V Americe jsou nadšení z Tatry, která vlastně Tatra není...

Július Kubinský, původem slovenský automobilový konstruktér, toho zvládl poměrně hodně. Věděli jste, že postavil první československý monopost moderní formule 1? Jeho konstrukce JK Mono použitým motorem (Lancia V4 1,5 l s kompresorem Roots) přece odpovídala tehdejším předpisům FIA této kategorie! Stalo se tak ještě před Tatrou 607, auto bylo připraveno už pro slavnou GP Československa 1949... Karel Vlašín se však během tréninku srazil s náklaďákem...

Nejznámější jeho prací je ovšem kupé GT s typovým označením JK 2500, datované rokem 1954. Právě jej se všímá Jason Torchinsky ze serveru Jalopnik. Autor článku „The Most Beautiful Car You've Never Heard Of: The Tatra JK 2500“ (Nejkrásnější auto, o kterém jste nikdy neslyšeli) se vyjadřuje o prototypu velmi hezky. Vyzdvihuje originalitu i překrásné tvary...

I když se v zahraničních médiích objevovaly v minulosti články o tom, že „Tatra JK 2500“ je ztělesněním představ tehdy státem řízené továrny o možném sportovním voze, projekt byl spuštěn v roce 1951 a zaměstnanci na něm pracovali po večerech, není tomu samozřejmě tak. Pohádce o kopřivnické automobilce, která ve skutečnosti měla kvůli vládnímu nařízení vyrábět pouze nákladní vozy, samozřejmě nevěříme. Jediné, co sedí, je rok.

Sporťák stavěl Kubinský na vlastní pěst a původně jej vybavil dvouapůllitrovým šestiválcem Alfa Romeo, s Tatrou tedy neměl vůbec nic společného. Konstruktér byl zaměstnancem Karosy Brno, i když použití kopřivnického motoru zvažoval, neměl jej zpočátku k dispozici. Přední náprava s torzními tyčemi pocházela z volkswagenů, respektive válečných KdF. Vůz jel až 170 km/h.

Samozřejmě, po instalaci motoru T603 s charakteristickým bublavým zvukem, který se Kubinskému podařilo zakoupit, se JK 2500 stal unikátem. Sportovní kupé se vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem naladěným na 105 koní (77 kW), umístěným vpředu? Vzpomínejme, kdo další takové postavil. Tatra používala tyto agregáty s objemem 2545 cm³ ve slabších verzích pouze u nákladních aut, „kačen“ 805. Kubinský navíc mohl odstranit složitý systém vodního chlazení, který už nepotřeboval a dopředu pak umístil rezervu. Ocelová karoserie vyrobená Jánem Hegerem měla ještě dřevěnou kostru, dvě palivové nádrže byly umístěné vzadu.

Linie krasavce, který upaloval až dvoustovkou, Jason považuje za skutečně nádherné, podle něj vypadá fantasticky, jako ideální gétéčko z 50. let. Rozplývá se nad jeho klasickými, až atletickými proporcemi s velkýma předníma „očima“. dlouhou kapotou a krátkou kabinou, stejně jako nízkou prosklenou plochou. S ní jsou v kontrastu velká drátová kola. Motor se nachází za přední nápravou, takže autor spekuluje o takřka dokonalém vyvážení hmotnosti.

Ani v druhé polovině 50. let nemělo samozřejmě auto v bývalém Československu šanci na výrobu, ani pětikusové série, která se nakonec měla zrodit v Kopřivnici. Za železnou oponou a ve státem řízeném hospodářství? Nemožné. Černočervený exemplář, který nakonec získal ještě silnější motor T603 se 103 kW (140 k), tak zůstal osamocen, Kubinský jej používal dalších 14 let jako soukromý. Dochoval se do dnešních dnů, před několika lety se objevily spekulace o tom, že se konečně dočká renovace. Zatím k ní nedošlo...