Syntetická paliva mají smysl, věří Stellantis. Spalováky tu totiž budou ještě dlouho
Stellantis úspěšně odzkoušel syntetická paliva ve dvou tuctech motorů a věří, že pomohou snížit uhlíkovou stopu stávajících aut se spalovacími motory. Ta podle koncernu budou po Evropě jezdit ještě v roce 2050, takže vývoj tzv. e-paliv není zbytečnou snahou.
Italsko-francouzsko-americký koncern Stellantis ve spolupráci se saúdskoarabským ropným gigantem Aramco zkoušel, jak se dnešní motory, vyvinuté pro spalování klasických ropných paliv s příměsí biopaliv, popasují se syntetickými palivy. Zjistil, že všech 24 rodin motorů jeho značek, které testoval, pokročilá e-paliva bez problémů zvládají.
Toto číslo se nemusí zdát jako vysoké, ovšem jedná se o rodiny motorů vyráběné od roku 2014 a jen v Evropě to dohromady čítá 28 milionů již jezdících aut. Kdyby všechna tankovala jen syntetická paliva, podle Stellantisu by to mezi léty 2025 a 2050 ušetřilo až 400 milionů tun CO2 vypuštěného do atmosféry.
Proč to všechno? Evropská unie a řada dalších míst na světě sice má v plánu drasticky omezit, ne-li přímo zakázat prodej nových aut se spalovacími motory v letech 2030–2035, ale to neznamená, že existující auta jako mávnutím kouzelného proutku přestanou jezdit. „Myslím si, že čtvrtina našich vozidel stále jezdí po dvaceti letech,“ nechal se slyšet Christian Müller, viceprezident Stellantisu pro pohonné systémy v regionu EMEA.
Podle odhadů Stellantisu budou lidé jezdit v autech se spalovacími motory ještě v roce 2050; v Česku jistě i déle, je-li u nás dnes průměrné stáří vozového parku nad 16 lety. Pokud budou tankovat syntetická paliva místo klasických ropných, bude to znamenat zásadní snížení produkce oxidu uhličitého, démonizovaného to skleníkového plynu.
Kritici syntetických paliv hovoří o jejich obtížné dostupnosti a vysoké ceně v krátkodobém horizontu, ovšem obě tyto nevýhody by se měly postupně zlepšovat, pokud se do vývoje a výroby e-paliv pustí více firem. Aramco plánuje začít expedovat svá e-paliva ze dvou pilotních továren ve Španělsku a Saúdské Arábii v roce 2025, uvedl šéftechnolog dopravní větve firmy Amer Ahmad Amer.
Na poli syntetických paliv jsou dosud nejznámější aktivity automobilky Porsche, která kromě vývoje také ve spolupráci s místními partnery spustila provoz výrobny v Chile, navíc poháněné elektřinou z obnovitelných zdrojů. Věří jim i Mazda či Bentley a v rámci Evropy řada států v čele s Německem, které si vymohly povolení prodávat auta se spalovacími motory v EU i po roce 2035, pokud budou jezdit jen na syntetická paliva.
Principem tohoto typu paliv je, že nejsou vyráběna z ropy, nýbrž ze vzdušného CO2 a vodíku. Pokud se na zachytávání kysličníku, výrobu vodíku elektrolýzou vody i samotný proces výroby paliva použije „zelená“ elektřina, je spotřebovávání syntetického paliva včetně spalování ve standardním motoru uhlíkově neutrální – v atmosféře není víc CO2 než před spálením onoho paliva. Samozřejmě, tohle je ideální stav.
Nízká uhlíková stopa ovšem není jedinou výhodou. „Syntetická paliva mají 8-10 složek, kdežto dnešní běžné benzíny mají 30-40. A protože je to umělý, syntetický produkt, nemáte žádné vedlejší produkty, je čistší, což je pro motor lepší. (...) Motor má pár koní navíc, takže jdeme správným směrem. Hlavně ale emise jsou nesrovnatelně lepší – méně pevných částic, méně oxidů dusíku,” vysvětlil před lety Frank Walliser z automobilky Porsche. „Metrikou well-to-wheel jsou syntetická paliva na roveň elektromobilům,“ řekl také v minulosti Walliser.
Mazda zase svá syntetická paliva založila nikoliv na vodíku, ale z 90 % na použitém oleji na vaření, tedy odpadním biologickém materiálu. Zbytek tvořily oleje extrahované z mikrořas zvaných mikroočko, lat. euglena.
