TEST Hyundai Tucson 2.0 CRDi 4x4 AT – Frajer

Ve výkladovém slovníku by u hesla globalizace klidně mohl být obrázek nového SUV Hyundai Tucson.

Jeho rod má kořeny v daleké Jižní Koreji, vyvinuli jej ale v Německu. Jmenuje se po americkém městě v Arizoně a vyrábí se ve slezských Nošovicích.

Do pražské garáže Světa motorů přijel obhájit sebevědomá hesla o novém králi, která na nás křičí z všudypřítomné reklamy.

DOJEM

Make-up hvězd

Jedno se musí tucsonu nechat. Vypadá skvěle ve všech barvách, v jakých jsme ho zatím potkali. Designéři mají zřejmě pletky s nejlepšími múzami. Proti beztvarému a ocucanému předchůdci ix35 je to o tolik hezčí auto, že se pálení mostů nedivíme. Návrat k původnímu příjmení první generace navíc utváří osobnost mnohem lépe než strohý kód. Líbí se nám sportovně-elegantní střih, svérázný tvar lemů blatníků i pečlivá práce s proporcemi. Testovanému autu pomáhá nejdražší výbava Style, navíc dokořeněná paketem Premium za 50.000 Kč s chromem a devatenáctipalcovými koly.

Nač ta skromnost?

Namlsáni exteriérem zvědavě bereme za masívní kliku dveří a za doprovodu prémiově tlumených zvuků vstupujeme na palubu. Múzy už byly zřejmě unavené po náročné šichtě, uvnitř se tedy spokojily se zaměnitelnými křivkami bez výraznějšího motivu či nápadu. Netvrdíme, že je to nutně špatně, jen jsme se tak nějak těšili na víc. Celkově vyznívá interiér útulně a přátelsky, z panelu klimatizace a měkoučkého chodu jednotlivých spínačů cítíme snahu o prémiovou kvalitu.

Škoda jednotvárně temných odstínů, snad by neškodilo palubní desku oživit víc než jen stříbřitým rámečkem navigace.

Když už hledáme pihy, musíme zmínit trochu chudý přístrojový štít, neuchopitelné ovladače teploty i rádia nebo zoufale sterilní zvuk audiosystému, což v autě za 820.000 Kč nelze přejít mávnutím ruky.

Velkou část palubní desky tvoří příjemný měkký materiál, překvapivě ale v místech, kam ruka cestujících často nezavítá. Například na celé horní části před spolujezdcem. Dole, kde se kolena dotýkají středového tunelu, v oblasti hlavní přihrádky nebo nad kapličkou přístrojů, kde zvědavý řidič poklepe prsty, vládne levnější tvrdý plast. Lehkou nesourodost povrchů bude řešit jen puntičkář, náchylnost k poškrábání ale vnímá i laxní uživatel.

PROSTOR A POHODLÍ

Lidem rozumí

Tucson patří k autům, která okamžitě padnou do ruky. Přední sedačky jsou skvělé tvarem i provedením, standardně umí hřát a v příplatkové kůži i ventilovat. Líbí se nám šířka interiéru a vůbec dostatek životního prostoru. To platí i vzadu, kde zbývá 178 cm vysokému redaktorovi před koleny luxusní rezerva 17 cm. Sklon opěradla lze nastavit v širokém rozmezí, sedák na dnešní poměry slušně podepírá stehna a posaz je díky tomu relaxovaný.

Dokonce i s panoramatickou střechou zůstává tucson dostatečně vysoký, bez ní je situace ještě o něco lepší.

Stůj a čekej na zázrak

Zavazadlový prostor základního modelu má výškově stavitelnou podlahu a opravnou sadu pro případ defektu. Od druhé výbavy vozí hyundai v zádi plnohodnotnou rezervu, kolem které zbývá místo na drobnosti a nad ní pak férově přiznaných 488 l. Bez náhradního kola měří kufr 513 litrů.

V rámci paketu Premium (více v oddílu Cena a výbava) dostanete také elektricky ovládané páté dveře. To samozřejmě není nic převratného, stejně jako bezkontaktní ovládání – třeba u Fordu Kuga stačí kývnout nohou pod nárazníkem. Hyundai ale posunul automatizaci do další dimenze. S klíčkem v kapse si stoupnete za auto, pár vteřin počkáte a víko kufru se začne samo otevírat. Nakládání nákupu nemůže být snazší, na druhou stranu celý robotický proces docela trvá.

MOTOR A ZPŘEVODOVÁNÍ

Hladový silák

Testovaná verze není zrovna příkladem typického tucsonu českého zákazníka, který nezřídka volí menší kubatury a pohon pouze předních kol. Bílý vůz na fotkách prezentuje to nejlepší, co novinka nabízí: nejsilnější diesel 2.0 CRDi (136 kW), příplatkový šestistupňový automat (+50.000 Kč) a pohon všech kol s elektronicky ovládanou lamelovou spojkou a možností jejího pevného sepnutí pomocí tlačítka.

Čtyřválec umí udělat dojem. Přede si měkce a tiše, sotva o něm víme i při dálniční stotřicítce. Spolu s povedenou aerodynamikou vytváří na palubě uklidňující atmosféru.

V duchu hesla „objem ničím nenahradíš“ zatahuje dvoulitr způsobem, jakému čím dál rozšířenější menší motory nemůžou konkurovat, na sprintera BMW X1 to ale pořád nestačí. Něco z potenciálu silného dieselu požere prokluz měniče automatu, k němuž máme pár výhrad. Občas zmatkuje a s volbou správné rychlosti váhá. Ve většině aut se samočinnou převodovkou přepínáme před předjížděním do sportovního režimu, ne tak v tucsonu. Hledat při jízdě to správné tlačítko maskované v mumraji podobných spínačů za voličem převodovky nám připadá jako krajně nepraktické řešení. Automatu nejvíc vyhovuje, když po něm nechcete nic nad rámec povinností a necháte jej v klidu pracovat v relaxovaném cestovním tempu. Pak je s ním celkem rozumná řeč.

Testovaná verze je prostá ekologických berliček, nemá systém stop-start ani činidlo AdBlue pro boj s oxidy dusíku. Hyundai jde „suchou cestou“, NOx tedy vypaluje v katalyzátoru LNT. V kombinaci s méně efektivní měničovou převodovkou to znamená vyšší reálnou spotřebu, která je vzdálená jak udávanému průměru 6,5 l/100 km, tak zvyklostem kompaktních SUV. Po městě i na dálnici tucson nárokoval mezi 8,0 a 8,5 l/100 km, ani klidnou jízdou v koloně po silnici první třídy jsme se nedostali pod 7,5 litru. Celkový průměr 7,9 l/100 není hodnotou k chlubení, manuál umí jezdit zhruba o litr úsporněji.

JÍZDA

Tichošlápek

Ruku v ruce s kultivovaným motorem jde vytříbený projev podvozku. A to máme nazuté největší zlo: široké a nízké devatenáctipalcové pneumatiky. I s nimi umí hyundai našlapovat tiše, bez otravného dunění a kopanců na nerovnostech. Trefíte-li pověstný český kráter, samozřejmě se ozve tupá rána, a na sérii krátkých boulí podvozek poskakuje. Na tom kromě silničářů nemůže nikdo nic změnit. Většinu běžných nerovností ale přejíždí i extrémně obutý tucson obdivuhodně měkce a ti, kdo už měli čest s koly velikosti 17 palců, hodnotí cestovní komfort v superlativech.

Tomu odpovídají jízdní vlastnosti. Tucson si odmaká své, ale nemá ambice řidiče ohromovat sportovností. Jede nezáludně, v zatáčkách drží, a když si sáhne zadní víceprvkové zavěšení na dno, pomůže stabilizační systém docela razantními zásahy. Hyundai zkrátka ladil své SUV uživatelsky, a nikoli požitkářsky, dokládá to i lehoučké řízení. To by nám samo o sobě nevadilo tolik jako gumový odpor volantu vytvářející informační embargo na signály od předních kol.

Brzdová soustava odhalila dvě tváře. Napoprvé, zastudena, zastavila auto ze stovky na pouhých 36 metrech. Druhý pokus vzápětí se zahřátými brzdami už tak přesvědčivý nebyl – 45 metrů dokazuje značné vadnutí.

Samochod

Milovníci nejrůznějších asistenčních systémů si přijdou na své. Tucson sám rozsvěcí, stírá, brzdí před překážkou, sleduje mrtvé úhly po stranách i za sebou, umí stabilizovat rozkymácený přívěs a jako mnoho dnešních aut hlídá jízdní pruhy. Ale ne obyčejně. V menu palubního počítače najdeme hned tři nastavení. Základní na nás pípá, když se bez směrovky přiblížíme k bílé vodicí čáře. Klasika. Přísnější režim v nouzi zasáhne do řízení a snaží se auto nepustit přes čáru z pruhu. Třetí mód nás ovšem dostal. Tucson jede sám a naprosto vzorně uprostřed bílých lajn, nechá si líbit i dálniční tempo a na rozdíl od jiných aut mu vůbec nevadí, že nedržíme volant. Půl minuty, minutu, minutu a půl. Není tohle spíš autonomní řízení než pomocník pro případ mikrospánku?

ZÁVĚR

Hyundai přivedl na svět mimořádně pohledné SUV, které navíc ohromí prostorností a cestovním komfortem, což jsou hodně mocné zbraně. Pihy na kráse v podobě gumového řízení nebo sterilních jízdních vlastnosti lze u tohoto typu auta celkem bez výčitek přehlédnout. Nejsilnější diesel se rád napije, ve spojení s rozporuplným automatem obzvlášť. Na to má tucson lék v podobě dalších šesti verzí, navíc za příznivější ceny.

Plusy

• Atraktivní design

• Prostorný interiér

• Výborná sedadla

• Celkově precizní odhlučnění

• Komfort odpružení

Minusy

• Vyšší spotřeba

• Občas zmatkující automat

• Vadnoucí brzdy

• Gumové a příliš lehké řízení

• Jen průměrné jízdní vlastnosti