Test: Dacia Dokker Kombi 1.6 MPI - Dvojí upgrade

Dokker sdílí s modelem Lodgy také novou platformu M0, která používá zadní nápravu z Renaultu Kangoo. Stavěná byla primárně pro velké zatížení, které však u Lodgy a Dokkeru kombi nedosahuje vysoké hodnoty, a proto dostaly stabilizátor (20,3 mm).

Posuvné boční dveře

Základním charakteristickým prvkem Dokkeru jsou posuvné boční dveře. Užitkové provedení je obdrželo pouze na pravé straně, osobní verze pro pětici cestujících a obrovských 800 litrů zavazadel je nabízí po obou stranách vozidla. Co jsme však na této konstrukci dveří typických pro užitková vozidla ocenili? Zejména během parkování v úzkém prostoru se nijak vyčnívající posuvný systém velmi hodil.

Na druhou stranu vyžadoval k otevření dveří mnohem více síly než u křídlových, tudíž malé děti bylo při vystupování třeba obsluhovat zvenčí. To se týkalo nejen otvírání, ale i zavírání dveří.

Změny u řidiče a spolujezdce

Jak jsme již zmínili, Dokker používající příď z Lodgy nás překvapil jedním prvkem navíc. Zkoušené osobní provedení nebylo ochuzeno o stropní poličku nad hlavami předních cestujících. To nás potěšilo a vzhledem ke zkušenostem s mnoha jinými osobními verzemi odvozenými od užitkových i mile překvapilo.

Z užitkového Vanu také zůstaly křídlové zadní dveře, které však živnostník s rodinou rád kvůli pořizovací ceně vozu stráví. Určitě však ocení čtyři kotvicí oka na dně zavazadlového prostoru, aby mohl během pracovní části týdne převážené předměty případně přichytit.

Pohledný kousek

Pryč jsou doby, kdy se Dacia designem svých vozů příliš netrápila, protože mířila na zákazníky s nízkou kupní silou. Pod křídly Renaultu se však značka profiluje dynamickou proměnou vzhledu, která k vozům Dacia láká i movitější klienty. Spojení velké užitné hodnoty, velmi příznivé ceny a moderního designu je to, co prodeje Dacie navzdory ekonomické krizi žene vpřed. To potvrzuje strategie importéra značky, který v polovině loňského roku vyhlásil, že hodlá během dvou tří let téměř zdvojnásobit počet prodejních a servisních míst.

Zpracování

Nízkou cenu je třeba obhájit odpovídajícími výrobními náklady. Produkce v Maroku je jistě v tomto směru výhodná, v interiéru zaujmou nezakrytá výšková nastavení předních bezpečnostních pásů. Jsou však vozidla i evropské výroby, která výškový posun předních pásů vůbec nemají.

Během přejezdu nerovností občas zavrzaly plasty v karoserii, jejich slícování rovněž nebylo zcela příkladné. Ano, ale s přihlédnutím k pořizovací ceně vozu byly lahodné jako nejlepší víno. Úsporu nákladů jsme rovněž zaznamenali u pravého sedadla druhé řady, které po sklopení otvírá přístup do zavazadlového prostoru. Dělené zadní sedadlo a sklopné do svislé polohy je součástí lepších výbav Ambiance a Arctica, základní Access tento velmi praktický prvek postrádá.

Další rozdíl a větší důraz na užitnou hodnotu Dokkeru vůči ryze osobnímu Lodgy jsme našli na rozměrech kol. Lodgy můžete vidět i na šestnáctipalcových discích, majitel Dokkeru se musí spokojit se čtrnácti- (úroveň Access) či patnáctiplacovými koly (Ambiance a Arctica). K Arctice s klimatizací lze za velmi příznivých 7438 korun bez daně získat disky z lehké slitiny.

Ve třech úrovních

Testovaný agregát 1.6 pamatuje ve svém základu konec devadesátých let minulého století. Proč nemít úctu k šedinám, když díky nim se podařilo srazit základní cenu Dokkeru s pěti sedadly a rekordním zavazadlovým prostorem na 165 207 korun bez daně (199 900 Kč s DPH). Navíc je tento agregát jako jediný dostupný ve všech třech úrovních vybavení.

U moderních těžkých automobilů by tato jednotka neobstála, ale testovaný Dokker vážil pouhých 1090 kg. Proto nám jednoduchá (s dlouhou životností!) jednotka nevadila. Dynamika vozu odpovídala jeho podvozku, proto jsme se brzdou provozu nikde nestali. Stará konstrukce však nese s sebou dobu, kdy se na spotřebu paliva příliš nehledělo. Výrobce sice deklaruje průměrnou žízeň 7,5 l/100 km, my jsme však jezdili za necelých osm litrů. To mělo na svědomí zpřevodování, neboť agregát při rychlosti 90 km/h točil zbytečně vysokých 2700 min^-1, při plném tempu na dálnici dokonce 3900 min^-1.

Naskýtá se tedy otázka, zda nepokukovat po moderním hliníkovém čtyřválci 1.2 TCe o impozantním výkonu 85 kW. Přeplňovaná jednotka by měla ve srovnání s testovanou ušetřit 1,4 l/100 km, ale rozdíl pořizovací částky činí 28 925 korun bez daně. Návratnost investice do tohoto agregátu ve srovnání se základní šestnáctistovkou se tedy dá očekávat po ujetí cca 90 000 km. Má to však ještě jeden háček – šestnáctiventilový turbomotor lze získat pouze s nejvyšší úrovní vybavení Arctica za 231 322 Kč bez DPH.

Tři roky klidu

Pořízení vozu s důrazem na cenu se nemusí vždy vyplatit. Proti tomuto nebezpečí importér postavil štít tříleté záruky na celé vozidlo omezené ujetím 100 000 km. Kdo si zvolí leasingové značkové financování Dacia Finance, dostane jej bez poplatků a k tomu pětiletou záruku/100 000 km, výhodné pojištění a jeden ze tří balíčků výbavy Adventure, Country nebo Comfort zdarma.

Plusy

• Vynikající cena
• Obrovský zavazadlový prostor
• Tříletá záruka

Minusy

• Spotřeba motoru
• Malá variabilita interiéru