Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

V Jižní Africe jezdí replika Mercedesu C11 skupiny C. Může i na silnice

Mercedes-Benz C11
Mercedes-Benz C11
Mercedes-Benz C11
Mercedes-Benz C11
74 Fotogalerie
Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Vyrazit se sportovním prototypem na normální silnice? Žádný problém. Stačí mít šikovné ruce, postavit si repliku… a zajít na patřičný úřad. Dobře, tak jednoduché to zase není, ale jde to. Třeba na jihu černého kontinentu.

Sportovní prototyp v běžném provozu? I takové věci se v historii děly, týkaly se hlavně vozů Porsche. A pokud dostaly uzavřené placky povolení od patřičných úřadů, mohly se i přímo na závody přesunout po ose, byť samozřejmě na krátkou vzdálenost. Samozřejmě – existují i modernější alternativy se silniční homologací a dostatkem závodních genů, stačí vzpomenout třeba britské výrobce Ultima a Radical.

Johan Ackermann z jihoafrického Johannesburgu chtěl za prvé superrychlým „vytrvalcům“ z přelomu 80. a 90. let minulého věku vzdát hold a za druhé něčím takovým skutečně normálně jezdit. Šel na to ale jinak. Vzal si hlavy, že postaví repliku sportovního prototypu skupiny C a vyrazí s ní do běžného provozu. Legálně, dostane registrační značky. Uskutečnění jeho snu trvalo dva roky A povedlo se! Modlou pro něj ovšem není automobilka z jednoho předměstí Stuttgartu, nýbrž z toho druhého, díky ní neméně známého.

Krátký životopis C11

Mercedes-Benz C11 přišel skoro až na konci éry slavné skupiny C v mnohakilometrových a mnohahodinových kláních. Stál za ním švýcarský Sauber, který vlastně přivedl trojcípou hvězdu zpátky k závodění. Zprvu víceméně ve vlastní režii, jenže modely C8 z poloviny 80. let v barvách kosmetické značky Kouros Yvese Saint Laurenta vystřídaly C9.

Ty se následně pro rok 1989 převlékly do tradiční stříbrné barvy a trojice Stanley Dickens/Jochen Mass/Manuel Reuter zvítězila ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Nástupce C11 z roku 1990 už ani nenesl oficiálně jméno Sauber, pouze slavnou značku. Mauro Baldi a Jean-Louis Schlesser vybojovali titul mistrů světa sportovních vozů mezi jezdci a „Team Sauber-Mercedes“ ovládl žebříček stájí. V jeho názvu firma z Hinwillu stále figurovala. Písmeno C v názvech mimochodem nemá nic společného se zařazením do patřičné kategorie, patří manželce Petera Saubera Christiane. A švýcarský závodník a konstruktér se jí v počátcích své kariéry příliš nevěnoval, protože byl zaměstnán návrhem a stavbou svých vozů…

Všechny výše jmenované „céčkové“ prototypy poháněly vidlicové osmiválce 4973 cm3 s přeplňováním dvojicí turbodmychadel KKK. Vzešly ze sériové produkce, jednalo se o „dopované“ verze agregátů M 117 a M 119. Bezmála pětilitrové „stosedmnáctky“ poháněly všechno možné: luxusní řadu 126, sportovnější kupé a roadstery série 107, dokonce i Geländewageny W463. Modernější agregáty se dostaly do výkonných variant řady 124, luxusní 140, „žehličky“SL R129 a později i E 50 AMG, ostré „masařky“W210.

Vlastní rám i karoserie

Johan byl vášnivým hráčem Gran Turisma 4 na „dvojkovém“ playstationu. A „cé-jedenáctku si prostě zamiloval. Jenže pochopitelně měl omezený rozpočet. Jen samotná příprava projektu zabrala několik měsíců plánování. Rám z obdélníkových trubek je jeho vlastní konstrukce, jinak logicky použil sériové komponenty. Převážně z mercedesů... Zavěšení je z třídy C W202, brzdy Brembo využívaly starší modely AMG.

Video placeholder
Mercedes C11 Tribute - 2 • Zdroj: Johan Ackermann

Do práce se pustil v prosinci 2020. Oříšek představovala karoserie. A zároveň pořádnou výzvu. Jediné, co měl konstruktér k dispozici, byl dráhový model v měřítku 1:32. Žádná výkresová dokumentace, nic. Reálná C11 měřila na délku 4,8 m, byla dva metry široká a metr a sedm centimetrů vysoká. A zvětšit zpátky patnáct centimetrů dlouhé autíčko dá práci… Našli se samozřejmě zlí jazykové: „Nevíš, co děláš, tohle nebude nikdy fungovat.“

Oblek“ se rodil od základu. Nejdřív kostra z plochých lišt, pak boční lepenkové panely vyztužené sklolaminátem, pěnové výplně, střecha z papírové kaše, opět doplněná o laminát. A nakonec všechno pořádně vysušit, aby mohly jít měkké části pryč. O jeho práci projevila zájem i specializovaná média, která poskytla patřičnou publicitu.

Video placeholder
Mercedes C11 Tribute - 1 • Zdroj: Johan Ackermann

Stejný základ motoru

I motor vlastně odpovídá uzavřené stříbrné placce z počátku devadesátek. Pravda, kapánek mladší, ale to tu nehraje až zas tak velkou roli. Jeho základem je totiž sériový agregát M 119 z „mamuta“W140 S 500 ročníku 1994. dále doplněný… o dvě turba! Ano, má jen 301 kW (409 k) a 550 Nm, zatímco výkon originálů se pohyboval mezi 545 a 716 kW (741-973 k). Nejvyšší hodnota byla dosažena u verzí bez restriktoru.

Ale ten zvuk! A taková hodnota pro normální silnice beztak stačí, navíc zaručuje větší spolehlivost. Maximální plnicí tlak obou dmychadel je totiž nastaven na pouhého 0,4 baru. „Není problém ho zvýšit na jeden bar, a tudíž hodnotu kolem 400 kW, ale pro silniční provoz už je taková síla hodně nebezpečná,“ uvedl Johan.

Video placeholder
Mercedes C11 Tribute - 3 • Zdroj: Johan Ackermann

Problémy vyřešeny

Čelil problémům se světlostí, kterou musel zvýšit tak, aby byla jeho C11 použitelná na silnici. a na byť jen drobných nerovnostech neškrtala podvozkem o asfalt. O větších dírách nemluvě. Další výzvu představovalo poháněcí ústrojí, to zkrátka a dobře po sestavení „neposlouchalo“. Konstruktér byl nucen modifikovat hnací hřídel, ani spojka a šestistupňová manuální převodovka nefungovaly tak, jak si představoval. Vše definitivně vyřešil na Vánoce 2021. Auto také dostalo stříbrný lak, i když ještě ne definitivní. Ne všechny komponenty však pocházejí z mercedesů. Rychlostní skříň je z naftového audi, asi dvacet let starého,“ napsal Johan. Originály měly manuální „pětikvalt“ Hulette.

V květnu 2022 byla kola s pěticí dvojitých paprsků potažena uhlíkovými vlákny, vypadají tak mnohem lépe. Důležitější byly ale drobné změny na laminátových „šatech“, s původní verzí prostě a jednoduše nebyl spokojen a nezdála se mu. Úpravami prošel i přední splitter. A následovala nová, už definitivní barva. Johan dokončil stavbu 18. prosince 2022. A konečně vyrazil na testovací jízdu, kterou kvůli trablům rok odkládal. Na schválení do provozu se pracuje, zažádal patřičné úřady.

Video placeholder
Mercedes C11 - jízda • Zdroj: Johan Ackermann

Není první

Ovšem… vtip je v tom, že se nejedná zdaleka o jeho první stavbu, už má dostatek zkušeností. „ Před dekádou jsem dokončilrepliku staršího modelu C9 a s přítelem postavil další, tentokrát spideru BMW V12 LMR,“ sdělil. Ano, vítěze z Le Mans 1999, má i startovní číslo 15 posádky Joachim Winkelhock/Pierluigi Martini/Yannick Dalmas. Vlastně spíše kopii, protože od originálu je takřka k nerozeznání. A i tenhle kousek může na normální silnici…

Zdroje: Johan Ackermann, Group C Cars FB, Wikipedia, UltimaSports.co.uk

Foto a video: Johan Ackermann

Začít diskuzi