TEST Range Rover 4,4 V8 – žrout lesa
Jak popsat stav, kdy se po nastartování osmiválce musíte jít přesvědčit, zda vůbec běží, a když vystoupíte z vozu, ticho se nezmění. U jiných aut je to porucha, u zážehového Range normální provoz.
Nebudeme nikoho nutit, aby ze skvělého turbodieselu přesedlal okamžitě na zážehový pohon. Na konci testu jsme ale zjistili, že provozní náklady až tak strašlivé nejsou a s nohou, která má jen o trochu více citlivosti než pytel cementu, se s jedním z největších osobních off-roadů dá jezdit i úsporně. Světe, div se.
Popisovat výhody karosérie se vzduchovým odpružením by bylo zbytečné, zájemce rádi odkazujeme na naši předchozí zkušenost s Range Roverem Td6. Nás nyní zajímá kabina, odkud se celá ta nádhera ovládá. Tradičně mohutnému volantu s relativně tenkým věncem se podivíme jen krátce, protože pozornost poutá Vysoká škola tlačítková. Ovladače všeho jsou všude a naučit se ovládat displej na středovém panelu vyžaduje střednědobý nácvik. Po dvou dnech si jednotlivá tlačítka přestáváme plést a rádio hraje bez přerušení.
Podstatnější jsou pro nás nyní ovladače jízdy, jmenovitě volič automatické převodovky, spínač redukce a kontrolovaného sjíždění svahů. Pootočení zapalovacím klíčkem přiměje vůz jen k výše zmíněnému lehkému zašumění a teprve přidání plynu rozhýbe vůz za přiměřené zvukové kulisy. Systémem „noha na podlaze“ aktivujeme ve vidlicovém osmiválci cosi protifyzikálního, protože elán, s jakým žene auto dopředu, může být při hustotě zatáček v Čechách vražedný. Nejde pochopitelně o nic nebezpečného, ale TOHLE vám turbodiesel nikdy neudělá. Motor zabírá lineárně až do 5500 otáček, pak trochu zvadne a zvyšuje jen spotřebu.
Až tři tuny těžké auto je potřeba ovládat s ohledem na vyšší odstředivé síly, na suchém povrchu si dá líbit i značně drsné zacházení. Sníh či kluzko mají zase tendenci posílat auto po tečně ze zatáčky, 90% tohoto pocitu je ovšem jen subjektivním varováním auta, které snese s nízkou polohou podvozku až neuvěřitelné brutality. K jistějšímu ovládání přispívá i okamžitá reakce na plynový pedál, bez nutnosti „hledání“ turbodmychadla.
Motorizace samozřejmě nemá vliv na (výbornou) průchodnost terénem, klid a jistota vyvolávaná motorem se ale projevují v podvědomě menší agresivitě v řízení. Tam, kde bychom turbodieselu šlapali na krk, si zážehový osmiválec poradí za podstatně menších zvukových efektů a často s nižšími otáčkami.
Heslo „Objem turbem nenahradíš“ bychom mohli doplnit i o „objem neukecáš“ – ano, je řeč o spotřebě paliva. Na dálnici nás sice chvíli strašila hodnota 17 l/100 km při ustálené stotřicítce, pak si ale motor zvykl a na jednu nádrž jsme ujeli celkem 620 kilometrů s průměrnou spotřebou 13,2 l/100 km. Připočteme-li zasněžené silnice a padesátikilometrovou horskou vložku, nezbývá než opatrně smeknout. Za minimálního hluku a maximálního komfortu jsme vozili pětici lidí a hromadu zavazadel a nebýt nepříjemně málo průhledné „nákladní“ přepážky, těžko bychom na tomto aristokratovi hledali něco významně negativního. Ve městě však již hmotnost vozu, odpory pohonu a velkoobjemový osmiválec udělají své a spotřeba se běžně pohybuje okolo 20 litrů na 100 km.
Nevýhody jsme napočítali celé dvě: Za cenu našeho testovacího auta by se dalo pořídit 8-9 Pand 4x4 a dvoudílné zadní dveře velmi, velmi pošpiní nebožáka, který nakládá či vykládá zavazadla s autem neumytým.
Ale vykládejte poslední dva řádky někomu, kdo se rozhodne koupit BENZÍNOVÉHO Range.
