TEST Volvo XC40 B4 Black – Příjemné překvapení
Dokáže malý crossover ospravedlnit fakt, že ho nekoupíte pod milion, a že takhle, jak ho vidíte na fotkách, stojí hodně přes milion a čtvrt? Přicházel jsem k němu s obavami, ale až na jednu zásadní vadu – kterou ale automobilka zanedlouho vyřeší i pro již jezdící kusy – se ukázal být skvělým autem.
Design, interiér
Jsou kolem nás a většinou si jich moc nevšímáme. Jsou drahá a je to na nich vidět – ale nijak ostentativně, spíš jaksi střídmě a decentně říkají, že nejsou jako ostatní. Je tomu tak skutečně? To jsem zjišťoval během týdne za volantem černočerné XC40, jednoho z nejmenších crossoverů švédské, čínským koncernem Geely vlastněné značky Volvo.
Na rozdíl od některých malých elektromobilů není XC40 přeznačkovaným zeekrem či nějakým jiným autem čínské provenience – je na světě od roku 2017. Hned v roce následujícím získalo titul Evropské auto roku a také Japonské auto roku. „Takže musí za něco stát,“ těšil jsem se za jeho volant.
Po designové stránce nemá XC40 moc čím překvapit, přeci jen je na světě už mnoho let a facelift pro modelový rok 2023 změnil v podstatě jen tvar předních lamp a plasty kolem mlhovek. Jenže to nevadí – ta drobná modernizace přídě stačila a vůz je stále k světu. Působí robustně a v černočerné edici Black – dokonce i loga jsou tu černá – i trochu tajemně.
Poněkud starší datum vývoje je omluvou pro z většiny žárovkové zadní lampy, to se u kompaktních crossoverů se základní cenou nad milionem korun dnes už nenosí. Cením však párová a dobře viditelná couvací světla, ovšem pokud byste po pohledu na záď vozu čekali párové i mlhovky, chyba – svítí jen ta vlevo.
Už se ale přesuňme do interiéru, kde je starší konstrukce jen ku prospěchu. Nenajdete tu totiž ani „fošnu displejů“, kterou si řada ostatních automobilek tak ráda usnadňuje cestu k moderně vyhlížející palubní desce, ani do prostoru trčící „tablet“. Na výšku orientovaný centrální displej je hezky zabudovaný do středové konzole a přístrojový štít má vlastní kapličku.
Infotainment od Googlu je krokem zpět
Po zmíněném faceliftu – je to jediná opravdu velká změna v kabině – se o multimédia stará nový infotainment založený na Androidu Automotive. Nebudu chodit kolem horké kaše, ten systém není dobrý. Nejen mezi konkurencí či oproti staršímu systému, on není dobrý obecně.
Jednou z mála výhod je, že si do něj můžete z Obchodu Play stahovat různé aplikace včetně oblíbené navigace Waze. Do té se lze přihlásit skrz mobil a tak mít svůj profil v autě. Jenže to se aplikace v mobilu zamkne a její verze v displeji neumí navigovat na místo, které najdete prstem na mapě. Pro někoho možná drobnost, jenže spousta míst nemá pořádnou adresu, nebo je prostě snazší a rychlejší najít cíl prstem na mapě, než vyťukávat adresu.
Proč ji nezadat hlasem? Protože infotainment je od Googlu, což znamená, že hlasové ovládání obstarává Asistent Google. A ten je v angličtině, česky nerozumí, takže zadat hlasem českou adresu jednoduše není možné.
V ostatních autech nejen tohle řeší Android Auto, dnes již v podstatě samozřejmá součást každého infotainmentu, v níž Waze česky rozumí a taky tu jde používat Mapy.cz, které do systému vozu stáhnout nelze. XC40 ale Android Auto nenabízí, umí jen Apple CarPlay. V dohledné době by se to mělo změnit, ujistil mě zástupce automobilky, a to nejen pro nově vyrobená auta, nýbrž i pro ta již jezdící díky online aktualizaci.
Aspoň drobnou útěchou budiž, že nativní navigací tu jsou Mapy Google a ty umožňují zahájit navigaci na bod vybraný prstem na mapě. Jenže jsou to Mapy Google, jejichž databáze radarů nesahá Wazu ani Mapám.cz po kotníky, sem tam vás pošlou cestou necestou, polem nepolem, a nechybí jim neskutečně otravná nutnost odklepnout pokračování trasy po projetí každého průjezdního bodu.
Když se auto rozhodne, že je den – a to nejde překonat, hrabal jsem se v nastavení vážně dlouho – nelze seřizovat jas centrálního displeje, je pořád na maximu. Nejde ani nastavovat, zda bude mapa ve světlém nebo tmavém módu, zůstává ve světlém, takže v zamračeném či mlhavém dni mě oslňuje.
Poslední věc a už toho hejtu nechám, slibuji. Displej tvořící přístrojový štít je jednoduchý a nemá mnoho možností nastavení, stejně jako před modernizací; to není chyba, to je vlastnost a vzhledem k tomu, že volva nejsou auta zaměřená na lidi, které by zajímaly věci jako tlak a teplota motorového oleje či napětí elektrosoustavy, je to naprosto v pořádku. Cením jeho slušnou přehlednost, byť si myslím, že dřív to bylo lepší.
Jde o to, že doprostřed displeje si můžete (kromě překryvného zobrazení palubního počítače, které je, opět, hezky přehledné) zvolit mapu nebo… nic. A když vás navádí Waze – ten „vestavěný“, stažený do auta, připomínám – můžete na černém fotbalovém hřišti uprostřed displeje mít vzdálenost (nikoliv šipku, jen vzdálenost) do další odbočky zobrazenou uprostřed, nebo nahoře. To je všechno.
Skončeme však s displeji na pozitivnější notu. Na centrálním displeji se mi líbí pevná lišta dole, která nabízí možnost rychlé změny teploty – chcete-li klimatizaci ovládat detailněji, stačí na teplotu klepnout a otevře se celý ovládací panel – i snadného zapnutí vyhřívání sedaček a volantu. Taky tu je zkratka pro aktivaci kamer 360° pohledu kolem vozu i pro přístup do nastavení.
Zbytek interiéru na vysoké úrovni
Naštěstí je bídný infotainment jedinou velkou vadou XC40. Ona se vám tedy pořád připomíná, protože s ním pořád pracujete, ale zbytek interiéru nabízí jedno příjemné překvapení za druhým. Třeba dutý volič převodovky vypadá hezky a rychle jsem si zvykl strkat prst do něj a tak jím posouvat, ani vlastně nevím proč.
Bezdrátová nabíječka smartphonů se relativně snadno vypíná v nastavení, takže když sáhnete na mobil a zjistíte, že je příliš horký, nemusíte mu hledat jiné místo, stačí tu nabíječku vypnout. Mlhovky mají individuální tlačítka, krásně přístupná na páčce blinkrů, a možnost zapnutí či vypnutí aktivního vedení v jízdním pruhu jako přídavek k adaptivnímu tempomatu i „eurohlásítko“ nejvyšší dovolené rychlosti tu mají tlačítka přímo na volantu. Po téhle stránce nemám co víc si přát.
Stejně vysoko musím hodnotit sedačky, jejichž boční vedení, pohodlnost i ergonomie jsou naprosto příkladné. Do dveřních výplní se snadno vejde litrová termoska, nikde mě nic netlačí, nikde nic nezavazí a i výhled z vozu je poměrně dobrý, třebaže cítím, že výška sedačky je připravena spíš na postavy menšího vzrůstu.
Se svými 184 cm si pohodlně sednu i za sebe a zavazadelník je na svou třídu dostatečný. Tlustý sloupek C karoserie by mohl omezovat výhled šikmo dozadu, ale supluje ho citlivé radarové sledování mrtvého úhlu, velká zrcátka i zmíněný kamerový systém pro 360° pohled kolem vozu.
Motor, jízdní vlastnosti
Verze B4 má pod kapotou bezmála dvousetkoňový zážehový dvoulitr se 48V mild hybridní technikou; neumí tedy jezdit jen na elektřinu, ale při rychlosti jízdy do 130 km/h dokáže plachtit s vypnutým motorem. Dělá to dost často, takže i se svým velmi dynamickým stylem jízdy mám po 767 ujetých kilometrech průměrnou spotřebu 8,4 l/100 km. S 54l nádrží – i to je na dnešní dobu docela hodně – bych tak bez potřeby tankování zvládl ujet 600 km.
Pro úplnost, klidná jízda po okreskách dokáže spotřebu snadno srazit k sedmi litrům, naopak po městě na displeji vídám čísla klidně dvouciferná – v regionu 10 i 11 litrů na 100 km, a to tím vyšší, čím kratší je trasa. Je tu zkrátka jasně znát, že XC40 je mild hybrid, nikoliv tzv. full hybrid.
Motor také hezky zní a mild hybrid, když už tedy k nižší spotřebě pomáhá jen omezeně, alespoň citelně zlepšuje reakce na plynový pedál. Nečekejte tady nějaké sportovní režimy, musím však reportovat, že naladění jednotlivých prvků vozu je fajn pro klidnou, ale i lehce dynamickou jízdu.
Čtyřválec spolupracuje se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, jejíž naladění je – opět – opravdu perfektní. Dokáže řadit tak hladce, že by jednoho napadlo, zda to není klasický automat s hydrodynamickým měničem momentu, a i rozjezdy jsou dostatečně plynulé. Častá bolest dvouspojek přitom tkví právě zde – neumí se plynule rozjíždět.
Co mi však za volantem XC40 v podzimním počasí s oslizlými silnicemi občas chybí, je pohon všech kol. Zátah je opravdu mocný a zejména když se potřebuji rychleji rozjet z klidu, např. do křižovatky, není protočení jednoho z předních kol nikdy daleko. Pohon všech kol bohužel aktuálně není v nabídce.
Matrixy patří k nejlepším
Testování na podzim a v zimě má jedno specifikum, které mi, přiznám se, v červnu a červenci dost chybí – člověk toho hodně najezdí ve tmě, i pokud nechce. Právě světlomety, příplatkové matrixy, jsou dalším z řady příjemných překvapení, které mi XC40 přichystala.
Tady se s některými kolegy novináři z jiných médií budu rozcházet, protože si stojím za tím, že to jsou jedny z nejlepších matrixů, které jsem řídil za několik let. Bleskurychle vystiňují okolní auta, velmi spolehlivě vidí protijedoucí kamiony na dálnici, a co víc, výborně poznají i auta, která nejedou přímo proti vám, ale na jiné silnici, která s tou vaší svírá úhel i tupější než 45°.
Do toho se jak automaticky, tak i manuálně zapnutá dálková světla natáčí, a dělají to i „odskoky“ potkávacích světel doprava nahoru. K tomu totiž slouží některé pixely matrixů. Jediná výtka potkávacím světlům míří na nerovnoměrné množství světla v „základním“ kuželu bez zmíněných matrixy obstarávaných „odskoků“ – zhruba 20–30 metrů před autem je tmavší flek.
Napadlo mě si tam přisvítit předními mlhovkami, ale jejich kužel tak daleko nedosáhne, je orientovaný spíš do šířky. Upřímně, velkou pomocí při jízdě za náročných podmínek, jako je např. hustá mlha v noci, nejsou. Kvůli tomu je náročnější jízda po hodně rozbité silnici, jejíž povrch musíte očima skenovat právě těsně před autem, abyste včas našli děsivou díru, které je lepší se vyhnout.
Paket Edition za více než 60 tisíc korun, který je největším příplatkem tohoto kusu, přesto považuji za užitečný příplatek. Kromě mlhovek totiž jsou jeho součástí jednak ty skvělé matrixy a jednak také ostřikovače světlometů. A hlavně, právě zde je i 360° pohled kolem vozu realizovaný čtveřicí kamer, který se zapíná již zmíněnou zkratkou na centrálním displeji a je opravdu užitečný.
Pohodlné i na obřích kolech
Dvacetipalcová kola příplatkem nejsou, pro toto provedení jsou standardem. Pneumatikám s pouze 45% profilem však stačí 2,3 baru tlaku vzduchu, jak uvádí štítek, a díky tomu dokážou pohltit řadu rázů od ostrých nerovností v asfaltu. Spolu s příkladně naladěným podvozkem, který skvěle hlídá pohyby těžkých kol, je jízda dost pohodlná na to, abych za volantem strávil celý den od rána do večera i na dost rozbitých silnicích.
Vůz na nich totiž neodskakuje a není nejistý, zvládá i poměrně velké boční přetížení, dokud jedete s konstantním plynem. Uberete-li plyn, nebo dokonce začnete brzdit, a v podvozku je znát lehká tendence k přetáčivému chování.
Konečně, aktivní vedení ve středu jízdního pruhu coby nádavek k adaptivnímu tempomatu nepoužívám příliš často. Většinu jízdy vede krásně, ale sem tam se stane, že autem lehce trhne, zejména mimo dálnice. Navíc funguje jen do 139 km/h, nad tuto hranici už se musíte spokojit jen s adaptivním tempomatem a řídit sami. Ten sám o sobě však je bezproblémový a na levém rameni volantu nabízí dvě tlačítka k regulaci odstupu od auta před sebou.
| Nejbližší konkurenti | Audi Q3 | BMW X1 | Mercedes-Benz GLA |
| Motorizace | 40 TFSI quattro | xDrive23i | 220 4Matic |
| Zdvihový objem [cm3] | 1.984 | 1.998 | 1.991 |
| Největší výkon [kW/min] | 140/4.200-6.000 | 160/- | 140/- |
| Točivý moment [N.m/min] | 320/1.500-4.100 | 360/ | 300/- |
| Převodovka | 7st. DSG | 7st. DCT | 8st. DCT |
| Max. rychlost [km/h] | 221 | 233 | 218 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7,3 | 7,1 | 7,6 |
| Komb. spotřeba [WLTP, l/100 km] | 7,8-8,9 | 6,3-7,1 | 7,4-8,1 |
| Pohotovostní/celková hmotnost [kg] | 1.695/2.190 | 1.730/2.220 | 1.615/2.190 |
| Rozměry d × š × v [mm] | 4.484 × 1.856 × 1.616 | 4.500 × 1.845 × 1.642 | 4.412 × 1.834 × 1.616 |
| Objem zavazadelníku zákl./max. [l] | 530/1.525 | 500/1.545 | 435/- |
| Rozvor [mm] | 2.680 | 2.692 | 2.729 |
| Cena od [Kč] | 1.133.900 | 1.227.200 | 1.122.880 |
| Srovnatelná výbava s test. vozem | S Line + výbava | M Sport + výbava | AMG Line + výbava |
| Cena od [Kč] | 1.399.200 | 1.498.172 | 1.441.865 |
Závěr
Mnoho let tomu je, co jsem seděl za volantem nového volva, a mnoho let tomu je i od doby, co se volvo objevilo v testu na našem webu. Vrací se v tak skvělé formě, že mě opravdu těší, že jsem mohl být u toho a za volantem černočerné XC40 strávit skoro osm stovek kilometrů.
Ba co víc, ta věc je navzdory drobným nedostatkům a chybějící čtyřkolce tak dobrá, že se nedokážu přimět srazit víc než půl hvězdičky za infotainment. Tím spíš, že všichni ti, co mají jablečné telefony, si připojí CarPlay a nebudou infotainment vůbec potřebovat. A ten zbytek světa bude mít stejnou možnost ve chvíli, kdy bezdrátovou aktualizací dorazí Android Auto.
Jinými slovy, kdybych si nepřipadal jako betatester infotainmentu a kdyby byl v nabídce pohon všech kol, XC40 by byla díky bytelnosti, světlometům, prostoru a podvozku jasně pětihvězdičkovým autem.
Plusy
Minusy
| Nejlevnější verze modelu | 1.007.000 Kč (XC40 B3, 120 kW, 7st. DCT, Essential) |
| Základ s testovaným motorem | 1.122.000 Kč (XC40 B4, 145 kW, 7st. DCT, Core) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.238.400 Kč (XC40 B4, 145 kW, 7st. DCT, Plus Black Edition) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.394.200 Kč (XC40 B4, 145 kW, 7st. DCT, Plus Black Edition) |
