TEST Peugeot 607 3.0 V6 - kouzlo benzínu

Čtyři motory, čtyři testy. To je docela slušná bilance, nemyslíte? Od roku 2000, kdy Peugeot představil novou 607, jsme čtyřikrát usedli za volant, abychom podrobili francouzskou limuzínu redakčnímu testu a zjistili, zda si zaslouží obdiv nebo zatracení. Sérii testů odstartovala na začátku roku 2001 varianta s populárním vznětovým motorem 2.2 HDI. O několik měsíců později následoval zážehový čtyřválec se stejným objemem 2.2 litru. To jsme už podruhé konstatovali, že se 607 povedla.

Téměř tříleté odloučení ukončila v březnu 2004 „speciální edice“ Grand Class (testováno s 2,2 HDI), kterou Peugeot zareagoval na snížení hranice odpisů osobních vozů na 900.000 Kč (Vláda a poslanci si na základě stížností prodejců luxusních automobilů a reálného poklesu prodejů v tomto segmentu později uvědomili nesmyslnost nařízení a limity zase zvýšili). Jelikož v září 2004 prošla 607 faceliftem, který nepřinesl pouze optické, ale i technické změny včetně nového motoru, požádali jsme o čtvrtou schůzka.

K té se zástupce vyšší střední třídy dostavil s novým šestiválcovým turbodieselem 2.7 HDI, jehož kvality zakouší i majitelé např. Jaguaru S-Type a Land Roveru Discovery. Faceliftovaná 607 až na drobné nedostatky dokázala, že má co nabídnout, i když cena testovaného modelu atakovala hranici 1.500.000 Kč, kde bychom Peugeot snad ani nečekali. Jakmile jsme přenesli poznatky na virtuální papír, zbývalo vyzkoušet benzínový šestiválec 3.0 litru.

A tak jsme znovu kontaktovali české zastoupení Peugeotu a domluvili schůzku pátou. 607 si oblékla slušivou stříbrnou metalízu a navrch přidala nejlepší možnou výbavou. Pro tentokrát vynechám podrobný popis exteriéru i interiéru, krátkou zmínku si zaslouží pouze tradičně pohodlná sedadla, titěrná (tedy nepraktická) tlačítka na středové konzole a přihlouplá navigace, jejíž znalost Čech i Moravy odpovídá znalostem žáčka třetí třídy. Zaměřím se pouze na motor.

Pohádka za 13 litrů

Mírně posílený zážehový šestiválec se zdvihovým objemem 2946 cm3 poskytující výkon 155 kW (dříve 152 kW) při 6000 ot./min. a točivý moment 290 Nm při 3750 ot./min. se vyhříval dlouhou dobu na výslunní motorizace 607, nebo jinými slovy zastupoval absolutní vrchol nabídky. Nejsilnější a vlastně jediný diesel s objemem 2.2 litru se nemohl benzínovému kolegovi rovnat výkonem a samozřejmě ani kultivovaností, šestiválec přebíjel pouze vyšším točivým momentem.

Zájemci o skutečně luxusní provedení Peugeot 607 včetně šestistupňové automatické převodovky (čtyřválec 2.2 HDI se nabízí pouze se čtyřstupňovým automatem), tak neměli jinou možnost, než zvolit zážehový třílitr. Příchodem nového vznětového šestiválce se situace dramaticky změnila a kdysi dominantnímu benzínovému motoru vyrostl silný konkurent. Při pohledu na parametry obou motorů se dere na jazyk otázka: Má vůbec zážehový šestiválec ještě smysl?

Ale jistěže má. Tvrdit, že vysokoobjemové benzínové šesti či osmiválce ztratily s dokonalejšími, výkonnějšími a kultivovanějšími naftovými motory zcela smysl, je scestné. I ten nejlepší vznětový šestiválec nedokáže zamaskovat kolující naftu v žilách a zřejmě ještě dlouho, ne-li navždy bude oblažovat svého majitele více či méně hlasitým chrochtáním při studených startech, rozjezdech nebo popojíždění v kolonách. Na tohle můžete u benzínového šestiválce zapomenout.

Nejenže neslyšíte chrochtání, ale neslyšíte nic. Tedy alespoň v případě testované 607. Už samotné probuzení motoru připomíná spíše závan větříku než oživování šestiválcového kolosu. Při volnoběžných otáčkách o sobě nedává jednotka vědět a na tomto stavu se nic nemění ani v běžném provozu. Tedy pokud vás neláká vyloženě sportovní jízda. Motor prostě mlčí a například ve městě, kde nafta „zpívá“, tento šestiválec nevydá ani hlásku.

Pokud začnete mít strach, že jste motor ztratili, stačí poškádlit plynový pedál a popohnat ručičku otáčkoměru na hodnotu 5000 – 6000. Tady se šestiválec ozve charakteristickým zvonivým, ale na poslech velmi příjemným zvukem. Co se papírového výkonu a točivého momentu týče, překonává vrcholný benzínový motor naftový protějšek tradičně vyšším výkonem (o 16 kW) a především větším rozsahem využitelných otáček, nafta kontruje vyšším točivým momentem a nižší spotřebou.

Tomu odpovídá chování na vozovce. S Peugeotem 607 poháněným benzínovým šestiválcem můžete jezdit dynamicky, ale svižné předjíždění a akcelerace vyžaduje citlivé zacházení s plynovým pedálem, občasné využití sekvenčního řazení (doporučuji) a častý kickdown. Naštěstí převodovka netrpí syndromy slabé navigace, rychle pochopí zadaný pokyn a hladce změní rychlost. Při kickdownu zbytečně dlouho neváhá. Udávaná kombinovaná spotřeba 10,2 litru pochází z kategorie snů.

Absolutní omezení řidičské vášně a citlivé zacházení s plynovým pedálem přineslo spotřebu 11 litrů, jízda po dálnici s průměrnou rychlostí okolo 130 km/h znamenala spotřebu kolem 13 litrů. Ve městě spotřeba vyskočila na téměř 16 litrů. Jízda s 607 2,7 V6 HDI, barvitě popsaná v našem předchozím testu, se odehrávala podle stejného scénáře s průměrnou spotřebou okolo 10 litrů nafty. Komfortní podvozek s elektronicky řízenými tlumiči zvládá souboj s děravými vozovkami bez ztráty kytičky, režim Sport umožňuje téměř sportovní jízdu. Jen silný účinek posilovače sportovní zážitek devalvuje, ale na druhé straně koresponduje s luxusním charakterem vozu.

Nezbývá, než vynést závěrečný verdikt. Peugeot 607 poháněný zážehovým šestiválcem je luxusní limuzína, za kterou se nemusí stydět ani francouzský prezident (a taky se za ni nestydí). Neslyšný a přitom výkonný motor hladí smysly, ale samozřejmě trochu bumbá. Za ten zážitek a pohodu ale 13 litrů stojí.