TEST Seat Mii 1.0 AP Cosmopolitan – Zahoďte tu převodovku!
Design, interiér
Když jsem přemýšlel o titulku, velice by se k testovanému Seatu Mii hodilo obehrané „Po čem ženy touží“. Balíček Cosmopolitan totiž prý vznikl ve spolupráci se čtenářkami známého časopisu, které se v anketě vyjádřily, co by se jim na španělském mini líbilo.
Nakonec z toho vzešel paket Cosmopolitan loves Mii, obsahující vnější zpětná zrcátka v béžové barvě (nevím, nejsem čtenářka, ale netlučou se trochu s tou fialovou karosérií?), patnáctipalcová litá kola, černou střechu, fialové obložení přístrojovky, kožený volant, sedačky v kombinaci kůže a alcantary (fialové s béžovým prošíváním samozřejmě), černý strop a sluneční clona vybavená zrcátkem. Tohle vše vás vyjde na 9200 Kč, na stovku stejně však stojí zmíněná fialová metalíza, která ovšem součástí cosmopolitního balíčku není. A v kufru pak ještě můžete ještě najít stylovou krabici se stativem na mobil a ručním vysavačem.
Je sice pravda, že redaktor se v cosmopolitním Seatu Mii necítí úplně dobře, za volantem koncernového mini jsem si ale znovu potvrdil, o jak povedené auto jde. Jakoby ani nevzniklo v letech emisního šetření a čím dál většího důrazu na čistě spotřební stránku věci, mii působí nesmírně bytelně, poctivě, robustně… A po zásahu v rámci modelové péče se už nemusím natahovat ke spolujezdci, abych otevřel/zavřel jeho boční okno. A krycí plato v zavazadlovém prostoru dostalo šňůrku, takže už po manipulaci s nákupem nezůstává viset ve vzpřímené poloze. Tedy pokud jste jej pravidelně zapomínali sklopit a pak nadávali, že dozadu nic nevidíte.
Asi je to až moc dobré auto (drahé na výrobu?), těžko říct, každopádně to s nástupcem koncernových trojčat nevypadá dobře. Ale nebojte se, on se určitě objeví nějaký ten crossover!
Motor, jízdní vlastnosti
K perfektnímu pocitu ze Seatu Mii vždycky přispíval taky motor, jeden z nejlepších atmosférických tříválců, s jakým jsem kdy jel. Několikrát jsem napsal, že mi tříválcový zvuk vadí a v mii motůrek opravdu slyšet je. V miniautě mi ale sekačka na trávu vadí méně než třeba v hatchbacku nižší střední třídy. Tady se s minimotorizací tak nějak počítá.
Několikrát jsem si vyzkoušel, že rozdíl mezi výkonovými verzemi 44 a 55 kW sice není dramatický, vzhledem k minimálnímu cenovému rozdílu (v případě mii činí osm tisíc) bych si však za o něco lepší dynamiku určitě připlatil. Na nízkou spotřebu paliva bych se mohl těšit v obou případech, pětilitrové průměry nejsou žádný problém, nad šest jsem se dostával ve městě nebo na dálnici.
A pak je tu další příplatek, ještě minimálnější, navíc by měl významně zvýšit komfort obsluhy vozu a čtenářky Cosmopolitanu by jistě vřeštěly nadšením – spojkový pedál totiž zmizí jen za čtyři tisíce korun! Vlastně neodolatelná nabídka. „Automat“ za čtyři litry!
Odolat byste však rozhodně měli. Jestli jsem napsal, že atmosférický tříválec je jedním z nejlepších motorů ve své kategorii, s jakým jsem kdy jezdil, tak pětistupňový „automat“ (jasně, jde o robotizovaný manuál) je pro změnu jednou z nejhorších převodovek, s jakými jsem se za třináct let motonovinařiny svezl.
Roboty bývají peklo, ale tohle je tedy tuplovaný robot. Změna převodů je neskutečně dlouhá, skoro jsem stihl napočítat do tří, moc nepomohlo ani to, když jsem se snažil převodovce pomoct ubráním plynu. Vhodný moment se navíc hledal dost těžko, nebylo vůbec snadné odhadnout, kdy se robot rozhodne přeřadit na vyšší stupeň. Zlepšení samozřejmě přinesla manuální změna převodu, to pak ale pořízení „automatu“ trochu ztrácí smysl. A hlavně, převody se volí bohužel tradičně naopak – ty vyšší pohybem páky dopředu, podřazuje se dozadu. Kdo tohle vymyslel… A proč se prakticky všechny automobilky jak to stádo přidaly?
Úplně ze všeho nejhorší ale byla ustálená rychlost kolem osmdesátky. To se pak v automatickém režimu děly věci – jedete si na pětku, v rozumných otáčkách, ale robot si řekne, šoupnu mu tam čtyřku, ať se kluk sveze! Následuje klasické zhoupnutí, zpomalení a pak zase akcelerace na osmdesátku. Na nižším stupni však převodovka dlouho nevydrží, jestli ony nejsou ty otáčky moc vysoké… Pro jistotu zpátky na pětku! A tak pořád dokola, nedej bože, když se objevilo byť jen mírné stoupání nebo klesání. To pak robot sázel kvalty ještě zmateněji a zbrkleji.
Nešlo to. Drtivou většinu z týdenní zápůjčky jsem strávil v manuálním módu, kde jsem se ale musel pokaždé strašně soustředit, kterým směrem mám s voličem pohnout. A samozřejmě se neustále pletl…
Opravdu mini?
Podvozek pak znovu dokázal, že mu v miniautech není rovno, jízda velmi překvapí hlavně celkovou kultivovaností a komfortem. To je ta bytelná stavba a pocit robustnosti, zmíněný v úvodu. Lité patnáctky na nerovnostech nebouchají, auto působí i na hodně rozbité silnici nečekaně dospěle. V zatáčkách potom stabilně, i když bych si dokázal představit o něco citlivější nastavení stabilizačního systému.
Pocity od volantu zkrátka nejmenší kategorii neodpovídají, což podporuje i nadprůměrně široký interiér, do kufru naložíte nadprůměrných 251 litrů… Za sebe jsem se sice taky posadil, ale moc pohodlné to tedy už nebylo. Pořád je to přece jenom miniauto s délkou 3,5 metru…
Závěr
Zopakuji to i na závěr, Seat Mii a sourozenci jsou s náskokem nejlepší miniauta současnosti, a jestli ještě někde existuje takový ten mohykán starých poctivějších časů, kdy auta nebyla ještě vachrlatými krabičkami na emise, tady je! Ve své fialové… No, dobře, kráse úplně ne, testovaná verze Cosmopolitan je z chlapského pohledu trochu úlet, my ale koneckonců nejsme ani cílovka. Jenom se proboha na každý pád vyhněte robotizované převodovce, ta nezpochybnitelné kvality auta naprosto zbytečně sráží. Proto taky ty tři a půl hvězdičky. S manuálem by to mii mělo jednoznačně za čtyři!
| Nejlevnější verze modelu | 217.900 Kč (1.0 MPI/44 kW Style) |
| Základ s testovaným motorem | 229.900 Kč (1.0 MPI/55 kW AP Style) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 253.100 Kč (1.0 MPI/55 kW AP Cosmopolitan) |
| Testovaný vůz s výbavou | 297.500 Kč (1.0 MPI/55 kW AP Cosmopolitan) |
Plusy
- Dostatečně dynamický a úsporný motor
- Komfortní podvozek
- Prostorný interiér, velký kufr
Minusy
- Zoufalá robotizovaná převodovka
Foto: Petr Homolka
