TEST Audi SQ7 – Nejlepší auto na světě?
Design, interiér
Měl jsem velké štěstí na hodně zajímavé kousky, minulý týden úžasné BMW M2, před tím Mercedes S 500 kabrio, který mě naučil milovat kabriolety a donutil udělit pětihvězdičkové hodnocení. A jak jste si v záhlaví článku nejspíš všimli, plný počet hvězdiček dostalo i tohle modré Audi SQ7. Třeba budete po přečtení testu souhlasit.
A i kdyby ne, snad to bude alespoň zajímavé počtení. Vždyť se jedná o premiéru elektrického přeplňování v sériové produkci! Ano, jak psal minulý týden Tomáš Dusil v materiálu o turbodmychadlech, zbrusu nový čtyřlitrový osmiválec TDI přidává ke dvěma klasickým turbodmychadlům ještě jedno elektrické. Tomu bychom ale správně měli říkat jen dmychadlo nebo kompresor. Ke konstrukci jednotky se dostanu v motorové stati, nyní nejdříve k tomu, jak Audi SQ7 vypadá/nevypadá.
Alespoň trochu nápadnější
Aktuální Audi Q7 je pro mě jedno z nejnudnějších aut, jaké nejen za poslední dobu vznikly. A to jsem u automobilového designu zastáncem spíše jednodušších a čistších linií. Q7 se ale mermomocí chtěla zbavit opulentní pověsti předchůdce a stala se totálně bezpohlavním vozem. Jakoby se novinka chtěla za předchůdce omluvit. Vím, přehnali jsme to, ale teď nebudu služebákem balkánské mafie! Podívejte se, vždyť vypadám jako takový divný kombík! A to ještě před uvedením nové Q7 prosakovaly zprávy, že se její premiéra zpozdila kvůli úpravě designu. Ten se měl zatraktivnit… Raději nevědět, jak Q7 vypadala před úpravou.
Těžká výchozí pozice pro model, který by se chtěl a taky asi měl tvářit alespoň trochu sportovně. Nicméně, v rámci možností se to Audi SQ7 podařilo. Možná až nad očekávání dobře. Úpravy jsou sice decentní – nejvíc si všimnete agresivnější masky chladiče, čtveřice koncovek výfuku a samozřejmě dvacetipalcových kol (ty jsou sériovým prvkem, v našem případě příplatkové jednadvacetipalcové), ale všechny tyhle detaily dávají dohromady už docela interesantní podívanou. Je ale pravda, že testované SQ7 hodně pomáhá nepřehlédnutelná modrá metalíza. Bez ní by bylo hůř.
Interiér se mi líbí od začátku, subtilní přístrojovka sice jakoby patřila spíš Q3, její zpracování a minimalistický styl jsou však bezpříkladné. Ovládání všech těch funkcí a infotainmentových vychytávek je navíc promyšlené, jednoduché a intuitivní. Určitě bych si však odpustil psací touchpad. Po nějaké době jsem zase zkusil zadávat písmenka čmáráním po dotykové ploše a zjistil jsem, že jsem nejspíš dysgrafik.
Tím bychom měli za sebou jeden z objektivních faktů, proč je Audi SQ7 tak výjimečně dobré auto. Až na nesmyslný touchpad úžasný interiér, který je navíc praktický a prostorný. Nadbytek místa mají i cestující na zadních sedačkách, ty jsou navíc pohodlné, opěradla mají nastavitelný sklon. A zavazadlový prostor poskytne v základu přes osm set litrů… (tato hodnota platí pro pětimístnou SQ7). Kdyby to nebylo klišé, napsal bych, že tohle auto je rodinný sen!
Motor, jízdní vlastnosti
Elektrická pomoc
Nejdřív trochu teorie. Jak mě poučil Tomáš Dusil a jak je zmíněno v úvodu, elektrická novinka je z podstaty věci dmychadlem nebo přesněji řečeno kompresorem, výraz turbodmychadlo používat nemáme. Klasická turba má čtyřlitrový osmiválec dvě, nejzajímavější je však samozřejmě elektřina.
Jak to tedy celé funguje? Elektricky ovládané dmychadlo pracuje v nízkých otáčkách, kdy ještě výfukové plyny nemají dost síly na to, aby „pohnuly“ s dvěma klasickými turbodmychadly (ty motor přeplňují od 3000 otáček výš). Elektrokompresor výfukové plyny vůbec nepotřebuje, roztáčí jej přece elektřina. Novinka označená sepne během 250 milisekund a roztočí se až na 70.000 otáček za minutu. Tím potlačí turboefekt a Audi tak hodnotu maximálního točivého momentu 900 N.m může nahlásit už pro tisíc otáček!
Dmychadlové prvenství doplňuje ještě jedna sériová premiéra – právě kvůli elektrickému kompresoru muselo Audi použít 48voltovou síť, doplněnou o lithium-ion akumulátor o kapacitě 470 Wh (výkon až 13 kW) a také měniče stejnosměrného napětí proudu. Zbytek auta totiž funguje ve dvanáctivoltovém režimu.
A ještě jedna novinka. Audi poprvé použilo systém AVS (Audi Valvelift System) se dvěma vačkami různého profilu na ventil. Na straně sání pomáhá společně s elektrokompresorem při rozjezdech, druhý profil pak zlepšuje plnění válců.
Všechno hezké, technokraticky působivé, praxe je ale daleko, předaleko působivější! Občas se stane, že se na maxima točivého momentu továrně posazená někam nad volnoběh v reálném životě spoléhat nemůžete a pro zátah stejně musíte minimálně ke dvěma tisícům. Tady ne. V případě SQ7 a jeho osmiválcového čtyřlitru tu volnoběžnou tisícovku s 900 N.m Audině věřte. Tedy, v komfortním módu jistá prodleva po sešlápnutí plynu nastane, to je však opravdu jen kalibrací tohoto režimu. Třeba při parkování určitě oceníte, že na dotek pedálu okamžitě nepřispěchá velká voda masivního točivého momentu. V dynamicu, respektive po zmíněné miniprodlevě, ale nastává úchvatný newtonmetrový rej. SQ7 elektromobilově zatáhne, až děsivě plynule a s takovou silou, že z toho v Mnichově a ve Stuttgartu musí být hodně nervózní. Zvuk při téhle kanonádě nepřipomíná vznětové drkotání ani vzdáleně (dobře, SQ7 si trochu pomáhá reproduktorovým přibrukáváním, v dynamickém režimu až moc), snad jenom po startu se nafta lehounce ozývá. Pro úplnou jistotu však musíte stáhnout okýnko, interiér je naprosto dokonale odstíněn.
Dynamika je zdrcující, největší zážitek je však stejně ta okamžitá odezva, která se zjeví jakoby odnikud, ze suterénu otáček. Tohle je úplně nový level typického projevu turbomotorů, kdy „stačí jenom šlápnout na plyn a motor zatáhne“. Až u nového čtyřlitrového osmiválce TDI je tahle definice platná absolutně, ohromný zátah je bez přehánění všudypřítomný.
A i když jsem se nechával newtonmetry polechtat docela často, celotýdenní průměr se zastavil na hodnotě 9,4 litru. Asi by to šlo za víc, kdyby se SQ7 pohybovala častěji ve městě, případně bych musel dlouhodobě jezdit po pirátsku. Ale ani už hodně dynamická jízda kombinaci nad deset neposune.
Zde tedy další argument, proč by SQ7 mohla být nejlepším autem na světě. K praktickému a prostornému interiéru (a ještě ten velký kufr) s dokonalou přístrojovkou přidává neskutečně dynamický motor s přijatelnou spotřebou. A jedeme dál!
Pohodlí i agilita
Když jsem před několika měsíci jezdil v Mercedesu GLS, měl jsem pocit, že šlo o velmi pohodlné SUV. Že ty rány od vzduchového podvozku byly ještě snesitelné. Byly, Audi SQ7 je však o řád kultivovanější. Jistě, větší a ostřejší nerovnosti nachytají vzduchové odpružení občas i zde a jednadvacetipalcové liťáky se pak taky ozvou, přece jen však decentněji než v případě zmíněného GLS.
A na rozdíl od něj se SQ7 ustavičně nekolíbá a v rámci možností projíždí zatáčky až s náznakem agility. Řízení vám v těchto chvílích sice odmítá sdělit cokoliv bližšího, karoserie se však naklání v zásadě minimálně – s přihlédnutím k vnějším rozměrům a hmotnosti kolem 2,3 tuny. Tady si SQ7 pomáhá dalším zlepšovákem, tzv. elektromechanickou aktivní stabilizací náklonu. Co si pod tím představit? Jde o systém sestávající z elektromotoru s třístupňovou planetovou převodovkou, ta pak odděluje obě poloviny příčného zkrutného stabilizátoru. Při vyšším tempu se obě části spojí a ještě se proti sobě natočí. No… Pokud si to dokážete představit, jsem rád, důležitější je, že takto ovládané stabilizátory mají pracovat rychleji než ty hydraulické. A asi to tak opravdu bude, protože SQ7 se naklání méně, než byste od volantu čekali. Rozhodně nemáte pocit, že do zatáčky tlačíte 2,3 tuny.
A už vůbec nikdy nemáte pocit, že jedete tak strašně rychle. Luxusnější auta většinou rychlost maskují skvěle, jestliže jsem ale o dalším levelu mluvil už v souvislosti s turbocharakteristikou, zde máme další příklad o stupeň povýšené vlastnosti. Tempomatová stočtyřicítka vypadá jako dvakrát nižší rychlost, pocitová cestovní pohoda je vzdálená českému dálničnímu limitu tak, až to hezké není. A hlavně legální. Ustálená rychlost znamená skoro naprosté ticho, neruší ani aerodynamický hluk.
Tedy další argument – mimořádně pohodlný podvozek s nečekanou mírou agility. A ještě ten výtečně fungující osmistupňový automat musím zmínit!
Závěr
Myslím, že jsem si až tak nezapřeháněl, Audi SQ7 je zcela objektivně opravdu jedno z nejlepších aut na světě. Pojďme popořadě – interiér je prostorný, praktický, zavazadlový prostor bezbřehý, přístrojová deska přehledná, dokonale zpracovaná, sedačky pohodlné, s příjemným bočním vedením. U motoru se budu rozplývat nejvíc. Nový čtyřlitrový osmiválec TDI s elektrickým kompresorem doplňujícím dvě klasická turbodmychadla jede víc než famózně, spotřeba je přitom velmi přijatelná. Podvozek poskytne dostatek komfortu, vzduchové odpružení znejistí až na opravdu ostrých nerovnostech, v zatáčkách je SQ7 překvapivě hbité. Skvěle pracuje osmistupňový automat. Připomínky lze mít k odtažitému řízení, ve verzi SQ7 je tohle Audi už docela vzhledné, design karoserie ale nikdy nebude silnou stránku tohoto čtyřkruhového SUV.
Cenu bych si dovolil označit za plně odpovídající, 2.516.900 Kč není vzhledem k neoddiskutovatelným kvalitám určitě přemrštěná suma. Samozřejmě je nutno připočíst nějaký ten příplateček, v testovaném případě tedy nakonec mluvíme o částce 3.256.000 Kč. Jo, Audi SQ7 je asi opravdu nejlepší auto na světě…
| Nejlevnější verze modelu | 1.588.900 Kč (Q7 3.0 TDI/160 kW quattro) |
| Základ s testovaným motorem | 2.516.900 Kč (SQ7 4.0 biTDI/320 kW quattro) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 2.516.900 Kč (SQ7 4.0 biTDI/320 kW quattro) |
| Testovaný vůz s výbavou | 3.256.000 Kč (SQ7 4.0 biTDI/320 kW quattro) |
Plusy
- Neskutečný zátah motoru, velmi přijatelná spotřeba
- Jízdní komfort, solidní agilita v zatáčkách
- Praktický a perfektně zpracovaný interiér
- Přehledná přístrojová deska
- Velký zavazadlový prostor
Minusy
- Nevýrazný design karoserie
- Odtažité řízení
Foto: Petr Homolka
