Volkswagen Scirocco končí. Takto příběh sportovního kupé v roce 1974 začal
Dlouhých devět let figurovalo ve výrobním programu značky Volkswagen sportovní kupé Scirocco. Od podzimu 2008 do konce loňského roku vzniklo v továrně Palmela v Portugalsku 272.150 kusů. Je to úspěch, nebo ne? A kdy se dočkáme nového scirocca?
Scirocco se původně označují větry, vanoucí od břehů severní Afriky přes Středozemní moře do Španělska, Sicílie a Itálie. Do států jižní Evropy přinášejí typické horké a suché počasí. Od roku 1974 však slovo „scirocco“ označuje také sportovně střižené kupé s konfigurací 2+2 automobilky Volkswagen. V tradici značky nahradilo starší kupé Karmann Ghia z 60. let, vyráběné ve dvou generacích na základě techniky slavného „brouka“.
To první Scirocco přineslo značce Volkswagen zcela nový vítr. Technicky i ideově se vlastně jednalo o trochu nižší, delší a atraktivněji tvarovaný přelomový Golf 1. generace. Ovšem mluvit o sciroccu pouze jako o jinak karosovaném Golfu, by bylo vůči tomuto autu nespravedlivé.
Ital Design a Karmann
Svoji výstavní premiéru si původní Scirocco odbylo na jaře 1974. Tedy o něco dříve než známější Golf, jenž s ním byl technicky spřízněný. Nápad, že Volkswagen nabídne jak běžný hatchback určený masám, tak také atraktivněji tvarovaný dvoudveřový vůz, se zrodil už na samotném začátku projektu těchto dvou vozů. Oba karosoval Ital Giorgetto Giugiaro, respektive jeho karosárna Ital Design, přičemž současně pracoval na obou modelech, jejichž technika byla na poměry značky Volkswagen skutečně revoluční.
Místo motoru, uloženého za zadní nápravou podélně, dostaly Scirocco a Golf agregát uložený vpředu napříč s převodovkou nalevo od motoru. Aby toho nebylo málo, tak místo ležatého čtyřválce s protiběžnými písty chlazeného vzduchem se jednalo o řadový čtyřválec chlazený kapalinou. Těžko byste v automobilové historii hledali větší kontrast v rámci jednoho výrobce. Scirocco sice navrhl Ital Design, avšak jeho výroba byla svěřena, stejně jako v případě jeho předchůdce Karmann Ghia německé karosárně Karmann z Osnabrücku. Auto bylo u VW vyvíjeno pod kódovým označením EA398 (EA je zkratka Entwiklung Aufgabe neboli vývojový úkol), přičemž v hierarchii značky je uváděno jako „type 53“.
Kromě hnacího řetězce vpředu napříč a pohonu předních kol vůz zaujal také řešením svého podvozku. Šlo zejména o zadní nápravu, která se stala jednou z prvních aplikací řešení s torzně poddajnou příčkou a tedy polonezávislým zavěšením kol. Dodnes se tyto nápravy u aut používají, byť samozřejmě v rozličných modifikacích. Jsou totiž jednoduché na výrobu, levné, příliš neovlivňují zavazadlový prostor a i jejich kinematické vlastnosti jsou veskrze zdařilé, tedy pokud má auto přiměřenou hmotnost a nepříliš dlouhý zadní převis karoserie. Toto vše první Scirocco splňovalo na výbornou.
Při vývoji vozu kladli konstruktéři důraz také na bezpečnost posádky, jakkoliv se to může z dnešního pohledu zdát úsměvné. Tak třeba palivová nádrž se nacházela před zadní nápravou, tedy na nejbezpečnějším místě. Brzdový systém měl dva diagonálně propojené okruhy (levé přední/pravé zadní kol a obráceně). A při návrhu karoserie se již brali v potah různé druhy nárazů. Aby byla energie toho čelního co možná nejúčinněji mařena, měly oba hlavní podélníky v motorovém prostoru v přední části vytvořeny prolisy, takže při nárazu se deformovaly do tvaru harmoniky. Tento koncept se u deformační zóny používá dodnes.
Zpočátku skromné výkony
Pod kapotou vozu se nacházely pohonné jednotky s rozvodem OHC, poháněným řemenem. Základem byl agregát 1,1 litru s výkonem 37 kW, který poháněl výbavu L. Dále to byla patnáctistovka s 55 kW nabízená ve verzi S, L a LS a konečně vrcholem se stala na začátku motorizace 1.5 se 63 kW pro L, LS a TS. Verze TS mohla být nabízena také se samočinnou čtyřstupňovou převodovkou. Základní výbavy používaly obdélníkové přední svítilny, vrcholná verze TS dostala místo nich zdvojené kruhové. Standardem se stala manuální čtyřstupňová převodovka. Takto scirocco žilo první necelé dva roky. V modelovém roce 1976 (tedy od léta 1975) nahradil původně dva přední stírače jeden. Čtyřválec 1,5 litru byl zvětšen na 1,6 litru. Výkony 55 respektive 63 kW se nezměnily.
To nejlepší Scirocco první generace ale vyjelo v polovině roku 1976 s přídomkem GTI, později také coby GLI. Poháněla je stejná šestnáctistovka jako slabší verze. V tomto případě ale dostala místo karburátoru Solex/Pierburg mechanicko-hydraulické kontinuální vstřikování benzinu K-Jetronic. Výkon se zvýšil na 81 kW, tedy rovných 110 koní. Verze GTI/GLI převzaly z TS zdvojené kruhové světlomety.
V roce 1977 se opět vrátil motor 1,5 litru, ovšem se sníženým objemem z původních 1471 na 1457 cm3. Dosáhlo se toho zkrácením zdvihu z 80 na 73,4 mm a hlavním smyslem této změny bylo plnění přísnějších emisních norem. Výkon 51 kW zůstal jako u slabší verze starší patnáctistovky. Současně byl o 4 kW nižší, než u nejslabší 1.6, která v roce 1977 skončila. V uvedeném roce prodělal vůz i některé změny. Třeba zavěšení kol bylo upraveno. Změny zahrnovaly nové uložení převodky řízení ve snaze zmírnit citlivost přední nápravy na nerovnosti vozovky. Ovládání zadního stírače s ostřikovačem se přestěhovalo do multifunkční páčky pod volantem.
Limitované verze
V průběhu produkce se čas od času objevovaly různé limitované edice nabízející kromě atraktivního zevnějšku také bohatou výbavu. Většinou se jednalo o nabídky na vybraných trzích. V roce 1977 tak vyjelo Scirocco Black and White special oděné do sněhově bílého laku a se zdvojenými předními kruhovými světlomety. Určeno bylo pro německý trh.
V roce 1980 vyjelo Scirocco Storm. S atraktivními slitinovými koly, předním spoilerem a skvělými černými koženými sedadly bylo určeno pro britský trh a tedy pouze s pravostranným řízením. Lakováno bylo buď do stříbrno-zeleného odstínu nebo do černého. Pod kapotou mělo vrcholný motor 1.6 z GTI/GLI o výkonu 81 kW.
Na samý závěr kariéry, v říjnu 1980 uvedl VW na domácím trhu verze SL a CL, lakované do stříbrné metalízy, nebo bílé Alpine, navíc s pruhy na bocích karoserie. V kabině pak byl čtyřramenný volant, kapsy ve dveřích či audio VHF a dále s kódováním zpráv pro motoristy. Pod kapotou se nacházel motor 1.6 s 55 kW nebo 63 kW. Vyrobeno bylo pouze 2.000 kusů. Celkem se první generace vozu zhotovilo u Karmanna 504.153 kusů. To už ale klepala na dveře druhá generace, která se představila na jaře 1981 v Ženevě.
O té ale zase až někdy jindy…
