TEST Dlouhodobý test Hyundai i30 1,6 GDI: Na (opožděném) startu

Tento dlouhodobý test původně dlouhodobým být neměl. Když jsme na začátku února přebírali v Nošovicích novotou zářící Hyundai i30 druhé generace, byli jsme domluveni na měsíční zápůjčce. To je, pravda, o poznání více než obvyklých šest dnů od úterý do pondělí, ale dlouhodobý test jsme z toho udělali až dodatečně.

Na vlastní žádost

S blížícím se vrácením auta jsme totiž dospěli k poznání, že se nám s novou i30 koexistuje tak příjemně, až nás to samotné překvapuje, a zavolali jsme na tiskové oddělení společnosti Hyundai Motor Czech s dotazem, jestli by příliš nevadilo, kdybychom si auto nechali poněkud déle. Množné číslo je v předchozím souvětí použito proto, abych nemusel rovnou přiznat, že jsem to byl já, kdo si dokázal sám sebe na dalších pět měsíců představit za volantem levného hatchbacku korejsko-moravského původu.

Snad se to tak na první přečtení nejeví, ale toto je patrně ten nejzajímavější osobní postřeh, jaký vám k nové i30 vůbec dokážeme zprostředkovat. Když se z pozice člověka, který si každý týden může v podzemní garáži vybírat ze tří až čtyř nových aut, rozhodnete dobrovolně zvolit za svůj hlavní dopravní prostředek i-třicítku, zjevně to nemůže být špatné auto. A taky že není.

TEST Hyundai i30 1,6 GDI – Ostře sledovaný hatch

Nebudeme zde zdlouhavě opakovat, co už zaznělo v redakčním testu tohoto konkrétního exempláře, ale slušelo by se shrnout, čím nás i30 přesvědčila, že ji máme chtít používat až do začátku příštího školního roku. Především je tichá, a to i v dálničním tempu, kdy běžné šestnáctistovky nižší střední třídy obtěžují citlivé ucho zhýčkaného redaktora nepřeslechnutelným zvukem motoru i valivým hlukem od pneumatik. Odhlučnění podběhů snad není provedeno tak důsledně jako v Golfu, ale mezi cenově dostupnými hatchbacky segmentu C rozhodně patří k těm poctivějším. Hlavní zásluhu na vnímané kultivovanosti má ovšem motor.

hyundai testy

Atmosféricky plněná šestnáctistovka s přímým vstřikováním benzínu a proměnným časováním ventilů běží na čtyřválec velmi klidně a v kabině se neozývá nepříjemnými tóny ani v horní polovině otáčkoměru. Šestistupňová převodovka neznamená drastický pokles cestovních otáček: při 130 km/h motor točí 3500 ot./min., tedy jen o něco málo méně než běžné šestnáctistovky s pětistupňovými rychlostními skříněmi, ale díky efektivnímu využití odhlučňovací pěny přitom působí velmi tichým dojmem.

Také komfort odpružení je na výši, hlasitých ran do karoserie se obvykle nedočkáte ani na těch nejhorších zločinech tuzemských cestářů. Daní za měkčí uložení zadní nápravy je (což může někoho překvapit, ale skutečně to spolu souvisí) poněkud horší přesnost řízení, než na jakou jsme dnes zvyklí třeba od Golfu nebo Focusu. Přepnutí elektrického posilovače řízení na jiný ze tří dostupných režimů (Comfort, Normal, Sport) samozřejmě žádné zlepšení v tomto ohledu nepřinese, protože ani nemůže. Zajímavě to však ilustruje rozdíly v osobních preferencích: zatímco Lukáš Vaverka preferuje ze tří uvedených režimů ten nejsportovnější, mně se jako nepřirozenější jeví odezva řízení v módu Comfort. Řeč je samozřejmě výhradně o posilovém účinku, skutečná zpětná vazba od silnice zůstává stejná (=stejně slabá).

Úsporný i bez downsizingu

Spotřeba paliva pro nás byla na začátku velkou neznámou. Dokáže Hyundai s téměř starobyle „velkým“ motorem konkurovat supermoderním downsizovaným jednotkám evropské konkurence? Kupodivu naprosto bez problémů. Jedna z nejlepších věcí na novém autě (kterou bohužel běžný člověk mnohokrát v životě nezažije) je pozorovat, jak během prvních tisíců kilometrů klesá spotřeba.

hyundai testy

Zatímco krátce po svém příjezdu z Nošovic absolvovala i30 1,6 GDI moji pravidelnou denní trasu s indikovaným průměrem cca 8 l/100 km, s pěti tisíci na počitadle ujetých kilometrů jí za stejných podmínek stačí méně než sedm litrů! Cestou ze ženevského autosalonu jsme dokonce naměřili vynikajících 6,7 l/100 km, přestože na palubě cestovali tři muži se zavazadly na několikadenní cestu.

Související články

Při každodenním „normálním“ používání auta nabývá na důležitosti i komfortní výbava, která se nám při standardních testech trochu stírá. Hyundai nám poskytl vůz ve vskutku novinářské specifikaci, s koženým čalouněním, vyhřívanými sedadly a dokonce i zadní parkovací kamerou. Odemykání dveří tlačítkem je jedna z těch věcí, které, jakmile si na ně zvyknete, byste nejraději zavedli jako povinnou výbavu všech aut; naproti tomu xenony v podání Hyundai nás o svých přednostech zcela nepřesvědčily. Ještěže Bluetooth funguje bezchybně, rozumí si i s novějšími telefony a dokáže správně zobrazovat české znaky v telefonním seznamu.

TEST Hyundai i30 1,6 GDI vs. VW Golf 1,4 TSI

Hyundai používá systém, který vedle samotného telefonování podporuje také audio streaming neboli bezdrátový přenos hudby z telefonu do reproduktorů palubního audiosystému. Kvalita zvuku při tomto způsobu přehrávání není ovšem zázračná a pro výběr skladeb nebo další funkce musíte navíc manipulovat přímo s telefonem, což není pohodlné, natožpak legální. Lepší je využít USB vstup na středové konzole, který má pochopení pro zařízení standardu mass storage i pro iPhone.

Závady se prozatím žádné neprojevily, vždyť by to také po pěti tisících kilometrů byla pořádná ostuda. Jedinou uživatelskou nepříjemností je tak občasné slyšitelné vibrování vnitřního obložení B-sloupku na straně řidiče, které se objevuje v nevyzpytatelných intervalech a stejně nevyzpytatelně také mizí.

hyundai testy

Dílčí závěr? Při každodenním používání se i30 nové generace ukazuje být skutečně příjemnou společnicí a plně potvrzuje výsledek našeho srovnávacího testu, ve kterém si dokázala zachovat čest i při konfrontaci s nedostižným Golfem. Pro nadcházející období plánujeme několik srovnávacích testů s více i méně předvídatelnými soupeři, stejně jako prázdninové i pracovní výpravy do různých evropských končin. Uvidíme, jestli nám počáteční pozitivní dojmy vydrží i po několika měsících...