TEST Hyundai i40 2,0 GDI AT – Asijské Mondeo

Šokující nadpis? Jen pro toho, kdo v novém benzinovém Hyundai i40 nejel. Automobil jako takový známe podrobněji z předchozích testů, kde jej kolegové pečlivě popsali, takže se můžeme vrhnout na to hlavní: benzinový agregát a jízdu s ním.

Ještě předtím je ale nutné upozornit na odlišnosti od vznětových verzí. Tak zaprvé řízení, které se u dieselu zdálo být zbytečně přeposilované a informačně mrtvé, je nyní o stupínek lepší. Stále není na místě srovnání s evropskou elitou (teď mám na mysli právě ono Mondeo), avšak na střed maintreamu i40 v této oblasti již neztrácí. Sympaticky strmý převod řízení totiž zůstal zachován, navíc s rychlostí posilovač příjemně tuhne.

Druhým zlepšením je mnohem lepší schopnost tlumení rázů. U dieselu nebyly tlumiče schopné správně odfiltrovat nerovnosti a posádka si tak musela zvyknout na občasnou ránu do pozadí, doprovázenou hlučným zaduněním. Tomu je konec, benzinový model silnici velmi pěkně žehlil, v čemž mu pomáhaly i litá kola s rozumnou velikostí 17 palců. Jistě, osmnáctky, které jsou součástí paketu Premium, udělají více parády a na kvalitním povrchu je s nimi větší zábava, ale kola přeci nejsou jen pro efekt, ten je u rodinného kombi až na druhém místě. Sedmnáctky a zimní pláště vytvoří z i40 hodně příjemného společníka na cesty i do města.

hyundai testy strednitrida  

Benzinový dvoulitr: Nejsilnější, nejrychlejší

Nebývá moc častým jevem, aby vrcholnou motorizaci ve střední třídě v dnešní přeplňované době zastupoval atmosférický čtyřválec. Samozřejmě, má na dvoulitr výborných 130 kW a 213 Nm točivého momentu, sprint z klidu na stovku však zvládne za nikterak blyštivých 9,7 sekundy, v případě automatu si počkáte ještě o 1,1 sekundy déle.

Nejvyšší výkon je přítomen při 6.500min^-1, točivý moment vrcholí ve 4.700 min^-1, takže vás asi nepřekvapí, když motor pochválíme za svěží zátah a sílu nad čtyřmi tisíci otáček. Klasický šestistupňový automat očividně motor trochu přidušuje, ale zato řadí bez škubání, plynule a při klidné jízdě s ním nejsou problémy. Motor nenechává trápit v nízkých otáčkách a často (velmi plynule) přeřazuje na nižší stupně, což je u benzinového agregátu samozřejmě dobře.

Horší to je, když se rozhodnete z motoru na okresní silnici dostat to nejlepší: pak automat často nestíhá a ani pádélka v tu chvíli moc nepomohou. Zkrátka, dvouspojkové převodovky ukázaly, že to v tomto směru jde o mnoho lépe.

hyundai testy strednitrida  

Spotřeba benzinové atmosféry není pochopitelně tak příznivá, jako u vznětové sedmnáctistovky. Při ustálené stokilometrové rychlosti ukázal palubní počítač spotřebu 6,9 litru na 100 kilometrů (při zhruba 2.150 min^-1), stotřicítka odběr zvedne na devět litrů při téměř třech tisících otáčkách. Po městě jsme jezdili také za devět, rychlá jízda znamená nárůst až ke dvanácti litrům a náš dlouhodobý průměr se ustálil na hodnotě 8,4 litru Naturalu na 100 kilometrů.

V zatáčkách to i40 bavilo podobně jako v minulých testech, lehký benzinový čtyřválec nad přední nápravou dělá z vozu ještě o něco hravějšího průvodce po okreskách. Brzdy jsou bez připomínek.

Mondeo? To jako opravdu?

Usednete-li za volant testované i40, dost možná mi dáte za pravdu. Design interiéru, tvar páky voliče automatu, tlačítka, logika ovládání...o kopírování samozřejmě nemůže být ani řeč, jen si podle mého názoru vzali konstruktéři jako vzor úspěšné Mondeo, jehož duch v kabině cítím. Model i40 je ušit přesně na míru Evropanům (alespoň v interiéru tedy), o čemž svědčí třeba i otočný vypínač světel vlevo od volantu. Ten můžeme najít kupříkladu v celé řadě německých modelů, ale i ve Škodovkách. Ptáte se, jaký jiný Hyundai jej má? Žádný.

Plasty, slícování, ale třeba výbava jako vyhřívaný volant nebo ventilovaná sedadla dělají z i40 hodně nebezpečného hráče na trhu. To však Korejec zatím pouze stál, po dálniční projížďce přidejte do kotlíku i ticho na palubě nebo německou stabilitu vozu i při vysokých rychlostech. Chutná polévka? Stále ne? Tak přihodíme pohodlná sedadla a prostorný interiér.

hyundai testy strednitrida  

Uvařený pokrm však na jazyku ztrpkl po otevření ceníku. Před pár měsíci šlo 2,0 GDI nejlevněji pořídit za 669.900,- Kč ve výbavě Style, Hyundai však nejspíš pochopil že i40 ještě není onen průlomový model, na který si může dovolit nasadit sebevědomé ceny a ceník byl kompletně přepracován. Nyní si kombi 2,0 GDI pořídíte za 614.990,- Kč, což už na papíře vypadá o poznání lépe. Jen pro srovnání, Passat Variant 1,8 TSI (118 kW) se šestistupňovým manuálem ve výbavě Comfortline vyjde na 664.900,- Kč, Mondeo 1,6 EcoBoost (118 kW) ve výbavě Enterprise pak na 629.990,- Kč, nejlevněji pak ve výbavě Trend za 529.990,- Kč.

Testovaný vůz se může pochlubit celou řadou pokročilých systémů, bohužel byl sestaven ještě podle starého ceníku. Ten nový platí od 1. prosince, nechme tedy stranou testovanou specifikaci a řekněme si: chceme odvětrávané sedačky, chceme asistent pro jízdu v pruzích, chceme osmnáctky (i když ty zrovna nedoporučujeme, avšak v rámci paketů nemáme na výběr), chceme vyhřívání zadních sedadel, chceme vyhřívání volantu, chceme navigaci, automat a chceme třeba i kožené čalounění.

Výsledný účet je poměrně vysoký: 825.990,- Kč. Na druhou stranu máte z vozu takovou malou vesmírnou loď, která svou výbavou drtivou většinu ostatních kombíků střední třídy zadupe do země. Z tohoto pohledu je cena adekvátní. Zda se adekvátní zdá i zákazníkům uvidíme velmi brzy.

Plusy

• Jízdní vlastnosti na kvalitní silnici, ochota zatáčet
• Přesné a rychlé řízení
• Plavnost jízdy
• Bohatá komfortní výbava
• Útulný interiér
• Velký kufr
• Kolenní airbag

Minusy

• Málo místa pro nárty pod předním sedákem
• Nízko nad podlahou uložené zadní sedáky
• Rychlý nástup přetáčivosti při zatížené zádi
• Rychlost převodovky při sportovní jízdě