TEST Toyota Hilux 3,0D - Setkání s legendou

Jeremy Clarkson už udělal v rámci svých svérázných testovacích praktik v pořadu Top Gear hodně šíleností, ale to, čím si musela projít postarší Toyota Hilux, nemá obdoby a vůbec tenhle kousek v rámci celé ulítlé automobilové show hledá těžko konkurenci. Tady si můžeme coby tvůrci českého automobilového pořadu jenom povzdechnout – co bychom dali za takto posunuté hranice vnímání importérů i diváků u nás. No nic, musíme bojovat a začít třeba u věcí, s nimiž můžeme hnout – třeba testování sportovních vozů na okruhu. Ale zpátky k Hiluxu.

Hoši v Top Gearu si svého času řekli, že ověří tvrzení o neuvěřitelné výdrži Hiluxu a to velmi neortodoxním způsobem. Vzali opotřebovaného Hiluxe a vystavili jej brutálnímu zátěžovému testu. Auto narazilo do stromu, koupalo se v moři, spadl na něj karavan a nakonec se pod ním zřítila celá budova, nemluvě o tom, že na chviličku dostalo roli likvidátora Bristolu (za to by nás v ČR snad popravili). Každopádně výsledek byl ten, že auto po drobných či větších zásazích na místě vždy nastartovalo. A tomu se říká sakra výdrž.

Tehdy banda z Top Gearu dokázala, že zkazky o nezničitelnosti Hiluxu nejsou jenom hospodské povídačky, ale prokazatelný fakt. Upřímně řečeno se stačí na tenhle legendární pick-up podívat, načíst si něco málo o jeho konstrukci a bude vám hned jasné, že toho vydrží opravdu hodně a nemusíte kvůli důkazu hned nutně narazit do stoletého dubu. Je to asi docela zábava, ale kdo by si chtěl hned na úvod roztřískat nové auto, že? Každopádně můj test (jak videotest, tak tento psaný) nebude o bourání, koupání, padání ani létání. I když bych si to docela rád vyzkoušel.

Úhel pohledu

Tento test zatím poslední šesté generace Toyoty Hilux bude o tom, jak si auto vede v terénu, na běžné silnici, co provádí pod jeho kapotou třílitrový naftový čtyřválec a jak s ním spolupracuje pětistupňový automat. Hned v úvodu bych rád připomenul důležitou věc. Hilux se řadí do skupiny pick-upů, na které se může nahlížet dvojím způsobem. V pick-upu můžete vidět pracovní stroj, u kterého vůbec nezáleží na tom, zda interiér vyplňují měkčené plasty či dokonce zda jsou uvnitř nějaké plasty, jak auto tlumí nerovnosti, zda motor na posádku nekřičí – jste mi úplně ukradení a zda má řízení odpovídající odezvu.

technika pickup toyota testy
 

V moderním pick-upu však můžete stejně tak vidět auto, které začíná postupně šlapat na paty vystylovaným esúvéčkům, dokáže odvézt na stavbu plnou korbu materiálu a stejně tak vyvézt rodinku na hezkou dovolenou u moře. Jde skutečně pouze o úhel pohledu. Úhel Toyoty podle toho, co tvrdí na svých webových stránkách a co jsem od prodejců a představitelů Toyoty slyšel, osciluje někde mezi. Tomu ostatně odpovídá i vzhled. Zatímco docela líbivý kukuč říká – haló, já jsem moderní auto, vezměte si mě domů na ranč i k baráku za městem, použitá technika odkazuje na skutečné pracovně-terénní kořeny auta.

Na jedné straně byste tedy kvůli zářivě modré metalíze obrovský pick-up málem sežrali láskou, na straně druhé byste mu za některé věci a zejména jízdní vlastnosti vyrvali srdce z těla. Opravdu velmi záleží na tom, jak se budete na pick-up dívat. V Roadlooku jsme zvolili cestu klasického SUV, což odhalilo některé nedostatky, nad kterými v čistokrevném pick-upu nebo i off-roadu mávnete rukou. Nebudu chodit okolo horké kaše a rovnou vám tyhle nedostatky vyklopím. Začneme interiérem.

Za průměr se nestydíme

Ten nevypadá zle. Hodně věcí se oproti minulým generacím zlepšilo a celkové vyznění dnes odpovídá daleko více osobním vozům než kdykoliv v minulosti. Jenže kdybychom chtěli být opravdu důslední, a to já být chci, je nutné poukázat na některé skutečnosti. Tak třeba že interiér v životě neviděl žádný sympatický měkčený plast, že dekory buď vypadají hodně lacině nebo se vůbec nepoužívají, že tlačítka jsou zastaralá a látky nehezky šedivé. Na propagačních fotografiích vypadá Hilux uvnitř sympaticky, skutečnost je ovšem slabý průměr. Nejde přitom pouze o hodnocení v kontextu s dnešními SUV, ale i některými konkurenčními pick-upy (např. automobilky Ford).

Jdeme dál a přímou cestou k naftovému motoru. Vznětový čtyřválec s netradičním zdvihovým objemem 3,0 litry poskytuje papírově celkem slušný maximální výkon 126 kW při 3600 min^-1 a točivý moment 360 Nm v pásmu 1400–3200 min^-1. Papírově vypadá situace vskutku dobře, jenže realita není papír. A realita vypadá tak, že motor s téměř dvoutunovým autem hodně zápasí, přičemž použitý pětistupňový automat mu nijak zvlášť nepomáhá, spíše naopak. Jednotka nakonec společně s automatem potřebné pružné zrychlení vždy nějak vykouzlí, je to však za cenu burácení naftového motoru a občas panikařící automatické převodovky. Nemluvě o celkem vysoké kombinované spotřebě pohybující se mezi 10 a 11 litry nafty.

Převodovka nejdříve správně podřadí, hned na to se rozmyslí a zařadí zase vyšší převodový stupeň, aby následně znovu podřadila a zkusila štěstí podruhé. Při rozumné a spíše klidné jízdě není problém se s průměrným automatem domluvit, ve vypjatých situacích, před zahájením předjíždění nebo občas i v těžším terénu jsem však měl tu a tam chuť automat vymontovat a rituálně upálit. Podobně na mě působil uřvaný naftový motor, proti kterému byl strýc Pepin z Postřižin totální tichošlápek. V nízkých otáčkách nebyl problém, v těch středních a vysokých se nicméně ukázalo, že utlumení motoru představovalo na seznamu konstrukčních požadavků pravděpodobně naprosto podřadnou roli.

technika pickup toyota testy
 

Kdybych chtěl ještě chvíli hledat na Hiluxu chyby, vytáhl bych docela velký aerodynamický hluk nad 100 km/h a možná i průměrné sedačky, ze kterých na delších trasách bolela záda. Tak a tím s kritikou končím. A víte co, ani bych nezačal, kdybych zůstal u pohledu Hilux pick-up - pracovní stroj. V tomto směru totiž tohle auto nemá konkurenci, je skvělé, úžasné, dokonalé. Jednoduchá konstrukce auta s žebřinovým rámem, tuhou zadní nápravou a listovými pružinami vypadá v dnešním víceprvkovém světě legračně, jenže tahle vykopávka na podvozku Hiluxu funguje bezchybně.

Hurá do terénu

Stačila půlhodina na takové menší motokrosové trati a bylo mi celé lifestylové zaměření se svými měkčenými plasty, pastelovými barvičkami a technologickými vychytávkami ukradené. V terénu vám jsou tyhle věci totiž úplně k ničemu a hlavně když visíte hlavou dolů zavěšení v pásech, vaše myšlenky míří úplně jiným směrem. Záleží vám na terénních dovednostech, nájezdových úhlech, redukční převodovce, uzávěrách diferenciálů, světlé výšce a zkřižitelnosti náprav, ne nějakém stupidním chromovaném tlačítku.

Hiluxu jsem postupně nakládal v terénu víc a víc, nachytat auto na hruškách se mi však nepodařilo. Vůbec se nebojím přiznat, že jsem zůstal daleko před hranicemi možností auta, pud sebezáchovy zvítězil a navíc z vlastní zkušenosti s BMW M3 vím, že k limitu auta se člověk prokousává týdny, měsíce i roky. Každopádně to, co jsem měl možnost zakusit na vlastní kůži v terénu, jednoznačně a naprosto neoddiskutovatelně potvrdilo špičkové kvality pick-upu v terénu a také jeho neuvěřitelnou houževnatost a výdrž.

Hilux nejenom že se naprosto v pohodě prokouše hustým lesem, nejenom že se nezalekne pořádné bahenní lázně a vyškrábe i na prudký kopec, jenž se zdá v autě nezdolatelný, impozantní na něm je i to, že přitom šíleném zatížení nevydává takové ty skřípavé, řinčivé zvuky říkající, proboha zvolni, nebo se ti tady rozpadnu. Tyto stavy jsem nesčetněkrát zažil v různých kompaktních SUV. Těm jakékoliv větší zatížení nedělalo vůbec dobře a kdekoliv mimo asfaltovou silnici nebo upravenou polní cestu prosily o smilování. Mezi světlé výjimky patřil např. Mercedes-Benz GLK, viz. náš starší test.

technika pickup toyota testy
 

Samozřejmě Hilux je úplně jiná liga, ten díky manuálně přiřaditelnému pohonu všech kol a redukční převodovce zvládne opravdu všechno. A to samozřejmě dosud nepadla zmínka o jeho praktických vlastnostech. Na korbu testovaného modelu DoubleCab naložíte spoustu harampádí, velkou skříň, motorku, bedýnky s ovocem, sudy s pálenkou, nářadí, cihly, no zkrátka cokoliv na co si vzpomenete. Rozměry ložné plochy jsou 1,5 x 1,5 metru, přičemž dovnitř relativně pohodlně posadíte pětici pasažérů. Zadní sedačky pochopitelně neposkytují komfort luxusní limuzíny, ale nějakých 100 – 150 kilometrů si na nich dokáži představit.

Víc těžko a to nejen kvůli jejich tvarování a lehce stísněnému prostoru kolem. Svůj díl na neochotě absolvovat v Toyotě Hilux DoubleCab cestu do Mnichova a zpátky hrají jízdní vlastnosti na asfaltové silnici nota bene s prázdnou korbou. Tuhá zadní náprava a listové pružiny nemají chybu v terénu, na silnici nicméně způsobují nervózní poskakování, drncání a kmitání celé karoserie. Není to tak, že byste hlavou naráželi neustále do stropu, ale s moderním pohodlným cestováním á la VW Tiguan nebo třeba Hyundai SantaFe nemá jízda s Hiluxem moc společného (komfortem, ale i řízením nebo brzdami).

Auto jako žádné jiné

Tím se ovšem dostáváme zpátky k výše nastíněným úhlům pohledu. Jako komfortní SUV na dlouhé cestování nemá Hilux šanci, což vůbec nevadí, neboť tohle není jeho účel. Toyota sice postupně upravuje vizáž svého legendárního pick-upu směrem k líbivým esúvéčku, základ nicméně zůstává stejný. A základ tvoří odolný rám a tuhá zadní náprava, která vydrží všechny rozmary přírody i člověka. To se mi na Hiluxu líbí ze všeho nejvíc. Že navzdory všem finančním tlakům a módním trendům zůstává sám sebou a doufám, že ještě dlouho zůstane. Vivat Hilux.

Plusy

• Vynikající průchodnost terénem
• Jednoduchá konstrukce vozu
• Skvělá odolnost a výdrž
• Dobré praktické vlastnosti
• Sympatický vzhled
• Přítomnost redukční převodovky

Minusy

• Hlučný naftový motor
• Panovačná automatická převodovka
• Nervózní projev auta s prázdnou korbou na silnici