Sunbeam Rapier (1955–1976): Hardtopy se sportovními ambicemi
Hardtopy Sunbeam Rapier série I až V, vyráběné koncernem Rootes Group vycházely ze sedanu Hillman Minx a poháněly je čtyřválce s objemem 1,4 až 1,7 litru. Fastbacky z let 1967 až 1976 patřily do koncernové řady Arrow.
Kdysi slavná anglická automobilka Sunbeam má svůj původ ve firmě, kterou založil John Marston v roce 1877 ve Wolverhamptonu a začal zde vyrábět jízdní kola Sunbeam. V roce 1901 představil svoje první čtyřkolové motorové vozidlo nazvané Sunbeam-Mabley. Jednoduchý vozík poháněl jednoválec s výkonem pouhých tří koní. V roce 1905 vznikla společnost Sunbeam Motor Car Company Ltd., která se oddělila od firmy Johna Marstona, vyrábějící dál kola a motocykly Sunbeam. Hlavním inženýrem se stal Francouz Louis Hervé Coatalen.
Během první světové války vyráběl Sunbeam mimo jiné letadla Short. V srpnu 1920 se Sunbeam spojil s francouzskými výrobci automobilů Darracq a Talbot, čímž vznikla společnost STD Motors. Nejslavnějším modelem značky Sunbeam v meziválečném období se stal typ 3 Litre, konkurující vozům Bentley se stejným objemem motoru. Sportovní automobily Sunbeam se proslavily řadou úspěchů na závodech Grand Prix a překonaly řadu rychlostních rekordů.
V roce 1935 koupil automobilku Sunbeam koncern Rootes Group a v rámci koncernu byla Sunbeamu určena pozice výrobce luxusnějších vozů. Rootes se rozhodl oživit značku Sunbeam a v roce 1938 uvedl značku Sunbeam-Talbot, pod kterou vyráběl modely s objemem motoru 2 až 4 litry. V průběhu druhé světové války dodával Rootes britské armádě obrněné vozy, motory, bomby a bombardéry. Po válce byla výroba automobilů přemístěna z Londýna do Rytonu (Warvickshire). V létě 1948 představil Rootes nový model Sunbeam-Talbot 90, poháněný dvoulitrovým čtyřválcem z typu Humber Hawk. Od sedanu Sunbeam-Talbot 90 byl odvozen dvoumístný sportovní roadster Sunbeam Alpine.
V roce 1955 debutovala sportovně laděná dvoudveřová verze Hillmanu Minx (nebo také Singeru Gazelle), nazvaná Sunbeam Rapier. Rapier je lehký meč s ostrým hrotem určeným k bodání. Sunbeam Rapier bylo čtyřmístné dvoudveřové kupé se střechou typu hardtop (bez středových sloupků). Návrháři Rootes Group se při jeho návrhu pravděpodobně inspirovali tvorbou designéra Raymonda Loewyho. Rapiery se vyráběly přes dvacet let v pěti sériích a ve verzích Fastback a H20. První generace Rapieru se představila veřejnosti v říjnu 1955 na londýnském autosalonu a skoro o rok předběhla spřízněné modely Hillman Minx a Singer Gazelle.
Série I (1955–1958)
Čtyřmístný dvoudveřový hardtop Sunbeam Rapier série I se v některých detailech (například panoramatickým zadním oknem) podobal americkému Studebakeru Starliner z roku 1953, který navrhl známý americký stylista Raymond Loewy. Rapier měl širokou masku chladiče s vodorovným mřížováním a chromované rámečky světlometů. Často se dodával v tehdy módním dvoubarevném provedení. Vůz měl rozvor náprav 2438 mm, byl dlouhý 4064 mm, široký 1524 mm a vysoký 1448 mm.
Zadní kola Sunbeamu Rapier poháněl řadový čtyřválec s objemem 1390 cm3. Motor byl převzat z modelu Hillman Minx a upraven zvýšením kompresního poměru ze 7:1 na 8:1, měl karburátor Zenith DIF 36 a pozměněné sací a výfukové potrubí. Uvedené změny vedly ke zvýšení maximálního výkonu na 65 k (47 kW) při 5000 ot/min. Čtyřstupňová manuální převodovka s rychloběhem na třetím a čtvrtém stupni měla ovládací páku na sloupku řízení. Rapier dosahoval rychlost 138 km/h a na stovku zrychlil za 21 s. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 9 litrů benzinu na 100 km.
Karoserie Rapieru vyráběla firma Pressed Steel a posílala je do firmy Thrupp & Maberly na severu Londýna, kde byly nalakovány a vybaveny. Odtud se posílaly do továrny koncernu Rootes ve městě Ryton-on-Dunsmore nedaleko od Coventry. Tam byly dokončeny zabudováním podvozku s motorem a převodovkou. Tento složitý postup platil až do roku 1963, kdy byla uvedena čtvrtá série.
Od října 1956 se do Rapieru montoval vylepšený motor R67 se dvěma karburátory Zenith 36 WIP a novým sacím potrubím. Tento motor měl nejvyšší výkon 68 k (50 kW) a rychlost se zvýšila o 5 km/h. Do roku 1958 bylo vyrobeno 7477 vozů Rapier první série. Jejich cena začínala na 1043 librách šterlinků včetně daně.
Série II (1958–1959)
Sunbeam Rapier druhé série byl uveden na trh v únoru 1958 ve dvoudveřovém provedení hardtop a kabriolet (foto). Rootes poslal devět nových vozů do Monte Carla, kde byly k dispozici tisku po skončení Rally Monte Carlo. Hlavní změnou byla nová trojdílná přední maska se střední obdélníkovou částí se svislým mřížováním a dvěma postranními částmi se dvěma vodorovnými lištami a směrovkami v rozích. Rámečky světlometů byly v barvě vozu a orámování „stříšek“ nad nimi pokračovalo na bocích dvěma lištami vymezujícími prostor pro barvu stejnou jako střecha (u hardtopu). Novinkou byly šikmé ploutve na zadních blatnících.
Rapier série II dostal výkonnější motor s objemem 1494 cm3 a kompresí zvýšenou na 8,5:1. Ke zvýšení výkonu motoru na 73 k (54 kW) při 5200 ot/min přispěly také zvětšené ventily. Maximální rychlost vozu stoupla na 146 km/h a na předních kolech byly zvětšeny bubnové brzdy. V interiéru série II došlo k přemístění páky převodovky ze sloupku volantu na podlahu. Díky náhradě kožených sedadel za vinylové a rychloběhu za příplatek došlo ke snížení ceny vozu. Hardtopů a kabrioletů Sunbeam Rapier druhé série bylo do konce roku 1959 vyrobeno 15.151 kusů.
Série III (1959–1961)
Třetí série Sunbeamu Rapier (foto) debutovala v září 1959. Na karoserii byly provedeny jen drobné změny, například počet vodorovných lišt v postranních mřížkách narostl na čtyři a na víku kufru vznikla obdélníková prohlubeň pro poznávací značku. Změnily se také barevné pruhy na bocích: nezahrnovaly již zadní ploutve a vzadu se objevily nápisy Rapier. Pozornosti mohlo uniknout mírné zúžení rámu předního okna a zvětšení plochy předního okna o 20 %.
Důkladně byl přepracován interiér Rapieru třetí série. Byla přepracována sedadla (vpředu dělená, vzadu lavice) a koberce na podlaze měly standardně dlouhý vlas (předchozí verze měly gumové rohože). Volant a knoflíky ovladačů byly nyní zhotoveny z černého plastu a palubní deska byla potažená ořechovou dýhou. Ručkové přístroje Jaeger byly černé.
Rapier série III převzal čtyřválcový motor ze sportovního vozu Sunbeam Alpine. Objem motoru se nezměnil, ale dostal novou hliníkovou hlavu válců, zvýšenou kompresi, přepracované ventily a novou vačkovou hřídel. Se dvěma karburátory Zenith se výkon motoru zvýšil na 79 k (58 kW) při 5400 ot/min. U převodovky se zvýšil poměr u druhého až čtvrtého stupně a zlepšilo ovládání řadicí páky. Novinkou byly kotoučové brzdy na předních kolech. Rapier III dosahoval rychlost 148 km/h a na stovku zrychlil za 17 s. Do dubna 1961 bylo vyrobeno 15.368 hardtopů a kabrioletů Rapier třetí série.
Série IIIA (1961–1963)
Série IIIA dostala motor ze sportovního modelu Sunbeam Alpine druhé série s objemem 1592 cm3, výkonem zvýšeným na 81,5 k (60 kW) při 5100 ot/min a točivým momentem 120 Nm. Zvenku i uvnitř byla série IIIA identická se sérií III. Zapracovalo se ale na životnosti vozu. Klikový hřídel měl zvětšený průměr a úpravou prošla čerpadla oleje a vody. Na podvozku byl zesílen přední stabilizátor, přepracována spojka a čistič vzduchu. Ohřívač čerstvého vzduchu se stal standardní výbavou. V polovině roku 1963 byla ukončena výroba kabrioletů série IIIA. Celkem bylo do října 1963 vyrobeno 17.354 kusů Rapierů série IIIA.
Série IV (1963–1965)
Koncem roku 1963 se vedení skupiny Rootes rozhodlo nepokračovat dál ve vývoji modelu Rapier. Rozhodlo se tak proto, že Rapier už nebyl hlavní zbraní sportovního oddělení. To se zaměřovalo spíše na modely Hillman Imp a Sunbeam Tiger. Ve skutečnosti ale byl Rapier série IV navržen, postaveny prototypy a dokončeny testy, takže vedení Rootes změnilo názor. Z navrženého Rapieru série IV se stal model Humber Sceptre Mark I a Rapier série IIIA byl přepracován, aby dál sloužil jako dvoudveřový cestovní sedan.
Nový Sunbeam Rapier série IV (foto) dostal puklice kol společné pro řadu lehkých vozů skupiny Rootes a vpředu byl modernizován novou plošší kapotou a jemnějšími postranními mřížkami. Přední směrovky dostaly obdélníkový tvar a jantarovou barvu. Nový přední nárazník dostal menší svislé dorazy a vzadu bylo osvětlení poznávací značky roztaženo na celou šířku víka kufru. Na bocích zmizely plochy s odlišnou barvou (zůstaly jen pod ploutvemi na zádi). Aby nebylo pochyb, na předních blatnících se objevily erby s římskou číslicí IV.
Uvnitř se mohl Rapier IV pochlubit novou palubní deskou s potahem dýhou z ořechového dřeva a uzamykatelnou skříňkou před sedadlem spolujezdce. Nová dělená přední sedadla se dala lépe nastavit a nastavitelný byl také sloupek řízení. Kotoučové brzdy na předních kolech měly standardně posilovač. 1,6litrový čtyřválec ze série IIIA zůstal beze změn, ale nový karburátor Solex 32PAIA zvýšil výkon motoru na 85,5 k (63 kW) a točivý moment na 123 Nm. Rapier IV dosahoval rychlost 146 km/h a za tři roky jich bylo vyrobeno 9700 kusů.
Série V (1965–1967)
Poslední aktualizací Sunbeamu Rapier byla pátá série, která se začala vyrábět v září 1965. Rapier V byl zvenku i uvnitř beze změn proti sérii IV, pod kapotou měl ale vylepšený pětiložiskový čtyřválec s objemem 1725 cm3 a nejvyšším výkonem 92 k (68 kW). Současně bylo dynamo nahrazeno alternátorem. Maximální rychlost stoupla na 153 km/h a na stovku zrychlil Rapier V za 15 s. Do října 1967 bylo vyrobeno jen 3789 kusů, ale to již byla připravena nová modernizovaná série Fastback.
Sunbeam Rapier Fastback Coupé (1967–1976)
V říjnu 1967 odhalil koncern Rootes novu řadu modelů nazvanou Arrow, reprezentovanou především sedanem Hillman Hunter a také novou generací modelu Sunbeam Rapier, nazvanou Fastback Coupé (foto). Stejně jako modely Rapier série I až V se jednalo o dvoudveřový čtyřmístný hardtop, tentokrát ale se splývavou zádí, známou pod názvem fastback.
Kupé Rapier Fastback bylo postaveno na bezrámovém podvozku kombi Hillman Hunter Estate a mělo rozvor náprav 2502 mm, bylo dlouhé 4432 mm, široké 1645 mm a vysoké 1400 mm. Vzadu mělo velký zavazadlový prostor s objemem 540 litrů. Vpředu měl Rapier Fastback dvě dvojice kruhových světlometů, mezi kterými byla umístěna maska chladiče s vodorovným mřížováním. Velké panoramatické zadní okno bylo rozděleno příčkami na tři části a svislá lomená zadní světla byla převzata z kombi Hunter Estate.
Fastback Rapier měl pod kapotou čtyřválec s objemem 1725 cm3 a rozvodem OHV, který byl mírně skloněný doprava a umožňoval snížení kapoty. S horizontálními karburátory Zenith-Stromberg 150CD měl nejvyšší výkon 90 k (66 kW). Vozy se standardně dodávaly s manuální čtyřstupňovou plně synchronizovanou převodovkou a rychloběhem. Na automatickou převodovku Borg-Warner si musel zákazník připlatit. Fastback Rapier dosahoval rychlost 166 km/h.
V říjnu 1968 byla na trh uvedena výkonnější verze nazvaná Sunbeam Rapier H120, rozpoznatelná podle spoileru na víku zavazadlového prostoru a vysokých leštěných prahů. Motor se dvěma karburátory Weber byl firmou Holbay Engineering vyladěn na výkon 111 k (82 kW). H120 dosahoval rychlost 171 km/h a byl nejrychlejším rapierem. Fastback Rapier se také stal základem pro levnější verzi Sunbeam Alpine Fastback s jedním karburátorem, vyráběnou od října 1969.
Až do roku 1969 se Sunbeamy Rapier vyráběly v městě Ryton-on-Dunsmore a od roku 1969 až do ukončení výroby v roce 1976 v továrně Linwood ve Skotsku, kde se vyráběly také malé vozy Hillman Imp. Celkem bylo Rapierů Fastback (včetně verzí H120 a Alpine) vyrobeno 46.204 kusů.
