TEST Toyota Hilux 2,5 D-4D – Výraz šviháka, zvyky dělníka

Toyota Hilux je na světě od roku 1967 a japonské automobilce se podařilo prodat přes 13 milionů těchto pick-upů v celkem sedmi generacích. Prozatím poslední generace je na trhu od roku 2005 a v loňském roce prodělala poměrně důkladnou modernizaci.

I letos lze u českých prodejců vybírat ze tří karosářských verzí a stejného počtu stupňů výbav od čistě pracovní až po stylovou. Motory jsou v nabídce dva. První z nich 2,5 D-4D s pětistupňovou manuální převodovkou lze kombinovat se všemi karoseriemi, zatímco třílitr je k dispozici jen se čtyřdveřovým Double Cabem a nejvyšším stupněm výbavy.

Účastníkem našeho testu se stal Hilux s dvouapůllitrem v kombinaci s karoserií Double Cab a středním stupněm výbavy. Tedy stroj na pohled civilizovaný.

Vzhled á la Land Cruiser

Loňská modernizace Hiluxu je odpovědí na stále ostřejší lokty přímých konkurentů v podobě Volkswagenu Amarok a především zcela nové generace sourozenců značek Ford a Mazda se zavedenými jmény Ranger a BT-50. Podobně jako tato trojice se i Hilux chce zalíbit zákazníkům na první pohled.

toyota testy pickup  

Jak si žádá poslední móda, vyměnil svou robustní masku chladiče a její okolí za tvářičku ne nepodobnou aktuálním Land Cruiserům. To nemusí být úplně na škodu, ale na druhou stranu právě civilizovaně působící maska chladiče spolu s novými světlomety, nárazníkem a kapotou mohou v některých jedincích vyvolávat milný dojem, že se jedná jen o dobrodružněji vypadající alternativu k jejich luxusnímu SUV s vybranými silničními mravy.

V případě druhého stupně výbavy s označením Luna se Hilux přibližuje vozům zaměřeným především na pohodlnou dopravu osob i dalšími prvky, jako jsou například chromovaná vnější zpětná zrcátka s integrovanými směrovými světly, stupačkami, nástavci blatníků v barvě karoserie a 15-palcovými litými koly.

Ani cool městské SUV by se nestydělo

Na civilizovanější zevnějšek navazuje modernizovaný Hilux úpravami interiéru v podobném duchu. Plasty použité na palubní desku a další části prostoru pro posádku jsou nyní tmavší a u výbavy Luna je doplňuje stříbrné obložení středové konzoly. Na čalounění sedadel je ale i nadále použita poměrně světlá šedá látka.

toyota testy pickup Hlavní a nejzásadnější novinkou v interiéru je multimediální systém Toyota Touch, který tvoří rádio s CD i MP3 přehrávačem a dotyková obrazovka s úhlopříčkou 6,1 palce, jejímž prostřednictvím lze mimo jiné ovládat iPod a MP3 přehrávač. Součástí tohoto systému je i připojení Bluetooth pro hands-free a streaming hudby z mobilního telefonu.

Systém Toyota Touch je standardem pro výbavu Luna i Sol a narozdíl od takových aut jako je Yaris nebo RAV4 působí v Hiluxu mírně řečeno neobvykle a vyvolává dojem, že kdysi drsný pick-up vyměkl a chce se zalíbit městským kovbojům, kteří bez svého iPodu neudělají ani krok. Na druhou stranu ovládání systému je intuitivní a pokud některé jeho funkce využívat nechcete, tak se vám vnucovat nebudou. Navíc i drsní lesníci nebo stavbaři se určitě rádi nechají rozmazlovat obrazem promítaným ze zadní kamery na velkou barevnou obrazovku při couvání. I tento prvkem výbavy je standardem pro výbavu Luna.

Multimediální systém se všemi svými funkcemi je vlastně nejluxusnějším prvkem ve výbavě Luna a pod ním se na středové konzole skromně krčí ovladače manuální klimatizace. Ta je spolu s elektrickými okny i zrcátky a centrálním zamykáním běžnou součástí středních stupňů výbav i u konkurenčních pick-upů.

Přískoky i dálkové jízdy

Přítomnost moderní elektroniky na palubě může být pro řadu zákazníků potěšující, ale úplně nejdůležitější je ohledně interiéru určitě pro všechny to, jak se do Hiluxu nastupuje a hlavně jak se v něm sedí. Zdravý a čilý jedinec nemá s vyhoupnutím se za volant jediný problém a standardně montovaným stupačkám se s pohrdlivým úšklebkem vyhne. Představte si ale, že vás například chytnou záda a budete děkovat směrem k Japonsku, že má Hilux zmiňované stupačky, které vám umožní důstojně nastoupit.

toyota testy pickup V kabině Hiluxu je myšleno na pořádné chlapy i statné ženy. Interiér vpředu i vzadu nabízí na šířku 1470 mm. Dostatek prostoru je v obou řadách v podélném směru a velmi dobrá je i situace ohledně vzdálenosti mezi sedákem a stropem.

Sedadla mají sice měkké čalounění opěradel, ale jsou překvapivě pohodlná i při cestách delších než na 100 km. Boční vedení na předních sedadlech je minimální a v ostřejších zatáčkách tělo prakticky nijak nepodrží. Třímístná zadní lavice je dostatečně široká a prostorná i pro tři dospělé chlapy, i když dva se na ní budou samozřejmě cítit pohodlněji.

V případě, že jsou obsazena pouze přední sedadla, je možné pro převoz rozměrnějších zavazadel v interiéru využít možnost zvednutí zadního sedáku do svislé polohy k opěradlu. Pokud chcete před zraky nenechavců ukrýt nějaké drobnosti, pak můžete kromě přihrádky před spolujezdcem a schránky pod loketní opěrkou mezi předními sedadly využít i dva úložné prostory skryté pod zadním sedadlem.

Poznávací znamení pick-upu

Při testování Hiluxu a jemu podobných nelze minout korbu bez povšimnuti. Provedení Double Cab disponuje ložnou plochou o délce 1545 mm, jejíž šířka je 1515 mm a pouze v místě podběhu kol zadní nápravy se zužuje na 1100 mm. Hloubka ložného prostoru je 450 mm. Po sklopení zadního čela vznikne vstupní otvor široký 1345 mm. Nákladová hrana je díky koncepci vozu 835 mm nad zemí.

Nic pro měkoty

K pohonu testovaného Hiluxu sloužil již zmiňovaný přeplňovaný vznětový čtyřválec 2,5 D-4D. Motor o výkonu 106 kW dostal v rámci loňské modernizace nové turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek, nové vstřikovače, výkonnější mezichladič stlačeného vzduchu a na snížení emisí se podílí spolu s filtrem pevných částic i nový chladič v systému recirkulace výfukových plynů EGR. Výsledkem provedených změn je splnění emisní normy Euro 5.

toyota testy pickup  

S motorem o objemu 2,5 litru v Hiluxu vždy spolupracuje pětistupňová manuální převodovka s dlouhou řadicí pákou, která má sice relativně dlouhé dráhy, ale na druhou stranu je s ohledem na kategorii vozu, v němž je použita, poměrně přesná. Spolu s dlouhou řadicí pákou navozuje atmosféru klasického off-roadu o trochu kratší páka pro přiřazování předního pohonu a redukce.

Při jízdě po dálnici pouze s pohonem zadních kol při rychlosti 100 km/h hlásí otáčkoměr 2000 otáček za minutu a palubní počítač udává průměrnou spotřebu paliva 7,9 litru na 100 km. Rychlost 130 km/h znamená zvýšení otáček na 2600 za minutu a spotřeba paliva vzroste na 11,2 litru. Průměrná spotřeba dosažená během týdenního testu, kdy jsme s Hiluxem jezdili po Praze, dálnicích, silnicích rovinatého Polabí a lehkém terénu, se ustálila na hodnotě 7,9 litru na 100 km, což je vzhledem k pohotovostní hmotnosti 1920 kg a nijak zvláštní aerodynamice karoserie velmi dobrý výsledek.

Součástí modernizace bylo i přepracování odhlučnění interiéru, které se v případě hluku motoru povedlo velmi dobře. Klapot dieselu začíná do kabiny pronikat ve větší míře až při rychlostech nad 120 km/h, ale ani nad 130 km/h se nejedná o rachot znemožňující komunikaci se spolucestujícími. Mnohem více hluku proniká do interiéru od kol, k nimž se při rychlostech okolo dálničního maxima přidává i výraznější aerodynamický hluk.

K nejčastěji kritizovaným vlastnostem Hiluxu sedmé generace před faceliftem patřilo i nervózní chování na silnici při jízdě s prázdnou korbou. Při modernizaci se v Toyotě pokusili tento neduh odstranit a lze konstatovat, že poměrně úspěšně, i když ne stoprocentně. Podvozek je sice nyní naladěn komfortněji, ale i nadále se pick-up na příčných nerovnostech lehce vlní.

Během prvních seznamovacích kilometrů může mít řidič díky nepříliš přesnému řízení pocit, že není pánem situace, ale jakmile si zvykne, může s velkým pick-upem poměrně přesně mířit na cíl. Ve výsledku se dá s Hiluxem jet celkem svižně i na silnici plné zatáček. Je ovšem potřeba brát ohled na celkovou koncepci s tuhou zadní nápravou a rozvorem dlouhým přes tři metry.

Podobně jako je třeba si zvyknout na specifické vlastnosti řízení je nutné se naučit zacházet i s brzdovým pedálem, protože brzdy mají trochu pomalejší nástup. Přeci jen si musí poradit s téměř dvoutunovým autem a to v případě, že je na palubě jen řidič. Při plném obsazení a řádném zatížení korby se může celková hmotnost vyšplhat až k 2,7 tuny a pak je při brzdění potřeba myslet ještě o něco více dopředu.

toyota testy pickup  

K hlavním přednostem Hiluxu samozřejmě patří jeho schopnosti v terénu. Rozvor dlouhý 3085 mm sice přiměřeně omezuje průchodnost terénem, ale vysoko uložená karoserie nabízí nájezdové úhly vpředu 30° a vzadu 22°, zatímco přechodový úhel je 25° a boční náklon vozu může být až 48°. Světlá výška od země po nejnižší bod zadního diferenciálu je 212 mm.

Závěr

Modernizovaná Toyota Hilux dostala civilizovanější vzhled předních partií karoserie a úpravy provedené v interiéru v čele se systémem Toyota Touch ji rovněž přibližují k současným SUV. Ale i přes komfortnější nastavení podvozku a kvalitní odhlučnění interiéru je to stále především pracovní stroj, který je zůstává věrný robustní konstrukci s žebřinovým rámem a tuhou zadní nápravou.

Plusy

• Dobrá odolnost a výdrž
• Praktické vlastnosti
• Slušné odhlučnění motoru
• Komfortní nastavení podvozku
• Pohodlná sedadla
• Bohatá standardní výbava
• Přítomnost redukční převodovky

Minusy

• Nepřesné řízení
• Pomalý nástup brzd
• Podle rychloměru se špatně určuje 50 km/h