TEST Renault Vel Satis 2,2 dCi Privilege - pohodový luxus (02/2003)

Posledním důkazem jeho snahy o originalitu v záplavě "průměrnosti" je Megane II (test najdete zde). My vám však v dnešním testu představíme o pár měsíců starší renaultovu kreaci s názvem Vel Satis.

Když Reanult postupně představil na mezinárodních autosalonech studie Initiale a Vel Satis, tak si většina lidí myslela, že jde jen o hříčky designérů Renaultu a předpokládalo se využití jen některých prvků designu. O to větším překvapením bylo uvedení modelů Avantime a Vel Satis do sériové výroby. Zatímco Avantime je díky dvoudveřovému provedení vyhrazen pro opravdové fajnšmekry, Vel Satis je běžně použitelným luxusním automobilem, který konkuruje zavedeným luxusním sedanům především německé provinience. Jelikož se Renaultu s předchozím luxusním modelem Safrane nepodařilo (kromě Francie) dosáhnout na prodejní počty konkurence, rozhodlo vedení, že se to může zkusit úplně jinak. Výsledkem je luxusní automobil, který však lze těžko jednoznačně zaškatulkovat do obvyklých kategorií. V zásadě jde buďto o pořádně nafouklý hatchback nebo o MPV. Ať už tento typ karosérie nazveme jakkoli, výhody jsou zřejmé.

Tu první poznáte při nastupování - nejde totiž o "zapadnutí" někam dolů, ale naopak o příjemné nasednutí do vyvýšeného sedadla, tedy spíše křesla, řidiče. I samotný posez je velmi příjemný a ergonomicky vyvážený. Výhled vpřed a do stran je výborný. Vzhledem k velké šířce i výšce vozu je dojem prostornosti mimořádný, obdobně je tomu i na zadních taktéž pohodlných sedadlech. Musím se však vrátit k sedadlům řidiče a spolujezdce. Zde si konstruktéři dali záležet a vznikla neobyčejně pohodlná "křesla" s integrovanými bezp. pásy a s individuálně nastavitelným sklonem horní a spodní částí opěradla - vše ovládáno elektricky. O minimalizaci únavy řidiče se stará i velmi lehce ovladatelná - měkká spojka, přestože testovaný turbodiesel má velký točivý moment 320 Nm i mimořádně lehké a přesné řazení šestistupňové převodovky.

Zavazadlový prostor je přístupný po odklopení velmi netradičně tvarovaných dveří. Je sice dostatečně prostorný (objem 460 litrů), ale nakládací hrana je dosti vysoko. Pro zvětšení je sice možno zadní sedadla sklopit, ale nelze dosáhnout úplné roviny - viz foto. Mnohé luxusní sedany však neposkytují sklápění sedadel vůbec.

Pozoruhodnou novinkou je elektricky ovládaná parkovací brzda, která se automaticky aktivuje v případě vypnutí motoru a naopak se automaticky deaktivuje při rozjezdu. Deaktivaci způsobí jednoduše rozjezd vozu, přičemž ucítíte jemný odpor než se elektronika přesvědčí, že se skutečně chcete rozjet. Brzda funguje zcela bezproblémově i při rozjezdech do kopce. Lze ji samozřejmě ovládat i ručně táhlem vlevo pod volantem, například při stání se zapnutým motorem. Další konstrukční perličkou je hrdlo nádrže, které postrádá klasický šroubovací špunt. Při tankování prostě stačí jen tankovací pistolí "přetlačit" pružinu, která drží záklopku. Po vytažení pistole je vše ihned uzavřeno. Jde o jednoduché a především praktické řešení, které se doufám rychle v obdobných variantách rozšíří i ke konkurenci. Po této zkušenosti nám totiž klasické zavírání nádrže připadalo beznadějně zastaralé.

Přístrojová deska se dá označit za velmi přehlednou a klasickou, ale nahoře sešikmený středový panel či dřevěné okrasné dýhy ji patřičně ozvláštňují. Efektní je také bílé podsvětlení všech přístrojů. Místo klíčku je dodávána již známá karta, která však podle našeho názoru postrádá významu, pokud je nutné ji zasunovat při provozu automobilu do "zdířky", místo aby stačilo ji mít pouze u sebe. Také volant má zdařilý tvar s přiměřeným průměrem věnce. Když už jsme u volantu, posilovač řízení má velmi silný účinek, takže řidiči, kteří mají rádi dobrý kontaktu s vozovkou, zde asi budou roztrpčeni. Naopak při manévrování ve městě je to výhodou a dalším plusem je velmi dobrý rejd předních kol.

Testovaný Vel Satis byl vybaven čtyřválcovým turbodieselem 2,2 dCise slušným výkonem 110 kW a 320 Nm točivého momentu. Klidnému chodu tohoto motoru pomáhají vyvažovací hřídele integrované do bloku motoru. Klasické zachvění karosérie při prudkém přidání plynu je zde prakticky neznámým jevem. Hluk turbodieselu je výborně odhlučněn, takže i studené starty v minus 10 st. celsia neznamenají vyšší hlučnost v interiéru. Běžná jízda se zvukovým komfortem velmi blíží benzínovému motoru. Vysoký točivý moment motoru se na přední kola přenáší přes optimálně zpřevodovanou šestistupňovou převodovku. Výhodou jsou především nízké otáčky motoru ve vyšších rychlostech. Vzhledem k tomu, že Vel Satis není nejlehčí (pohotovostní hmotnost přesahuje 1700 kg), nelze se divit, že v městském provozu přesahovala spotřeba 9 l/100 km. V kombinovaném provozu je pak možné udržovat spotřebu v rozumném rozmezí 7,5 až 8,0 l/100 km.

Jízdní vlastnosti jsou kompromisem mezi komfortem a solidními jízdními vlastnostmi. Myslíme si, že jde o dobrou kombinaci, jelikož Vel Satis je automobilem, od kterého se jistý komfort odpružení předpokládá i když je to z části na úkor jízdních vlastností v extrémních situacích. Nad krizovými situacemi však bdí ESP, které jsme si na zasněžené silnici několikrát úmyslně odzkoušeli a jeho správné reakce nám potvrdily praktický význam ESP pro aktivní bezpečnost.

A jaká je cena za tento pozoruhodný automobil? Popravdě řečeno není nikterak nízká. Při porovnání s konkurencí (např. Audi A6) zjišťujeme, že Vel Satis se rozhodně nepodbízí - cena testovaného modelu 2,2 dCi s vyšší výbavou Privilege byla 1.120.000 Kč. Pochvalu však zaslouží vyčerpávající seznam sériové výbavy, kterou si můžete pročíst .

Renault Vel Satis je třeba pochválit za novátorskou koncepci ve vyšší třídě a pokud k tomu přidáme velmi dobré zpracovaní, prostornost interiéru, silné a dobře odhlučněné motory a inovativní prvky (automatická parkovací brzda, hrdlo nádrže) stojí před námi sebevědomý automobil, který se konkurence rozhodně nebojí.