TEST BMW 530iA - Nenápadná krása technokracie (11/2003)

Celý Svět sleduje válku Chrise Banglea o podobu automobilového ideálu, do kterého tento věrozvěst nasadil identitu mnichovského klenotu s modrobílou vrtulí v erbu. Že se sedmičkovou řadou přestřelil, svědčí její facelifting již po dvou letech boje. Ve ztvárnění strategicky méně důležitého roadsteru Z4 dostal volnou ruku, a jak jsme se nedávno při testu třílitrové verze přesvědčili, odvedl výbornou práci. Nyní přišel čas hlavního souboje, ostře řezanou tvář totiž dostala i pětková řada, pilíř celého vojska. Dá se předpokládat, že pokud nedosáhne přesvědčivého vítězství nad obecným vkusem, budou ve vedení BMW padat hlavy a zisky se výrazně ztenčí. Její pozice je o to těžší, že nesilnější nepřítel se současným stylingem trefil do černého, Mercedesy trhají prodejní rekordy a zejména o líbivé éčko se civilisté doslova perou. Jedna z Chrisových nočních můr má jistě i tvář nové Audi A6, o to hrozivější, oč méně známou.

Nová pětka tak trochu připomíná objekt z blízké budoucnosti, nejspíše dost cyberpunkové. Je natolik originální, že se vymyká srovnáním. Fotogeničnosti moc nepobrala, takže první oficiální portréty nadšené očekávání rozhodně nevzbudily. Proto jsem byl na důvěrné seznámení s tímto UFO obzvlášť zvědav. Zvolili jsme druhý nejsilnější motor na českém trhu, alternují mu šestiválce 530d (160 kW), 520i (125 kW), 525i (141 kW) a osmiválec 545i (245 kW).

Hlavním pocitem z prvního setkání byl pozitivní šok. Novou pětku je totiž třeba pozorovat v každodenní realitě, teprve na pozadí sunoucích se fádních kolon totiž vynikne její půvab. Půvab, který neútočí na povrchní masovou pseudoestetiku. Půvab, který pozorovatele přinutí hluboce se zamyslet nad vlastním krasocitem. Půvab, který nelze z tříprostorové reality přenést na dvouprostorovou fotku a sdělit pouhými slovy.

Obličej Pětky přetéká emocemi. Jemné křivky kolem očí, vystouplý špičatý nos a pootevřená ústa s mlhovkami v koutcích připomínají zamyšlenou sovu. Prostorová kapota se dvěma dvojicemi prolisů identifikuje s ostatními novými bavoráky, povědomé jsou i zužující se ledvinky, navrátivší se z kapoty "postaru" do masky. Večer si nespletete svítící "brýle" kolem světlometů a obrysovkové lišty z oranžových LED diod.

Nejhezčí je pětka při šikmém pohledu, kdy vynikne doutníkový boční prolis, který vede zrak po mělkém oblouku a opticky dělí vysoké boky. Zdůrazní se i lemy blatníků, připravené pokrýt potřeby i opravdu velkých kol, osmnáctipalcové disky našeho exempláře v nich vypadaly jako "o číslo" menší.

Boky jsou pěkně zavalité, vysoko umístěná okna a krajní sloupky extrémně daleko od sebe slibují prostor a bezpečí. Dlouhou a mohutnou záď vylehčují nápadné koncovky, ostře zaříznuté hluboko do boku. Celek dotvářejí tradiční boční blikače, kliky a v našem případě elegantní sedmipaprskové disky, se kterými kontrastuje kosmická anténa nad zadním oknem.

Zadní pohled způsobuje největší kontroverze, konec auta totiž nejvíce eliminuje předsudky. Ve vyváženosti ploch nenacházím zalíbení a koncovky působí poněkud asijsky, při pohledu z dálky vycházejí nepřiměřeně malé. Hezky ale vypadají za tmy, kdy rozehrávají v krycích sklíčkách mnohanásobné odlesky od žárovek.

Dveře svými rozměry umožňují narozdíl od předchozích pětkových řad skutečně pohodlné nastupování. Víko zavazadelníku se po stisku dálkového ovladač samo otevře, je však nepohodlně malé, skutečně objemný cestovní kufr by patrně neprošel. Zato do role úschovny dlouhých a úzkých předmětů interiér nominují dělené zadní sedačky se skibagem.

Pokud jste dosud neseděli v nové sedmičce, tak interiér nepoznáte. Vůbec se totiž nepodobá bavorákům z devadesátých let, navrhoval ho někdo, kdo sice v BMW seděl, ale moc si toho nechtěl zapamatovat. Stylovost ubrala prostor útulnosti, plochy z šedého plastu jsou sice efektní, ale působí studeně.

Pocit v interiéru je disciplína, ve které BMW prohrává s Mercedesem o celou etapu. Zatímco éčko vás rozmazluje kůží, měkkými oblouky a lahodivými odstíny, pětka káže střídmost ostrých úhlů a nehezkých plastů. Nejasketičtěji působily volant a panel se spínači elektrických oken. Podstatně lépe vypadá alternativně nabízený černý interiér. Sedačky jsou naproti tomu perfektní, přední s výsuvnými opěrkami stehen doslova obalí tělo příjemnou kůží a polohy mění elektricky. Totéž platí pro volant, který se po vytažení klíčku zvedne pro snazší vystupování. Ani vzadu není důvod ke stížnostem, pokud jste se někdy tísnili ve staré pětce, tak zapomeňte, místa je bohatý dostatek a vytápění účinkuje bleskově.

Před jízdou jsem si vyzkoušel i tolik proklínaný iDrive. Tato zjednodušená verze sice vyžaduje nacvičení ovládací logiky, ovšem pak už se v ní hledá relativně snadno a odměnou je soustředění údajů na jedno místo a skutečně detailní přizpůsobitelnost palubních systémů. Lze ovlivnit např. logiku centrálního zamykání, audiofilsky vyladit muziku či skutečně podrobně individualizovat klimatizaci. Parkovací asistent na displeji zobrazuje okolní svět rozdělený do sektorů, probarvených podle vzdálenosti od čidel. Na ortodoxní přístrojové desce se kromě ušlechtilých analogových stupnic ukazují už jen důležité provozní údaje.

Pak otevírám Pandořinu skříňku a startuji. Přesně podle očekávání se ozývá dokonalá industriální symfonie. Akustici odvedli skvělou práci, zvuk je tak akorát - naprosto neobtěžuje, ale zároveň v každé chvíli víte, že šelma je připravena okamžitě vydat ze sebe maximum. Skutečně v každém místě mezi volnoběhem a červeným polem vydává ušlechtilý sonorní hlas. Hladce se rozjíždím po těsném parkovišti a nacházím háček - čidla parkovacího asistenta jsou na obou koncích vozu, ovšem aktivují se výhradně zařazením zpátečky, takže když jedete jen dopředu, zůstanou zhaslá. Vyjedu na ulici a BMW okamžitě dokazuje, kolik práce odvedli bavorští motoráři za 35 let vývoje šestiválců. Výborně odladěný třílitrplynule zatáhne prakticky od volnoběhu, ve všech režimech má bohatý dostatek síly a je neuvěřitelně agilní. Při akceleraci mi sice neobaloval žaludek kolem páteře, ovšem díky neuvěřitelnému rozsahu použitelných otáček mě nikdy nenechal bez pomoci. Klikatými městskými uličkami plnými aut díky sametovému šestistupňovému automatu a strmému převodu variabilního řízení proplétám s grácií. Na všechny strany je slušně vidět a když se potřebuju náhle vtěsnat do mezírky v koloně, převodovka přeřadí vždy ve správný okamžik. Na kočičích hlavách jsem díky nízkoprofilovým pneumatikách trochu natřásán a nostalgicky vzpomínám na vzduchové odpružení v Mercedesu E.

Pak vyjedu za město a zapomínám na všechny starosti. S pětkovým BMW jsem si totiž okamžitě porozuměl a vzájemně jsme si plnili svoje přání bez prodlení a nejmenších problémů. Vycizelovaný podvozek nabízí jeden z nejlepších kompromisů ve sporu jízdní vlastnosti kontra pohodlí. Je trochu tvrdší, ovšem právě tak to fanoušci BMW žádají a díky děleným stabilizátorům je jim odměnou neustálý suverénní kontakt s vozovkou.

Při jízdě jsem si připadal trochu jako v počítačové hře - téměř žádné rušivé síly, skvělé držení stopy, nulové vadnutí brzd a uctivý odstup ostatních aut. Subjektivně je chování podvozku lepší, než v nedávno testované Z4 s příplatkovým sportovním podvozkem, která je na naše pórovité okresky tvrdá až moc. Nemalý podíl má i variabilní převodový poměr řízení, v malých rychlostech lze jako s Alfou Romeo vybrat i ostřejší zákrutu bez přehmátnutí na volantu, naopak při vysokých rychlostech lze velmi jemně korigovat směr. Odolnost vůči bočním silám je imponující, podvozek je až do extrému neutrální a šetří řidiče projevů neklidu, vůbec se mi ho přes značné úsilí nepodařilo dostat do rozpaků. Markantní byla zejména absorpce nerovností, minimální neodpružené hmoty přinesly sladké ovoce. Aktivní vzduchové pérování je sice širším kompromisem, posunutým navíc podstatně dál do ryzího komfortu, klasicky odpružené BMW ovšem dovolí vlásenkovou okresku proletět sportovněji a před koncem adhezních možností varuje daleko dříve než Mercedes.

Další doménou je dálnice, podvozek je v jakékoliv rychlosti dokonale sebejistý, převodovka přesně odhadovala mé úmysly a sebevědomý motor moje libé pocity završil. Jestliže se mi jeho lineární charakteristika moc nezamlouvala v Z4, tak pětce dokonale padne. Steptronic řadí rychle, plynule, při sekvenčním řazení reaguje okamžitě a průměrnou spotřebu zvyšuje jen málo. Ta při opravdu razantních výletech do červeného pole otáčkoměru jen lehce překonala dvacetilitrovou hranici, dlouhodobý průměr při velmi svižném ježdění osciloval mezi 11 a 12 litry na 100 km, za což nelze než složit 1.600 kg těžkému, 231 koňovému autu, poklonu. Ostudu nedělají ani brzdy, u nichž stačí konstatovat, že jsou jedovaté nadprůměrně, ale ne přehnaně a fading nepředvedly ani po extrémní zátěži.

BMW 530i nabízí skvěle vyváženou kombinaci výborných vlastností, třílitr se znamenitou 6st. automatickou převodovkou je optimální agregát, ať v zážehové, či vznětové verzi, kterou jsme si krátce souběžně vyzkoušeli. Obě varianty dokonce stojí přesně stejně a jsou i srovnatelně výkonné, benzín je o kousek rychlejší a lépe akceleruje na stovku, diesel zase jasně dominuje v pružném zrychlení a svůj zúžený rozsah použitelných otáček a surovější projev kompenzuje nižší spotřebou. Oba motory přitom patří k současné technologické špičce, takže vy máte unikátní možnost bez jakýchkoliv ústupků si zvolit mezi kultivovaným íčkem, nebo medvědím déčkem.