TEST Chrysler 300C Touring – Majestát s kufrem
Jen těžko budete vysvětlovat, že tohle auto NENÍ pancéřované, i když tak vypadá. Chrysler je stvořen k houpání lehce exhibujícího ega, ropa neropa. Jak si vede, řízen českým řidičem po českých ulicích?
Pocity. I když se nenecháme unést subjektivitou, výjimečností v designu najdeme ve vnějším vzhledu amerického křižníku (vyráběného v Rakousku) i tak dost. Na chromu se nešetří, aerodynamika přídě je na první pohled srovnatelná s tahačem a podběhy standardních 18palcových kol se zakusují do siluety vozu měrou nevídanou.
Teprve na druhý pohled si všimneme, že pětimetrové kombi s třímetrovým rozvorem a extrémně úzkými bočními okny je v podstatě vyvážené a optická mohutnost se dobře doplňuje s designovou čistotou. Výsledek? I když se auto prezentuje několika současnými protiklady (hmota dveří/úzká okna, příď/zbytek vozu, hrany/křivky), nepůsobí už na druhý pohled tak neskutečně. Prvotní efekt je ale nutně jedním z hlavních důvodů ke koupi.
Otevřeme-li mohutné dveře, uvítá nás překvapivě konzervativně laděný interiér, který i přes modernizační vlnu stále upomíná na odkazy z jiných tříd a let. Příplatkové kožené čalounění, velmi pohodlné sedačky, honosné obložení dřevem musíme vnímat v kombinaci s plasty barvy antracitu a různobarevných displejů. Všemu vévodí obrovský a téměř svislý volant, retro laděné přístroje s klasickým světlým podkladem a zeleným podsvícením a samozřejmě analogové hodiny.
Místa pro pohodlný život posádky je na všech sedadlech dost, vyšší cestující vzadu možná přijdou do kontaktu s obložením stropu. Vzhledem k převažujícímu (a charakterem vozu téměř vynucenému) stylu jízdy nelze od předních křesel čekat kdovíjaké rekordy v disciplíně „držení těla“, v praxi jsme ale žádné problémy nezaznamenali. Jedničku si vůz zaslouží také za skvělý přístup ke všem sedadlům.
Páté dveře zasahují daleko do střechy a panty se de facto ukrývají až nad hlavami zadních cestujících. Oč nezajímavěji to zní, o to lépe to vypadá – do zavazadelníku je skvělý přístup a hrana takto otevřených dveří je dost vysoko i daleko na případný úraz. Samotný zavazadlový prostor o základním objemu 630 litrů(!) má hranu i dno poměrně vysoko: je to daň za urytí zadního pohonu, dojezdové rezervy, autobaterie a místa na drobnosti. Po sklopení zadních sedadel vznikne zcela rovná plocha a prostor pro 1602 litrů čehokoli.
Teoreticky i prakticky je tříapůllitrový šestiválec optimálním kompromisem mezi výkonem, cenou a spotřebou. Maximální výkon 183 kW při 6400 otáčkách je v poměru k téměř dvěma tunám pohotovostní hmotnosti dostatečný, praktická jízda s pouze čtyřstupňovým automatem má ale drobná specifika. Se zapnutým ESP je akcelerace velmi zábavná, hlavně pro kolemjdoucí i jedoucí. Samotná posádka cítí slušnou sílu zadní nápravy, která vůz tlačí vpřed a změny rychlostních stupňů nejdou téměř rozeznat. Tlak ale záhy ustupuje a nastupuje největší doména vozu plavná jízda ustálenou rychlostí, ať už jakoukoli.
Při předjíždění je potřeba počítat s prodlevou a ani kick-down neudělí autu razanci, na kterou jsme se namlsali při rozjezdech. Vše je plynulé, bezproblémové a stabilní, sportovních zážitků si ale řidič mnoho neužije. Pozitivem je tak vlastně i fakt, že auto nutí svým charakterem k rozvážné jízdě a předvídavosti. To se odrazí i na spotřebě – při jízdním stylu „jen se koukejte to byste nečekali že pojedu tak opatrně a zastavím před přechodem“ se i ve městě daří držet spotřebu pod 15 litry, mimo město pak bez problémů udržujeme hodnoty kolem deseti litrů. Téměř neskutečné devítilitrové spotřeby jsme dosáhli i při jízdě po dálnici na tempomat nastavený na 130 km/h.
S jachtou se také nedá jezdit slalom – to musíme konstatovat hned na začátku. Nelze-li s Chryslerem řezat vlásenky, o to lepší zážitky přináší posádce při všech ostatních jízdních režimech. Nejlépe je autu samozřejmě na dálnici: všeobecné ticho a překvapivě nízkou spotřebu doplňuje eliminace nerovností a překvapivá jistota při zatáčení ve vysokých rychlostech. Druhotným efektem je vnímání vozu ostatními řidiči, kteří po pohledu do zpětného zrcátka opouštějí váš pruh.
Přední lichoběžníkové zavěšení a zadní pětiprvek obstarávají autu dost stability i při náhlých změnách směru, boční náklony nechávají cestující v sedadlech. Výraznější jsou jen ponory přídě, což znesnadňuje překonávání příšerných českých parodií na retardéry. Pokud nesnížíte rychlost na plazivost a vůz přežije ránu do skvělých osmnáctipalcových kol, dostane se ke slovu komfortní odpružení.
I přes zmíněná specifika je Chrysler 300C zvláště ve variantě kombi velmi zajímavou alternativou k německé či švédské konkurenci. Díky konkurenceschopné ceně a velmi dobré užitné hodnotě lze mluvit i o racionální volbě, design ale přebíjí vše. Hop nebo trop.
Plusy
- Nezaměnitelnost
- Prostor v interiéru
- Vnitřní odhlučnění
- Základní výbava
Minusy
- Kombinace motoru a převodovky
- Přejezd příčných nerovností
- Méně místa nad hlavou vzadu
