TEST Toyota C-HR – Celkem Hustá káRa
Tohle fáro vypadá, jako když zdrhlo z manga komixu. Ale jak jezdí? Toyota fakt zabila…
Úvod, interiér
Když jsem se byl v Miláně staticky seznámit s Toyotou C-HR, zkonstatoval jsem, že pokud Japonci nepohnojí techniku, bude mít konkurence velkej problém. Jestli ho vopravdu budou mít, zjistíte ve druhý kapitole, teď si pojďme osvěžit paměť, co je to vlastně za typa.
Kdyby bylo C-HR chlap, tak určitě pořádně namakanej skejťák nebo traceur v křiklavým vohozu. Tvary karoserie jsou jasný manga – japonský komixy s okatejma lolitkama, frajerama s čírem a bosozoku kárama. Jako chápu, že to pro někoho bude trošku silný kafe, ale wo tom to je, ne? Nelíbí? Tvůj boj… C-HR je slušnej úlet a já osobně jsem z něj na krupici.
A vevnitř je to úplně to samý, i když možná trošku jiný, než bys čekal. Futuristická palubka cajk, ale když to zase zavonačim na toho virtuálního frajera, tak má na nose rybany a na ruce chronometry Hujer. Tohle je beze srandy prémiovej interiér – všude měkkej matroš, sladěný barvy, vystajlovaný dekory, prostě mazec. Sedadla vypadaj, že budou držet jako v hot-hatchi, místo titěrnýho joysticku je pořádnej volič a volant se docela dobře drží.
Realita malinko zaostává, sedadla držej tělo hůř, než na co vypadají, ale furt vedou hodně slušně. Jediný, co mi trošku vadilo, je trošku menší rozsah podélnýho seřízení volantu. Že jsem si toho posledně nevšiml… Ale není to žádná trága, spíš drobná piha na kráse. Pravá noha řidiče má víc místa než v tiguanu a přestože se cejtím příjemně obklopený interiérem, rozhodně to není vo stísněnosti.
Dotykáč sice reaguje na každej dotek precizně, ale trošku se zpožděním, je potřeba si na to zvyknout, infotainment je přehlednej, navíc Toyota zůstala u tlačítkovýho ovládání pro ventilaci, takže no stres. Schránka v loketce má slušnou velikost, chytrofoun se dá postavit do nápojových držáků nebo položit na příjemně lepivou přihrádku pod střeďákem. Do ouška vám navíc bude valit sound z audia JBL. Jako fakt luxus, tady vepředu. Ale jeden rejpanec bych měl – v kabině jsou celkem čtyři prvky z kovovým dekorem, ale každej je jinej – lem startovacího tlačítka lesklej, kličky a dekory výdechů ventilace polomat a hlavice voliče hedvábný lesk. Prča…
CH-R vypadá zvenku spíš jako třídveřový kupé a i když zadní pár dveří odhalíš vzápětí, to poslední, co bys asi čekal, je, že se dozadu vejde někdo jinej než Pygmej. To ale promrkneš. Za sebe se s výškou 183 cm bez problémů posadim a před koleny zůstane ještě nějaký ten cenťák k dobru, i když sedák je ukotvený trochu nízko. Strop je od hlavy stále v uctivé vzdálenosti, ale čalounění dveřního otvoru už je docela blízko.
Jediný, s čim je třeba se naučit žít, je pocit, že seš afghánskej neurochirurg na cestě z Řecka za Endžílou v nákladním transitu, výhled ze zadního sedadla je quli prťavýmu okýnku fakt tristní, takže nic pro klaustrofobiky. A taky by potěšila středová loketní opěrka... Jenže kolik času asi bude v malým krosouvru jezdit někdo vzadu? Podstatnější je, že kufr má velikost 380 litrů, což je slušný standard kompaktních hatchů. Jinými slovy – ačkoli C-HR vypadá jako nepraktická stylofka, v reálu je to plnohodnotná kára pro čtyřčlennou famílii.
Motor, jízdní vlastnosti
Jestli nepohnojej techniku, to je, oč tu běží… Toyotí hybrid pro malý a kompaktní modely je za normálních okolností přímo prototypem techniky pro lidi, co řízení vlastně nenávidí, ale holt musí jezdit. Pro stylový SUV asi nic moc, ale Japonci se vytáhli. Jeho naladění v CH-R je úplně jiný, než v priusu nebo aurisu, připomnělo mi sportovní mód v Lexusu CT200h. Odjet z parkoviště na elektriku je docela challenge, už při lehčím tlaku na pedál plynu startuje benziňák a úplně jiná je i charakteristika převodovky e-CVT. Při důraznějším sešlápnutí plynu otáčky motor vcukuletu vyletí do „Power“ zóny a chybí to otravný CVTčkový přemlouvání řidiče „hele a nechceš na to zrychlování radši hodit bobek?“. Rázem máš z auta lepší pocit, to si piš.
Motor je navíc na poměry týhle třídy fakt slušně odhlučněnej, takže při delší plné akceleraci nemáš chuť vzít sekeru a rozštípat tu pixlu na trsátka. I díky elektromotoru s maximem točáku 163 N.m céháerko slušně jede ve středním „eko“ pásmu otáček a je příjemně svižný v městském provozu, jenže už akcelerace na stovku za 11 sekund, výkon 90 kW a váha 1,5 tuny naznačují, že to není žádná raketa. Předjíždět na okreskách je třeba s rozmyslem a při dálničních rychlostech to taky není zrovna tavič asfaltu, takové HR-V 1.5 s variátorem je pod plným plynem citelně vostřejší.
Na nějaký závodění zapomeň, ale na prázdný okresce se svezeš fakt pěkně, když budeš chtít. Asi už ti došlo, že tenhle hájbrid tu není vod toho, aby ti vytřel zrak jízdou na benzinový páry. Ani ta sexy karoserie asi nebude krájet vzduch jako prius, spotřebu 7,5 l na dálnici bych si uměl představit nižší, ale při devadesátce je se 4,5 naprosto v pořádku. Podstatnější ale je, že i přes celkově dynamičtější naladění je slušná spotřeba v reálným provozu. Ve městě jsem jezdil těsně nad pětilitrovou hranicí a za celej test, kdy jsem se nevyhýbal dálnicím ani svižnýmu svezení na okreskách, jsem jezdil za 5,4 l, což je super.
Naruse-san by lajknul
Jestli je dynamicky C-HR průměr, tak jeho šasi je maximálně vymazlená záležitost. Vzpomínáš ještě na bavoráckou trojku, než v Mnichově zešíleli a přešli na runflaty? Tak to je C-HR. Při jízdě působí robustně a bytelně a sladění tlumičů a pružin perfektně vystihuje termín „sportovní“. Drobné nerovnosti kopíruje rozumně a pevně, to znamená, že se ani moc nenatřásá, ale samozřejmě ani „nepluje“. A když vymetu větší díru nebo kanál, nesnaží se mi Toyota rozdrtit meziobratlový plotýnky na prášek. Tlumiče navíc pracují tiše a rychle, šasi zvládá i roletky a nezávislé zadní zavěšení na příčných spárách v zatáčkách neodskakuje, i když výjimečně alespoň naznačí. Na to, že má auto obuté osmnáctky, je to fakt mazec…
Náklony v zatáčkách jsou až nejaponsky minimální a to mírné zakleknutí, ke kterýmu dochází, je rozděleno mezi obě nápravy. Agresivní geometrie přední nápravy způsobuje, že C-HR neskutečně ochotně zatáčí – a nezůstane u slibů, i v oblouku je neuvěřitelně neutrální. Trošku trabl je, že se hůř odhaduje limit, přední gumy začínají ševelit poměrně brzo, ale k nástupu lehký nedotáčivosti je ještě lán cesty.
Zimní oslizlo v kombinaci se zimníma gumama sice umí perfektně odhalit slabiny podvozku (jako posledně u scénicu), ale vylučuje využít plný potenciál šasi. Toyotí inženýr mi v Miláně tvrdil, že benchmarkem při vývoji C-HR byl golf. Tenkrát jsem se tomu pousmál, teď bych si nejradši nafackoval. Netvrdím, že jede jako volkswagen, ale jsem si naprosto jistý, že řidičským crossoverům Mazda CX-3 a Honda HR-V vyrostl hodně nebezpečný soupeř, kterej rozhodně nezaostává. Toyota tak bezezbytku využila výhodu těžkých, nízko uložených akumulátorů v zádi, jako před pár lety Honda u kupéčka CR-Z.
I když v jednom C-HR golfa opravdu hodně připomíná – jízda je přesná, precizní, jistá, ale (i kvůli řízení bez feedbacku) auto neumí vtáhnout do děje a pobavit tak, jako zmínění japonští konkurenti. Ale to už jsem hodně za rypáka – kdo by asi hledal u malého crossoveru radost z jízdy emoce a adrenalin… To je spíš přidaná hodnota, která neurazí, ale fakt ne něco, za co se dává kartáč. Jako u všech hybridů Toyoty je potřeba být něžný k brzdovýmu pedálu, sice už dávno nefunguje stylem On/Off, ale prudší sešlápnutí umí furt slušně zaflekovat…
Závěr
Vůbec se s tím nebudu tajit – z C-HR jsem hotovej. Zamiloval jsem si jeho drzej design, nadchnul mě vymazlenej interiér, kterej je větší, než to zvenku vypadá, a doslova šokovalo odladění podvozku. OK, motor je spíš průměr, ale zase nežere a je tichý. A taky sloupek volantu měl jít vysunout ještě kus dopředu a výhled ven je asi jako …z mini, ale to je něco, s čím se dá žít. Snad jen ještě taková výtka mimo soutěž – auto by si vzhledem ke svým kvalitám určitě zasloužilo ještě nějaký výkonnější topmodel… Každopádně Toyota bez nadsázky stvořila prémiový malý crossover a jsem si jistý, že se její manažeři při sledování reklamní kampaně na jistý údajně #untaggable konkurenční produkt musí zdvořile usmívat, jak to umí jen Japonci.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli céháerku za pár drobných nedokonalostí půl hvězdy sebrat, ale fakt jen chvíli. Kašlu na to. Tohle je nejlepší mainstreamový auto, se kterým jsem letos jel. Moje Auto roku. Like…
Rebelské C-HR má konzervativní Toyotě přilákat nové zákazníky. Nevím, kolik jich bude, ale mě mají. Ještě sehnat těch sedm set tyček, tohle auto není úplně laciné. Jasně, v týhle káře asi budete nejčastějc potkávat paničky před nákupními centry, ale je to logický – ženský přece letěj na drsňáky – i ty metro... Jo a jestli se vám nelíbí, že jsem to kvůli tomu napsal slangově, tak si trhněte!
| První cena vozu | 489.900 Kč (Live, 1.2 Turbo, 85 kW) |
| První cena vozu s testovanou motorizací | 629.900 Kč (Active 1.8 Hybrid, 90 kW) |
| Základní cena testovaného vozu | 674.900 Kč (Dynamic 1.8 Hybrid, 90 kW) |
| Cena testovaného vozu vč. příplatků | 827.400 Kč (Dynamic 1.8 Hybrid, 90 kW) |
Plusy
- Výrazný design
- Jízdní vlastnosti a kvalita jízdy
- Luxusně působící interiér
- Spotřeba paliva
Minusy
- Výhled z vozu
- Malý rozsah seřízení volantu
- Průměrná dynamika
- Vyšší cena
