TEST Jízdní dojmy s Audi A6: Komfortní kancelář na kolech

V roce 1994 přejmenovala ingolstadtská automobilka model Audi 100 na A6 (aby lépe zapadal do novodobých názvů) a začal se psát příběh jedné z nejoblíbenějších manažérských limuzín vůbec. Letos přijíždí její osmá generace (s označením C8) a novinek rozhodně není málo. Po oficiální prezentaci jsme vůz o pár týdnů později mohli osobně prozkoumat a hlavně si poprvé osahat moderní technologie, které automobil převzal od vlajkové lodi Audi A8.

Zbývalo jediné: vyzkoušet si čerstvou novinku na silnicích. Právě proto nás Audi pozvalo do Portugalska, kde jsme si v okolí Porta mohli vyzkoušet jednotlivé motorizace a v běžném provozu osahat i technologiemi našlapaný interiér. První dojmy jsem vstřebával už závěrem minulého týdne, ale abychom společně s kolegy z ostatních zemí měli všichni stejné podmínky, podělit se s vámi můžu až nyní...

Lehce nám povyrostla

Nazývat novou A6 jen zmenšenou A8 mi přijde zbytečně striktní, přesto je inspirace vlajkovou lodí patrná na první pohled. Jak dokládá přiložená tabulka, ve srovnání s předchůdcem letošní novinka lehce povyrostla, nyní je o šest milimetrů delší, 12 mm širší a dva milimetry vyšší. Zcela beze změn zůstal objem zavazadelníku, jenž činí 530 litrů.

A6 zaujme na první pohled agresivním postojem se zamračenou přídí, která dostala novou šestiúhelníkovou masku. Poznávacím znamením jsou, jak je tomu u nových modelů Audi zvykem, výrazné světlomety. Na letišti přebíráme slušně vybavené kousky, na kterých nás při odemknutí „zdraví“ zadní světlomety líbivou animací, použití dynamických odbočovacích blinkrů už je jen takovou třešničkou na dortu.

Zvenčí auto umí, díky dlouhé kapotě, nízké stavbě a lehce se svažující střeše působí dynamicky, celkový vzhled je pak jakýmsi kompromisem mezi eleganci a sportovností. To se pak nesmíte divit, že osmnáctipalcová kola působí ve srovnání s ostatními jako komicky malá... jen škoda, že barevné portfolio se neslo v duchu „50 odstínů šedi“. Nejvíce fotogenickým kouskem byl červený exemplář, který však zůstal po celou dobu akce vystavený před hotelem. A ještě jedna maličkost: proč ty falešné koncovky výfuku?

Poznáte nové Audi A6 od A8? Porovnejte rozdíly mezi nimi!

Ještě před jízdou se s autem blíže seznamujeme. Okamžitě vás dostanou samotné sedačky, jsou příjemně měkké a mají výrazné boční vedení, takže vás podrží i při svižnějším tempu. Díky široké škále nastavitelnosti se ideální řidičská pozice hledá snadno. Když si potom sednu sám za sebe, zůstává mi luxusní rezerva před koleny i nad hlavou. Se skromnou výškou 176 centimetrů to není zas až tak překvapivé, ovšem ani kolega blížící se ke dvěma metrům si na nedostatek místa nemůže stěžovat. Navíc i tady se sedí nesmírně komfortně, tvarování lavice je ideální pro dva dospělé.

Digitální svět

Pracoviště řidiče opět nezapře inspiraci větší A8: vkusné zpracování, příjemné materiály a hlavně obrovské displeje vytlačující drtivou většinu fyzických tlačítek. Pokud vám obrazovky v autě nevyhovují, máte smůlu, dotykové plochy MMI Touch jsou totiž pro tento vůz standardem. V základu jsou displeje osmipalcové, s navigačním systémem horní povyroste na 10,1“. Chybět samozřejmě nesmí ani digitální přístrojový štít v kapličce, jenž dává sbohem analogovým budíkům. Na opravdu hezky zpracovaném interiéru nám během prvních kilometrů vadilo jediné minus: ozdobné stříbrné prvky kabiny jsou sice líbivé, ale intenzivně se od nich odráží sluníčko, což je pro řidiče značně nepříjemné.

Nyní ale k největší pecce, kterou jsou samotné displeje infotainmentu. Velké obrazovky mi v autech nikterak nevadí, ale kupříkladu v Peugeotu 5008 jsem si ani při několikaměsíčním dlouhodobém testu nemohl zvyknout na to, že chci-li změnit teplotu, zabere to několik kroků včetně opuštění navigace a značně tak rozptyluje vaši pozornost. Audi toto vyřešilo právě přidáním druhého displeje, takže si za volantem připadáte opravdu jako u nás v newsroomu.

Displeje obraz vykreslují nádherně, mají široké spektrum barev a snad nekonečno variant individualizace. Jednou z možností je využití haptické zpětné vazby s akustickým signálem. V takovém případě je obrazovku potřeba opravdu „stisknout“, což má své výhody. Nehrozí třeba, že při neobratném manévrování stisknete některou z položek omylem. Feedback displejů lze nastavit v několika intenzitách. Osobně se mi tohle řešení hodně zamlouvalo, ale komu ne, ten jej může v nastavení zcela vypnout a používat displeje tak, jak je zvyklý ve všech ostatních autech. Jednotlivé funkce lze třídit a sestavovat obdobně jako aplikace ve vašem smartphonu, celé menu si tedy přizpůsobíte přesně vašim představám. Reakce na jednotlivé pokyny jsou rychlé, snad jen při přechodu z navigace si systém nechává krátký čas na zpracování.

Obdobně pestré je to i v případě digitálního přístrojového štítu. Je jen na vás, jestli si tu zobrazíte klasické budíky, nebo preferujete mapu s navigací uprostřed. Navíc lze zmenšit samotné budíky a mapu roztáhnout zcela do okrajů. A když pro vás i tento způsob cestování bude zbytečně rozptylující, spolehnout se můžete na head-up displej.

Mnoho funkcí automobilu těží ze širokého spektra asistenčních a bezpečnostních systémů, s nimiž by A6 teoreticky zvládala i autonomní jízdu třetí úrovně. V cestě ovšem stojí legislativa, takže na čistokrevného autopilota zatím zapomeňte. Funkce obstarává pětka radarových senzorů a stejný počet kamer, nechybí dvanáct ultrazvukových senzorů a konečně jeden laser, jenž dostal dokonce ostřikovač. Tolik vychytávek v mase chladiče určitě nemůžete přehlédnout.

Tak který?

Úvodní motorová paleta čítá čtyři možnosti, z nichž jen jedna je zážehová. Tvoří ji jednotka 3.0 TFSI s výkonem 250 kW a 500 N.m točivého momentu. Sekundují dieselové agregáty: pod označením 40 TDI se ukrývá dvoulitrový čtyřválec s výkonem 150 kW a točivým momentem 400 N.m, jenž je základem celé nabídky. Vyšší 45 TDI už disponuje dvěma výkonovými stupni se 170 či 210 kW. Nezapomnělo se ani na fanoušky sportovní jízdy, kteří se v budoucnu mohou těšit na ostřejší varianty S6 a RS6. Všechna ústrojí se kombinují se samočinnou převodovkou, silný benzin a základní diesel dostávají sedmistupňové ústrojí S tronic, vznětové šestiválce pak kooperují s osmistupňovým tiptronicem.

Standard všech třílitrových motorů tvoří pohon všech kol quattro. Jízdním vlastnostem u vznětových šestiválců pomáhá samosvorný mezinápravový diferenciál, za příplatek lze mít sportovní provedení, jež rozděluje sílu mezi zadními koly. Sáhnout můžete i po natáčecí nápravě a hlavně čtyřech variantách podvozku: kromě ocelových pružin jde o sportovní podvozek, podvozek s adaptivními tlumiči a vzduchové odpružení taktéž s adaptivními tlumiči. A ještě jedna věc: A6 je ve všech motorizacích mild-hybridem. Šestiválce pracují s elektrickým napětím 48 V, čtyřválce spoléhají na 12 V. Řemenem poháněný generátor spolupracuje s  lithium-iontovým akumulátorem, což přináší jízdu setrvačností v rychlostech od 55 do 160 km/h a možnost aktivního stop/startu mezi 7 a 22 km/h. Audi tak chce především snížit emise a uspořit palivo, podle tabulkových předpokladů až o 0,7 l na 100 km.

Prvně jsme usedli do dvoulitrového dieselu, jenž se už od počátku jevil jako velmi slušný základ. Motor je tichý a příjemně odhlučněný, takže při běžné jízdě o něm v kokpitu takřka nevíte. Podvozek s adaptivními tlumiči je tužší, zdárně tlumí i velké nerovnosti, ránu do kabiny poslal za celou dobu snad jednou na opravdu velkém výmolu, jenž nechal vzpomenout na ty nejhorší tuzemské silnice. Auto nedisponovalo natáčecí zadní nápravou, takže když jsme v serpentinách nasadili k ostřejšímu tempu, místy už se jevilo trochu nedotáčivě. Naopak dálniční jízda s ním byla pohoda. Vůz si komfortně pluje po silnici a kromě drobného aerodynamického svistu vás na palubě nemá co rušit.

Co pro nás Audi chystá? Do konce roku 2019 přijde 11 nových SUV! Včetně Q8 a Q4

Ovšem třílitrový zážehový šestiválec, to už je docela jiná písnička. Jestli jsem si u základu říkal, kdo vlastně potřebuje šestiválec, teď už to vím. Pokud si od vozu slibujete i něco víc než jen převoz z bodu A do bodu B na úrovni, čtyřválec rozhodně stačit nebude. Stačí první akcelerace a 340 koní pod kapotou se okamžitě probouzí k životu. Tady už natáčecí zadní náprava nechybí. Zadní kola se natáčí o pět stupňů s, nebo proti předním. Hranicí jedné či druhé možnosti je rychlost 60 km/h a Audi říká, že tím zmenšilo průměr otáčení až o 1,1 metru. Tento pomocník je v klikatých úsecích neocenitelný, A6 rázem zatáčí o kus lépe a řízení je ještě citlivější. Tento exemplář už sedí na vzduchovém podvozku, což nepřináší jen porci komfortu navíc, ale v kombinaci s natáčecími koly vůbec největší rozdíly mezi jednotlivými jízdními režimy. Je tedy jen na vás, jestli si s třílitrovým šestiválcem užijete komfortu na palubě, nebo si dopřejete sportovní jízdu stylem brzda-plyn. S takovou ale počítejte, že na vás palubní počítač klidně vyplivne dvoumístnou spotřebu začínající dvojkou.

Opomenout jsme během portugalského dostaveníčka nesměli ani třílitrový diesel ve výkonnější variantě s 210 kW. Právě o tento motor se mezi českými zákazníky očekává největší zájem (na rozdíl od těch německých, kteří většinou sáhnou po dvoulitrovém základu). Diesel samozřejmě neumí stejný „wow“ efekt jako benzin, ale i s ním si lze za volantem užít obstojnou porcí zábavy. Při svižnějším tempu nás ale trochu zklamalo chování převodovky. Osmistupňové měničové ústrojí sázelo kvalty zbytečně brzy, naopak k podřazování se mnohdy nemělo, takže motor musel tápat v nízkých otáčkách. A když jsem pak na konci obce sešlápl plynový pedál až k podlaze, nepotěšila ani zbytečně dlouhá prodleva před akcelerací. Tyto mušky lze naštěstí vychytat, stačí převodovku přepnout do svižného manuálního režimu a řadit dle vlastní libosti.

Audi A6 během prvních jízd ukázalo, že po motorové stránce dokáže uspokojit široké spektrum zákazníků, na ty nejsportovnější navíc teprve přijde řada. Vždy se ale musí spokojit s digitálním kokpitem, který jistě nemusí chutnat každému. Nicméně všechno je jen o zvyku, stačí prvních pár desítek kilometrů a zjistíte, že ryze dotykové ovládání vlastně není úplně špatné, ještě k tomu s haptickou zpětnou vazbou a početnými možnostmi individualizace. Upřímně se těším, až tohle auto dorazí na český trh. Nejen kvůli tomu pohodlnému sezení, ale i fungování podvozku. I na jednadvacetipalcových kolech zvládal žehlit silničky v okolí Porta bravurně, o to víc mě zajímá, jak obstojně mu to půjde na těch českých...