TEST Volvo S60: První jízdní dojmy

Ještě jsme málem ani nestačili dosednout do židlí angínově vychlazeného salónku v portugalském golfovém resortu Penha Longa poblíž Sintry a už slyšíme, že je nové Volvo S60 nejsportovnějším produktem švédské značky nejen současnosti (XC60 tak už má po žížalkách), ale i v dosavadní historii. I ty, Brute? Dnes prostě musí být sportovní úplně každý. I Volvo. Jenže ono není divu, když Švédové za všech stran slyšeli, že je v tomto segmentu trošku problematické, když svoje auto nenaučíte zatáčet.

První dojmy z S60 jsou veskrze pozitivní. Zatímco se během let měnil design z nevzhledných (nebo tradičních?) krabic v koukatelná auta, zvládla si severská značka vytvořit charakteristické stylistické prvky, které se i v zaoblené současnosti postarají o jasnou identifikaci. A troufáme si tvrdit, že S60 poznáte na první pohled a současně mu to opravdu velmi sluší; obzvláště v bronzové metalíze.

Takříkajíc „na svém“ zůstává i styling interiéru, daný zejména typickou palubní deskou, v tomto případě ovšem musíme vyjádřit politování nad tím, že se součástí firemní identity stal i tenký středový panel. Vypadá sice free, cool a in, ale umí stejně dobře tlačit do nohy, a to zejména spolujezdce, toužícího udělat si pohodlí. Stejně tak se můžete spolehnout na to, že sedadla ve Volvu nabídnou, až na pár světlých výjimek, dobrý komfort, ale nulové boční vedení. I v tomto ohledu je S60 tím starým dobrým Volvem. Posaz ale už není nehorázně vysoký, takže se už konečně nesedí nad interiérem, ale v něm.

Při pohledu na boční profil sedanu bychom nevsadili na prostornost na zadních sedadlech ani drachmu, jenže opak je pravdou. Dospělý muž standardního vzrůstu (180 cm) se s hlavou bez problémů vejde a ještě mu kousek místa zbývá. Když tam tak sedíme a nevěřícně kroutíme hlavou, všímáme si ovšem i toho, že S60 nemá vyřešený přechod čalounění stropu a zadního okna – látka je tam prostě a jednoduše ustřižená a nijak nezačištěna, popřípadě jinak elegantně zakončená. Až auta přijdou na český trh, uvidíme, jestli je to čínská představa o snižování nákladů nebo jen předprodukční bolístka testovacích aut. Ale zpět k podstatnějším věcem – nabídka prostoru pro kolena odpovídá standardu prémiové střední třídy, nejde tedy o žádný zázrak, ale nebudete mít ani důvody ke stížnostem.

Na zahraničních prezentacích se každý chce svézt v těch nejvýkonnějších verzích. Důsledkem toho bylo, že na nás zůstal tentokráte ten zbytek nabídky v podobě dvoulitrového turbodieselu D3 a stejně objemného přeplňovaného benziňáku. Nevadí, zase půjde o nejprodávanější verze (zejména v případě nafty) a tudíž oslovíme široké masy zájemců o šedesátku.

Teď už jde jen o to, jestli chcete slyšet nejdříve chválu a pak teprve kritiku, nebo naopak...

No dobře, tak začneme v pozitivním duchu, což znamená usednout do verze D3 (120 kW ve 3000 min^-1 a 400 Nm od 1250 min^-1) se šestistupňovým manuálem.

Hned za hotelem začíná klikatá okreska kopcovitým terénem a vypadá to, že řeči o sportovním naturelu šedesátky nebyly plané. Sedan se v zatáčkách naklání jen minimálně a elektronicky generovaná funkce svorného diferenciálu pomáhá přibrzďováním vnitřního kola vykružovat zatáčky.

S60 je sice stále trochu těžká na předek a nezatáčí tak ochotně, jako auta konkurence, na druhou stranu ale určitě lépe, než bychom u Volva ve střední třídě čekali. Řízení je lehce netečné kolem přímého směru a postrádá jakékoli náznaky zpětné vazby, je ale přesné a i docela strmé, takže můžeme zvolit i ostřejší jízdní styl a nemáme pocit, že na autě pácháme nějaké násilí. Výhodou také je, že si lze zvolit, jak velký odpor bude klást posilovač řízení. Popravdě řečeno, neumíme si dost dobře představit, kdo a kdy by využil režim, kdy asistuje nejaktivněji, volit tak budete asi zejména z „Medium“ a „High“. Ten posledně jmenovaný mód ale otupuje cit v řízení, a tak jsme poměrně záhy skončili u zlaté střední cesty.

Šestistupňová manuální převodovka má dlouhé dráhy a gumové dorazy – po vcelku schopných převodovkách ve čtyřicítce bychom asi očekávali lepší výsledek, na druhou stranu je ale změna rychlostí hladká a plynulá, ostatně jako celá jízda. Ačkoli je podvozek tužší, než jsme u Volva zvyklí, povedlo se perfektně sladit slušnou jízdní agilitu s vysokou mírou komfortu. Tlumiče si poradily s většinou nedokonalostí portugalských silnic a jen občas zaprotestovaly tupým rázem na krátkých, ostrých nerovnostech, jako jsou propadlé kanály nebo příčné spáry. Pokud navíc přišly v zatáčce, záď na ně občas zareagovala odskočením.

Další kladné body sbírá S60 rozhodně za odhlučnění kabiny. Vrstvená skla nepustila dovnitř téměř žádný aerodynamický hluk a dobře odizolován je i motor, jenž o sobě dává vědět jen tlumeným cvrlikáním. Největším původcem hluku (dost relativní pojem) tak byla kola obutá do pneumatik Continental Sport Contact 3, to ovšem mluvíme pouze o jízdě po hrubém povrchu vozovky. Trošku méně však potěšila na dnešní poměry dost velká prodleva turbodmychadla. Jinak si ovšem není důvod stěžovat na jízdní dynamiku, ta je na opravdu slušné úrovni a pro povahu a určení auta naprosto vyhovující.

Vesměs pozitivní dojmy se ale bohužel nepřenesly do verze s benzinovým přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 149 kW při 6000 min^-1 a s točivým momentem 320 Nm v rozmezí 1750-4000 min^-1, zkombinovaným se šestistupňovou automatickou převodovkou. Těžko s jistotou říci, kde se stala chyba, nicméně celkový stav lze popsat jako příklad nepříliš dobrého sladění těchto dvou komponentů. Automat pracoval pomalu, do změny rychlostních stupňů mluvil řidiči i v manuálním režimu a motor do tohoto partnerství přinesl dynamiku, která nějak neodpovídala tomu, že se má jednat o motor s výkonem přes 200 koní a momentem 320 Nm. Navíc automat s oblibou řadil v zatáčkách, takže se mu úspěšně dařilo sabotovat práci elektronického samosvoru, což mělo za následek zhoršení nedotáčivosti.

Ale nepropadejte beznaději, podle tvrzení kolegů, kteří měli možnost vyzkoušet verze D5 a T6, se chovají automaty u těchto motorizací lépe. Alespoň že i v tomto případě platilo, že byla kabina dobře odhlučněna.

Jak už jsme zmínili v úvodu, S60 udělalo další krok ke zvýšení bezpečnosti na silnicích. Kromě dnes už poměrně běžných systémů, jako je adaptivní tempomat, monitoring slepého úhlu zpětných zrcátek, předcházení a zmírnění následků kolize nebo výstraha opuštění jízdního pruhu, disponuje S60 světovou novinkou – lze jí vybavit systémem, jenž rozpozná chodce v jízdní dráze auta, a to jak stojícího, tak pohybujícího se.

Jak jsme si mohli sami vyzkoušet, při jeho detekci se rozezní protivný bzučák a na palubní desce se rozsvítí výstražný pás červených diod. Pokud řidič nestihne zareagovat, auto začne samo brzdit. Při rychlostech do 35 km/h dokáže zastavit, aniž by došlo ke kolizi, při vyšších rychlostech se alespoň snaží zpomalit tak, aby byly následky střetu pro chodce co nejmenší.

Je pochopitelně třeba mít na paměti, že jde o pomocníka, nikoli strážného anděla a že jeho rozpoznávací schopnost, daná standardní kamerou, klesá se sníženou viditelností, tedy za šera a v noci.

Můžete být v klidu. S60 je skutečně nejsportovnější vůz v historii značky, ale stále je to především Volvo, takže očekávejte v první řadě pohodlné auto, což je naprosto v pořádku. Pohodlné auto, které také umí jet v případě potřeby rychle, aniž by dávalo řidiči okázale najevo svou nechuť k tomuto způsobu používání. Ale pozor na automaty, které mohou udělat z S60 Volvo možná trochu více, než bylo záměrem.