Takto se vyrábí ty nejmenší Škodovky. Proč jde o světové unikáty?

V rubrice Lidé se zajímavými vozidly jsme tentokrát nenavštívili majitele skutečného auta, ale autory modýlků. Ve společnosti Abrex se totiž už od roku 1998 baví vymýšlením automobilových miniatur.

Aktuálně jsou v Divišově u Českého Šternberka nejvíc pyšní na kombík Škoda Forman. Na deseticentimetrovém autíčku pracoval tým lidí celé měsíce a vyšlo to na statisíce korun – jeden kousek z úvodní, limitované edice 1998 exemplářů tak vyjde bezmála na tisícovku. Počet kusů odkazuje na rok založení fabriky. Formu pak upraví a další modely už budou jiné, takže cena poroste podobně jako u známek nebo pamětních mincí. „Taková hloupost za tolik peněz, že?“ baví se našimi rozpaky sběratelských amatérů jednatel společnosti Radek Bukovský.

Nostalgie táhne

Z byznysu, který zvenčí vypadá jako hra, si tady dokážou sami udělat legraci. Fakt je ale ten, že v Divišově produkují jedny z nejpřesnějších automodelů na světě. A teď se jim dokonce povedl nevídaný unikát: vývoj, konstrukce i výroba probíhají výhradně na domácí půdě. V branži, kde bez čínské fabriky nevyrobíte ani součástku, jde o raritu!

Sběratelství modýlků má ve světě velkou tradici a právě Češi s Němci v tom nijak nezaostávají. Asi nemusíme připomínat, že takové hračky už dětem do rukou nepatří. I mezi těmito autíčky se ale objeví lidovější kousky, kterých se vyrobí třeba deset tisíc. Zatím nejúspěšnějším modelem v historii společnosti byla zmenšená škodovka stodvacítka. „Najít jednu typickou cílovou skupinu je ale těžké,“ říká Radek Bukovský s tím, že největšími tahouny jsou nostalgické modely, které zákazníci dříve vlastnili. Proto ta škodovka.

Jenže dobře se prodávaly i nákladní vozy Praga V3S a dodávky Škoda 1203, které měl doma málokdo. U nových modelů jsou vždy nejlepší prodeje hned na začátku, kdy si zmenšeniny svých aut pořizují majitelé předloh. Pak zájem slábne a po letech zase naroste v souvislosti s tím, jak se ojetiny dostávají do rukou dalším motoristům. Aktuálně je to prý případ miniatur Octavie I. a II. generace.

Velká fuška

Příprava výroby modýlku je složitější, než se zdá. V první řadě jsou rešerše a procházení podkladů. Pak konstruktéři najdou a osloví majitele zachovalého vozu bez neoriginálních úprav a auto si od něj vypůjčí. Během pár dnů ho oskenují a přenesou do 3D modelu. Následně přijde na řadu nejtěžší práce – vymyslet, jak model vyrobit a spasovat. „Některé partie se musí upravit, třeba zpětná zrcátka nebo stěrače ve správném zmenšení

by ani nešlo vyrobit. Také hrany se musejí přehnat, aby byly vidět a vypadaly modelově. Ale ne moc, na ostrých hranách se zase trhají tampony při tištění detailů,“ vysvětluje ředitel společnosti Jan Mizera. Odsud je kousek k výrobě forem pro tlakové lití plastu na detaily a zinku na karoserie. Jen pro první z nich jsou tři: jiná pro čirý, barevný a měkčený na pneumatiky. Vymýšlení vtoků, simulace lití a samotná výroba nějakou dobu trvají, takže zkušební lisování může proběhnout až za dlouhé měsíce. Stojí to statisíce, pro forman tři čtvrtě milionu korun, pro osmnáctkrát zmenšené modely

jdou nákladově do milionů.

Na prvním prototypu se ověřuje tvarová přesnost a nikdy nic není napoprvé správně. „Při návrhu musíme počítat třeba s rozdílným smršťováním plastů. Pak se stává, že prototyp nejde složit dohromady,“ dívá se potutelně Jan Mizera na hrubý nenalakovaný odlitek formanu, který před námi stojí na stole. Vzápětí přiznává, že nebylo úplně snadné ho smontovat. Jak můžeme vidět za chvilku při obhlídce dílen, vyšší cena odráží podíl lidské práce – v průběhu naší návštěvy zrovna dvě pracovnice pinzetami přilepovaly do vozu vnitřní zpětná zrcátka o velikosti sotva pár milimetrů. Malé autíčko za pár stokorun je přitom zhotovené z pětačtyřiceti součástek, ale u velkých „osmnáctin“ v cenách od dvou a půl tisíce výš se

bavíme o 230 dílech. A všechny musí uchopit lidská ruka a přesně umístit…

Kradou se nápady

Jak je vidět z předchozího, výroba autíček si nezadá s jakoukoliv jinou průmyslovou produkcí. Není tedy divu, že se postupně přenesla do Číny, kde to

dokážou levněji a rychleji. Jenže to má i nevýhody – nedá se udržet tajemství. A protože výrobci autíček mnohdy dostávají přednostně a v utajení výkresy k připravovaným prototypům, dějí se tak úniky informací. Vyprávět by mohlo Volvo nebo Citroën, kterým se to stalo u jiného světově známého výrobce modelů.

Mimochodem krádeže nápadů nejsou v branži ničím řídkým – jeden polský výrobce například okopíroval Abrexu model Škody 1203 včetně chyb. Celníci pak nedávno zabavili celou zásilku kopií autíček pocházející z Číny.

Stejně tak při výrobě modelu musí jeho producent dodržet licenční ujednání a zaplatit automobilce za předlohu. A platí to i pro loga nebo motivy na nich umístěné. „Máme generální smlouvu s autorem růžice na policejních vozech. Pokud ji chce kdokoliv umístit na svůj model, musí nám uhradit licenční poplatek, který následně předáváme potomkům pana akademického malíře,“ končí Radek Bukovský.

Nikdy předtím by nás nenapadlo, co všechno se skrývá za výrobou zmenšenin, které můžeme vidět na policích hračkářství. Mimochodem novinky potěší hlavně motorkáře: už v lednu se můžeme těšit na Jawu 20 a 21, reedici kývaček a přijde prý i Jawa Pérák a 500 OHC. Na snímku nahoře pak můžete vidět detail krásné Škody 110 R v měřítku 1:18.

Víte, že…

… časté střídání produkčních cyklů automobilek pociťují i výrobci jejich modelů? Dřív se auta vizuálně omlazovala po čtyřech až pěti letech, zatímco dnes to není ani polovina. Jenže vývoj modelu také zabere 12-14 měsíců.

… odstíny na modelech škodovek odpovídají původním na originálních předlohách, ale musejí být trochu zesvětleny? Když totiž stejnou barvu nanesete na malou a vedle na velkou plochu, na rozměrnější působí světleji. Modeláři tento optický jev dobře znají a označují ho jako „modelové zesvětlení“.