TEST Toyota RAV4 Hybrid AWD – Počítej do deseti
Design, interiér
Doba, kdy si pod kapotami SUV téměř každý představoval vznětové motory, se nezadržitelně blíží ke svému konci. Automobilky, které na to mají finanční a technologické prostředky, investují do hybridních, plug-in hybridních či plně elektrických pohonných jednotek, protože zatím jedině tak lze dlouhodobě splňovat přísné emisní normy. Jenže zatímco některé teprve investují a uvádějí poměrně složité a v praxi méně efektivní systémy, jiné už dávno profitují – třeba jako Toyota.
O Toyotě nelze ve spojitosti s hybridní technologií mluvit jinak než v superlativech. Svou image postavenou na modře podbarveném logu (značí hybridní modely) začala formovat už v devadesátých letech a soudě podle dosavadních úspěchů se jí hned tak někdo nevyrovná. Jenom v České republice aktuálně prodává šest hybridních modelů (Yaris, Auris, RAV4, Prius, Prius+ a Prius Plug-In) a již začátkem příštího roku doplní nabídku sportovněji laděný crossover C-HR představený letos v Ženevě. Už v roce 1997 začala Toyota proplouvat také do světa elektromobility, a sice modelem RAV4 EV určeným pro Kalifornii. Zkušeností má za ta léta více než dost a statisticky doložená spolehlivost jednotlivých modelů je toho důkazem.
Ve výše uvedeném výčtu modelů Toyoty figuruje jeden, který se v současné generaci prodává na českém trhu už od roku 2012, hybridní verzi však dostal teprve nedávno v rámci faceliftu – SUV RAV4. Vnější změny spojené s modernizací ještě probereme, samotné použití hybridní techniky však má hlubší podtext. Stejně jako u Lexusu, luxusní odnože japonské značky, má nahradit u jiných evropských značek stále ještě velmi oblíbené turbodiesely. A aby automobilka zákazníky ke koupi hybridní „Ravky“ trochu popohnala, nabízí od loňského prosince dvoulitrové D-4D pouze s předním pohonem, manuální převodovkou a výkonem 105 kW (dříve nabízela 2.2 D-CAT AWD/110 kW s automatem i manuálem a 2.0 D-4D AWD/91 kW a 110 kW s manuálem). Motor splňuje emisní normu Euro 6 a jde o první „bavorácký“ počin pod kapotou modelu jako takového. Právě od mnichovské automobilky totiž Japonci turbodiesely nakupují.
Pokud se budeme bavit čistě o ceně, nečekejte závratně velký příplatek oproti dříve prodávanému konvenčnímu turbodieselu. Ještě v březnu loňského roku šlo pořídit Toyotu RAV4 2.2 D-CAT/110 kW AWD Active se šestistupňovým automatem za 779.900 Kč a nový 2.5 Hybrid/145 kW AWD e-CVT je se stejnou výbavou „jenom” o 66.000 Kč dražší (ještě loni v prosinci stál 816.900 Kč, počínaje letošním březnem cena vzrostla o 29.000 Kč). Za 845.900 Kč dostanete nejenom prověřenou hybridní techniku použitou už u Toyoty Camry Hybrid nebo Lexusu NX 300h, ale také nesrovnatelně vyšší výkon a s ním i lepší dynamiku (hybrid zrychlí z 0-100 o 1,7 sekundy dříve). „Třímotorová“ RAV4 AWD (zážehový motor + dva elektromotory) navíc deklasuje postarší turbodiesel také v oblasti normované kombinované spotřeby (6,7 vs. 5,1 l/100 km ve prospěch hybridu). Bude za tolik hybridní Toyota jezdit i v reálném provozu, nebo jde pouze o plané marketingové řeči postavené na již téměř mrtvém měřicím cyklu NEDC?
S faceliftem roste chuť
Poslední dvě generace Toyoty RAV4 dle mého názoru patří k pohlednějším SUV na našem trhu, teprve až s příchodem modernizovaného provedení současného vydání ale auto dostalo to správné grády. Příď s úzkými, plně diodovými světlomety a minimalistickou maskou chladiče rozměrově mohutnému vozu svědčí, a nebýt čirého překrytí zadních svítilen, které vypadají jako po zásahu tunera, řekl bych totéž i o zádi. Pokud si vůz pořídíte v bílé metalíze či jako v našem případě v perleti, čistota a důraz na ekologický provoz z něj doslova čiší, což je částí dáno i zmíněným modrým logem a nápisy Hybrid na bocích karoserie. Trochu mrzuté pak ale je, když narazíte na nevzhlednou koncovku výfuku průměru hadice od vysavače trčící zpod zadního nárazníku.
Pozitivní dojem nepřestává panovat ani po usednutí do interiéru. Vyšší pozice předních sedadel usnadňuje nastupování, subtilní přístrojová deska s horizontálním členěním a nikterak složitou středovou konzolou, jakožto i tenké přední sloupky a velká prosklená plocha, zase mají na svědomí perfektní výhled z kabiny. A jak je u této generace „Ravky“ zvykem, většina ovládacích prvků je po ruce a snadno dohledatelná. Výjimkou jsou kolébkové přepínače a tlačítka přímo před voličem automatu, kterými ovládáte vyhřívání předních sedadel a režimy hybridního systému. Na druhou stranu je ale možná dobře, že jsou poměrně utopené – stejně jako tlačítka pro nastavení vnějších zpětných zrcátek (před levým kolenem řidiče) jsou totiž vzhledově hodně zastaralé a rozbíjejí designovou nápaditost kokpitu.
Palubní deska se až na absenci digitálních hodin na samém vrcholu středové konzole v rámci faceliftu nezměnila, kvůli hybridní technice se však před řidičem objevuje přístrojový štít s obligátním ekonoměrem místo otáčkoměru a novým palubním počítačem s displejem TFT. Ovládání na volantu je intuitivní a snadno pochopitelné i pro Toyot neznalé uživatele a totéž s přimhouřením oka platí také o infotainmentu Touch 2 s navigací Go známém například z Yarisu, Aurisu či Avensisu. Hlavní displej komunikuje v českém jazyce a dovolí i připojení k internetu, vedle rádia a přehrávače multimédií jej ale využijete hlavně k přehledu dat o jízdě a monitoru toku energie. On a zmíněná tlačítka ve spodní části středové konzole jsou totiž hlavními parťáky řidiče ve snaze o co nejekonomičtější jízdu.
Velká prostornost v podélném a příčném směru neklade větší omezení ani vzrostlejším jedincům, osobně bych se však přiklonil k většímu rozsahu nastavení volantu. Což o to – příjemnou, avšak ne zcela dokonalou pozici k řízení jsem si našel poměrně rychle, v zájmu pohodlnějšího nastupování a vystupování bych však potřeboval posunout volant ještě minimálně o pár centimetrů výše, případně blíže k hrudníku i za cenu následného posunutí sedadla více dozadu. I v nejpřijatelnější konfiguraci jsem totiž obvykle musel při nástupu natáhnout nohy až pod pedály (volant byl prostě moc nízko…), což není nejrychlejší ani nejpohodlnější. V každém případě je třeba pochválit velikost a tvar předních sedadel, jakožto i zadní lavici s polohovatelným opěradlem. V zatáčkách poskytují přiměřenou boční oporu, na dlouhých cestách neunaví a kožené čalounění dostanete v rámci testované výbavy Executive (vrcholná) v základní výbavě.
K hybridní „Ravce“ se váže zmenšení objemu zavazadlového prostoru dané uložením nikl-metal hydridového akumulátoru o kapacitě 1,39 kWh pod zadními sedáky, nečekejte však nic drastického. Z původních 547 litrů verzí s konvenčním pohonem jich hybridu zbylo 501 a dokonce i po sklopení zadních opěradel máte stále k dispozici 1054 litrů (o 113 méně). Jediným omezením přepravní kapacity je proto malý schod (nachází se pod ním příslušenství akumulátoru) bránící jinak téměř rovné, avšak poměrně mělké ložné ploše. Nicméně i ta má svůj důvod – pod podlážkou totiž najdete standardně dodávanou sedmnáctipalcovou dojezdovou rezervu.
Motor, jízdní vlastnosti
Tři motory stačí, drahoušku
Toyotu RAV4 Hybrid můžete pořídit s předním pohonem i jako čtyřkolku, přičemž cenový rozdíl mezi oběma verzemi činí 77.000 Kč. Základ v podobě atmosférické zážehové „dva-pětky“ o výkonu 114 kW, točivém momentu 206 N.m a elektromotoru (105 kW, 270 N.m) je vždy stejný (elektromotor našel místo v útrobách hybridní planetové převodovky e-CVT), čtyřkolka však disponuje dalším elektromotorem (50 kW, 139 N.m) u zadní nápravy. Tento systém používají i Lexusy NX a RX, jmenuje se E-Four a zcela vypouští kloubový hřídel. Zajímavostí je, že ať má „Ravka“ poháněná přední, nebo všechna kola, vždy disponuje kombinovaným výkonem 145 kW a navzdory rozdílné hmotnosti zrychlí z 0-100 km/h za 8,3 sekundy (čtyřkolka přidává 65 kilogramů). V každém případě jde o nejdynamičtější verzi celé nabídky, která to ve sprintu natře i hybridnímu Lexusu RC300h s kombinovaným výkonem 164 kW.
Jízda se neliší od jiných hybridních Toyot či Lexusů. Po stisku startovacího tlačítka pouze naběhnou přístroje, rozsvítí se piktogram „Ready“ a můžete vyrazit. V akumulátoru vždy zůstává takové množství energie, aby se vůz rozjížděl na elektřinu, pak už je ale pouze na řidiči, jaký režim zvolí a jak bude zacházet s pedálem plynu. Pro co největší dojezd čistě bez emisí použijte mód EV, ani ten ale není samospásný a zapojuje do procesu spalovací motor jenom o chvilku později, než kdybyste vyrazili s výchozím nastavením (myšleno ve vztahu k vyvíjenému tlaku na plynový pedál). Tak či tak lze na plný akumulátor urazit vzdálenost okolo dvou kilometrů, což pro bezemisní pohyb v obytných zónách mnohdy bohatě stačí.
Z uživatelského hlediska jde o jeden z nejpřívětivějších hybridů současnosti. Je totiž prostý jakýchkoliv složitých „hejblátek“, sdružených ovladačů a displejů, které mnohdy jen rozptylují řidičovu pozornost. Po nastartování jsem osobně nechával nastavený výchozí režim hybridního systému, při popojíždění v kolonách využíval EV mód, a brzděním rekuperoval energii všude, kde to jenom šlo. V městském i kombinovaném cyklu pak nebyl problém jezdit do 6,5 l/100 km a dost možná to ještě nebyla konečná, avšak jediné, co od takového auta nechci, je stát se při honbě za desetinkami litru jeho otrokem. Za největšího pomocníka považuji monitor energie v infotainmentu, který rychle a přehledně informuje o stavu akumulátoru, procesu dobíjení a aktuálním proudění voltů. Ve zjednodušené podobě jej lze zobrazit také na displeji palubního počítače.
Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy potřebujete trochu přitlačit na pilu. Zatímco v běžném režimu jízdy se převodovka snaží (a nutno podotknout, že úspěšně) udržovat nízké otáčky motoru a tím i menší hladinu hluku, při předjíždění hází všechno za hlavu a kabinou se začne rozprostírat hlasité hučení všech motorů. Tento fakt se obvykle nevyhýbá většině hybridů, Lexus NX je ale se stejnou technikou o poznání tišší a kultivovanější. V tu chvíli vám dojde, že neřídíte prémiové auto, ale mainstreamovou Toyotu. Ve srovnání s luxusními vozy stále trochu „plastovou“ a hůře odhlučněnou…
Rostoucí chuť řidiče po rychlosti způsobuje také vír v nádrži. Na výše zmíněných 6,5 litru v takovém případě zapomeňte a připravte se spíše na devět, což ostatně odpovídá také provozu na dálnici. Při ustálené „stotřicítce“ jsem naměřil okamžitý odběr 9,3 l/100 km, který nelze snížit ani výběrem ekonomického jízdního režimu. V drtivé většině času totiž pracuje pouze benzinový motor, pro který je taková porce zcela běžná. Navíc ne každý má v dnešní době čas brát ohledy na potřeby hybridního systému a jezdí s hybridem podobně jako s turbodieselem – a s takovým přístupem se „Ravka“ nebojí říci ani o deset litrů benzinu.
Není to tak dávno, co jsem si krátce vyzkoušel také benzinovou Toyotu RAV4 a musím zodpovědně říci, že mi hybrid vyhovoval znatelně více. Hlavní rozdíl je znát už v reakcích obou převodovek –hybridní planetová skříň e-CVT je pohotovější než „benzinový“ Multidrive-S, a na škodu není ani hmotnost důležitých komponentů usazených co nejblíže vozovce (hybrid je ve srovnání s 2.0 Valvematic AWD o 170 kilogramů těžší). „Ravka“ najednou nepůsobí tak rozevlátým dojmem, na limitu je spíše neutrální a později přechází k nedotáčivosti. Kdyby k tomu vůz dostal měkčí podvozek nebo ještě lépe adaptivní tlumiče (těmi však model jako takový nedisponuje vůbec), pravděpodobně by odpadla i kritika rázů od podvozku na ostrých nerovnostech.
Ve světě čím dál digitálnějších a „gumovějších“ SUV se nicméně RAV4 Hybrid řadí k těm komunikativnějším. Tužší řízení s elektrickým posilovačem totiž k rukám řidiče sune dostatečné množství informací a na výjezdech ze zatáček hezky funguje podpora zadních kol bez negativního dopadu v podobě „nakopávání“ známého třeba z DS Hybrid 4x4 (zadní pohon často sepne pozdě a karoserii v zatáčce lehce rozhodí). Tak či tak platí, že na sněhu či mimo pevný povrch funguje poháněná zadní náprava spíše jako pojistka proti zapadnutí, která si žije vlastním životem, než jako náhrada za plnohodnotné systémy s mezinápravovým diferenciálem nebo lamelovou spojkou. Menší terénní ambice vůz projevuje už světlou výškou 173 milimetrů a dlouhými převisy karoserie.
Závěr
Závěr
Z logiky věci vyplývá, že čím větší zájem o hybridní vozy bude, tím nižší budou jejich pořizovací ceny, a Toyota RAV4 Hybrid je toho jasným důkazem. Vůz je na českém trhu nabízen od prostřední výbavy Active za 768.900 Kč (verze AWD je o 77.000 Kč dražší), a jak vidno z přiložené tabulky, cena je srovnatelná nebo dokonce nižší než u vybraných konkurentů s adekvátně výkonnými turbodiesely a automatickými převodovkami. Vrcholné provedení Executive AWD stojí bez stokoruny rovný milion, ve standardu už je ale veškerá luxusní výbava včetně navigace, koženého čalounění a pořádného balíku bezpečnostních asistentů. Cesta k širšímu uplatnění hybridních modelů ale ještě bude trnitá…
Toyota RAV4 Hybrid AWD - srovnání s vybranou konkurencí | ||||
Model | Toyota RAV4 | Subaru Forester | Kia Sportage | Honda CR-V |
Motor | Hybrid AWD | 2.0D Lineartronic | 2.0 CDRi | 1.6 i-DTEC |
Převodovka | e-CVT | CVT | 6A | 9A |
Zdvihový objem [cm3] | 2494 | 1998 | 1995 | 1597 |
Válce/ventily | 4/4 | 4/4 | 4/4 | 4/4 |
Největší výkon [kW/min-1] | *145/- | 108/3600 | 136/4000 | 118/4000 |
Největší toč. mom. [Nm/min-1] | - | 350/1600 | 400/1750 | 350/2000 |
Max. rychlost [km/h] | 180 | 188 | 201 | 197 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 8,3 | 9,9 | 9,5 | 10,6 |
Komb. spotřeba [l/100 km] | 5,1 | 6,1 | 6,3 | 5,3 |
Cena [Kč] | 816.900 | 839.000 | 729.980 | 864.900 |
*kombinovaný výkon hybridní soustavy |
Toyota RAV4 Hybrid má ve srovnání s uvedenými konkurenty výkonu na rozdávání, jenže zatímco s nimi se udávané kombinované spotřebě přiblížíte bez větších obtíží, u „Ravky“ je to oříšek. Spíše než na využívání dostupných jízdních režimů (Eco, EV, Sport) závisí výsledek na umění a citu samotného řidiče, který musí zapomenout na případné dosavadní zkušenosti s turbodieslovými motory a pokud možno omezit jízdu po dálnici. Tam se totiž výhody elektromotoru redukují pouze na případnou výkonovou injekci, roste hlučnost proudící do kabiny od spalovacího motoru a výsledná spotřeba atakuje desetilitrovou hranici. Jednoduchost celého ovládání má ale tu výhodu, že se při jízdě s vozem necítíte jako v kosmické lodi. Ne každý totiž stojí o množství futuristických „hejblat“ a hůře pochopitelných jízdních režimů jako u některých jiných současných hybridů.
Co se designu a tvárnění kokpitu týče, nejde o nejmodernější ani nejsofistikovanější auto, na druhou stranu ale na první pohled nevzbuzuje negativní názory. Potřebu pohonu všech kol nechť zhodnotí každý sám, ze současné nabídky ale dává hybridní varianta největší smysl. Ani ne tak základní cenou, která je oproti srovnatelně vybavené benzinové verzi s automatem o 106.000 Kč vyšší, ale především kvůli dynamice. Tah 197 benzino-elektrických koní (145 kW) je totiž ve srovnání se 152 benzinovými koňmi (112 kW) o poznání silnější, navíc odběr paliva hybridu obvykle končívá tam, kde 2.0 Valvematic teprve začíná.
Nejlevnější verze modelu | 594.900 Kč (2.0 D-4D/105 kW Live) |
Základ s testovaným motorem | 768.900 Kč (2.5 Hybrid FWD/145 kW Active) |
Testovaný vůz bez příplatků | 999.900 Kč (2.5 Hybrid AWD/145 kW Executive) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.021.400 Kč (2.5 Hybrid AWD/145 kW Executive) |
Plusy
- Překvapivé dynamické parametry
- Velmi tichá jízda při nízké zátěži
- Minimální omezení prostoru kvůli hybridnímu systému
- Kvalitně zpracovaný interiér
Minusy
- Reálná spotřeba na dálnici
- Malý rozsah nastavení volantu
- Utopená tlačítka na středové konzole
- Hlučnost motoru při razantním zrychlení
Foto: Petr Homolka