TEST Hyundai i10 1.0 D-CVVT: Nechci být prcek!

Ještě dva roky dozadu byla kategorie minivozů prakticky na umření, nový impulz v podobě Škody Citigo ale segment A znovu postavil na nohy. Pak se objevila panda, před ní ještě velmi dobrá Kia Picanto, a najednou bylo pro co žít! A teď se parta rozrůstá o nový Hyundai i10.

A jak tak známe hyundaie z poslední doby, bude chtít čeřit vody!

DOJEM

Vypadá povědomě!

Ze dvou důvodů jsme si říkali, že tohle auto jsme už někde viděli. Zaprvé je to typický hyundai aktuálního fluidního stylu (chvíli nám zabralo, než jsme si uvědomili, že jde o nové i10, a ne větší i20) a pak, při pohledu na zadní partie, se nám vybavila Toyota iQ. Nebo vám zadní svítilny í-desítky japonský smart nepřipomínají?

V interiéru jsme si připadali… po pravdě jako v miniautě. Přístrojová deska sice působí opravdu dospěle a na Hyundai chvályhodně klidně, abychom si však í-desítku spletli s malým autem, potřebovali bychom víc. S modrým dekorem jsme si nějak úplně nevěděli rady. Je to vkusný nápad? Nebo jaký je to vlastně nápad? Kompletní použití tvrdých plastů a jednoduché výplně dveří samozřejmě v kategorii mini nevadí (vzpomeňme si na citigo s odhalenými plechy), v zásadě jsme však uvnitř neobjevili nic, kvůli čemu bychom měli i10 měnit třídní příslušnost. Na poměry miniaut velice kvalitně, přehledně a hodnotně udělaný vnitřek. Ale nic víc.

U přehlednosti se ještě na chvilku zastavme. Kde citigo umí naprosto nevhodně upozornit na svůj původ v cenově nejdostupnější kategorii (viz ovládání spolujezdcova elektrického okna jen u jeho dveří), tam se i10 chová jako každé jiné normální auto. Což potvrzuje mimo jiné tím, že místo pouze výklopných oken v zadních bočních dveřích může nabídnout dospělejší elektrické stahování. Stejně jako sesterské picanto nebo mini Italka Panda. I proto trváme na tom, že i10 zvyklosti minivozů nepřerůstá.

PROSTOR A POHODLÍ

Nomen omen

Asi největší důvod, proč budeme i10 považovat stále za miniauto, je miniinteriér. Nemyslíme tím, že by uvnitř bylo nezvykle málo místa, prostor jednoduše odpovídá minikategorii.

Tedy až na podélný směr, kde í-desítka vykazuje nadprůměrné výsledky – pět centimetrů pro kolena 180 centimetrů vysokého redaktora je jednoznačně nadprůměrná hodnota. Ono se vůbec vzadu sedí nečekaně příjemně. Zde usazený pasažér má totiž také dostatek místa nad hlavou, navíc si může vysunout opěrku hlavy hezky vysoko… Velmi příjemné, nicméně z pohledu centimetrů nic, čímž by se í-desítka vyšvihla výrazněji nad obvyklé miniparametry.

Na šířku je však bohužel citelně pod nimi. A právě tento nedostatek lze označit za hlavního strůjce výsledného prostorového minidojmu. Vzadu nám užší interiér ještě nevadí – převážet trojici dospělých na zadních sedačkách miniauta by bylo možné chápat snad jedině jako důsledek silvestrovské sázky. Vpředu je však deficit již palčivějším nedostatkem. Na dosah až na dotek jsou řidič se spolujezdcem prakticky neustále, přitom ani nemusí jít nutně o osoby s povánočně vyrýsovanou postavou.

I gurmán, který se přes svátky rozhodně nežinýruje, však bude naprosto spokojen s předními sedačkami. Chválíme hlavně rozměry sedáku i opěradla, zde je minihyundai připraven opravdu svědomitě. Dokonce se vybavil poměrně solidním bočním vedením!

Vedle podélné prostornosti je i10 velice silné ještě v jednom kritériu. A důležitém! Se základním objemem kufru 252 litrů patří mezi nejlepší, navíc disponuje platem vybaveným šňůrkou! Pro nejžádanější Škodu Citigo a mnohé ostatní se tento prvek nachází v rovině silvestrovského předsevzetí.

MOTOR

Litrový tříválec, to je taková miniklasika. Hyundai i10 sice může pohánět ještě čtyřválcová dvanáctistovka, my bychom se však nad tříválec nepovyšovali.

U litru bychom zůstali především pro jeho ochotu zabrat z nízkých otáček a í-desítku opravdu svižně popohnat. Minihyundai je zejména na první tři rychlostní stupně velmi čiperný. Rychlé starty navíc zvládá bez charakteristického tříválcového úpění, nelibozvučná kulisa se dostavuje až nad čtyřmi tisíci. Do těchto sfér se ostatně hnát nemusíte, pro nejvyšší dávku newtonmetrů stačí hladina o pět set otáček nižší. Takto provozovaný tříválec se potom snadno, spolehlivě a vytrvale drží průměrů mírně nad šesti litry.

Při dálniční vsuvce nebo delším mimoměstském pobytu samozřejmě přijdete brzo na to, že pružnost na čtvrtý a pátý převod již nedosahuje postartovní bezprostřednosti. Při snaze akcelerovat z vyšších rychlostí můžete mít poměrně opodstatněný pocit, že se vám během té doby zkazí cukroví v zavazadlovém prostoru. Vězte však, že z podobně motorizovaných minikonkurentů dopadla í-desítka při měření pružnosti ještě nadprůměrně dobře.

JÍZDA

Mírně tvrdší

Tohle by mohla být pro Hyundai i10 trochu komplikace – tvrdší nastavení podvozku. Ač jsme měli nazuto čtrnáctipalcové zimní obutí s vysokým profi lovým číslem, stejně jsme na nerovnostech docela drncali. Musíme však uznat, že kultivovaně. Ostrých, tupých a laciných ran se í-desítka vyvarovala.

Jak už to tak bývá, mezi kuželkami se ale nedostatek mění v pozitivum. Jenom škoda, že stabilizace nevěří podvozku tak, jak by si určitě zasloužil. Její aktivita přichází v momentech, kdy bychom se bez ní obešli nejen my, ale i hyundai samotný. Ten se do vyhýbacího manévru pouští věren svým rozměrům velmi hbitě, tužší odpružení nedopustí větší náklony a při prvním mírném sklouznutí dává í-desítka řidiči vehementně najevo, že je takové zábavě nakloněna. A že by se nechala takto pod plynem vodit zatáčkami a smýkat sebou ze strany na stranu. Jenže poslední a nejdůležitější slovo má stabilizace, a ta není na podobné kratochvíle vůbec zvědavá. V této kategorii ale určitě akceptovatelná starostlivost.

Stejně tak máváme ploutví nad necitlivým řízením, při prudších manévrech by ale nemuselo přituhávat. Neříkáme přímo tuhnout, tato vlastnost provází spíše hydraulické posilovače. Ten elektrický ale jako by nestíhal při rychlé změně směru jízdy zprostředkovat zcela stoprocentní posilový účinek. Ale na chvíli pomáhá zhruba ze tří čtvrtin.

Jinak jsou všechny ovládací síly zredukovány na minimum. Na spojkový pedál tlačíte nejvýš silou myšlenky, řazení probíhá rovněž prakticky samovolně. Navíc velmi přesně, snad jen dráhy by mohly být o něco kratší.

ZÁVĚR

Nový Hyundai i10 je velmi dobré miniauto. Vypadá hezky zvenku i uvnitř, má výborný litrový tříválec, který je navíc skvěle odhlučněn („absentující“ válec poznáte až nad čtyři tisíce otáček), v podélném směru nabídne nadprůměr prostoru, na špičku segmentu patří i objemem kufru a výbornými předními sedačkami. Ano, Hyundai i10 je vlastně špičkové miniauto. Vyrůst ze své kategorie se mu však nepovedlo.

Plusy

• Podélná prostornost
• Výborné přední sedačky
• Pružný a dobře odhlučněný motor
• Objemný kufr
• Přehledná přístrojovka

Minusy

• Horší komfort odpružení
• Úzká karoserie