TEST Opel Astra ST 1.5 CDTI vs. Toyota Corolla 2.0 Hybrid – Opravdu hybrid nahradí naftu?

Úvod, pořizovací náklady

Stále přísnější emisní normy jsou pro konstruktéry pořád tvrdším oříškem. Obecným trendem je elektrifikace pohonu – velká část automobilek tak do svých aut zavádí hybridní ústrojí, nebo rovnou sází na čistě elektrický pohon. To jiní výrobci pořád věří jinými zatracované naftě, a tak když se nám v redakci sešli dva srovnatelní soupeři obou naprosto odlišných proudů, rozhodli jsme je vzájemně porovnat.

Představitele hybridu do dnešního srovnávacího testu nedodal nikdo jiný než Toyota, která je propagátorem tohoto ústrojí už léta. Dokonce hybridním pohonem ve svých tradičních osobních autech zcela nahradila naftové agregáty. Konkrétně je tím nasazeným naše dlouhodobě testovaná Toyota Corolla Touring Sports s nově vyvinutým ústrojím 2.0 Hybrid, které vedle zájemce o úsporný motor má podle automobilky zaujmout též řidiče milující svižnější svezení.

To představitelem druhého proudu je Opel. Ten sice též věří elektrifikaci a stává se jejím velkým propagátorem, když chystá nové hybridy i elektromobily, stále ale pořád důvěřuje také turbodieselům. Dokonce vyvinul zcela nový naftový tříválec 1.5 CDTI, který debutuje v modernizované Astře. A právě ta je v kombi verzi Astra Sports Tourer druhým účastníkem dnešního srovnání. Souboj nafty a hybridu může začít!

Připravte si skoro 700 tisíc

Než se zaměříme na srovnání obou pohonů, pojďme si prohlédnout ceníky obou soupeřů. A ty vyjeví, proč jsme proti sobě postavili právě verze 1.5 CDTI (90 kW) s automatem a 2.0 Hybrid (135 kW), které výkonově zrovna plně neodpovídají. Jejich základní cenovka je totiž na stejné úrovni, navíc Astra ST ani silnější turbodiesel nenabízí.

Opel Astra přichází s novými motory na český trh. Porovnali jsme její ceny s konkurencí. Jak si…

Z podstaty pohonu ani jeden z vozů není zrovna nejlevnější na trhu, na oba si musíte připravit skoro 700 tisíc. Astra ST v testované kombinaci tříválce 1.5 CDTI (90 kW) a devítistupňového automatu přijde minimálně na 662.900 korun. Corolla Touring Sports s 2.0 Hybrid (135 kW) je pak ještě dražší, v základu vyjde na 694.900 korun.

Vedle vyššího výkonu však Toyota boduje i bohatší výbavou. Už v základu nabídne sedm airbagů, mlhovky nebo adaptivní tempomat. Astra ST leda tak kontruje čalouněním kombinujícím látku s kůží. Výhodou Opelu je rovněž možnost obohacení výbavy o samostatně volené prvky, výbava Toyoty je jako již tradičně u japonských značek do určité míry pevně stanovená, a tak třeba vyhřívaný volant, sledování mrtvého úhlu nebo bezdrátové dobíjení telefonu dostanete až v nejvyšším stupni Executive.

Benefitem německého kombíku jsou také nižší provozní náklady. Sledované náhradní díly jsou u Opelu dostupnější, zaujme i delší servisní interval nebo standardně dodávaná pětiletá záruka.

Design, interiér

Evoluce proti jemným retuším

Toyota byla vždy známá pro svůj konzervativní design, pod současným vedením však více sází na emoce, což platí i pro novou Corollu. Opticky sice navazuje na předchozího Aurise, což už je patrné na obdobně řešené přídi, jednotlivé detaily jsou však výraznější než u předchůdce. To zdůrazňuje i širší a nižší karoserie než u dosavadního Aurisu.

Tohle je modernizovaný Opel Astra. Má zcela nové motory, včetně naftového tříválce!

Naopak letos modernizovaná Astra dokazuje, že tahle modernizace byla hlavně o technických změnách než o těch designérských. Pokud nepostavíte aktuální Astru s tou před faceliftem bok po boku, proměnu možná ani nezaregistrujete, pár retuší tu však je, jako třeba pozměněná maska nebo přední nárazník. Naopak záď ale zůstala zachována beze změn. Nadále tak Astra zůstává poměrně konzervativně laděným autem, kterému však nechybí jistý šmrnc. Po boku Corolly možná může Opel ve výsledku působit až obyčejně, své fanoušky si ale tento styl najde, zvlášť u těch, kterým Toyota přijde až moc „samurajská“.

Tradice proti minimalismu

Ani interiér Astry se v rámci letošního faceliftu nijak revolučně nezměnil. Pořád tu zůstává koncepce s obrazovkou infotainmentu zapuštěnou do palubní desky, což je řešení, od něhož se dnes už spíše opouští. Ničemu to ale vlastně nevadí, osmipalcový dotykový displej zůstává pěkně na očích. Samotný multimediální systém je přitom nový. Naštěstí zůstává jeho ovládání přehledné, je tu i funkce zrcadlení funkcí chytrých telefonů, díky Android Auto a Apple CarPlay. Výtku máme snad jedinou, některá dotyková tlačítka jsou až příliš malá, a tak se za jízdy hůře hledají. Ony ale i vybrané konvenční ovladače na středovém panelu jsou poněkud titěrné. Zvláštností je pak nový odkládací prostor ve středovém panelu, který nahrazuje nepříliš praktický držák dosavadní Astry v tom samém místě.

Jestliže v Astře zůstává na středovém panelu poměrně hodně tlačítek, Corolla kráčí cestou minimalismu. Toyota na středový panel „uklidila“ jen ovládání ventilace, zbytek ovladačů se přesunul do infotainmentu, jehož volně stojící osmipalcová obrazovka na vrchu středového panelu nicméně zůstává doplněna o konvenční tlačítka pro přímý vstup do různých zákoutí menu. Ovládání je to sice přehledné, samotný infotainment je už však závan dávných časů. Reaguje pomalu na pokyny, grafika působí zastarale a ani navigace není moc přehledná, hledání cílové destinace bývá někdy těžký oříšek – raději než konkrétní místo (třeba hotel nebo restauraci) jsme zadávali jen ulici, ani číslo domu navigace mnohdy neznala.

Je to přitom vlastně jediná hrubá chyba vnitřku Corolly. K samotným materiálům a jejich zpracování není co vytknout, v tomto směru udělala Toyota velký skok kupředu. Také se nám více líbí digitální přístrojový štít se 7“ TFT obrazovkou, který doplňují analogové ukazatele (třeba pro otáčkoměr, což je pro hybridní Toyoty věc nevídaná). Do celku je totiž zakomponována lépe než ta v Astře. Německý kompakt převzal virtuální kokpit z větší Insignie, naroubování displeje mezi analogové přístroje však i kvůli kovovým rámečkům působí až příliš násilně.

Opel Astra ST 1.5 CDTI

Za volant se pohodlně usadíte v obou vozech, na delších cestách nám však připadaly komfortnější sedačky ty v Opelu. Však jde ve zkoušeném exempláři také o vyhlášená sedadla s certifikátem AGR, která jsou ergonomická, nastavitelná v osmi směrech, s elektricky nastavitelnou bederní opěrkou a prodlužitelným sedákem. Lepší výhled je však z Corolly, třeba díky tenkým A sloupkům.

To na zadních sedadlech ani jeden z dnešních soupeřů nepatří zrovna mezi přeborníky, byť dospělí se sem v obou případech naskládají. Více místa nad hlavou je každopádně v Astře ST, která těží ze své výšky (1.510 vs. 1.435 mm). Naopak prostoru pro zavazadla je více v Corolle. Zavazadelník Astry ST je se svými 540 litry v rámci své kategorie dnes už jen průměrný, jeho výhodou jsou však přísně pravidelné tvary. To Corolla nahání svých 581 litrů třeba kapsami po stranách zavazadelníku. Navíc je tu hluboký prostor pod podlahou vyhrazený rezervnímu kolu – pokud tu není, vejde se sem třeba i kabinové zavazadlo. Plusem je rovněž oboustranné dno, z jedné strany plastové, z druhé čalouněné, s protiskluzovými kolejnicemi.

Motor, jízdní vlastnosti

Hybrid vs. nafta

Jak už jsme odhalili v úvodu, dnes to bude především o srovnání dvou odlišných koncepcí pohonu. Oba vozy přitom sázejí na nově vyvinutá ústrojí.

Toyota má sice už desítky let zkušeností s hybridním pohonem, systém 2.0 Hybrid je ale nový, debutoval loni právě v Corolle, která díky němu poprvé v historii nabídla hned dvě hybridní verze. Dvoulitr s vyvažovacím hřídelem nebo systémem časování ventilů Dual VVT-i s technologií VVT-iE na straně sání, kdy se časování ventilů reguluje elektromotorem namísto tlakem oleje, poskytuje sám o sobě 112 kW a je kombinován s elektromotorem o výkonu 80 kW, čerpajícím energii z NiMH baterií, a planetovou převodovkou nabízející vedle výchozího chování simulující CVT i sekvenční šestistupňové řazení.

TEST Toyota Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid – Sportovní hybrid pro masy!

Kombinovaný výkon ústrojí pak činí 135 kW, což podle automobilky postačí i ke svižnějšímu svezení. Jde o full-hybrid, jak je u Toyoty zvykem. To znamená, že Corolla sice umí jet výhradně na elektřinu, avšak jen na krátkou vzdálenost (jednotky kilometrů), navíc baterie nelze dobít ze zásuvky. Přesto tu zásadní úspora paliva je, elektřina přebírá velení při nízké zátěži nebo sundání nohy z plynu (a to až do rychlosti 120 km/h), při akceleraci pak pomáhá spalovacímu motoru.

Opel Astra ST 1.5 CDTI

Také turbodiesel 1.5 CDTI Opelu je nový, vyvinutý v reakci na aktuální emisní normy, nejde tak jen o 1.5 BlueHDi od mateřské Skupiny PSA s jiným obchodním označením, jak by se mohlo na první dobrou zdát. Právě kvůli emisím disponuje kombinací oxidačního katalyzátoru, vstřikování kapaliny AdBlue, SCR katalyzátoru a filtru pevných částic. Unikátem je tříválcová koncepce, od níž se u turbodieselů spíše upustilo, kvůli vysokým vibracím takových agregátů. Z toho důvodu tříválec vyráběný přímo Opelem v Kaiserslauternu využívá vyvažovací hřídel. Sběrné potrubí je integrované do hlavy válců, o přeplňování se stará turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek.

Modernizovaný Opel Astra odhaluje detaily o nových motorech. Tříválce jsou z vlastní dílny!

Opel nabízí dvě výkonové varianty této patnáctistovky, o výkonu 77 kW a 90 kW. Pro výkonnější variantu je vedle šestistupňového manuálu dostupný i devítistupňový automat, který je rovněž nově vyvinutý. A právě takovou kombinaci jsme v Astře vyzkoušeli.

Městský borec vs. milovník dálnic

Ukázalo se však, že tříválcový turbodiesel s devítistupňovým automatem není právě něco, v čem spatřujeme budoucnost. Respektive naladění spolupráce tříválce s převodovkou by stálo za to vylepšit.

Jakoby těch převodů bylo už moc a převodovka mnohdy nevěděla, jaký stupeň je právě nejvhodnější, a tak bez rozmyšlení řadí sem a tam, jak zrovna uzná za vhodné. Navíc změna převodu nebývá zrovna hladká, což výslednému komfortu moc nepomůže.

Samotný motor je však na jednu stranu překvapením. Stejně jako u jiných svých turbodieselů o něm Opel hovoří jako o šeptajícím. To do určité míry opravdu platí, jakmile se zahřeje, tak za běžné jízdy o něm díky skvělému odhlučnění prakticky nevíte. Pak ale dojíždíte k semaforu se svítící červenou a motor při zpomalování těsně nad volnoběhem zavibruje takovým způsobem, až se nestačíte divit. A přesně v tu chvíli si uvědomíte, proč jiné automobilky od vznětových tříválců v minulých letech ustoupily.

Opel Astra ST 1.5 CDTI

To Toyotě se hybridní ústrojí za ta léta povedlo skvěle naladit, přepínání mezi elektromotorem a  dvoulitrem je prakticky neznatelné, ve městě obě jednotky skvěle spolupracují, a tak si při srovnání s Astrou ST říkáte, že právě tohle je budoucnost.

Jenže stačí vyjet za město a zase si uvědomíte, že toyoťácké hybridy mají pořád své určité mezery. Ano, 2.0 Hybrid není tak hlučná jako ústrojí 1.8 Hybrid (díky většímu objemu se motor nemusí tolik vytáčet) a je na ní znát velký posun správným směrem, přesto se při potřebě akcelerace pořád dočkáte jen vytí vytočeného atmosférického motoru. Přestože je agregát slušně odhlučněn, při delší cestě po dálnici vás ten zvuk začne otravovat – vždyť i při tachometrových 140 km/h motor ve stoupáních klidně točí kolem 4000 otáček, aby udržel stanovené tempo. A v takovém režimu je najednou mnohem pohodlnější Astra, o jehož agregátu v takovém případě prakticky nevíte.

TEST Toyota Corolla Sedan 1.8 Hybrid – Jak jezdit za pět

Toyota ale boduje svým elánem. Nechte stranou doprovázený hluk, díky vyššímu výkonu je Corolla s 2.0 Hybrid už na papíře svižnější než Astra s 1.5 CDTI (90 kW), což se potvrzuje také v praxi. V otázce pružnosti měla Japonka jasně navrch, zatímco Němka se ukazuje spíše jako pohodářka, čemuž odpovídá i naladění převodovky, která nemění stupně zrovna nějak zázračně rychle.

A výhodou Toyoty ve srovnání s Opelem je i spotřeba. Už ta normovaná kombinovaná je nižší (3,7 vs. 4,2 l/100 km), což se potvrzuje i v praxi, byť udávaných parametrů jsme ani v jednom případě ani zdaleka nedosáhli. Toyota logicky boduje hlavně ve městě, kde díky častému popojíždění a s tím souvisejícím vypínáním motoru klidně zvládá jezdit kolem pěti litrů. Za pět se s Corollou dá jezdit i na okresních silnicích, a to i když se nebudete vyloženě loudat. Na dálnici ale kontruje Astra – dálniční tempo zvládá za šest litrů, zatímco Corolla si řekne tak o litr více. Jinak je ale Opel právě zhruba o ten litr žíznivější. 

Komfort proti svižnosti

Silnější motor je znatelný také na jízdních vlastnostech Corolly Touring Sports. Toyota pod vedením aktuálního šéfa Akia Toyody razí důraz na sportovnější charakter přesně podle jeho hesla „už žádná nudná auta,“ díky čemuž použitá platforma TNGA ve verzi GA-C využívá standardně zadní víceprvkové zavěšení a nabízí nižší těžiště než u předchůdce.

Na jízdních vlastnostech je to opravdu znát, protože Corolla se až s nečekanou ochotou vrhá do zatáček, přičemž v oblouku působí velice jistě. Jistotě pomáhá také podvozek, ten však na českých silnicích bohužel mnohdy nepůsobí příkladně komfortně. Zůstává sice poddajný, je ale poměrně hlučný (hlavně zvuk valících se kol), a tak si na mnoha úsecích nepřipadáte zrovna pohodlně. Testovaný kousek přitom neobouvá žádná velká kola, ale naprosto běžné sedmnáctky.

To Astra je v tomto ohledu jasně komfortnějším vozem. Sice si také uchovává „německy“ precizní chování, celkově ale působí pohodlněji. Od kol se neozývají žádné hlučné rány a podvozek příkladně tlumí nerovnosti. Pravdou ale je, že i na dálnici je Astra poněkud hlučnější a slyšíte v ní šum od valících se kol. Hluk je každopádně nižší než v Corolle.

Závěr

Závěr

Opel Astra ST a Toyota Corolla TS jsou v testovaných variantách představiteli dvou naprosto odlišných proudů. Opel tříválcovým turbodieselem chce dokázat, že nafta ještě není mrtvá, jak někteří tvrdí. Zatímco Toyota chce dvoulitrovým hybridem ukázat, že i toto ústrojí, původně určené pro zájemce o ekologické auto, může zaujmout i řidiče milující řízení. Zároveň však oba vozy ukazují, že v obou trendech se mohou objevit některé chybky, které hovoří proti nim.

TEST Mazda 3 1.8 Skyactiv-D vs. Škoda Scala 1.6 TDI – Volba rozumu?

Konkrétně 1.5 CDTI Opelu už v době představení překvapil tříválcovou koncepcí, přičemž v praxi se strach z vibrací turbodieselu se třemi válci, kterého se většina automobilek v průběhu let raději vzdala, bohužel potvrdil. Na volnoběh a v nízkých otáčkách se zkrátka vibrace potlačit nepodařilo, ještě více nám však vadí kombinace s devítistupňovým automatem – převodovka jakoby těch převodů měla už moc a mnohdy nevěděla, jaký stupeň tam právě dát. Když si to však sedne a jedete klidně, bez náhlé změny tempa, odvděčí se jemným řazením, zatímco motor vůbec neuslyšíte – za běžné jízdy je opravdu šeptající, jak tvrdí marketingové motto německé značky.

Toyota Corolla 2.0 Hybrid

To Toyota už sice hybridní ústrojí léta vyvíjí, stále ale máme pocit, že není univerzálním řešením na potřeby všech zákazníků. Pořád jej nejvíce oceníte v městském prostředí. To se Corolla TS odvděčí klidnou tichou jízdou s nízkou spotřebou, nižší než v případě naftové Astry. Vyjeďte ale za město a při jakékoliv prudší akceleraci se pořád dočkáte vyjícího motoru vytočeného do vysokých otáček. Dvoulitr Corolly je sice skvěle odhlučněn, na dálnici to ale zkrátka není taková pohoda jako s naftou.

A tak jsou Corolla TS i Astra ST skvělým důkazem toho, že ani hybrid, ani nafta není jediný správný směr. Tyto pohony by podle našeho názoru měly nadále existovat bok po boku, aby si zákazník mohl vybrat a využít předností toho kterého. Hybridní Corolla TS je pořád pohodlnější a úspornější hlavně ve městě, zatímco naftová Astra ST boduje na dlouhých cestách. Ve vzájemném srovnání těchto konkrétních modelů nicméně více výhod poskytne právě zkoušený hybrid.

Jen o porovnání odlišných pohonů to ale dnes nebylo, pořád šlo o komplexní srovnání a i v něm se ukázaly rozdíly mezi oběma vozy. Toyota, možná trochu překvapivě, hraje na sportovnější notu, na silnici se chová jistě, její podvozek se ale na českých silnicích zdá někdy tužší, hlavně by ale stálo za to ho lépe odhlučnit. Astra ST je větší pohodář, s čímž souvisí i naladění automatické převodovky. Uvnitř je navíc prostornější, a tak se více hodí pro ty, co budou vzadu vozit dospělé. Líbí se nám i její multimediální systém, zatímco ten v Toyotě dnes už působí notně zastarale.

Když to všechno sečteme, vítězem tohoto duelu se nakonec stala Toyota Corolla TS. Vítězství ji v tomto konkrétním případě vyneslo především právě lépe naladěné pohonné ústrojí. Bodovala ale třeba i objemným a praktickým zavazadelníkem, který je u kombíků též důležitým prvkem.

Opel Astra ST 1.5 CDTI (90 kW) AT9

Plusy

• Nižší pořizovací cena
• Pohodlný podvozek
• Přehledný infotainment
• Prostorný interiér

Minusy

• Zmatečné naladění automatu
• Vibrace na volnoběh

Toyota Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid (135 kW)

Plusy

• Nízká spotřeba ve městě
• Jisté jízdní vlastnosti
• Bohatá výbava

Minusy

• Hluk od podvozku
• Zastaralá navigace