Sunbeam Alpine: Je libo čtyřválec nebo V8?

Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings
Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine Series I, vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III. • Zdroj: Hemmings

Dvoumístný sportovní roadster Sunbeam Alpine byl v roce 1953 odvozen od sedanu Sunbeam-Talbot 90 (na obrázku.

Sunbeam Alpine Sport Roadster Mark I převzal od sedanu Sunbeam-Talbot 90 kromě motoru také přední masku se svislou mřížkou chladiče a dvěma postranními otvory.

Ve svažující se zádi byl umístěn poměrně velký zavazadlový prostor, dobře přístupný nahoru otevíraným víkem.

Roadster Sunbeam Alpine Mark I měl zajímavě tvarovanou palubní desku s rychloměrem obtočeným kolem sloupku řízení.

22 Fotogalerie

Karel Haas

25. února 2021 · 10:54

Diskuze (0)

Sportovní vozy Sunbeam Alpine vyráběl koncern Rootes v letech 1953 až 1955 a 1959 až 1968. Verze Mark I a Mark III vycházely ze sedanu Sunbeam-Talbot 90 a série I až V z Hillmanu Minx.

Slavnou anglickou značku Sunbeam založil John Marston v roce 1877 ve Wolverhamptonu (hrabství West Midlands). Marston byl nadšený cyklista, takže začínal s výrobou jízdních kol a jeho manželka navrhla pro firmu název Sunbeam. V roce 1901 představil Marston svoje první vozidlo Sunbeam-Mabley poháněné jednoválcem s výkonem 3 koně. Další vozidlo už poháněl čtyřválec s výkonem 12 k. V roce 1909 začal pro Sunbeam pracovat Francouz Louis Coatalen se zálibou ve sportovních a závodních vozech. Ve dvacátých letech spolupracoval Sunbeam s francouzskými značkami Talbot a Darracq (STD) na šestiválcových modelech. Automobily Sunbeam tehdy pokořily řadu rychlostních rekordů (např. Sunbeam 1000 HP, 320 km/h).

Po krizi na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století se STD rozpadla a Sunbeam s Talbotem získali bratři Rootesové (Rootes Group). V roce 1938 vytvořil Rootes novou značku Sunbeam-Talbot, která používala podvozky Hillman a Humber a karoserie Talbot. Rootes byl jeden z průkopníků tzv. badge engineeringu, sdílení jednoho podvozku více značkami s odlišnými karoseriemi. V létě 1948 představila společnost Rootes Group nový model Sunbeam-Talbot 90 poháněný dvoulitrovým čtyřválcem z typu Humber Hawk. S hlavou válců upravenou na rozvod OHV dával 64 koní. Od roku 1950 se vyráběla verze Sunbeam-Talbot 90 Mark II s motorem zvětšeným na 2267 cm³, díky čemuž stoupl výkon na 70 koní.

Řídili jsme Sunbeam Rapier Fastback. Pozapomenuté auto ze 70. let dnes udělá mnoho parády

Martin Tolar

Autofun

Od sedanu Sunbeam-Talbot 90 byl v roce 1953 odvozen dvoumístný sportovní roadster Sunbeam Alpine. Vznikl na popud dealera vozů Sunbeam-Talbot George Hartnella jako soutěžní speciál. Zpočátku dostal jméno Sunbeam-Talbot Drophead Coupé, ale po úspěchu vozů Sunbeam v Alpské soutěži byl přejmenován na Alpine. Poháněl jej čtyřválec ze sedanu se zvýšeným kompresním poměrem. Sunbeam Alpine se kompletoval v karosárně Thrupp & Maberly a ve dvou verzích (Mark I a Mark III) jich při ruční výrobě vzniklo 1582. Většina byla exportována do USA a Kanady.

Sunbeam Alpine Mark I a III (1953–55)

Sportovní roadster Sunbeam Alpine Mark I (hovorově se mu také říkalo Talbot Alpine) byl původně postaven pro George Hartnella, dealera vozů Sunbeam-Talbot. Ze sedanu Sunbeam-Talbot 90 převzal kromě motoru také přední masku se svislou mřížkou chladiče a dvěma postranními otvory. Stejné byly i přední blatníky, plynule zapuštěné do boků. Odlišné bylo přední okno zasazené do tenkého chromovaného rámu a doplněné dvěma postranními okénky (foto). Roadster se obešel bez vnějších klik dveří. Vůz s rozvorem 2476 mm byl dlouhý 4280 mm a široký 1588 mm.

Sunbeam Alpine Sport Roadster Mark I převzal od sedanu Sunbeam-Talbot 90 kromě motoru také přední masku se svislou mřížkou chladiče a dvěma postranními otvory. | Zdroj: Topcarrating

Řadový čtyřválec s objemem 2267 cm³ (vrtání x zdvih: 81 x 110 mm), rozvodem OHV a karburátorem Stromberg měl nejvyšší výkon 80 k (59 kW) při 4200 min^-1 a točivý moment 163 Nm při 2400 min^-1. S pohotovostní hmotností 1270 kg dosahoval rychlost 153 km/h. Sunbeam Alpine Mark 1 Special měl díky úpravám motoru, dvojitému karburátoru Solex 40 a kompresi zvýšené ze 7,4 na 8 maximální výkon 97 k (71 kW). Motory továrních vozů MKV vyladila firma ERA na 106 koní.

První soutěž absolvovaly čtyři vozy Sunbeam Alpine v červenci 1953 na mezinárodní Alpské Rallye (Coupe des Alpes). Všechny čtyři vozy, řízené jezdci zvučných jmen (Stirling Moss, John Fitch, George Murray-Frame a Sheila van Damm) dojely do cíle. Nejlépe si vedl Moss, který skončil na 14. místě a Sheila van Damm navíc vyhrála Dámský pohár.

Sunbeam 1000 hp (1926-1927): Světový rekordman jel poprvé přes 200 mil v hodině

Aleš Dragoun

Design

Roadstery Sunbeam Alpine Mark I a Mark III (Mark II se nevyráběly) byly v letech 1953 až 1955 ručně stavěné v londýnské karosárně Thrupp & Maberly. Celkem bylo vyrobeno 1582 vozů, přičemž 961 bylo exportováno do USA a Kanady. Jeden safírově modrý Alpine si zahrál v roce 1955 ve filmu Alfreda Hitchcocka Chyťte zloděje (To Catch a Thief) s filmovými hvězdami Cary Grantem a Grace Kelly. Odhaduje se, že do současnosti jich přežily pouhé dvě stovky.

Sunbeam Alpine Series I až V (1959–68)

Sunbeam Alpine Mark III byl po čtyřleté odmlce vystřídán zcela novým dvoudveřovým kabrioletem Sunbeam Alpine vycházejícím z tehdy vyráběného modelu Hillman Minx Series III, dováženého v malém počtu i k nám. Designem karoserie bylo pověřeno americké studio Loewy, které navrhlo také Hillman Minx a nebyl pro něj problém navrhnout sportovní vůz, který by se líbil hlavně zákazníkům ve Spojených státech. Sunbeam Alpine první série (foto) s nouzovým zadním sedadlem (2+2), vyráběný v letech 1959–1960, měl moderní karoserii se zaobleným předním oknem v chromovaném rámu, stahovacími okny dveří, světlomety v předních blatnících a zvýšenými zadními blatníky v americkém stylu, zakončenými svislými svítilnami. Plátěná střecha byla uložena pod krytem za zadními sedadly. Vůz s rozvorem 2184 mm měl vnější rozměry 3937 x 1549 x 1295 mm (d x š x v).

Sunbeam Alpine první série vyráběný v letech 1959–1960, měl zaoblené přední okno, stahovací okna dveří a zvýšené zadní blatníky v americkém stylu. | Zdroj: Rainsford

Sunbeam Alpine Series I využíval komponenty z jiných vozů Rootes Group a byl postaven na upravené podlahové platformě kombi Hillman Husky. Podvozek využíval převážně díly z modelu Sunbeam Rapier, jen přední bubnové brzdy byly nahrazeny kotoučovými Girling s kotouči o průměru 241 mm. Čtyřstupňová manuální převodovka mohla být na přání vybavena rychloběhem. Přední kola byla nezávisle zavěšena na trojúhelníkových ramenech a odpružena vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava měla pérování podélnými poloeliptickými listovými péry.

Zadní kola poháněl řadový čtyřválec s objemem 1494 cm³ s výkonem 78 k (57,5 kW) při 5300 min^-1 a točivým momentem 89,5 Nm při 3800 otáčkách. Se dvěma spádovými karburátory dosahoval rychlost 160 km/h a na stovku zrychlil za 14 s. Při testech byla naměřena spotřeba kolem 9 l/100 km. Cena vozu o málo přesahovala 1000 liber a do roku 1960 bylo vyrobeno přes 11.900 Sunbeamů Alpine první série.

Karosárna Thomas Harrington z hrabství Sussex stavěla od roku 1960 dvoudveřová kupé se splývající zádí. Po vítězství v kategorii tepelné účinnosti (Index of Thermal Efficiency) na Le Mans v roce 1961 se tato kupé s motorem vyladěným na 104 k (78 kW) začala prodávat pod názvem Sunbeam Alpine Harrington Le Mans (foto). Do roku 1962 tyto vozy montovala pro Rootes automobilka Armstrong Siddeley. V roce 1960 prodával Rootes třídveřovou verzi Alpine, tzv. shooting brake. S koženými sedadly a palubní deskou vykládanou ořechovým dřevem dosahovala cena dvojnásobku ceny kabrioletu.

Karosárna Thomas Harrington stavěla od roku 1960 dvoudveřová kupé se splývající zádí Sunbeam Alpine Harrington Le Mans. | Zdroj: Harrington

Alpine Series II (1960–63) používala k pohonu zadních kol čtyřválec s objemem 1592 cm³ a výkonem 80 k (59 kW). Kromě úpravy zadní nápravy nedošlo k dalším změnám. Do roku 1963 bylo vyrobeno necelých 20 tisíc kusů.

Sunbeam Alpine Series III (1963–64) se vyráběl ve dvou verzích: GT (foto) s odnímatelnou pevnou střechou (hardtop) a ST se skládací plátěnou střechou uloženou za zadním nouzovým sedadlem. Ve zvýšených zadních blatnících byly umístěny benzinové nádrže. Do ledna 1964 bylo vyrobeno 5860 kusů.

Alpine třetí série ve verzi GT s odnímatelnou pevnou střechou (hardtop). | Zdroj: Car-from-UK

U Series IV (1964–65), dodávané jako kabriolet a hardtop se výkon 1,6litrového motoru nijak výrazně nezměnil. S karburátorem Solex měl 82 koní. Hlavní stylistickou změnou bylo snížení konců zadních blatníků, vpředu se změnil tvar směrovek umístěných pod světlomety. Nabízela se automatická převodovka s ovládáním na podlaze, velkou oblibu si ale nezískala. Celkem bylo vyrobeno přes 12.400 vozů čtvrté série.

Poslední verzí roadsteru Sunbeam Alpine byla Series V (1965–68) s novým motorem o objemu 1725 cm³, který dával se dvěma karburátory Zenith-Stromberg 93 k (68,5 kW). Na některé trhy se dodával s výkonem 100 koní SAE. Této poslední série bylo vyrobeno 19.122 kusů.

Sunbeam Tiger (1964–67)

Na podnět Iana Gerrada, dealera vozů Rootes na západním pobřeží USA, a s pomocí známého ladiče motorů Carola Shelbyho vznikl v roce 1964 model Sunbeam Tiger (foto), poháněný vidlicovým osmiválcem Ford s objemem 4261 cm³ a výkonem 141 k (104 kW), se kterým dokázal dosáhnout rychlost 193 km/h. Tiger vycházel z Alpine čtvrté série, takže už měl méně výrazné zadní blatníky a dvě benzinové nádrže. Díky tomu měl i při spotřebě kolem 15 l/100 km slušný dojezd.

Na podnět Iana Gerrada a s pomocí známého ladiče motorů Carola Shelbyho vznikl v roce 1964 model Sunbeam Tiger, poháněný vidlicovým osmiválcem Ford s objemem 4,2 litru. | Zdroj: Wood - Sportwagen

V roce 1967 vznikla verze Tiger II, poháněná 4,7litrovým motorem V8 Ford pocházejícím z Mustanga a dosahující rychlost 200 km/h. Ve stejném roce převzal Rootes Group americký Chrysler a ten pochopitelně neměl zájem prodávat vozidlo s konkurenčním motorem. Výroba tohoto evropského „muscle car“ skončila počty 6495 vyrobených vozů Tiger I a 571 Tiger II. Také Sunbeam Alpine dlouho nepřežil nadvládu Chryslera a jeho výroba byla ukončena v roce 1968 bez nástupce. Roadsterů Sunbeam Alpine bylo v pěti sériích vyrobeno necelých 70.000.

Začít diskuzi