Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Unikátní tahač pro čtyři osoby měl spaní pod čelním sklem. Nechytil se...

Mirek Mazal
Diskuze (3)

Vysoký pokus o řešení dlouhých cest neuspěl. Vyčnívající tahač nelze přehlédnout, přesto ho na vlastní oči jen tak někdo neuvidí.

Tahač Corbitt D800 zaujme vzhledem, který odpovídá jeho nekonvenčním vlastnostem. Tvarově i uživatelsky originální prototyp z 50. let minulého století přitahuje velkou pozornost, přesto je téměř nemožné zjev vidět na vlastní oči. Vysoko posazená kabina překvapuje už převážně jen na fotografiích, protože chybí reálné exempláře. Do dnešních dnů přežilo jen několik jednotek vzbuzující řadu otázek. Většinu jich odpoví stručný průřez historií americké společnosti Corbitt.

V roce 1899 začal s výrobou nákladních automobilů zatím neznámý obchodník Richard John Corbitt, toho času dodavatel tabáku ze Severní Karolíny. O osm let později se výroba rozšířila i na osobní vozy a v roce 1910 z ruční výrobny sjel první 1,5tunový nákladní automobil vybaven řetězovým pohonem. Novinku začala používat americká armáda zapletena do první světové války, nejen proto se užitkový Corbitt začal šířit do třiadvaceti zemí po celém světě.

Později se spolupráce prohloubila a ve 30. letech dodával podnik americké armádě širokou škálu komerčních nákladních vozidel s užitečným zatížením od 1,5 do 8 tun. Zvýšila se variabilita použitelnosti modelů a o pohon se staraly agregáty různých značek. V roce 1933 se Corbitt stal jedním z hlavních dodavatelů vojenských vozidel, rovnou docházelo k plnění velkých vládních zakázek.

Za druhé světové války se firmě dařilo ještě lépe. Přišla nová fáze vývoje, když byl v roce 1939 na přání ředitelství amerického dělostřelectva postaven prototyp šestitunového nákladního vozu Corbitt-AA určeného k tažení protiletadlových děl. Nápravy v uspořádání 6x6 roztáčel šestiválec propojený s čtyřstupňovou převodovkou doplněnou dalšími třemi manévrovacími rychlostmi. Zakázkový tahač měl čelní sklo ve tvaru písmene V a jezdil na 22palcových pneumatikách.

Po uzavření míru společnost Corbitt pokračovala v aktivním vývoji zásadně nových vojenských vozidel. V rámci projektu bratrů Cookových z roku 1947 továrna vyprodukovala dva koncepty osmitunového dělostřeleckého tahače T20E1. Osmikolka s dvěma natáčecími nápravami vepředu nabídla prodlouženou kabinu přímo nad motorem Continental o výkonu 239 kW (324 koní). Řazení řešil hydromechanický systém Fuller opatřený čtyřmi rychlostními stupni.

V podobném duchu pokračovala firemní strategie a John měl pro armádu připraveno stále více předsériových náklaďáků schopných projet terénem díky více nápravám poháněným třeba i dieselem Cummins. Zlepšovala se technika i nosnost užitkových verzí, nicméně hospodaření značky vykazovalo pokles zisku. Zhoršující se finanční situace přinutila vyzkoušet nový trh. Sázka padla na netradičně pojatý Corbitt D800.

Nezvykle vysoký tahač odrážel stav nákladní dopravy. Na konci 40. let se všichni američtí výrobci bez výjimky potýkali s problémovým sestavením plně dostačující kabiny. Spojené státy protkané sítí vysokorychlostních dálnic dovolovaly křižování kamionů prakticky bez zastávky, takže nákladní vozidla musela snášet zátah tisíce kilometrů v jednom kuse. Chybělo jen sehnat řidiče a poskytnout jim dostatečný komfort pro život, a hlavně pro spánek na cestách.

Hledání nejlepšího řešení předcházelo mnoha vynálezům, některé firmy využívaly pevná lůžka za řidičem, jiné volili spací pytel přímo v návěsu a Corbitt se rozhodl vytvořit místo na spaní pod čelním oknem. Část sedadla spolujezdce mohla být vyklopena a tím vznikala manželská postel rozšířena až pod palubní desku. Těžko Hodnotit míru luxusu, důležitější byla možnost ubytovat až čtyři pasažéry najednou.

Svébytný vzhled vysoko nad silnicí byl dán také motorem situovaným pod podlahou velkorysého interiéru. Na spaní se našlo dost místa, ale do motorového prostoru vedly jen úzká dvířka, přes které člověk mimo servisní zázemí zvládal jen nejnutnější opravy. Složitější zásah do techniky mohl nastat až po rozebrání podlahy kabiny. Posed těsně pod střechou nabízel široký rozhled do stran, nicméně těsně před přední nárazník oči řidiče nedohlédly kvůli vyboulenému čumáku s mřížkováním chladiče.

Omezená viditelnost dopředu byla jedním z několika důvodů neúspěchu tahače časem zvaného Highboy. Výroba začala v roce 1951 a skončila po dvou letech zkušebních pokusů se snižováním výšky od silnice. První verze byly příliš nepohodlné a další varianty ničím novým nezaujaly.

Dohromady vzniklo zhruba 500 zkušebních typů, dnes by jich bylo možné napočítat asi tucet a vůbec nejvyšší Corbitt D800 zůstal celý v jednom jediném kusu. Z nepovedeného náklaďáku je zapomenutá klasika hledání nejlepší strategie dálkového ježdění.

Mirek Mazal
Diskuze (3)

Doporučujeme

18. 7. 2021 20:33
Re: Interier
A také nepoznáš - dať do Google ,,Corbitt D800"?
A vankúše a deku si môžeš domyslieť ;-)
16. 7. 2021 09:02
Interier
Bylo by možné ukázat například tu lůžkovou úpravu? Nebo interiér.
V nadpise něco co pak vůbec není vidět :).
Avatar - Stejsn
25. 6. 2021 08:28
hnus
tyhle články přeložené Googlem a podepsané "Mazal" jsou čímdál tím větší hnus. Teď už jsou v nich i hrubky.