Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Vodíková Toyota Mirai poprvé na vlastní oči. I přes hendikep chce zaujmout i v Česku

David Bureš
Diskuze (106)

Veřejné vodíkové stanice v Česku teprve otevřou, přesto už tu Toyota začíná prodávat první auto na vodík. Novou Toyotu Mirai jsme si už mohli poprvé prohlédnout naživo.

Toyota si v době elektrifikace kráčí trochu vlastní cestou. Zatímco evropští výrobci i vzhledem k domácím emisním normám razí myšlenku bateriových elektromobilů, v Japonsku i přes rozvoj takových aut stále věří primárně hybridům a v dlouhodobém horizontu elektrovozům s vodíkovými palivovými články. Jako pionýr této technologie Toyota začíná jako první prodávat takové auto i na českém trhu.

Jde o druhou generaci modelu Mirai, který na český trh oficiálně vstupuje dříve než Hyundai Nexo nebo Honda Clarity, další dnešní modely s vodíkovými články, které se už prodávají jinde ve světě. Toyota přitom uznává, že jde zatím hlavně o technologickou vlajkovou loď, která zaujme primárně zákazníky hledající nezvyklou techniku. Už jen proto, že první veřejná vodíková stanice u nás teprve otevře.

Zásadní změna stylu

Toyota začala model Mirai prodávat v roce 2014, loni uvedená druhá generace se však navzdory shodnému jménu od předchůdce zásadně odlišila. A to nejen pokročilým vývojem techniky, ale také svojí koncepcí.

První Mirai byl navržen opravdu jako průkopník nové technologie, a proto jeho design měl hlavně vyvolávat diskuze, aby upozornil na svoji nezvyklou techniku. To druhá generace jde o krok dál a naopak už chce být vozem, který na první dobrou osloví svým designem. Vodíkový pohon tu naopak má být už spíše doplněk. To ostatně souvisí s rozvojem sítě vodíkových stanic ve světě, stejně jako s velkorysejšími plány Toyoty na produkci. Jestliže první Mirai vzhledem ke svému charakteru vznikalo víceméně ručně, s roční produkcí 3.000 aut, nové Mirai už je vlastně sériové auto, s avizovanou výrobní kapacitou 30.000 automobilů ročně.

Video se připravuje ...

Nutno podotknout, že se za novým Miraiem otočíte ne ze zvědavosti, ale s pohledem na zajímavě tvarovaný automobil. Z Miraie se totiž v druhé generaci stal elegán ve stylu čtyřdveřových kupé, s dlouhou kapotou a zdůrazněním zadního pohonu. Auto přitom zůstává osobité, s výraznou maskou a „žraločím“ čenichem vpředu nebo zádí s horizontálně orientovanými svítilnami protaženými ke středu.

Není tak divu, že Toyota nazývá Mirai limuzínou. Ostatně původně se mluvilo o tom, že takto koncipovaný automobil dostane znaky Lexusu. Nakonec se však stal vlajkovou lodí mateřské Toyoty, čemuž odpovídá i nejluxusněji pojatý interiér v nabídce japonské značky.

S délkou 4.975 mm jde ostatně o nejdelší klasický model Toyoty v evropské nabídce, který velikostně odpovídá Lexusu ES. Mezigeneračně je mimochodem Mirai o 70 mm širší a 65 mm nižší, což pomohlo proporcím. Nárůst rozvoru o 145 mm zase pomáhá vnitřnímu prostoru.

Pravdou ale je, že vzhledem k prostorově náročnému pohonnému ústrojí je přinejlepším průměrný. Za sebe si sice se svojí výškou 185 centimetrů sednu relativně v pohodě, kvůli vyšší podlaze je ale prostor pro chodidla omezený. Nad hlavou mám pak minimum prostoru, i kvůli příplatkové panoramatické střeše, vytvářející nepříjemnou bouli ve stropě.

Na rozdíl od předchozího Miraie je pak sice novinka pětimístná, místo uprostřed vzadu ale stejně znatelně omezuje středový tunel. Líbí se mně ale „prémiová“ loketní opěrka vrcholné specifikace s možností ovládání klimatizace a dalších prvků také ze zadních sedadel.

Vpředu se každopádně sedí velice příjemně. Zpracování i výběr materiálů je na vysoké úrovni, srovnatelné s Lexusem. Mirai si přitom naštěstí uchovává i klasické ovladače. Širokoúhlá obrazovka infotainmentu s úhlopříčkou 12,3" pak umožňuje jako v Highlanderu rozdělení na dvě plochy, zobrazující různé informace.

Vlastně známá technika

Jak už bylo řečeno v úvodu, Mirai se v rámci mezigenerační proměny dočkal také přepracované techniky. Toyota se poučila z dosavadních poznatků, a tak pohonné ústrojí zásadně přeskupila a vybrané díly udělala kompaktnější, byť koncepce s vodíkovými palivovými články zůstala shodná. Nadále tedy v palivovém článku reakcí molekul vodíku a kyslíku vzniká elektřina a odpadní voda. Na 100 km se přitom odpaří zhruba litr vody.

Video se připravuje ...

Elektromotor se nově přesunul dozadu, díky čemuž nově pohání zadní kola, což má zajistit „zajímavější“ jízdní vlastnosti. Vodíkové nádrže jsou místo dvou tři, novou je ta největší, podélně uložená ve středu podlahy vozidla, doplněná o dvě menší u zadních sedadel. I proto má zavazadelník objem jen 291 litrů, zato však vcelku pravidelně tvarovaných. Nádrže s 15letou životností jsou tvořeny třemi vrstvami materiálu. Jedna je plastová, pro omezení úniku molekul vodíku, druhá kompozitová kvůli pevnosti (vodík je uvnitř uložen pod tlakem 700 barů) a třetí z kompozitů a skelných vláken pro zajištění výdrže. Speciální ventil pak drží vodík uvnitř nádrží, v případě nehody se naopak otevře, pro kontrolované hoření.

Palivové články (je jich 330) se naopak přesunuly zpod předních sedadel pod kapotu, což zvětšilo vnitřní prostor. A také to má snižovat hlučnost, protože dosud posádku rušil hluk od nasávaného vzduchu. Baterie vykrývající výkonové mezery, do níž se ukládá elektřina při rekuperaci brzdné energie, je pak rovněž umístěna za zadními sedačkami.

I přestože jde o tak moderní ústrojí, které jiné auto v této konkrétní podobě nevyužívá, Toyota zdůrazňuje, že 85 % komponentů systému je už známých. Konkrétně synchronní elektromotor s permanentním magnetem pochází z Lexusu UX 300e, řídicí jednotka je zase z hybridních Toyot a baterie z Lexusu LS 500h.

Pohonné ústrojí pak konkrétně poskytuje výkon 134 kW a točivý moment 300 N.m, díky čemuž se Mirai dovede rozpohybovat z 0-100 km/h za devět sekund. Nejvyšší rychlost činí 175 km/h.

Oproti klasickým bateriovým elektromobilům je výhodou dojezd činící 650 kilometrů, což je o 30 % více než u předchůdce. Trumfem je ale hlavně rychlost tankování, trvající jen nějakých pět minut, což je mnohem kratší doba než u dnes seberychlejšího rychlonabíjení bateriových elektroaut.

Toyota Mirai – české ceny a technická data
Největší výkon [kW] 134
Točivý moment [N.m]  300
Max. rychlost [km/h] 175
Zrychlení 0-100 km/h [s] 9,0
Komb. spotřeba vodíku [kg/100 km] 0,79-0,89
Dojezd [km] 650
Cena Comfort [Kč] 1.700.000
Cena Executive [Kč] 1.800.000

Nejmodernější výbava

Základem Miraie je mimochodem modulární platforma TNGA ve verzi GA-L, vyhrazená velkým vozům, dosud primárně značky Lexus. Vpředu i vzadu tak vůz používá nezávislé víceprvkové zavěšení.

S tím souvisí i nejmodernější elektronická výzbroj, kterou Mirai opět dokazuje, že je vlajkovou lodí značky. K dispozici jsou tak i takové prvky jako head-up displej s promítáním na čelní sklo, ventilovaná zadní sedadla nebo pokročilé jízdní asistenty.

Adaptivní tempomat zpomalí před zatáčkou, automatický parkovací asistent se zase nespoléhá jen na vyznačená parkovací místa. Do jeho paměti totiž lze uložit třeba specifický prostor u domu, do něhož následně auto samočinně zaparkuje. A pak klidně vyparkuje. Specialitou je také funkce čištění vzduchu. Pro reakci ve vodíkovém článku je totiž zapotřebí co nejčistší vzduch, a tak systém sání využívá filtr z netkané textilie pohlcující oxidu dusíku a síry.

Tomuto odpovídá i cena, začínající na částce 1,7 milionu korun. Ve vyšší výbavě i s příplatky se pak navýší na dva miliony. Málo to není, ve světě vodíkových aut to je ale běžná cenovka, takový vodíkový Hyundai Nexo stojí v sousedním Německu v přepočtu nějakých 1,8 milionu korun.

Zatím 25 aut pro ČR

Toyota Mirai tak i v druhé generaci zůstává spíše technickou libůstkou, kterou v českém prostředí minimálně prozatím omezuje nedostatek veřejných vodíkových stanic. Letos totiž teprve otevřou první dvě (v Praze na Barrandově a Litvínově), v dalších dvou letech mají následovat plničky v Brně, pražských Horních Počernicích nebo Plzni. Možnost tankování vodíku tak nadále bude u nás omezená, což alespoň částečně kompenzuje slušný dojezd. Navíc kromě Unipetrolu mají o budování stanic zájem i další subjekty, což by vodíkovou síť mohlo dále rozšířit. To jinde v Evropě už je přes 130 vodíkových stanic.

I přesto však má české zastoupení značky poměrně ambiciózní plány. Alokováno má pro letošní rok hned 25 kusů Miraie, přičemž první z nich dorazí na podzim. Třetina už přitom má svého majitele, konkrétně pět aut třeba zamíří ke zmíněnému Unipetrolu.

Distribuci a servis do budoucna zajistí prodejci, kteří splní „vodíkové standardy“, čítající třeba speciálně vyškoleného prodejce a specifické náčiní pro servisování, což je běžné také u elektroaut. Servisní interval přitom bude činit 15.000 km nebo rok s tím, že na pohonné ústrojí se vztahuje pětiletá záruka.

David Bureš
Diskuze (106)

Doporučujeme

Avatar - N6600
14. 5. 2021 11:37
Re: Re: Re: Re: Re: Zhodnotím to....
Pokud vim, tak v docich Los Angeles se uz pouzivaji nakladaky na vodik. Pres 2 roky, ne-li dele. A taky je jednodussi predelat konvencni pohon na vodik, nez na baterie. Toyota to demonstrovala na sve flotile kamionu.
Avatar - Barrichello
14. 5. 2021 10:44
Re: Jsem zvědavěj, kdo si koupí Hindenburg
Právě.

u LPG vs benzín je dnes rozdíl brutální, LPG tankuju za 11,50 a benál stojí nelevnější 30,50 :-)
A na prémiových pumpách 33 :-)

Pak se dá jezdit s V8 za náklady R4 :-)
14. 5. 2021 10:31
Re: Osobně v tom nevidím budoucnost
V Německu už testují vodík ve formě pasty ...
14. 5. 2021 08:52
Re: Osobně v tom nevidím budoucnost
Není potřeba koukat na nejdražší kusy. Citroen Ami nabijete z normální zásuvky za 3 hodiny, Hyundai Ionig asi 14 a půl hodiny, Smart asi 10 hodin. Rychlonabíjení je dobrá cesta jak snížit životnost baterie. Nemyslím si, že každý den někdo jezdí Chorvatsko a zpátky, aby využil nějaké obrbaterie.
14. 5. 2021 08:43
Re: Jsem zvědavěj, kdo si koupí Hindenburg
Jj dotovaná nafta ta to všechno převálcuje :D