TEST Toyota Yaris 2014: První jízdní dojmy

Slunce se nad Düsseldorfem pomalu ztrácí za obzorem a oba bary hotelu Hyatt Regency začínají ožívat, přestože je teprve úterý. Míří sem očividně ty nejhezčí holky z města ve velmi, velmi letních outfitech, což nebude náhoda, protože se parkoviště před hotelem začíná plnit sporťáky, z nichž nejobyčejnější je asi Audi R8 Spyder. Možná je trošku symbolické, že převažují Aston Martiny, tedy vozy značky, která je díky krátké existenci modelu Cygnet spjata s japonskou automobilkou, která právě zde představuje svou novinku - inovovaný subkompakt Yaris.

Toyota je velmi povzbuzena pozitivním přijetím modelu Aygo s výrazným X (designérského stylu Keen Look) na masce a rozhodla se zjevně tento prvek, použít jako novou globální markantu značky. Dostává jej totiž i faceliftovaný Yaris, byť v umírněnější formě a je třeba říci, že to u něj funguje též – z pohledného, ale trošku nenápadného vozu je rázem jedeno z nejvýraznějších supermini s opravdu dravým výrazem, podpořeným denními LED.

Současně s ním dostává Yaris pozměněnou optiku zadních svítilen s LED a nové designy kol. Nově už také nepoznáte (pokud nemáte ostříží zrak) verzi Hybrid od ostatních motorizací, drobné vizuální odlišnosti však přináší jednotlivé stupně výbavy. Jenže přestože je vizuálně Yaris od dosavadní verze hodně odlišný, ve srovnání s provedenými technickými změnami se jedná o pouhé maličkosti.

Výrazným vylepšením prošel 51kW litrový tříválec, jenž je teď shodný s tím v Aygu, zapracovalo se i na softwaru hybridního pohonu, výrazně byl potlačen hluk a vibrace v kabině, vůz má novou konstrukci tlumičů, jinou charakteristiku pružin, tužší karoserii, novou torzní příčku a spoustu dalších modifikací. Oficiální nákresy trošku připomínají legendární virál Škoda HenLine, ale jak to funguje coby celek?

Toyota je velmi pyšná na úspěšnou hybridizaci Yarisu, tato motorizace tvoří v Evropě už 39 % prodejů, což z něj činí nejprodávanější verzi a její podíl stále roste. I já jsem testovací jízdy započal se 74kW Yarisem Hybrid a přede mnou byla trasa s příjemným mixem okresek, dálnic i měst.

Změnilo se toho mnoho, vysoký posaz a nízko umístěný volant s malým rozsahem seřízení však nikoli, zato se můžete těšit na kvalitněji působící plasty, příjemně tuhá sedadla s lehkým bočním vedením a velký displej infotainmentového systému. Je tu i jedna zajímavost – Yaris má vzadu větší brzdové kotouče, než vpředu (278, respektive 247 mm u Hybridu oproti 258mm (219mm)).

Start a rozjezd tradičně zajišťuje elektromotor, benzinová patnáctistovka přijde ke slovu později a ukazuje se, že technická prezentace nelhala, motor je skutečně odhlučněn o poznání lépe, při klidné jízdě o sobě nedává vědět vůbec a ani při potřebě plné akcelerace nedrásá uši monotónní vytí, byť v tomto případě už jeho činnost nelze přeslechnout. Při jízdě po dálnici stočtyřicítkou je sice malý čtyřválec slyšet, ale nejde o nic, co by nevyřešilo zapnutí rádia. Aerodynamický svist ustupuje do pozadí a hluk od kol není uvnitř patrný vůbec.

Yaris určitě není dálniční stíhač, ale jízda vyššími rychlostmi mu nečiní potíže, byť spotřeba v tomto režimu stoupá. Jako doma se cítí na okreskách a zejména pak ve městě, svižná jízda lehce nadlimitními rychlostmi v tempu okolního provozu znamenala přesně pětilitrovou spotřebu, takže rozhodně nebude problém se dostat i hluboko pod tuto hranici. Pro srovnání – podle zkušeností kolegy jde, při stejném tempu, o litr lepší výsledek, než v případě litrového tříválce, což rozhodně není špatné, byť normovaných 3,3 l to zrovna není.

Hybridní verze kvůli baterkám něco váží a s tím souvisí i naladění podvozku. V zájmu stability a ovladatelnosti vozu je Yaris překvapivě tuhý a vůz působí velmi robustně, spíše jako o třídu větší auto. Touto „dospělostí“ připomíná VW Polo a je jen na vás, zda to považujete za výhodu nebo handicap. Daní za to je, že Yaris, ačkoli má přesné, dobře vyvážené a přirozeně působící řízení, nemění směr úplně s nadšením, chybí mu hravost a v zatáčkách dříve přichází nedotáčivost. Nedokonalosti německých silnic podvozek absorbuje bez problémů, otázkou ovšem je, co řekne na české tankodromy.

Na co si budete špatně zvykat, jsou brzdy. Nemusíte totiž vždycky vědět, co udělají. Ve většině případů mají mdlý nástup, jenž ovšem vzápětí „vypínačově“ přejde do „flekovek“, což je ta lepší varianta. Občas ale také v závislosti na momentálním rozpoložení hybridního systému při dobržďování účinek poleví, což může být, ehm,… nepříjemné. Co se celkového naladění vozu týče, je zřejmé, že Yarisu Hybrid bude zase nejvíce vyhovovat pohodová jízda, přičemž bonusem navíc je jistějších chování na limitu.

Yaris s benzinovým motorem, to je však diametrálně odlišné auto a jakkoli jsem si při jízdě s Hybridem říkal, že bych s ním dokázal docela dobře žít, přesednutím do verze se čtyřválcem 1,33 l se rázem dostávám do úplně jiného světa. Takového, kde je ještě řízení zábava. Dusí jej dlouhé převody a citelnější chuť do života dostává vzhledem k atmosférickému plnění až za hranicí 4500/min, přičemž omezovač zasahuje už kolem 6200 otáček, což není zrovna široký rozsah. Jenže na běžnou jízdu to bez problémů stačí a v případě intenzivní spolupráce se šestistupňovou převodovkou s poněkud gumovou kulisou s vůlemi, nicméně krátkými a přesnými dráhami (vypadá do jako protimluv, ale překvapivě není), může být svezení velice zábavné.

Nejde však jen o samotné pohonné ústrojí, ale o celkové naladění auta. Podvozek je naladěn o poznání komfortněji a tam, kde se Hybrid lehce natřásal, se jen neznatelně pohupuje, přitom ale působí obratněji, zatáčí s chutí a nedotáčivost je výrazně potlačena. V zatáčce se sice lehce nakloní, ale zaklekne čitelně. Potíž není pochopitelně ani s brzdami, řízení se však u testovaného kousku zdálo být o něco ospalejší okolo středové pozice. Na dálnici je při stočtyřicítce třináctistovka překvapivě tišší, než jednapětka v Hybridu a největším původcem hluku se stává obtékající vzduch.

Toyota u Yarisu provedla v rámci faceliftu změny, které by u jiných značek považovali za více než dostatečné i v rámci generační obměny a japonské supermini, které dosud rozhodně nepatřilo na chvost kategorie, se tak dostalo do vynikající formy. Škoda jen, že jej oproti evropské konkurenci handicapuje „japonsky“ vysoký posaz s volantem mezi koleny. Ovšem vzhledem k tomu, že jsou subkompakty oblíbené zejména u žen, nemusel by to být zas tak velký problém, zvlášť pokud vizuálně auto kupujícím padne do oka.