TEST Garáž Auto.cz: Peugeot 508 2,2 HDi GT

Už první dojmy naznačily, že nová střední třída se lvem ve znaku, přináší do portfolia Peugeotu novou kvalitu. Naše dosavadní zkušenost na horších českých silnicích vše dříve zažité potvrzuje.

Nejsilnější motorizace je sice jen naftový čtyřválec, ale jeho kultura projevu je tak vysoká, že vám šestiválcové ševelení bude velmi připomínat.

150 kW a hlavně 450 Nm přenášejí přední kola celkem spolehlivě, do problémů s trakcí se dostanete jen výjimečně na mokru nebo na výjezdech ze zatáček. Nástup mohutné hnací síly trochu tlumí šestistupňový automat, což je ale v tomto konkrétním případě spíše ku prospěchu věci.

Jízdní projev velkých francouzských modelů se v posledních letech změnil a pětsetosmička změny jen potvrzuje. Houpavé pohodlí, které znají ještě řidiči z řady 607, vystřídal německy tužší podvozkový setup. Naše GT s velkými koly je tedy relativně tvrdé, ale třeba na dálnici ještě zvládá tlumit celkem obstojně přejezdy přes spáry. Tupé rány od podvozku na velkých dírách jsou v tomto případě vzácnou výjimkou.

Luxusně pojaté interiéry dostanete u Peugeotu už v nižší střední třídě s lehce dumpingovými cenami, které se ale dnes už staly na českém trhu standardem. Není proto divu, že se v nové vlajkové lodi cítíte téměř jako v některém z prémiových vozů. Volba materiálů i jejich zpracování je na vysoké úrovni, navigační systém posílá instrukce na velkou obrazovku, pseudo-průhledový displej i další multifunkční displej v přístrojovém štítu.

Dálniční spotřeba se zatím pohybuje - navzdory častému využívání akceleračních možností motoru – v sedmilitrovém pásmu. Přesnější odečet při konstantních rychlostech nás ale ještě čeká,stejně jako dalších 400 km, které s vozidlem hodláme do pondělního rána absolvovat.

Ptáte se na negativa? Jsou to drobnosti, ale právě nad jejich triviálností se pozastavujeme. Startování motoru tlačítkem vlevo od volantu trvá o něco déle, než kdybyste startovali klasicky klíčem. Klíč, který si do auta přinesete, není kam odložit, takže obvykle skončí v popelníku před voličem automatu. Na středovém tunelu jsou dobře po ruce ovladače palubního infosystému, ale citelně nám chybí byť malá prohlubeň pro telefon nebo jiné drobnosti, které je dobré mít za jízdy po ruce.

A nakonec jedna konstrukční perla. Když klíčem na dálkovém ovládání otevřete zmoklé víko zavazadelníku, začne z rohů víka na dno kufru proudit dvojice vytrvalých potůčků vody. Snad proto vybavil dovozce dno praktickou pryžovou vaničkou, jako by šlo o auto pro volný čas…

V diskuzi pod článkem uvítáme vaše podněty a dotazy. Budou zodpovězeny rovnou nebo v připravovaném testu tohoto vozu.