TEST Subaru Impreza Kombi 2.0 R - pozitivní závislost

„Zdar sousede, tak copak tu budeme mít příští týden,“ zastavuje mě automobilový fanda z bytu nade mnou tradiční otázkou? „Bude, tuším, Impreza,“ odvětím a dál hledám po kapsách klíče od bytu. Soused není žádný zelenáč, když jsem s redaktořinou začínal, proháněl se v rychlých strojích a později trénoval i s Romanem Krestou. Autům rozumí a docel rád s ním diskutuji o tom či onom voze a poslouchám názory člověka, který kvůli rodině zcela přehodnotil svá stanoviska i chování na volantem.

Závodník, ale vždycky zůstane závodníkem, takže přesně vím, jak na slovo Impreza zareaguje. „Impreza, tak to bude mazec. To mě musíš povozit,“ vyhrkne nadšeně a přidá salvu superlativů a zážitků s Imprezou na závodní trati. „No jo, kamaráde, to ale nebude Impreza WRX STi a dokonce ani WRX. Máme tam domluvený základní model s normálním atmosférickým dvoulitrem a navíc to bude kombi,“ tlumím sousedovo nadšení. Nepomáhá to.

subaru testy nizsistredni „To nevadí, Impreza jak Impreza. Ten základní motor sice neznám, ale věřím, že i tak tě to docela potahá.“ O nějakém tahání silně pochybuji, ale nechci sousedovi brát iluze a navíc se docela těším do postele. Končím tedy debatu a mizím v útrobách bytu. O tři dny později přebírám klíče od základní verze Subaru Impreza 2.0 R Active v karosářské verzi kombi a plánuji, kam se půjdu s japonským divochem projet. Nečekám zázraky, ale sousedův entuziasmus mě trochu nakazil.

Okamžitě ovšem přichází vystřízlivění. „Nic moc od toho nečekej, „estéíčko“ to rozhodně není a upřímně řečeno nenacházím mnoho racionálních důvodů, proč si tohle auto koupit. Snad ten pohon všech kol se tu v kopcích hodí,“ vystřelí na mě své hodnocení Martin, který Imprezu dovezl z Prahy. „No, uvidíme,“ reaguji svým obvyklým způsobem.

Nová identita

Konečně stojím tváří v tvář Impreze a přemýšlím, co s její identitou udělal nedávný facelift. Dřív se mi líbila trochu víc, ale těžko říct, asi si zvyknu. Nová maska zase vypadá agresivněji a také originálněji, takže nehrozí záměna s modely konkurenčních značek. Záď se naopak s plynoucím časem mění minimálně a jde to na ní bohužel znát. Je mi jasné, že skupina věrných v tuto chvíli hlasitě protestuje, ale design zádě podle mého názoru úplně nekoresponduje s moderně vyhlížející přídí.

Nechme design designem, Impreza nikdy nebude vozem lákajícím na atraktivní křivky, ale autem poskytujícím především radost z jízdy. Standardně dodávaným dálkovým ovladačem centrálního zamykání uvolňuji zámky a otevírám tradiční bezrámové dveře. Ještě než stihnu zrakem dveře poměřit, uvědomuji si, čím mě většina japonských automobilek a speciálně Subaru vždy ohromí ale zároveň i malinko zklame.

Lehoučké dveře se otevírají báječně, ale dojem, který ve mně tenká vrstva plechu proložená výztuhou a uvnitř potažená tenkou látkou zanechá, není nejlepší. Pohled na zadní dveře mě potom vrací o několik roků zpátky, do dob kdy auta stála o desítky tisíc méně a nároky zákazníků byly mnohem nižší. Nu což, alespoň jsou dveře lehké a kvůli prvotřídním tlačítkům si Imprezu nikdo nekupuje, říkám si.

Dostatečně velkým otvorem propadnu dovnitř a znovu zkoumám terén. Originální tvary chybí, měkčené plasty nikde, úroveň zpracování - lepší průměr. Důvodů, proč si koupit Imprezu Kombi v základní výbavě a se základním motorem jsem zatím mnoho neobjevil. Dobrá tedy, ještě jedno kolečko. Dveře vypadají zevnitř poměrně lacině, ale středová konzola se povedla.

Má stříbrný podklad, nese dostatečně velké a dobře zpracované kruhové ovladače klimatizace, se kterými se výborně pracuje. Základní audiosystém velkou důvěru nebudí a miniaturní tlačítka docela znepříjemňují ovládaní audio funkcí během jízdy, ale buďme rádi, že dokáže přehrávat kompaktní disky. Na druhou stranu, světu vládnou MP3trojky, tak si toho snad v Subaru brzy všimnou.

subaru testy nizsistredni Sedadla mají grády. Boční vedení podrží trup i stehna v zatáčkách, trochu mi vadí krátký sedák. Místo vzadu? Nic moc. Za 185 cm pasažéra se stejně vysoký cestující posadí tak tak, ale mít řidič o dva centimetry víc, posádka vzadu trpí. Zavazadlový prostor na mě základním objemem 356 litrů dojem neudělal, ale stačí sklopit sedačky a 1266 litrů vypadá hned lépe. Chvíli zápasím s krycí roletou zavazadelníku a rychle spěchám zpět na místo řidiče, abych probudil motor.

Na Imprezu nic moc, jinak paráda

Kdyby nešlo o Subaru Impreza, budou parametry zážehového čtyřválce boxer více než dostačující, ba co víc téměř impozantní. Vymáčknout z dvoulitrového motoru maximální výkon 118 kW při 6400 otáčkách a točivý moment 186 Nm při 3200 otáčkách není žádná ostuda. Naopak, je to docela úspěch. Teoreticky tento výkon a točivý moment dokáže pouze 1310 kg těžké kombi rozhýbat na stovku za 8,8 sekund a vytvořit maximální rychlost 210 km/h.

Problém spočívá v tom, že kdokoliv sevře v rukou volant Imprezy, nebo alespoň drtivá většina řidičů, očekává od ní monstrózní zátah a stavy, kdy krev putuje z nohou do hlavy a zpět podle toho, který rychlostní stupeň máte zrovna zařazen a jak prudce sešlápnete plynový pedál. Tohle u základního motoru neplatí. Benzínová jednotka naskočí s typickým zasyčením, ale okamžitě se uklidní a tiše přede.

Pokud nepřitlačíte plynový pedál na podlahu, dokáže se kombi s dvoulitrovým čtyřválcem rozjet klidně a kultivovaně. Motor si notuje svou písničku, jejíž melodii nedokáže napodobit žádný z konkurentů. V středních otáčkách přejde broukání v hlasitější, avšak nikoliv nepříjemný projev, ve vysokých otáčkách o sobě dává motor vědět velmi hlasitě, ale ani na hranici omezovače mně jeho křik nevadil.

Motory boxer jsou obecně naladěny na jinou tóninu a v testované Impreze to bylo jenom dobře. Nastává klíčový okamžik celého testu. Řadím jedničku a poměrně prudce pouštím spojku a přidávám plyn. Agregát postupně nabírá sílu od nejnižších otáček, těžko si dokáži představit lineárnější zátah. Na 2000 otáčkách mám k dispozici základní porci kilowatů a newtonmentů, nad 3500 se situace citelněji zlepšuje.

Ale stále to není ono. Ten pravý „Subaru pocit“ se dostavuje mnohem výše, až kolem 7000 otáček. Je neuvěřitelné, kam až může ručička otáčkoměru vystoupat. Jakmile překročím hranici 6000 otáček, chrlí motor výkon a já si vzpomínám na sousedova slova. V těchto končinách Impreza opravdu tahá. Není to však zadarmo. Kombinace dynamické jízdy, zážehového čtyřválce a stálého pohonu všech kol něco stojí.

Asi tak 14 – 15 litrů benzínu na 100 km jízdy. Když jsem se skutečně zapomněl, mířila ručička palivoměru dolů neuvěřitelnou rychlostí, v těchto chvílích spotřeba překročila i onu 15 litrovou hranici. Běžná jízda, kdy jsem potenciál motoru využíval tak na 60 procent, vyústila v spotřebu okolo 10 litrů.

Subaru pocit za pár kaček

Subaru, to jsou zážehové motory boxer. Subaru, to jsou zážehové motory boxer přeplňované turbodmychadlem. Subaru jsou však také auta se stálým pohonem všech kol. Pohon všech kol v podání Subaru není pouze marketingovým tahákem, je to jedna z tradičních zbraní těchto japonských rychlíků. A Impreza dokonale ilustruje jeho schopnosti.

Základním výhoda stálého pohonu všech kol spočívá v rovnoměrném rozdělení točivého momentu na všechna čtyři kola. Když si k tomu připočteme trojici diferenciálů, nízké těžiště, nezávislé zavěšení předních kol McPherson a nezávislou zadní víceprvkovou nápravu, získáme kombinaci vytvářející předpoklad dokonalých jízdních vlastností. Vlastně nejde o žádnou převratnou informaci, o Subaru se tohle ví.

subaru testy nizsistredni Nicméně u základní verze Imprezy představuje podvozek s pohonem všech kol jeden z nejsilnějších argumentů pro koupi. Za necelých 609.000 Kč včetně DPH dostanete auto s běžnou výbavou včetně automatické klimatizace, čtyřmi airbagy či elektricky ovládanými okny a zrcátky, ale podvozkem, o kterém si může nechat většina konkurentů zdát. Kdyby se Impreza uměla smát, řehtá se v zatáčkách, až se za břicho popadá.

Se základním dvoulitrem se mi téměř nepodařilo dostat do situace, kdy by kombi znervóznělo a začalo ujíždět do strany. Impreza se minimálně naklání, což je jeden z důvodů, proč jsem zatáčkou projel 90 km rychlostí v domnění, že jedu o 20 km/h pomaleji.

A ještě jedna dobrá zpráva. Na 16palcových kolech sportovní kombi překvapivě dobře žehlí nerovnosti, takže obavy z naklepané zadnice vyžeňte z hlavy. Řazení zatím bylo spíše slabinou Imprezy (kromě WRX STI). Páka se nepohybuje v exaktně vymezených drahách. Brzdy mají dostatečnou razanci, ale intenzivní brzdění vyžaduje i razantní sešlápnutí brzdového pedálu.

Řízení základní verze Subaru Impreza Kombi není tak upovídané jako u sportovnějších variant, ale při zachování dobrých manévrovacích schopností ve městě stále předává řidiči dostatek informací a situaci tam venku.

Impreza virus

Impreza není obyčejné auto. Abyste ho milovali, musíte dostat Impreza virus. Teprve potom vám přestane vadit strohý interiér, malý vnitřní i zavazadlový prostor nebo vyšší spotřeba. Máte-li v sobě tento virus, budete si vychutnávat průjezd každou zatáčkou a těšit se až napadne čerstvý sníh...

Plusy

• výborné jízdní vlastnosti
• kultivovaný motor s lineárním zátahem
• přesné řízení
• pohodlná sedadla s dobrým bočním vedením
• stálý pohon všech kol

Minusy

• průměrné zpracování
• malý zavazadlový prostor i interiér
• vyšší spotřeba
• nepřesné řazení