TEST Mini Cooper S 5D – Nakynutý knedlík

Mini letos zahájilo mezigenerační výměnu svých modelů. Jako první v březnu vstoupil na český trh třídveřový hatchback, který o pár měsíců doplnila úplná novinka v portfoliu značky – pětidveřový hatchback. Rozhodli jsme se jej vyzkoušet rovnou v nejvýkonnější verzi nazvané tradičně Cooper S.

Pětidveřový hatchback, jednoduše pojmenovaný 5 Door, je důkazem toho, že Mini už nechce lákat jenom klienty hledající zábavu za volantem a styl, ale také zákazníky myslící více prakticky. Proto jsme se trochu obávali, zda s Mini 5 Door stejný bude kopec srandy jako s třídveřovým bratrem. Po týdenním testu ale máme jasno, i pětidveřový knedlík umí řádně pobavit.

Knedlíček se stal knedlíkem

Pohled na pětidveřové Mini ukazuje, že na vtipech o tom, že by vozy Mini měly být kvůli své velikosti přejmenovány na Maxi, je přece jen trochu pravdy. Již třetí novodobá generace třídveřového Mini se prodloužila proti předchůdci o výrazných 98 milimetrů, pětidveřová verze je ještě delší. Mini Cooper S 5 Door dokonce přesáhlo délkou čtyři metry (měří přesně 4.005 mm) a je o 155 mm delší než třídveřová verze. Rozvor se kvůli druhému páru dveří natáhl o 72 a výška vzrostla o 11 milimetrů.

mini testy malevozy  

Opravdu velké jsou jednotlivé detaily karoserie – především masivní přední i zadní světla. Tímto trikem se designéři snažili opticky zakrýt rozměry automobilu, což se jim víceméně povedlo. Z některých úhlů 5 Door vypadá kompaktně, z jiných zase poněkud nakynutě. Ve srovnání s Mini 3 Door se toho designově moc nezměnilo, novinkou je vlastně jenom druhý pár dveří. Zadní dveře jsou kraťoučké, v nejširším vykrojení jsou dlouhé jenom 560 milimetrů, což nastupování dozadu dost ztěžuje.

Mini 5D na českém trhu od 546.000 Kč

Proti slabším verzím se Cooper S liší agresivněji působící přídí s přepracovaným nárazníkem a otvorem v kapotě. Specialitami jsou i chromované detaily jako víčko nádrže a dvojitá koncovka výfuku. Některé prvky, které vidíte na autě z přiložených fotografií, jsou otázkou příplatku. Stylové černé pruhy na kapotě stojí 2.938 Kč, chromované kryty zrcátek pak 2.392 korun. Černá střecha je dodávaná na přání, bez dalšího příplatku.

Uvnitř je těsno

Interiér navozuje familiérní pocit, alespoň pro znalce vozů Mini. Sedí se opravdu nízko, což vytváří pro Mini typický pocit motokáry. Sedačky Cooperu S s nastavitelnou délkou sedáku a výraznými bočnicemi příjemně obepnou tělo i v prudkých zatáčkách, volant perfektně padne do ruky, snad jenom jeho tlačítka jsou moc blízko věnce, a tak si řidič jednou omylem zapne tempomat, jindy zase přeladí autorádio. Vadila rovněž příplatková loketní opěrka, do které jsme pravým loktem neustále naráželi. Výhled ven je poměrně omezen – jednak silnějšími sloupky A, druhak vcelku malým čelním sklem, které dělá problémy především při výhledu na semaforech.

Palubní deska ukazuje snahu Mini o větší praktičnost. Před řidičem jsou tentokrát dva ukazatele – výrazný tachometr a půlkruhový otáčkoměr, nad nimiž se může objevit příplatkový head-up displej (+13.338 Kč), který data promítá na výklopné sklíčko. Motiv kruhu na středovém tunelu zůstal zachován z předchozích modelů Mini, na jeho obvodu ale dosavadní rychloměr nahradila kružnice diod s různými funkcemi. Jednou pomocí červené a modré barvy naznačují zvýšení teploty vyfukovaného vzduchu klimatizací, jindy zase ukazují postupné zvyšování hlasitosti autorádia. Spolu s kolébkovými tlačítky se jedná o vtipný a hravý detail, tak typický pro vozy Mini.

mini testy malevozy  

Na zadních sedadlech je více místa, než by se po krkolomném nastupování zdálo, stále to ale není žádná hitparáda. Místa je tu o kousek více než u třídveřové verze, posádce se ale ani tak moc pohodlně nesedí. Lavice je umístěná nízko, ani v podélném směru tu není přebytek prostoru, alespoň že jsou přední sedadla dostatečně vykrojena, aby vytvořila místo pro nárty cestujících. Snad jenom na výšku nad zadním sedákem si cestující nemůžou stěžovat. Zadní lavice je sice třímístná, trojice osob se ale na ni vejde jenom po opravdu výrazné redukční dietě. Místo pro nohy pasažéra uprostřed navíc omezuje držák nápoje v centrálním tunelu.

Skvělý motor

Cooper S je v současnosti nejvýkonnější provedení pětidveřového modelu, v budoucnu by jeho titul měla převzít vrcholná verze John Cooper Works. I nynější vrchol nabídky ale zvládne řádně zatopit pod kotlem, přeplňovaný zážehový dvoulitr Cooperu S dává 141 kW a 300 N.m. Motor umí vůz pěkně rozpohybovat, na stovce je Cooper S za méně než sedm sekund a jede přes 230 km/h.

Skvělý dvoulitr jsme chválili již u třídveřového Cooperu S, stejně perfektně je sladěn i s pětidveřovým modelem. Silný zátah je znatelný již od přibližně 1300 otáček a nepolevuje až k omezovači, vyložená výkonová špička motoru ale chybí.

TEST Mini Cooper S – Nic pro slečinky

Pochválit musíme i šestistupňovou manuální skříň. Řadicí páka je po ruce a její hlavice naprosto perfektně sedne do dlaně. Dráhy převodovky jsou krátké a kulisa řazení je přesná. Pilot by nejraději jenom pohyboval pákou sem a tam, aby si perfektní řazení vychutnával stále dokola.

Při jízdě se stačí chvilku zaposlouchat do zvuků vydávaných Mini a řidič má rázem úsměv od ucha k uchu. Jízdu doprovází burácivý zvuk a při ubrání plynu také typické odfouknutí blow-off ventilu. Podřazování zase v případě zapnutého módu Sport doprovází prásknutí do výfuku a automaticky sázené meziplyny. Pravověrný pilot by se o ně raději postaral sám, méně zkušeného řidiče ale tato funkce jistě potěší.

mini testy malevozy  

Cooper S ale umí ukázat i druhou, méně hravou tvář. Stačí volič jízdních režimů přepnout zcela doprava do módu Green. Okruží diod na středovém panelu zezelená, reakce na plyn se rázem utlumí, motor přestane tolik burácet. Displej pak ukáže, kolik kilometrů auto navíc ujede díky přepnutí do ekologického módu. Jistě, tenhle režim je jenom úlitba normám EU, smysl nám ale dává.

Vedle módů Sport a Green je tu ještě výchozí nastavení Mild, které je kompromisem mezi sportovním a ekologickým režimem. Popravdě řečeno je trochu zbytečné – pilot si bude buď užívat ostrých reakcí a perfektního zvuku Sportu, nebo vsadí na utlumený mód pro šetření paliva.

Má v případě hot hatche cenu mluvit o spotřebě? Vždyť stejně na ní majitel nebude brát tolik zřetel – prázdná okreska v Cooperu S bude pro něj znamenat zadupnutí plynu do podlahy a ne myšlenky na sražení spotřeby o nějakou tu desetinu. Proto jenom krátce: Cooper S si vlastně za všech podmínek řekne do osmi litrů na 100 kilometrů, a to i ve městě nebo na dálnici, režim Green umí srazit spotřebu k hranici sedmi litrů. Svižnější jízda, kterou si řidič bude jistě dosyta vychutnávat, znamená nárůst spotřeby k devíti litrům.

I s pěti dveřmi jako motokára

Pro vozy Mini byl vždycky typický motokárový pocit z jízdy, který chce nabídnout i pětidveřová novinka. Daří se jí to skvěle: nízký posaz, malý volant s tuhým řízením a strmým převodem nebo přední kola rychle reagující na pokyn řidiče znamenají, že nezůstalo jenom u slibů – 5 Door jezdí skvěle jako dosavadní 3 Door. Automobil drží směr a s radostí se žene do každé zatáčky, která mu přijde do cesty. Řidič ale musí počítat s přenosem točivého momentu do volantu, 300 N.m na předních kolech je zkrátka 300 N.m na předních kolech. Při opravdu rychlé jízdě se ukáže chybějící samosvorný diferenciál, kdy přední poháněná kola začnou mít problém přenášet sílu agregátu na vozovku. Na mokrých silnicích tak do jízdy často zasáhla kontrola trakce.

mini testy malevozy  

Tradiční vlastností Mini je vedle hravých jízdních schopností také tvrdší naladění podvozku. Jak si v tomto ohledu vede 5 Door? Vlastně stejně jako jeho sourozenci, hladkou silnici s minimem hrbolů vyhladí s nadhledem, rozbitá česká okreska nebo kočičí hlavy v centrech měst mu ale dělají potíže. Karoserie se na nerovné silnici rozvibruje, od podvozku se ale neozývají rány, jenom utlumené dunění. Pocit byl přece jen lepší než u jiných modelů, podíl ale na tom měla šestnáctipalcová kola testovaného exempláře, běžnější jsou totiž o palec větší kola dodávána v rámci několika výbavových paketů. Ke sportovně založenému Cooperu S tvrdší podvozek sedí, při klidném korzování ale vadí.

Život není ale jenom zábava, takže i Mini Cooper S se musí popasovat s nástrahami každodenního provozu. V tomhle směru však vůz úplně neexceluje. O omezeném výhledu a tvrdším podvozku jsme již psali, zmínit však musíme aerodynamický hluk linoucí se od strmých předních sloupků, který je patrný při dálniční jízdě.

Závěr

Mini Cooper S 5 Door může mít spoustu chyb, ať už je to omezený výhled, málo místa na zadních sedadlech nebo vysoká cena. Jakmile se ale zamilujete do jeho silného motoru, mrštnosti a hravého charakteru, není od něj úniku. Mini vás prostě chytne u srdce a už nepustí. Proto vlastně ani nemá velký význam Mini objektivně hodnotit - kdo ho nemiluje, zvolí radši praktičtější, levnější a možná i lepší automobil, a naopak kdo ho miluje, negativa vozu s nadhledem přejde. A navíc se za volantem Mini bude pořádně bavit.

Zájemcům o pětidveřový Cooper S bychom přesto rádi něco sdělili. Pokud berete Mini jako prostředek k zábavě a budete v něm většinu času jezdit maximálně ve dvou, zapřemýšlejte raději nad třídveřovým provedením. Druhý pár dveří u 5 Dooru stejně není moc praktický a navíc koupí 3 Dooru ušetříte 23.400 korun, za které si můžete pořídit třeba ty fešácké pruhy na kapotu a několik desítek litrů benzinu. Pruhy budou lahodit vašemu oku a benzin jistě rádi spálíte na vaší oblíbené silnici...

mini testy malevozy  

Plusy

• Mrštné jízdní vlastnosti

• Silný motor

• Perfektní řazení

• Dílenské zpracování interiéru

• Zábava za volantem

• Zvukový projev

Minusy

• Malý vstup na zadní sedadla

• Omezený výhled z kabiny

• Tvrdší naladění podvozku pro běžnou jízdu

• Vyšší pořizovací cena

Foto: Petr Homolka