TEST Seat Altea 1.6 75 kW – Alteativní vesmír
Buďme trochu skeptičtí. Výrobce sice označuje Seat Altea jako průkopníka nové třídy MSV (Multi Sport Vehicle), česky ale můžeme říci že jde o (nikoli první) pokus o skloubení dvou protichůdných představ – dynamického a současně velmi prostorného vozu na podvozku nižší střední třídy.
Přiznejme ale Seatu originalitu: „sportovní“ divize koncernu VW se pod designérským vedením Waltera de Silvy profiluje velmi zřetelně a Altea je první skutečnou vlaštovkou.
Zatímco kapotě vládne konkávnost a svým způsobem provokace, střed a záď vozu jsou navrženy více s ohledem na hladkost a nekomplikovanost. Jinými slovy – vše je kulaté. Na fotografiích také vypadá vůz menší než ve skutečnosti je. Exteriér ukrývá jeden funkčně-stylistický detail – stěrače jsou ukryty v A sloupcích a sklápějí se proti sobě. Kromě efektu má toto uspořádání vliv hlavně na aerodynamiku – to jsme ovšem ověřit nemohli. Je ale pravda, že při některých vnějších pohledech vypadal „neobsazený“ prostor styku čelního skla a kapoty velmi elegantně.
Po otevření rozměrných dveří čekají na posádku v podstatě samá příjemná překvapení. V první řadě jsou to atraktivní sedadla se zvýrazněným bočním vedením, které spolehlivě drží tělo v zatáčkách, uši ale zabraňují přirozené ventilaci a záda posádky mají větší sklon k pocení. Dvoubarevná palubní deska potěší kvalitními a pachově neutrálními plasty, vysunutý šikmý středový panel pak relativní snadností obsluhy. Podsvícení přístrojů je kupodivu velmi bledě zelené – že by Seat opustil dravou červenou?
Hvězdičkami obsypanou jedničku si nepochybně zaslouží řadicí páka, jejíž po stranách zploštělá koule padne do ruky tak samozřejmě, jako bychom řídili tento vůz už pěkných pár měsíců. V dosahu řidiče a spolujezdce je dostatek odkládacích prostor, v zatáčkovitých partiích ale budete možná spílat stejnému designérovi, kterého jste před chvílí velebili: efektní vzpěry středové konzoly totiž nejen komplikují přístup k některým odkládacím prohlubním, ale často mohou tlačit do lýtek. Tříramenný volant také padnul do ruky napoprvé a dokonce jsme ani neuplatnili jindy tradiční přání snížení účinku posilovače řízení - Altea se chovala na místě i při jízdě vzorně a tedy rozdílně.
Kolega v jednom tištěném motoristickém mediu se před časem zamyslel nad tím, jak velkou přidanou hodnotu představují vlastně pro kupce takzvaně „vyšší“ modely, odvozené od sedanů, či hatchbacků nižší střední třídy. Skepsi sice částečně sdílím, ovšem v případě Seatu Altea je zbytečné poukazovat na podobnost či skupinovou shodu s některými vozy koncernu. Oním zvýhodňujícím prvkem je v tomto případě totiž pohodlí pro posádku i zavazadla, což nekalí ani v podstatě běžné hodnoty prostornosti.
Velmi vysoké zadní dveře ukrývají po odklopení loga dostatečný zavazadlový prostor, v našem případě obalený ještě o klasické plato pod zadním oknem, pevnou poličku s přihrádkami pod tímto platem a samozřejmě dvojité dno. Na malou základní výšku zavazadelníku nebyl důvod si stěžovat – během pár vteřin na očesání všech polic a sklopení sedadel se byl vůz schopen proměnit v solidního stěhováka.
O osmiventilovém koncernovém motoru 1.6/75 kW bylo již napsáno mnoho. Dodejme tedy, že Altea má o cca 0,3-0,6 l/100 km větší spotřebu než nová Octavia, přičemž u obou modelů je označení „základní motorizace“ velmi na místě. Relativně těžký vůz má dle reakcí podvozku do svižnosti vysloveně chuť, pohonná jednotka ale pracuje s dostatečným výkonem jen v poměrně úzkém spektru otáček a je tedy potřeba neustále řadit. Přehodí-li řidič výhybku a vrátí se z kapitoly „Sport“ na „Multi“, má téměř vyhráno. Klidná jízda vozu vyloženě svědčí a hluk v kabině do cca 3600 otáček téměř neuslyšíte. Během týdenního testu jsme ve všech režimech dosáhli průměrné spotřeby 7,8 l/100 km, čímž jsme hodnoty uváděné výrobcem v podstatě potvrdili.
