Volvo 850: Revoluční model švédské automobilky slaví čtvrtstoletí
Volvo 850 přineslo do nabídky švédské značky spoustu novinek, i když pokračovalo v hranatém designu. Nejen přední pohon a pětiválcové motory...
Dnes je nepředstavitelné, aby vývoj nového modelu trval třináct let. U Volva 850 tomu tak bylo, prvopočátku projektu Galaxy sahají až do roku 1978. Vzešly z něj dva modely, menší série 400, která se vyráběla v Nizozemí, a právě větší řada. U ní se už nepoužívaly různé číselné kódy pro odlišné karosářské varianty, jako tomu bylo dříve. Hranaté tvary sice připomínaly sérii 700 klasické koncepce, zaoblily se jen mírně, byl to ostatně záměr dlouholetého šéfdesignéra Jana Wilsgaarda, ale ve skutečnosti šlo technicky o zcela nový vůz.
Až do příchodu řady 850 měly všechny větší modely ze Švédska pohon zadních kol. Novinka poprvé zabírala „na předek“. Pod kapotami se také objevily výhradně napříč uložené pětiválce, které dnes rychle vymírají. Poprvé byla použita rovněž zadní kliková náprava Delta-link s vlečenými rameny, podvozek platformy P80 disponoval rozvorem 2,66 m. Vpředu se nacházely vzpěry McPherson a hliníková kovaná ramena.
„Osmsetpadesátka“ měla premiéru ve Stockholmu 11. června 1991, nejprve coby 4,66 m dlouhý sedan GLT s dvacetiventilovým zážehovým atmosférickým motorem 2435 cm3/125 kW (170 k). Bezpečnost, kterou jsou dodnes skandinávské vozy proslulé, představovaly boční ochrana dveří SIPS (Side-Impact Protection System) a samočinně nastavitelné pásy vpředu.
Kombi, které bylo o 5 cm delší, se objevilo v únoru 1993. Nabídlo pochopitelně mnohem větší zavazadelník, který měl při naplnění až po střechu 1580 l, zatímco do zádě tříprostorové karoserie se vešlo jen 415 l. Skvělé využitelnosti napomáhala takřka kolmá záď se svisle umístěnými koncovými světly, praktická verze si za svůj design odnesla několik ocenění, například v Itálii, či v Japonsku. Kromě švédské Torslandy a belgického Gentu se tato volva vyráběla ještě i v kanadském Halifaxu. Do útrob si postupně našly cestu další pohonné jednotky, přeplňované či nepřeplňované, různě naladěné se dvěma i čtyřmi ventily na válec. Nejmenší disponovala objemem 1984 cm3.
V Ženevě 1994 měla premiéru opravdová lahůdka, verze 850 T5-R . Navazovala na předchozí T5 a pomáhali ji vyvinout u Porsche. Turbomotor 2319 cm3 s mezichladičem stlačeného vzduchu dával dle použité převodovky (vlastního pětistupňového manuálu, respektive čtyřstupňového automatu Aisin) a krátkodobého overboostu 228-246 koní (168-181 kW) a 330-340 N.m. Decentní spoilery obou karosářských variant doplňovala sedmnáctipalcová kola Titan. Novináři dali autům přezdívku „trezor s raketovým motorem“, která se hodně rychle ujala. Vzhledem k maximální rychlosti 245 km/h a akceleraci z klidu na stovku těsně pod sedm vteřin nebylo divu. Původní série 2,5 tisíce vozů ve žluté barvě se vyprodala během několika týdnů, následovaly stejně objemná černá a tmavě zelená.
Volvo ve spolupráci s britskou společností Tom Walkinshaw Racing nasadilo dva kombíky dokonce i do tamního šampionátu cestovních vozů. Premiéru měly na okruhu v Thruxtonu v jižní Anglii. Modrobílé „dodávky“ byly okamžitě středem pozornosti, pilotovali je Švéd Rickard Rydell a Nizozemec Jan Lammers se zkušenostmi z formule 1. Nejlepším výsledkem byla dvě pátá místa z Oulton Parku a Brands Hatch. Změny pravidel pro rok 1995 ale přinutily Volvo nasadit pouze sedany, které dosáhly mnohem větších úspěchů. Rydell obsadil v konečném účtování BTCC třetí místo mezi jezdci, zatímco s kombíky to v předchozí sezóně dotáhli jen na 14. a 15. pořadí. Sériovou T5-R nahradilo ještě výkonnější, ale o něco pomalejší R s až 186 kW.
Na podzim 1994, po decentní vzhledové modernizaci, se 850 stala prvním masově vyráběným vozem světa se sériovými bočními airbagy. V devadesátém šestém přišla další novinka: pohon všech kol v kombinaci s benzinovým motorem 2.5T. Do té doby jej žádné skutečně osobní volvo určené k prodeji nemělo. Systém s viskózní spojkou distribuoval točivý moment mezi obě nápravy automaticky, při prokluzu zadních kol zasáhl TRACS a pomohl se z problémů dostat, přidal „krouťák“ dopředu na to, které mělo aktuálně více přilnavosti. Přeplňovaný vznětový pětiválec TDI 2461 cm3/103 kW pocházel z koncernové líhně Volkswagenu. V nabídce nechyběla ani 850 Bi-Fuel na CNG.
V listopadu 1996 se hranatá řada vyšší střední třídy proměnila ve čtyřdveřové sedany S70 a kombi V70. Vnější design zjemnil Peter Horbury, o kabinu se postaral José Luis Diaz de la Vega. Motory zůstaly stejné: 1,98, 2,32, 2,44 l a 2,46 l TDI s výkonovým rozmezím 93-195 kW u nejostřejšího pětidveřového R. Přišla i poloterénní verze XC Cross Country, ve finále pětistupňový automat od Aisinu a kariéra upravených modelů skončila až v květnu 2000. Volvo vyrobilo za devět let 1.360.522 kusů řad 850 a 70, takže se jednalo o opravdový komerční úspěch.
