Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Tajemství Devíti křížů u D1. Znáte krvavou pověst?

Mirek Mazal Mirek Mazal 25. 4. 2020 • 02:24
11
6
Zobrazit náhledy (11)
Devět křížů Devět křížů Devět křížů Devět křížů Devět křížů Devět křížů

Nejvytíženějším silničním úsekem a pravidelným zdrojem dat záznamu je mýtická dálnice D1, která desítky let spojuje Čechy, Moravu i Slezsko.

Nejstarší i nejdelší česká dálnice je rozestavěna od 4. listopadu 1938, tempo české byrokracie protáhlo dokončení díla do neznáma. Silniční správa se snaží dodělat spojnici u Přerova, aby motoristé mohli jezdit z Prahy rovnou až k polským hranicím bez nutnosti odbočení. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) vyhlíží otevření asi 10 kilometrů dlouhého úseku, poté se strategická tepna České republiky dotkne projektované vzdálenosti 376,5 kilometru v nadmořské výšce od 198 do 655 metrů nad mořem.

Vlnitý průsečík českou kotlinou denně využívají desetitisíce až statisíce motoristů, sčítání dopravy ŘSD ukázalo přes 99 tisíc vozidel za 24 hodin evidence u Chodova na výjezdu z Prahy. V Brně se číslo snížilo na 70 tisíc. Vzhledem k čtyřletému stáří zveřejněných dat můžeme směle věřit loni aktualizované celkové sumě 105 tisíc aut či motocyklů denně.

Uživatelé dlouhodobě rekonstruované komunikace míjejí známá místa jako například tajemný panelák v Kačerově, pomník obětem dopravních nehod, motoresty U Rybiček či Zajíček, lidé projíždí také přes letiště, okolo rozestavěných konstrukcí nebo přes nejvyšší most v republice. Příjezd do Brna vede také pověstnými mezníky, kde se údajně zjevuje postava stopaře a o kus dále pro změnu straší duch nevěsty.

Vyvražděný svatební průvod  

Dálnice za dobu téměř padesátiletého provozu figuruje v mnoha tajemných legendách, kromě sraženého stopaře zasloužilí nomádi silnic vypráví o 168. kilometru značeného devíti dřevěnými kříži. Mýtický plac je volně dostupný jen pár kroků od frekventované cesty, stačí trefit sjezd k mostu na Přibyslavice a hned za dálnicí skutečně trčí jeden velký a po stranách osm menších symbolů víry. Žádný nápis, žádný odkaz, žádný náhrobek, pouze krucifix na nejvyšším křížení a v pozadí hustý les.

Spojené geometrické obrazce obvykle používají křesťané vyjadřující víru v boha, u dálnice mají pravoúhlé stavby docela jiný význam. Možná mají něco společného s desítkami smrtelných nehod ročně, jen mezi léty 1982–2016 si poddimenzovaná magistrála směr Polsko vyžádala 756 nových náhrobků. Nehodovost včetně méně závažných střetů nahání hrůzu, ve spojení s devítinásobným ukřižováním neznámého opodstatnění je místo opředeno řadou výplodů fantazie lidové slovesnosti.

Jedna z legend se připomíná vždy, když je na D1 poblíž 168. kilometru hlášena další havárie. Místní z okresu Brno-venkov včetně záchranářů znají povídání o katastrofě z 16. století, mnozí současníci ústnímu vyprávění věří a vždy si najdou něco společného s hromadnou vraždou ovlivňující bájný úsek poblíž miniaturní vesnice Lesní Hluboké.

Zachránění řidiči možná někdy vypovídali o zjevení postavy v bílých šatech. Původ ducha má mnoho podob, jedna z nejznámějších povídaček začíná v roce 1539, kdy domašovskými stezkami putoval uherský handlíř. Temné jehličnaté porosty děsily údajným osídlením loupežníky a jedna taková tlupa prý přepadla migrujícího obchodníka. Bandité okradli bezmocného kupce prosícího o smilování. Žadonící samotář byl ušetřen jen postřelením a upadnutím do bezvědomí namísto krutého zabití nekompromisními hrdlořezy.

Bezvládné tělo našel místní sedlák pečující o hospodářství v Lesní Hluboké. Zemědělec odvezl raněného do světnice, která se proměnila na několikatýdenní léčebnu nezodpovědného tuláka. Jak už to bývá, dobrosrdečný hospodář vychovával krásnou dceru, její kouzelné oči uchvátily postřeleného handlíře a z náhodného setkání vzešla opětovaná láska až za hrob.

Pracovitý otec předem vybral úplně jiného ženicha z bohatých poměrů, proto poslal zotaveného cizince do světa za lepším výdělkem. Slíbil mu, že když se vrátí s pytlem zlaťáků, dceru mu dá. Zaprodání vlastní holčičky bylo jen vychytralým trikem, sedlák tím chtěl navždy odehnat neposedného nalezence.

Neuplynul ani rok a trhovec se objevil na dohled zapadlé vsi. Doma v Uhrách prodal všechen majetek a vyrazil obměkčit potenciálního tchána. Při odpočinku v místním hostinci se však dozvěděl krutou pravdu – jeho láska se měla za dva dny vdávat za bohatého mladíka z Velké Bíteše.

Zhrzený navrátilec mohl hledat svoji princeznu v jiném kraji, ale nedalo mu to přestat myslet na opatrovnictví jediné ženy v časech boje o holý život. Vzpomínky byly natolik silné, že zvolil drastickou odplatu vypočítavému rolníkovi - podplatil hajného, dal mu celé jmění výměnou za pomoc s krvavou řežbou.

Lesník s několika komplici a naštvaným obchodníkem čekali v lese, až půjde svatební průvod z kostela ve Velké Bíteši. Parta vražedníků obsadila místo tehdejšího přepadení loupežníky a s připravenými zbraněmi číhali na veselý zástup mířící k oslavám a hodování. Bývalý pocestný chtěl všechny zardousit a ušetřit jen nevěstu, aby si ji mohl přisvojit za právoplatnou manželku.

Drastický plán byl dodržen, po hlasitém útoku ve víru prachu padla těla pěti příbuzných včetně ženicha. K zemi se skácely nic netušící oběti výstřelů z dlouhé palné arkebuzy a šesti ručních pistolí. Zbývalo popravit matku ženicha a sedláka – toho si vůdčí zabiják vychutnal dvěma přesnými zásahy do hlavy.

Po usednutí zvířeného prachu lesní pěšiny bylo ve vzduchu cítit jen spálené střelivo. Poprava živých cílů se vymkla kontrole, protože vřava postihla i vyvolenou nevěstu. Organizátor masové exekuce nemohl uvěřit, proklel všechna božstva a v návalu vzteku zastřelil viníka smrti milé dámy. Myslivec se nestihl ani obhájit. Přeživší vrah zatím poklekl k mrtvé lásce, zvedl jí hlavu a druhou rukou vyslal kulku ke svému srdci.

Kříže označují místo krvavého střetu

Přibližně rok od utichnutí palby se na místo měl vrátit strašidelný duch zastřelené nevěsty. Bílá silueta člověka doprovází panické výpovědi několika svědků, jejichž pravdivost je stejně nejasná jako celý příběh svatební zrady. Vidina ženy se údajně zjevuje svatebčanům i řidičům v okolí Lesní Hluboké.

Domnělou hromadu těl připomíná devět křížů, uprostřed měla ležet pochovaná nevěsta střežena z obou stran ženichy. Vztyčené stavby byly vysvěceny benediktinskými mnichy z nedalekého rajhradského kláštera. Poslední požehnání snad proběhlo v září 1887, poté se dřevěné symboly postupně rozpadaly. Pod ztrouchnivělými znaky víry měly ležet kostry mrtvol, proto se do krajnice zakously moderní archeologické přístroje.

Sondy výzkumníků sice nic nenašly, podle starosty Lesní Hluboké to však všechno bylo trochu jinak. „Ty kosti měl u sebe nějakou dobu můj děda, který byl hostinský. Měl je ve sklepě bývalé restaurace naproti Devíti křížům,“ sdělil médiím Vladimír Ryšánek. Ostatky prý ohledali historici a poté byly uloženy možná pod největší kříž uprostřed. „Kosti pak ukládal můj bratr Antonín do nám známých míst ve schránce. Toto místo však z pochopitelných důvodů vyzrazovat nyní nebudu. Proto si můžeme dovolit tvrdit, že událost má reálný základ, o čemž my nepochybujeme,“ stojí za svým Ryšánek. Opačným směrem míří archeolog, který kosti svatebčanů nenašel. „Jsou buď ztracené, nebo jinde, než jsme hledali. Kdyby tam někdo vykopal jámu a pak ji zaházel, tak to poznáme,“ řekl k marnému hledání georadarem David Merta za firmu Archaia Brno.

Detaily celé legendy se v mnohých podání liší, pravdu o katastrofě z roku 1540 popírají odborníci, ačkoliv rodáci střeží pověst po celé generace. „K události ale neexistují žádné archivní prameny a my jsme se domnívali, že je dost nepravděpodobné, že by ti zabití byli pohřbeni mimo hřbitov, mimo vysvěcenou půdu. Nejpravděpodobnější je, že to bylo využito jako pohřebiště při nějakých vojenských akcích, třeba za napoleonských nebo prusko-rakouských válek. Mohli zde být pochováni vojáci, kteří nepřežili nějaké zranění nebo je postihla epidemie,“ přidal svůj názor Merta.

Zelené pozadí křížů podporuje jejich pochmurnost, tajemno se hodí i k vysvětlování četných incidentů poblíž záhadného místa. Mýtický přízrak ženy těžko může za nehodovost nepozorných viníků, ale zvláštní kus nejfrekventovanější české dálnice má něco do sebe, jinak by kříže nepatřily mezi kulturní památky České republiky.

Související články

Témata
27. 4. 2020 14:29
...
doporučuju shlédnout https://youtu.be/1a9rcLqZee4
Avatar - kari.laz
26. 4. 2020 18:57
Re: Zaujimave citanie
Víceméně jsem se tam stavoval do té doby, dokud tam neudělali ten hnusný fastfood.
Avatar - pradeda777
26. 4. 2020 16:52
Re: Zaujimave citanie
Tož svého času (1990-1993) to byla u 9 křížů "povinná zastávka"..... :-!
Avatar - kari.laz
26. 4. 2020 13:21
Re: Zaujimave citanie
Možná proto, že to je sice hodně zajímavé, ale s auty to nemá moc co společného. Tedy kromě toho , že tam vede dálnice.
Avatar - speedfred
26. 4. 2020 11:19
Re: Zaujimave citanie
Nevedel som tento príbeh, ale asi pred týždňom mi toto rozprával kolega a netušil či to je pravda. Možno to tak nejako asi bude. Článok na relax celkom fajn.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku