I já, svižně jezdící řidič a pohybující se převážně po dálnicích, se aktuálně drží lehce pod šesti litry. Pro mě příjemné překvapení. Uvidíme, jestli se mi povede spotřebu ještě srazit.

Velmi se mi líbí design karoserie, rozhodně bych si však vybral výraznější odstín než naši námořní modř. Přehledný a velmi kvalitní interiér zbytečně sráží přesluhující infotainment a několik oldschoolových detailů, na zadních sedačkách by mohlo být víc místa.

Toyota Corolla Trek vstupuje na trh. Kolik stojí japonský Scout?

Takže? Samolepku „I love hybrid“ si tedy na corollu asi nenalepím, nízkou spotřebou, slušnou uživatelskou přívětivostí, jednoduchostí ovládání a přiměřenou praktičností si mě však tenhle hybrid vlastně získal. I když tedy více než osm set tisíc za konkrétní testovaný kousek zrovna málo není. Výbava je ovšem kompletní.

Plusy

• Reálně nízká spotřeba, vyšší jen na dálnici
• Slušná dynamika
• Atraktivní design karoserie
• Kvalitní interiér

Minusy

• Hlučný spalovací motor při akceleraci, hlučnější podvozek
• Zastaralý infotainment