České tanky a BVP pro Ukrajinu: V Československu jich byly vyrobeny tisíce

Téma armádní techniky jsem na Auto.cz naťukli již nesčetněkrát, v poslední době se však inspirací stal především konflikt na Ukrajině, ve kterém se objevila zajímavá technika. Podle nedávných zpráv by se přitom do bojů brzy měla zapojit i těžá technika dodaná z Česka, konkrétně tedy tanky T-72 a bojová vozidla pěchoty BMP-1. Věděli jste ale, že se tato technika v Československu také vyráběla?

Dnes je Česko mnohými spojováno především s automobilovým průmyslem, pravdou však je, že si špatně nevede ani český zbrojní průmysl. Jeho tradice sahá až do dob první republiky, kdy si lidé uvědomovali, že udržení nezávislosti bude vyžadovat nejen odhodlání, ale také odpovídající vybavení. O jeho kvalitách přitom hovořil i fakt, že si ho po okupaci ve velkém přivlastňovaly i síly nacistického Německa.

Po konci druhé světové války byl český, respektive československý, zbrojní průmysl znovu oživen. Po změně režimu začal například licenčně vyrábět tanky T-34, které se proslavily za druhé světové války. Následně se výroba rozšířila o další licenční techniku, ale i techniku z vlastního vývoje. Za připomínku stojí například obrněný kolový transportér OT-64 SKOT, případně různé ozbrojené nástavby Pragovek (jako protiletadlový kanon PLK Ještěrka) a Tatrovek (jako samohybná kolová houfnice Dana).

V Česku jsou k mání i obrněné ojetiny. Prohlédněte si šest nejzajímavějších

Na základě licenční smlouvy přitom byla již v roce 1966 dodána do Československa výrobní dokumentace k první generaci sovětského obojživelného pásového bojového vozidla pěchoty (BMP-1), které je v Česku známé pod označením BVP-1. Výroba se rozběhla v roce 1970 a ukončena byla až v roce 1989, jak uvádí web Vojenského historického ústavu.

Za tu dobu bylo v ČSSR vyrobeno 17.697 bojových vozidel pěchoty (z toho 402 ve velitelské verzi), přičemž 90 procent produkce bylo určeno na vývoz. Velká část produkce směřovala do států Varšavské smlouvy a spřátelených afrických a středovýchodních států, včetně Tuniska a Sýrie. Stroje pro domácí armádu (ČSLA) a na export se vyráběly v závodu PPS Detva.

Současně však probíhala také výroba v ZŤS Dubnica nad Váhom, odkud mělo být vyvezeno zhruba 5.100 vozů do SSSR. Navzdory svému stáří přitom Rusko evidentně stále disponuje bojeschopnými BMP-1/BVP-1, která se nyní objevují na Ukrajině. Z dostupných informací je zřejmě využívají především jednotky separatistických republik, které bývají zásobovány Ruskem. Je však možné, že jimi disponují i jednotky ruské armády. Ostatně ta se před pár lety rozhodla vozy BVP-1 lehce modernizovat. Nyní by se však bojová vozidla pěchoty BVP-1 měla znovu objevit také ve výzbroji ukrajinské armády, která jimi nejspíš disponovala ještě před začátkem konfliktu.

Ukrajinci fascinují svět. Prohlédněte si techniku, kterou ukořistili

Pro zajímavost dodejme, že BVP-1 váží cca 13 tun a je poháněno šestiválcovým vznětovým motorem s uspořádáním do V, který nabízí výkon až 220 kW. To by mělo stačit k maximální rychlosti až 65 km/h a plavbě rychlostí 7 km/h. Výzbroj tvoří poloautomatický kanón ráže 73 mm, spřažený s kulometem ráže 7,62, a nechybí ani odpalovací zařízení pro protitankové střely Maljutka. Pro svou silnou výzbroj čelily stroje BVP-1 kritice západních zemí, které jej označovaly za lehký tank.

Mnohem častěji se však na bojišti objevuje druhá generace sovětského bojového vozidla pěchoty BMP-2, která se rovněž vyráběla i v Československu - pod označením BVP-2. Druhá generace BVP vycházela z té první a přinášela řadu technických vylepšení, včetně lepší prostupnosti terénem a vylepšené výzbroje.

Licenční výroba v Československu probíhala opět ve slovenských závodech ZŤS Detva a ZŤS Dubnica. S ohledem na krátkou výrobu, která probíhala pouze mezi lety 1987 až 1989, však v Československu mělo vzniknout necelých 350 kusů. Většina měla být zavedena do výzbroje ČSLA, zbytek zřejmě opět putoval na export do spřátelených zemí nebo SSSR.

Pod kapotou zůstal vidlicový šestiválec UTD-20/3, disponující výkonem 225 kW, hmotnost ale vzrostla na více než 14 tun. V rámci modernizace dostal vůz nový typ pásů a upravené tlumiče. Novou výzbroj tvořil 30 mm automatický kanón s lepším rozsahem náměru, který opět doplňoval spřažený kulomet a nechyběl ani systém odpalování protitankových střel Fagot a Konkurs. Bavíme se tedy o standardních vozech BVP, v armádě ovšem vznikla i řada vysoce specializovaných verzí.

Armáda ČR zkoušela nové obrněnce. Podívejte se, jak takový proces probíhá

Vozy BVP-2 jsou dodnes ve výrobě, využívá je celá řada armád a navíc pro ně vznikají různé modernizační programy, které mají za cíl vylepšením výkonu, výzbroje a ochrany posádky prodloužit jejich životnost. Jedním z těchto programů byl i československý projekt BVP-M2 SKCZ Šakal, vyvinutý společností Excalibur Army, který se snažil zaujmout českou i ukrajinskou armádu.

Na Ukrajině se tak bojová vozidla pěchoty BMP-2/BVP-2 objevují na obou stranách konfliktu. Stále jimi ale disponuje také česká armáda, která za ně však aktivně hledá náhradu. O testování kandidátů jsme psali již před delší dobou, realizace kontraktu ale podle všeho nabírá zpoždění, které ve světle událostí posledních týdnů není zrovna povzbudivé. Doufejme tedy, že se naši vojáci brzy dočkají moderní techniky odpovídající kvality, kterou si zaslouží.

Československou stopu však nese i pravděpodobně nejpoužívanější tank současného konfliktu na Ukrajině, kterým je původně sovětský hlavní bojový tank T-72. Ten opět používají obě strany, každá ve své vlastní modernizaci, ačkoliv ukrajinské ozbrojené síly sází spíše na modernizovanou verzi tanku T-64, zatímco ruské síly využívají i další typy tanků – včetně novějších T-80 a T-90. Vlastní specifickou úpravou ale v minulosti prošly i tanky T-72 ve výzbroji armády ČR. Vraťme se ale k jejich české stopě.

Podobně jako pásová bojová vozidla pěchoty BMP/BVP, také tanky T-72 byly v rámci licence vyráběny v Československu, kde měly postupně nahradit výrobu tanků T-54/55. Podle VHÚ, který se odkazuje na knihu Československé tankové síly 1945 – 1992 od historika Vojenského historického ústavu Praha Vladimíra Ference, však výroba tanků T-72 v ČSSR neprobíhala zrovna ideálně.

TEST Řídili jsme tank T-72 M1 a odhalili největší lež

Důvodem byla vyšší složitost výroby, vyšší cena a nedostačující výrobní kapacita závodu ZŤS Martin na Slovensku, kde se tanky T-72 od roku 1986 vyráběly. Výroba měla probíhat až do roku 1993, ovšem podle VHU už se dvaasedmdesátky nevyráběly v tak velkých sériích, jako předchozí tanky. Sluší se navíc dodat, že nešlo o klasickou verzi tanků T-72.

V Československu, ale také v Polsku – kde rovněž probíhala licenční výroba, se vyráběly tanky T-72 pro exportní trhy, označované T-72 M, které byly oproti originálu ochuzeny o pár užitečných drobností. Tyto tanky měly například horší pancéřování (postrádající kompozitní pancíř), jednodušší systém řízení palby a byly také dodávány s horší municí, než jaká byla standardem pro sovětské tanky.

V rychlosti dodejme, že originální tanky T-72 byly osazeny vznětovými motory V12, které disponovaly výkonem 580 kW. Hmotnost pak záležela na konkrétní verzi – například exportní T-72M měly být díky absenci kompozitního pancíře lehčí. Hlavní výzbroj tvoří 125 mm kanón s hladkým vývrtem, který doplňuje spřažený kulomet 7,62 a protiletadlový 12,7 mm kulomet na věži.

Podívejte se na kolová a pásová vozidla české armády

Tank T-72 vznikl dalším vývojem staršího tanku T-64 a stal se základem pro modernější tank T-90. Tím však život tanku T-72 zdaleka neskončil. Díky různým modernizacím, které provádějí jeho uživatelé v různých koutech světa, je totiž tank T-72 stále významným hráčem na bojištích i v současnosti.

Například Polsko dnes využívá Tanky PT-91 Twardy, které jsou výrazně modernizovanými tanky T-72M s moderní ochranou (včetně reaktivního pancíře), výkonnějším motorem a digitálním systémem řízením palby. Tuto modernizaci navíc Polsko nabízelo ukrajinským ozbrojeným silám. Rusko pak ve velkém používá výrazně modernizované tanky T-72B3, které nabízejí vyšší výkon, lepší ochranu posádky a technologie převzaté z modernějších tanků T-90. Jde tak o jejich levnější, nicméně stále velmi schopnou alternativu, která nyní představuje jednu z vrcholných verzí tanku T-72.

Česká armáda pak disponuje 30 tanky T-72M4CZ, které představují hloubkovou modernizaci tanku T-72. Český projekt rozsáhlé modernizace, realizovaný Vojenskými Opravárenskými Závody Nový Jičín, zahrnuje například vyztužení šasi, upravený podvozek, nový motor o výkonu 746 kW s automatickou převodovkou, lepší komunikační systémy, lepší navigační systémy, novou reaktivní ochranu, novou munici (pro původní 125 mm kanon) a řadu dalších doplňků.

Řídili jsme vojenský Pandur II 8x8: Jak jezdí armádní speciál?

Verze M4CZ tak bývá označována za jednu z nejlepších modernizací původního tanku T-72, minimálně jí byla ve své době. Bohužel se však cena projektu měla oproti odhadům výrazně zvýšit, což nakonec v kombinaci s omezováním nákladů na obranu a přílišným spoléháním na členství v NATO znamenalo seškrtání objednávky z původních 353 kusů na 140 kusů a následně zůstalo jen u tří desítek.

Kromě třiceti modernizovaných tanků T-72M4CZ disponuje česká armáda také více než 120 kusy původních klasických tanků T-72, ze kterých menší část aktivně využívá, zatímco zbytek by měl být zakonzervován. Část těchto tanků pak mohla být znovu zprovozněna a věnována Ukrajině. Tank T-72 se navíc stal základem i pro vyprošťovací tank VT-72, včetně modernizované verze VT-72M4CZ.

Vraťme se naposledy do minulosti, ve které dosahovala československá zbrojní výroba skutečně obřích rozměrů. Jak totiž uvádí již zmiňovaná kniha Československé tankové síly 1945-1992 od Vladimíra Franceva z VHÚ Praha, Československo mělo mezi lety 1945 až 1992 vyvézt na 35.000 obrněnců, což naši relativně malou zemi ve středu Evropy řadilo na třetí místo za největšími velmocemi – USA a SSSR.